Пульс · Документы · Чехия · Палата депутатов Чехии
Закон Чехии об изменении законодательства об охране коммерческой тайны
Vl.n.z.,kt.se mění z. v oblasti ochrany obchodního tajemství - EU
I.
V l á d n í n á v r h
ZÁKON ze dne ... 2026, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany obchodního tajemství
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna občanského zákoníku
Čl. I
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 111/2018 Sb., zákona č. 171/2018 Sb., zákona č. 33/2020 Sb., zákona č. 163/2020 Sb., zákona č. 192/2021 Sb., zákona č. 374/2022 Sb., zákona č. 429/2022 Sb., zákona č. 414/2023 Sb., zákona č. 31/2024 Sb., zákona č. 123/2024 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 144/2024 Sb., zákona č. 32/2025 Sb., zákona č. 78/2025 Sb., zákona č. 120/2025 Sb., zákona č. 176/2025 Sb., zákona č. 268/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb., zákona č. 290/2025 Sb., zákona č. 333/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1. V § 2976 odst. 2 se písmeno h) zrušuje.
Dosavadní písmena i) a j) se označují jako písmena h) a i).
2. V § 2976 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Nekalou soutěží je i porušení obchodního tajemství, pokud k němu dojde v hospodářském styku.“.
3. § 2985 se včetně nadpisu zrušuje.
4. V § 2989 odst. 1 se za slova „uvedené v“ vkládají slova „§ 2976 odst. 3 nebo v“ a číslo „2985“ se nahrazuje číslem „2984“.
5. V části čtvrté hlavě třetí se za díl 2 vkládá nový díl 3, který včetně nadpisu zní:
„Díl 3
Porušení obchodního tajemství
§ 2990a (1) Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající neoprávněně a) získá obchodní tajemství, b) jiné osobě zpřístupní obchodní tajemství, nebo c) pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství.
(2) Porušením obchodního tajemství, pokud jednající věděl nebo vědět měl a mohl o neoprávněném využití obchodního tajemství, je také a) výroba, nabídka nebo uvedení na trh výrobku, jehož podoba, vlastnosti, fungování, výrobní proces nebo marketing ve značné míře neoprávněně těží z obchodního tajemství (výrobek porušující obchodní tajemství), nebo b) dovoz, vývoz či skladování výrobku porušujícího obchodní tajemství za účelem jeho výroby, nabídky nebo uvedení na trh.
(3) Získání obchodního tajemství bez souhlasu jeho držitele je neoprávněné, pokud a) si jednající bez oprávnění přisvojí, okopíruje nebo získá přístup k věci nebo jinému nosiči, jehož řádným držitelem je držitel obchodního tajemství a z nějž je možné obchodní tajemství zjistit, nebo b) jednající jinak postupuje v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku.
(4) Zpřístupnění nebo využití obchodního tajemství bez souhlasu jeho držitele je neoprávněné, pokud jednající a) získal obchodní tajemství neoprávněně, b) porušuje povinnost plynoucí ze závazku k mlčenlivosti o obchodním tajemství, nebo c) porušuje povinnost nezpřístupnit obchodní tajemství jiné osobě nebo omezit jeho využití.
(5) Získání, zpřístupnění nebo využití obchodního tajemství je neoprávněné i tehdy, pokud v okamžiku jeho získání, zpřístupnění nebo využití jednající věděl nebo vědět měl a mohl, že obchodní tajemství opatřil přímo nebo nepřímo od osoby, která jej neoprávněně zpřístupnila nebo využila podle odstavce 4.
§ 2990b (1) Získání obchodního tajemství není neoprávněné, pokud k němu dojde a) nezávislým objevem nebo vytvořením, b) pozorováním, zkoumáním, rozebráním nebo zkoušením věci,
1. která je veřejně dostupná, nebo
2. kterou má jednající po právu u sebe, nemá-li povinnost omezit získávání obchodního tajemství, c) za účelem výkonu práva zaměstnanců na informování a projednání podle jiného zákona, nebo d) jiným postupem v souladu se zásadou poctivého obchodního styku.
(2) Získání, zpřístupnění nebo využití obchodního tajemství není neoprávněné také tehdy, pokud k němu dojde na základě zákona nebo předpisu Evropské unie, nebo za účelem ochrany oprávněného zájmu, zejména a) při výkonu práva na svobodu projevu a práva přijímat a rozšiřovat informace, b) s cílem odhalit protiprávní jednání, pokud získání, zpřístupnění nebo využití obchodního tajemství směřuje k ochraně veřejného zájmu, nebo c) zpřístupněním zaměstnancem zástupci zaměstnanců podle jiného zákona v zájmu řádného výkonu jeho funkce, je-li to nezbytné.
§ 2990c
Osobě, jejíž právo k obchodnímu tajemství bylo porušeno, náleží práva stanovená zákonem upravujícím ochranu obchodního tajemství.“.
CELEX: 32016L0943
ČÁST DRUHÁ
Změna občanského soudního řádu
Čl. II
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 80/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 369/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 139/2015 Sb., zákona č. 164/2015 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 258/2017 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 291/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona č. 111/2019
Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 191/2020 Sb., zákona č. 588/2020 Sb., zákona č. 38/2021 Sb., zákona č. 192/2021 Sb., zákona č. 218/2021 Sb., zákona č. 286/2021 Sb., zákona č. 214/2022 Sb., zákona č. 105/2023 Sb., zákona č. 172/2023 Sb., zákona č. 281/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb., zákona č. 29/2024 Sb., zákona č. 85/2024 Sb., zákona č. 180/2024 Sb., zákona č. 252/2024 Sb., zákona č. 319/2024 Sb., zákona č. 77/2025 Sb., zákona č. 78/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 176/2025 Sb., zákona č. 268/2025 Sb., zákona č. 269/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb., zákona č. 275/2025 Sb., zákona č. 285/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1. V § 9 odst. 2 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní:
„h) ve sporech o ochranu obchodního tajemství,“.
Dosavadní písmena h) až r) se označují jako i) až s).
2. Nad označení § 44 se vkládá nadpis, který zní: „Nahlížení do spisu“.
3. V § 44 odst. 1 se za slovo „spisu“ vkládají slova „a jeho příloh“ a slova „činit si z něho výpisy a opisy“ se nahrazují slovy „pořizovat si z něj výpisy a opisy nebo žádat, aby jim byl takový výpis nebo opis vydán“.
4. V § 44 odstavec 2 zní:
„(2) Jiným osobám může povolit nahlédnutí předseda senátu, prokážou-li právní zájem nebo vážný důvod a není-li to v rozporu s právy nebo právem chráněnými zájmy některého z účastníků.“.
5. V § 44 se odstavce 3 a 4 zrušují.
6. Za § 44 se vkládají nové § 44a až 44e, které znějí:
„§ 44a (1) Předseda senátu vyloučí z nahlížení ty části spisu, které obsahují utajované informace chráněné zvláštním zákonem nebo skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů.
(2) Z nahlížení nelze vyloučit části spisu uvedené v odstavci 1, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem.
§ 44b (1) Do částí spisu, které obsahují utajované informace chráněné zvláštním zákonem nebo skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů a které nelze podle § 44a odst. 2 vyloučit z nahlížení, smí nahlížet pouze účastník a zástupce účastníka.
(2) Do částí spisu, které obsahují utajované informace chráněné zvláštním zákonem a které nelze podle § 44a odst. 2 vyloučit z nahlížení, smí dále nahlížet osoba, která se prokáže osvědčením pro příslušný stupeň utajení projednávaných skutečností chráněných zvláštních zákonem, prokáže-li na nahlížení právní zájem.
(3) Do částí spisu, které obsahují skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů a které nelze podle § 44a odst. 2 vyloučit z nahlížení, smí dále nahlížet osoba, která má právo se s těmito skutečnostmi seznamovat, prokáže-li na nahlédnutí právní zájem.
§ 44c (1) Před nahlédnutím do spisu, který obsahuje utajované informace chráněné zvláštním zákonem, poučí předseda senátu nahlížející osoby podle zvláštního zákona a o trestních následcích porušení tajnosti utajovaných informací. Podpisem protokolu o tomto poučení se nahlížející osoby stávají osobami určenými v rozsahu potřeby k seznámení s utajovanou informací. Stejnopis protokolu se po jeho vyhotovení zašle Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(2) Před nahlédnutím do spisu, který obsahuje skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů, poučí předseda senátu nahlížející osoby o tom, že jde o skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů, a o následcích jejich neoprávněného vyzrazení.
§ 44d (1) Odděleně mimo spis se uchovávají písemnosti nebo záznamy obsahující utajované informace, které byly soudu poskytnuty Policií České republiky nebo zpravodajskými službami.
(2) Písemnosti a záznamy uvedené v odstavci 1 lze poskytnout k nahlížení jen tehdy, pokud předseda senátu rozhodne, že tím nemůže dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie. Před rozhodnutím si předseda senátu vyžádá vyjádření orgánu, který informace obsažené v těchto písemnostech poskytl.
§ 44e Ustanovení § 44 až 44d platí přiměřeně pro přehrávání zvukových nebo zvukově obrazových záznamů a poskytování jejich kopií a pro jiné způsoby zachycení obsahu listiny.“.
CELEX: 32016L0943
7. V § 155 odst. 4 se za slovo „jednáním“ vkládají slova „, ochrany obchodního tajemství“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Účastník, jemuž bylo přiznáno právo uveřejnit rozsudek, je povinen v rozsudku před jeho uveřejněním odstranit všechny údaje umožňující zjištění totožnosti osob odlišných od účastníků řízení; o této povinnosti musí být soudem poučen.“.
CELEX: 32004L0048
CELEX: 32016L0943
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství
Čl. III
Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, ve znění zákona č. 286/2018 Sb., se mění takto:
1. V § 1 se slova „(dále jen „právo“)“ zrušují.
2. Nadpis § 2 zní: „Osoba oprávněná vymáhat práva z průmyslového vlastnictví“.
3. V § 2 odst. 1 se za slova „Vymáhat práva“ vkládají slova „z průmyslového vlastnictví“.
4. V § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) se za slovo „právo“ vkládají slova „z průmyslového vlastnictví“ a v závěrečné části ustanovení se za slovo „právo“ doplňují slova „z průmyslového vlastnictví“.
5. V § 3 odst. 2 na konci textu věty první a druhé, § 3 odst. 4 písm. e) a v § 4 odst. 1 písm. a) a b) se za slovo „práva“ doplňují slova „z průmyslového vlastnictví“.
6. V § 3 odst. 3 písm. a) a v § 4 odst. 1 písm. c) se za slovo „právo“ doplňují slova „z průmyslového vlastnictví“.
7. V § 4 odst. 1 a 4 a v § 5 odst. 1 a 4 se za slovo „práv“ vkládají slova „z průmyslového vlastnictví“.
8. V § 4 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 4 odst. 2 větě první a druhé, § 5 odst. 1 větě první a v § 5 odst. 2 a 3 se za slovo „práva“ vkládají slova „z průmyslového vlastnictví“.
9. § 5a včetně nadpisu zní:
„§ 5a
Porušení obchodního tajemství
(1) Osoba, jejíž právo k obchodnímu tajemství bylo porušeno podle občanského zákoníku, má právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, které získal rušitel v důsledku porušení práva, a přiměřené zadostiučinění, byla-li zásahem do práva způsobena nemajetková újma.
(2) Osoba podle odstavce 1 může také požadovat, aby se rušitel zdržel jednání, jímž dochází k porušení obchodního tajemství, a následky porušení byly odstraněny, zejména, aby a) rušitel ukončil využívání nebo zpřístupňování obchodního tajemství, popřípadě aby mu to bylo zakázáno, b) bylo rušiteli zakázáno vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek porušující obchodní tajemství nebo jej za tímto účelem dovážet, vyvážet nebo skladovat, c) byla rušiteli uložena povinnost
1. stáhnout výrobek porušující obchodní tajemství z trhu,
2. upravit výrobek porušující obchodní tajemství za účelem odstranění vlastnosti porušující obchodní tajemství,
3. zničit výrobek porušující obchodní tajemství, d) rušitel zničil věc nebo jiný nosič, z nichž lze zjistit obchodní tajemství, případně jejich část, anebo je převedl na osobu podle odstavce 1.
(3) Rušitel splní povinnost podle odstavce 2 písm. c) a d) na své náklady, ledaže soud v odůvodněných případech rozhodne jinak.
(4) Právo podle odstavce 2 nenáleží, je-li zjevně nepřiměřené k závažnosti porušení obchodního tajemství.“.
CELEX: 32016L0943
10. Za § 5a se vkládají nové § 5b až 5f, které včetně nadpisů znějí:
„§ 5b
Zvláštní ustanovení k předběžným opatřením
(1) Namísto nařízení předběžného opatření zakazujícího využívání obchodního tajemství může soud předběžným opatřením podmínit pokračování v údajně neoprávněném využívání obchodního tajemství složením jistoty, jejíž výši soud určí a která bude sloužit k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy vzniklé porušením obchodního tajemství.
(2) Složením jistoty podle odstavce 1 nevzniká údajnému rušiteli právo na zpřístupnění obchodního tajemství.
§ 5c
Zajištění důvěrnosti obchodního tajemství v průběhu soudního řízení
(1) Soud na návrh nebo i bez návrhu přijme vhodná opatření k zachování důvěrnosti obchodního tajemství.
(2) Ten, kdo získá obchodní tajemství v důsledku účasti na soudním řízení ve věci týkající se ochrany obchodního tajemství nebo přístupu k podáním, předloženým listinným důkazům nebo jiným podkladům pro rozhodnutí, nesmí obchodní tajemství zpřístupnit jiné osobě nebo jej pro sebe či pro jiného využít.
(3) Povinnost podle odstavce 2 trvá i po skončení soudního řízení. Tato povinnost však zaniká, a) je-li pravomocným rozhodnutím shledáno, že skutečnost, o které je v řízení tvrzeno, že je obchodním tajemstvím, není obchodním tajemstvím, nebo b) stane-li se postupem času skutečnost tvořící obchodní tajemství běžně dostupnou v příslušných obchodních kruzích.
Zvláštní ustanovení k rozhodování o nárocích z práva na nápravu
§ 5d (1) Na návrh rušitele může soud namísto povinnosti podle § 5a odst. 2 uložit povinnost nahradit škodu v penězích, jestliže a) rušitel v době využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství nevěděl a ani nemohl vědět o tom, že obchodní tajemství bylo získáno od jiné osoby, která jej využívala nebo zpřístupňovala neoprávněně, b) by mu uložení povinnosti způsobilo nepřiměřenou újmu a c) náhrada škody se jeví dostatečnou.
(2) Uloží-li soud povinnost podle odstavce 1 namísto opatření podle § 5a odst. 2 písm. a) nebo b), nesmí výše náhrady škody přesáhnout výši licenčního nebo obdobného poplatku, který by byl obvyklý za nabytí licence nebo obdobného povolení k využívání obchodního tajemství v době jeho porušení.
§ 5e (1) Rušitel, kterému byla uložena povinnost podle § 5a odst. 2, se může vůči osobě podle § 5a odst. 1 domáhat určení, že skutečnost tvořící obchodní tajemství v době uložení dané povinnosti již není obchodním tajemstvím z důvodu, který nelze přímo ani nepřímo přičítat rušiteli.
(2) Vyhoví-li soud žalobě rušitele, pozbývá rozhodnutí, kterým byla rušiteli uložena povinnost podle § 5a odst. 2, účinnosti; tento následek musí být ve výroku rozhodnutí uveden.
§ 5f
Zvláštní ustanovení k rozhodování o nárocích z práva na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění
(1) Při stanovení výše náhrady škody, bezdůvodného obohacení, které získal rušitel v důsledku porušení obchodního tajemství, a přiměřeného zadostiučinění soud přihlédne k nežádoucím hospodářským důsledkům, které utrpěla osoba podle § 5a odst. 1, popřípadě i k jiným než hospodářským hlediskům, jakož i k dalším zvláštním okolnostem případu.
(2) Odůvodňují-li to okolnosti případu, může soud určit plnění z porušení obchodního tajemství podle odstavce 1 paušální částkou, která je rovna nejméně a) výši licenčního nebo obdobného poplatku, který by byl obvyklý za získání licence nebo obdobného oprávnění k využívání obchodního tajemství v době jeho porušení, jestliže rušitel nevěděl a ani nemohl vědět o tom, že svým jednáním porušuje obchodní tajemství, nebo b) dvojnásobku výše licenčního nebo obdobného poplatku, který by byl obvyklý za získání licence nebo obdobného povolení k využívání obchodního tajemství v době jeho porušení.“.
CELEX: 32016L0943
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.
Перевод на русский: GigaChat-2, 30.10.2026. Машинный перевод, вычитывается редакцией.
Пояснительная записка авторов — не текст закона. Она вынесена сюда из документа, чтобы не смешиваться с нормами; перевод машинный, редакцией не вычитывается.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany obchodního tajemství (dále jen „návrh“ nebo „návrh zákona“).
V souladu s bodem 5.5 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) a podle čl. 76 odst. 2 Legislativních pravidel vlády byla dopisem ze dne 19. srpna 2025, čj. 31323-2025- UVCR, udělena výjimka ze zpracování RIA k návrhu zákona.
I. OBECNÁ ČÁST
1.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Cílem návrhu je zpřesnit právní úpravu ochrany obchodního tajemství transponující směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (dále jen „Směrnice“). Cílem Směrnice je harmonizovat právní ochranu obchodního tajemství v celé Evropské unii, aby se zajistila rovná úroveň ochrany proti jeho neoprávněnému získání, využití a zpřístupnění. Směrnice má podpořit inovace, výzkum a konkurenceschopnost podniků, zejména malých a středních, tím, že jim umožní bezpečně využívat důvěrné know-how a obchodní informace. Zároveň usiluje o vytvoření právního prostředí, které bude podporovat přeshraniční spolupráci a investice v rámci vnitřního trhu EU. Rovněž usiluje o dosažení rovnováhy mezi ochranou obchodního tajemství a jinými legitimními právy třetích osob.
V návaznosti na pečlivou analýzu Směrnice a české právní úpravy bylo vyhodnoceno, že je potřeba právní úpravu zpřesnit, a to zejména kvůli v následujícím aspektům:
1. Zařazení porušení obchodního tajemství do nekalé soutěže a související omezení tzv. generální klauzulí nekalé soutěže. 2. Omezení skutkové podstaty porušení obchodního tajemství na neoprávněné sdělení, zpřístupnění nebo využití obchodního tajemství. 3. Absence definice výrobku porušujícího obchodní tajemství a jejího následného využití v úpravě ochrany před porušováním obchodního tajemství. 4. Absence detailní úpravy uplatňování opatření k nápravě ze strany osob, do jejichž práv bylo zasaženo. 5. Absence specifických nástrojů ochrany důvěrnosti obchodního tajemství v občanském soudním řízení a při uveřejnění soudních rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že některé prvky české právní úpravy ochrany obchodního tajemství vyžadují složitý právní výklad, snižuje se reálná využitelnost právní úpravy vlastníky (či jinými oprávněnými osobami) obchodního tajemství, zejména malými a středními podniky. V rámci posílení vymáhání ochrany obchodního tajemství je potřeba postavit některé prvky právní úpravy legislativní změnou najisto. Návrh však zachovává dosavadní filosofii právní úpravy ochrany obchodního tajemství tak, aby nedošlo k přelomovým změnám v této oblasti. Současně nedochází ke změně samotné definice obchodního tajemství.
2.
Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Obchodní tajemství a jeho ochrana jsou v současné době upraveny zejména předpisy civilního práva. Základ právní úpravy tvoří definice obchodního tajemství v § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“), na kterou navazuje zvláštní skutková podstata porušení obchodního tajemství v rámci nekalé soutěže v § 2985 občanského zákoníku. Na tato dvě ustanovení odkazují ustanovení dalších zákonů chránící obchodní tajemství. Zvláštní procesní ochranu obchodního tajemství pak obsahuje zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 221/2006 Sb.“), zatímco vyloučení veřejnosti z jednání v občanském soudním řízení v zájmu ochrany obchodního tajemství, resp. obsah uveřejněných soudních rozhodnutí jsou obsaženy v § 116 a 155 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“ nebo „OSŘ“).
Směrnice ukládá členským státům stanovit pravidla pro ochranu obchodního tajemství před jeho neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním. Obsahuje požadavky jak na hmotněprávní úpravu, tak na úpravu v oblasti civilního procesu. Naopak se vyhýbá jakýmkoliv zásahům do práva trestního nebo správního.
Dosavadní zařazení porušení obchodního tajemství do právní úpravy nekalé soutěže má za následek omezení ochrany obchodního tajemství nutností naplnit všechny podmínky tzv. generální klauzule nekalé soutěže obsažené v § 2976 občanského zákoníku. Mezi ně patří i podmínka jednání v hospodářském styku, k porušení obchodního tajemství však může výjimečně docházet i mimo něj. Dále hmotněprávní úprava porušení obchodního tajemství v § 2985 OZ počítá pouze s neoprávněným zpřístupněním nebo využitím obchodního tajemství a nezahrnuje výslovně samotné neoprávněné získání. Ačkoli lze uvedené zřejmě dovodit výkladem, právní úprava by měla být pro adresáty práva jednoznačná a dostatečně návodná, aby mohli právní ochrany obchodního tajemství snáze využívat. Na druhou stranu právní úprava neobsahuje výslovné výjimky z ochrany pro případy legitimního nakládání s obchodním tajemstvím, což může legitimně jednající osoby odrazovat a potenciálně podporovat zneužívání ochrany obchodního tajemství. Jako problematickou lze hodnotit také neexistenci přímé definice výrobku porušujícího obchodní tajemství v občanském zákoníku.
Procesní úprava v občanském soudním řádu dostatečně návodně nezdůrazňuje specifika ochrany obchodního tajemství v občanském soudním řízení a možnost využití některých institutů na jeho ochranu. Zejména jde o konkrétní úpravu vyloučení veřejnosti, podrobnosti týkající se nahlížení do spisu a uveřejnění rozsudku.
Stávající procesní úprava se spoléhá na obdobné užití některých ustanovení zákona č. 221/2006 Sb., mířících však primárně na vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Obdobná aplikace některých ustanovení dopadajících na vymáhání práv z průmyslového vlastnictví neusnadňuje aplikaci specifických opatření k nápravě a předběžných opatření specifických pro oblast obchodního tajemství nebo zajištění důvěrnosti obchodního tajemství v průběhu soudního řízení. Z pohledu adresátů práva a seznatelnosti možností ochrany jejich práv je potřeba pro oblast ochrany obchodního tajemství výslovné úpravy v zákoně č. 221/2006 Sb.
Stávající právní úprava není v rozporu se zákazem diskriminace, ani nemá dopad na rovnost mužů a žen.
3.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Současná úprava v občanském zákoníku (§ 2976) řadí porušení obchodního tajemství mezi nekalou soutěž, k níž je zapotřebí naplnit tři kumulativní podmínky generální klauzule nekalé soutěže, včetně jednání v hospodářském styku. Tato konstrukce může vést k vyloučení ochrany v případech, kdy je obchodní tajemství porušeno mimo rámec hospodářského styku. Z tohoto důvodu se navrhuje částečný návrat ke koncepci využívané před přijetím občanského zákoníku, tedy vynětí jádra úpravy porušení obchodního tajemství z úpravy nekalé soutěže do samostatného oddílu, čímž se zajistí právní ochrana obchodního tajemství i při jeho porušení mimo rámec hospodářského styku. Zároveň se však stanoví, že dojde-li k porušení obchodního tajemství v souvislosti s hospodářskou soutěží, jedná se stále o nekalosoutěžní jednání. Uvedené je významné z pohledu zvláštních právních předpisů, které chrání obecně proti nekalé soutěži.
Změnami v občanském zákoníku dále dochází po vzoru Směrnice k výslovnému zavedení třech základních forem porušení obchodního tajemství – neoprávněné získání, zpřístupnění a využití – čímž se odstraní dosavadní interpretační nejasnosti. Navrhuje se i přesnější transpozice definice výrobku porušujícího obchodní tajemství, který dosavadní právní úprava zná v určité podobě pouze v zákoně č. 221/2006 Sb. Pro zajištění ochrany práv legitimních uživatelů obchodního tajemství se pak výslovně upravují situace, které buďto nemají být považovány za porušení obchodního tajemství, nebo ve kterých nemá držitel obchodního tajemství právo na jeho ochranu.
Je vyžadován zejména zásah do procesní úpravy ochrany obchodního tajemství, a to jak v zákoně č. 221/2006 Sb., tak v občanském soudním řádu. Jedná se zejména o detailnější úpravu uplatňování opatření k nápravě ze strany osob, do jejichž práv k obchodnímu tajemství bylo zasaženo, a zdůraznění specifických nástrojů ochrany důvěrnosti obchodního tajemství v občanském soudním řízení a při uveřejnění soudních rozhodnutí.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.
4.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem
České republiky
Navrhovaná právní úprava se dotýká některých hodnot chráněných ústavním pořádkem České republiky, je však s nimi v plném souladu.
Zásadní je právo vlastnit majetek (obchodní tajemství je věcí v právním smyslu), jehož ochrana se posílením práv vlastníků obchodního tajemství v návrhu prohlubuje. Navrhovaná úprava je tak v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Úprava se na druhé straně dotýká i práva na svobodu projevu, kdy posiluje záruky pro osoby, které s obchodním tajemstvím legitimně nakládají, zejména média. Navrhovaná úprava je tak plně v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod.
Současně přináší návrh rozšíření možností soudu obchodní tajemství chránit a postihovat jeho rušitele, čímž se posiluje naplnění čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zákonná úprava vyloučení veřejnosti naplňuje podmínku stanovenou v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
5.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů EU nebo obecnými právními zásadami práva
EU, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů EU
Právní úprava vychází z požadavků předpisů Evropské unie, konkrétně Směrnice. Zajišťuje nerozpornou slučitelnost právního řádu České republiky s právem EU.
Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.1
Směrnici lze považovat za náležitě transponovanou a implementovanou, jestliže je včas a plně dosaženo výsledku požadovaného směrnicí, a to jak z hlediska formálně právního, tak z hlediska aplikačně praktického.2
Směrnice musejí být do právního řádu provedeny tak, aby přijatá právní úprava byla jasná a srozumitelná a nezpůsobovala problémy při aplikaci v praxi. Z ustálené judikatury Soudního dvora EU vyplývá, že pro splnění tohoto cíle nejsou členské státy povinny doslovně směrnice převzít, musejí však dbát na to, aby prováděcí předpis byl přijat v takové podobě, která bude naplňovat účel, pro který byly dotčené unijní předpisy přijaty, a aby byla plně pokryta jejich působnost. Soudní dvůr EU k tomuto uvedl, že formální převzetí ustanovení směrnice do výslovného a zvláštního právního předpisu není vždy vyžadováno, neboť k provedení směrnice může postačovat, v závislosti na jejím obsahu, všeobecný právní kontext.3
Za účelem splnění požadavku právní jistoty je obzvláště důležité, aby v případě, kdy daná směrnice směřuje k založení práv pro jednotlivce, byli nositelé těchto práv schopni rozpoznat veškerá svá práva a mohli se jich případně dovolávat před vnitrostátními soudy. Každý členský stát je totiž povinen uskutečnit provedení směrnice tak, aby plně odpovídalo požadavkům na jasnost a jistotu právních situací uloženým normotvůrcem Evropské unie v zájmu dotčených osob usazených ve členských státech. Za tímto účelem musejí být ustanovení směrnice
1 Smlouva o fungování EU, čl. 288. 2 Král R., Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, C. H. Beck, 2002, s. 55. 3 Viz např. rozsudek Soudního dvora ve věci C-32/05 Komise v. Lucembursko, b. 34.; C-217/97 Komise v. Německo, b. 31 a 32; C-233/00 Komise v. Francie, b. 76.
provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem, jakož i s požadovanou specifičností, přesností a jasností.4
V důsledku pozdní nebo nesprávné transpozice směrnice může být proti členskému státu zahájeno řízení o nesplnění povinnosti, které může vyústit až v uložení zaplacení paušální částky nebo penále Soudním dvorem EU.5 Dalšími důsledky mohou být přímý nebo nepřímý účinek některých ustanovení směrnice nebo odpovědnost státu za škodu.
Ačkoliv český právní řád již obchodní tajemství chrání, je potřeba některé dílčí aspekty zpřesnit, aby byla právní úprava snáze využitelnou adresáty práva, zejména malými a středními podniky. Navrhovaná úprava je zcela v souladu se Směrnicí.
6.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh je v souladu s Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která je nedílnou součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) a je tak závazná pro Českou republiku jakožto člena WTO. Směrnice dohodu TRIPS respektuje a vychází z ní, stejně jako navrhovaná právní úprava.
Návrh není v rozporu ani s jinými mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.
7.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava je bez přímých dopadů na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Navrhovaná právní úprava má pozitivní dopad na podnikatelské prostředí, neboť zdokonaluje úpravu ochrany obchodního tajemství podnikatelů. Získání informací a know-how, které představují konkurenční výhodu, vyžaduje značné investice na straně podnikatelů, a jejich důvěra v ochranu těchto informací a know-how jako obchodního tajemství je tak zásadním faktorem při rozhodování o takových investicích. Důležitým faktorem pro udržení a posílení konkurenceschopnosti podniků jsou též investice do inovací, které jsou chráněny jako obchodní tajemství. Srovnatelná úroveň ochrany obchodního tajemství jako v ostatních členských státech EU pak také povede ke snížení pobídek pro podnikatele k přesunu svých podnikatelských aktivit nebo jejich části do zahraničí za účelem ochrany jejich obchodního tajemství.
8.
Zhodnocení, zda návrhem není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu.
9.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná úprava má pozitivní dopady na práva fyzických a právnických osob. Na jedné straně posiluje ochranu obchodního tajemství, čímž jsou posílena práva jeho vlastníka (či jiné oprávněné osoby), ať již se jedná o fyzickou či právnickou osobu (typicky se bude jednat o 4 Viz rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-102/08 SALIX, b. 40–42 a tam citovanou judikaturu. 5 Smlouva o fungování EU, čl. 258–260.
podnikatele). V podrobnostech lze odkázat výše na zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí.
Na druhé straně se posiluje ochrana osob (typicky fyzických osob), které s obchodním tajemstvím nakládají legitimně (média, oznamovatelé apod.), a to výslovným vymezením případů, kdy není získání, zpřístupnění nebo využití obchodního tajemství neoprávněné a kdy tak vlastníkovi obchodního tajemství (či jiné oprávněné osobě) nepřísluší soudní ochrana.
10. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí, Navrhovaná právní úprava nemá žádné sociální dopady, dopady na ochranu práv dětí ani dopady na životní prostředí.
11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava má dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, neboť mění podmínky nahlížení do soudního spisu, vyloučení veřejnosti a zveřejňování rozsudků, což jsou případy operací, při kterých dochází ke zpracování osobních údajů. Úroveň ochrany soukromí a osobních údajů je však navrhovanou právní úpravou zvyšována. Úroveň soukromí je rovněž zvyšována ve vztahu k informacím využitelným v konkurenčním boji.
Popis zpracování a jeho účel – navrhovaná úprava zavádí procesní nástroje k ochraně důvěrnosti v civilním soudním řízení, zejména možnost vyloučit části spisu z nahlížení a spojit ji se zákazem sdělování jejich obsahu dalším osobám (§ 44 a následující OSŘ, s dopadem na § 116 OSŘ) a požadavek, aby před uveřejněním rozsudku byly odstraněny údaje umožňující zjištění totožnosti osob odlišných od účastníků řízení (§ 155 OSŘ). Cílem těchto opatření je zvýšení důvěrnosti projednávaných skutečností a omezení okruhu osob, které se s nimi mohou seznámit.
Právním základem zpracování osobních údajů jsou v tomto případě dotčená ustanovení OSŘ ve znění navrhované úpravy, reagující na požadavky Směrnice. Zpracování osobních údajů v uvedených situacích je nezbytné za účelem výkonu soudnictví a vedení soudního spisu. Z hlediska nezbytnosti navržené mechanismy směřují k ochraně důvěrnosti chráněných informací a současně k minimalizaci okruhu osob, které se mohou seznámit s údaji ve spise. Opatření se vážou na konkrétní části spisu/jednání, na uveřejnění rozsudku, odstranění identifikátorů osob, u nichž zákon ochranu vyžaduje.
Kategorie údajů – údaje, které se v dotčených řízeních mohou (typově) objevit jako běžné identifikační a kontaktní údaje účastníků, svědků, zaměstnanců, znalců a dalších osob, jakož i údaje obsažené v procesních podáních a listinných důkazech. V jednotlivých věcech nelze vyloučit ani výskyt zvláštních kategorií osobních údajů (článek 9 GDPR) podle povahy sporu a předkládaných důkazů.
Identifikace typových rizik: a) neoprávněné zpřístupnění vyloučených částí spisu (např. v důsledku chybné klasifikace nebo procesního pochybení), b) sekundární šíření informací osobami, které do vyloučených částí spisu nahlížely (zejm. mimo soudní řízení), c) reidentifikace osob z „anonymizovaného“ rozsudku při uveřejnění (kombinace nepřímých identifikátorů).
Přiměřené záruky představují zejména důsledné uplatnění omezení přístupu podle § 44 a násl.,
§ 116 OSŘ, včetně poučení osob, využití standardu anonymizace pro uveřejňované rozsudky (např. vymezení minimálního rozsahu odstraňovaných identifikátorů a kontrolu před uveřejněním) s ohledem na prevenci reidentifikace.
12. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava není spojena s žádnými novými korupčními riziky.
Základní principy soudní ochrany obchodního tajemství zůstávají zachovány, obecný přístup se tak nemění. Ochrana obchodního tajemství je i nadále svěřována soudům.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na rodiny.
15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava nemá územní dopady ani dopady na územní samosprávné celky.
16. Zhodnocení souladu návrhu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava se k oblasti elektronizace veřejné správy nijak nevztahuje. Zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy nejsou navrhovanou právní úpravou dotčeny.
17. Informace podle zákona o lobbování
Během přípravy materiálu nezaznamenal zpracovatel žádný případ lobbování.
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K článku I (změna občanského zákoníku)
§ 2976 a 2985
Základní ustanovení nekalé soutěže obsahuje tzv. generální klauzuli nekalé soutěže, která stanoví tři podmínky, které musí být naplněny, aby mohlo být určité jednání kvalifikováno jako nekalá soutěž.6 Tím plní i omezující funkci, neboť i pokud by určité jednání naplnilo všechny znaky některé ze zvláštních skutkových podstat vyjmenovaných v druhém odstavci, avšak zároveň nenaplnilo všechny podmínky generální klauzule, nebude se jednat o nekalosoutěžní jednání a poškozená osoba nebude mít k dispozici práva podle § 2988 OZ, ani případná navazující práva, jako například práva podle zákona č. 221/2006 Sb.
Jednou z těchto podmínek je jednání v hospodářském styku, které podle judikatury i právní vědy vyžaduje dovození tzv. soutěžního záměru, či alespoň záměrné vyvolání hospodářského následku.7 Tuto podmínku Směrnice neobsahuje, současně neumožňuje takové odchýlení se, které by mělo za následek zúžení ochrany obchodního tajemství (a contrario čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec Směrnice). Ačkoliv převážná většina případů porušení obchodního tajemství nastane v hospodářském styku, je nutné obsáhnout i případy, které mohou nastat mimo rámec hospodářského styku.
Z toho důvodu je potřeba porušení obchodního tajemství vyjmout z § 2976 odst. 2, jakož i z dílu 2 (zneužití a omezení soutěže) hlavy III části čtvrté OZ, a umístit jej do nového samostatného dílu 3 téže hlavy a části OZ. K tomu je nutné vyjmout porušení obchodního tajemství z demonstrativního výčtu skutkových podstat nekalé soutěže v druhém odstavci § 2976 OZ.
Nutno je též zmínit, že navrhovaná konstrukce není českému právnímu řádu neznámá. Ustanovení § 20 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), poskytovalo podnikateli proti porušení nebo ohrožení obchodního tajemství právní ochranu „jako při nekalé soutěži.“ Porušení obchodního tajemství bylo současně zařazeno mezi zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže v § 44 odst. 2 obchodního zákoníku, avšak podle § 20 obchodního zákoníku jej bylo možné chránit i v případě, kdy k jeho porušení nebo ohrožení došlo mimo hospodářský styk či hospodářskou soutěž. V zásadě stejná konstrukce se navrhuje i nyní, kdy porušení obchodního tajemství nastalé v hospodářském styku bude stále nekalou soutěží, ale ochrany obchodního tajemství bude možné se domoci i tehdy, bude-li porušeno mimo hospodářský styk.
Ani současná definice obchodního tajemství obsažená v § 504 OZ pak nebrání vynětí porušení obchodního tajemství z úpravy nekalé soutěže. Pochybnost mohlo vzbuzovat, zda ochrana
6 Jedná se o podmínku jednání v hospodářském styku, podmínku rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Ondrejová, D. § 2976: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025. 7 Srov. Ondrejová, D. § 2976: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025; Výtisk, M. § 2976: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7.; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4941/2008.
obchodního tajemství s ohledem na definici v § 504 OZ náleží i osobám, které nejsou obchodními korporacemi či fyzickými osobami – podnikateli. Typickým příkladem jsou právnické osoby neziskového charakteru, zejména spolky, nadace či veřejné výzkumné instituce (v.v.i.). U těchto právnických osob může otázky vzbuzovat potřeba souvislosti obchodního tajemství se závodem, kdy závodem se rozumí podle § 502 OZ „Organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.“. V souvislosti se spolky, nadacemi či v.v.i. tak může vyvstávat otázka, zda je pro tyto účely lze považovat za podnikatele.
V případě spolků a nadací je odpověď dána již § 217 odst. 2, resp. § 307 odst. 1 OZ, které jim výslovně umožňují vykonávat vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání. Obdobou těchto ustanovení v případě v.v.i. je § 21 odst. 2 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, který v.v.i. umožňuje vykonávat jinou činnost, kterou je „činnost hospodářská prováděná za účelem dosažení zisku“. Veřejná výzkumná instituce tak může v rozsahu této jiné činnosti naplňovat všechny znaky podnikatelské činnosti podle § 420 OZ, a být tak se zřetelem k této činnosti považována za podnikatele.
Lze tedy shrnout, že již podle stávající právní úpravy lze na spolky, nadace i v.v.i. v rozsahu výkonu vedlejší (resp. jiné) činnosti pohlížet jako na podnikatele, jejichž obchodní tajemství může být chráně podle navrhované právní úpravy.
Definice obchodního tajemství v § 504 OZ tak ve své současné podobě vyhovuje požadavkům Směrnice, proto se ji nenavrhuje upravovat.
§ 2976 odst. 3
S ohledem na návaznost nekalosoutěžního jednání na další právní předpisy je nutné zachovat porušení obchodního tajemství nastalé v hospodářském styku jako jeden z případů nekalé soutěže. To se navrhuje učinit nově vkládaným třetím odstavcem, který umožní zachování dočasného pojetí porušení obchodního tajemství jako nekalosoutěžního jednání.
§ 2989 odst. 1
Legislativně-technická změna související se zrušením § 2985 OZ. Současně je vhodné, aby výjimka z pravidla podle § 2989 odst. 1 OZ platila i nadále i pro případy porušení obchodního tajemství, budou-li představovat nekalosoutěžní jednání podle § 2976 odst. 3 OZ. K obsahové změně pravidla nedochází, neboť výjimka z aktivní legitimace osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků platí pro nároky z porušení obchodního tajemství již nyní.
K bodu 4
§ 2990a
Odst. 1
Navrhované ustanovení vyjmenovává tři základní skutkové podstaty porušení obchodního tajemství. Těmi je neoprávněné získání obchodního tajemství, neoprávněné zpřístupnění obchodního tajemství jiné osobě a neoprávněné využití obchodního tajemství pro sebe nebo pro jiného. Výslovným zavedením neoprávněného získání obchodního tajemství do tohoto ustanovení dochází k vyjasnění oproti dosavadní definici porušení obchodního tajemství, která pracovala pouze se zpřístupněním (či sdělením) nebo využitím obchodního tajemství. To vyvolávalo pochybnosti o tom, zda již v případě samotného neoprávněného získání obchodního tajemství je možné uplatňovat práva plynoucí z ochrany proti porušení obchodního tajemství.
Ustanovení současně promítá čl. 2 odst. 3 Směrnice.
Pro vyloučení pochybností je možné dále uvést, že zpřístupnění zahrnuje opomenutí i konání, tedy i sdělení obchodního tajemství. Nahrazení slov „sdělí, zpřístupní“ nadřazeným slovem „zpřístupní“ tak nemá znamenat obsahové zúžení skutkové podstaty zpřístupnění obchodního tajemství oproti dosavadnímu stavu.
Odst. 2
Navrhované ustanovení rozšiřuje porušení obchodního tajemství o vymezené nakládání s výrobkem porušujícím obchodní tajemství (viz čl. 4 odst. 5 Směrnice). Pododstavce a) a b) obsahují jednotlivá jednání, která představují porušení obchodního tajemství, pokud je naplněna i subjektivní stránka (viz níže).
Výrobek porušující obchodní tajemství (čl. 2 odst. 4 Směrnice) je nově vymezen v písm. a) prostřednictvím neoprávněných výhod („…ve značné míře neoprávněně těží…“) získaných z obchodního tajemství. Ty se mohou projevit více vyjmenovanými způsoby, zásadní je však význam dopadu dotčeného obchodního tajemství na výrobek, například na jeho jakost, hodnotu nebo cenu, případně i na snížení nákladů na jeho výrobu včetně časových nákladů. Dopad nemůže být nízký či až zanedbatelný, což je vyjádřeno slovy „ve značné míře“.
Současně slovo „marketing“ obsažené v čl. 2 odst. 4 Směrnice nemá v českém jazyce použitelný ekvivalent, proto je nutné jej využít v původním znění, ačkoliv se jedná o slovo cizího původu. Jedná se o soubor činností zaměřených na poznání, ovlivňování a uspokojování potřeb a přání zákazníka, typicky propagaci či reklamu. Využití neoprávněně získaného obchodního tajemství například v reklamě na konkrétní výrobek tak může mít za následek jeho označení za výrobek porušující obchodní tajemství.
Za porušení obchodního tajemství se navrhuje označit výrobu, nabídku nebo uvedení na trh výrobku porušujícího obchodní tajemství [písm. a)], jakož i dovoz, vývoz nebo skladování výrobku porušujícího obchodní tajemství, je-li účelem výroba, nabídka nebo uvedení na trh [písm. b)]. Ke všem těmto jednáním se pak vztahuje podmínka, že jednající o neoprávněném využití obchodního tajemství (ve prospěch výrobku porušujícího obchodní tajemství) věděl, nebo o něm vědět měl a mohl. Tím je chráněna dobrá víra třetích osob, které mohou s výrobky porušujícími obchodní tajemství přijít do kontaktu, aniž by mohly vědět, že se jedná o výrobky porušující obchodní tajemství.
Odst. 3
Navrhované ustanovení po vzoru čl. 4 odst. 2 Směrnice stanovuje, kdy se získání obchodního tajemství [první ze tří způsobů porušení obchodního tajemství, viz § 2990a odst. 1 písm. a)] považuje za neoprávněné. Ve všech případech je nutná absence souhlasu držitele obchodního tajemství (typicky vlastníka, ale může se jednat i jen o držitele).
Jádrem je neoprávněné získání přístupu k věci či jinému nosiči8 nacházejícímu se v řádné držbě oprávněné osoby (držitele obchodního tajemství), případně její přisvojení či okopírování. Přitom je podmínkou, aby z této věci či nosiče bylo možné obchodní tajemství zjistit. To zahrnuje jak případy, kdy je obchodní tajemství v takové věci či nosiči přímo obsaženo (například informace o konkrétním dodavateli uvedená na obchodní listině), tak případy, kdy je obchodní tajemství možné z věci či nosiče pouze odvodit další činností či s pomocí dalších dostupných informací. Mezi těmito případy nicméně nemusí vždy existovat ostrá hranice.
Jelikož výčet obsažený v čl. 4 odst. 2 Směrnice je koncipován jako uzavřený, i výčet obsažený v komentovaném ustanovení je výčtem uzavřeným. Písmeno b) nicméně dopad rozšiřuje, protože za neoprávněné získání označuje jakékoliv jiné získání obchodního tajemství bez souhlasu jeho držitele, při kterém jednající postupuje v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. To pak nemůže zahrnovat jednání uvedená v § 2990b odst. 1.
Odst. 4
Navrhované ustanovení po vzoru čl. 4 odst. 3 Směrnice stanoví, že aby mohlo být zpřístupnění obchodního tajemství jiné osobě nebo jeho využití pro sebe nebo pro jiného [druhý a třetí ze tří způsobů porušení obchodního tajemství, viz § 2990a odst. 1 písm. b) a c)] považováno za neoprávněné, musí nastat jeden ze tří případů.
Zřejmě nejčastějším případem bude situace, kdy jednající již získal obchodní tajemství neoprávněně podle odst. 3. Dalším případem je porušení povinnosti plynoucí ze závazku k mlčenlivosti. Zde se jedná nejen o samotnou povinnost mlčenlivosti o obchodním tajemství, ale i případné doprovodné povinnosti, směřující k lepší ochraně obchodního tajemství. Předmětná dohoda o mlčenlivosti pak není zatížena žádným požadavkem na právní formu, může být uzavřena i konkludentně (například přijetí listiny zřetelně označené jako obsahující důvěrné informace). Třetím případem je jednání v rozporu s existující povinností nezpřístupnit obchodní tajemství jiné osobě (zpravidla zákonnou povinností k mlčenlivosti) nebo povinností omezit či zabránit využití obchodního tajemství.
Odst. 5
Poslední odstavec navrhovaného paragrafu po vzoru čl. 4 odst. 4 Směrnice rozšiřuje užití ustanovení o ochraně obchodního tajemství i na třetí osoby, které samy neporušily obchodní tajemství podle odstavce 3 nebo 4, avšak přímo či nepřímo jej získaly (pro sebe či pro jiného) od osoby, která jej zpřístupnila nebo využila neoprávněně ve smyslu odstavce 4. Opět je zde navrhováno chránit osoby jednající v dobré víře tím, že je ustanovení vztaženo pouze na ty osoby, které o porušení obchodního tajemství rušitelem věděly nebo vědět měly a mohly.
8 Čl. 4 odst. 2 písm. a) Směrnice hovoří o dokumentech, předmětech, materiálech, látkách nebo elektronických souborech. V českém právním řádu lze v zásadě vše zahrnout do věcí s ohledem na široké pojetí věci. Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností je však navrhováno zvolit obrat „věc nebo jiný nosič“, který by měl zahrnout i ty nosiče informací, jejichž věcná podstata by mohla být zpochybňována.
§ 2990b
Zatímco čl. 4 Směrnice představuje výčet skutkových podstat porušení obchodního tajemství, čl. 3 vyjmenovává způsoby oprávněného získání, využití či zpřístupnění obchodního tajemství. I výčet v čl. 3 Směrnice je koncipován jako uzavřený, což reflektuje i navrhovaný § 2990b OZ.
Odst. 1
První odstavec navrhovaného ustanovení po vzoru čl. 3 odst. 1 Směrnice upravuje způsoby získání obchodního tajemství [první ze tří způsobů porušení obchodního tajemství, viz § 2990a odst. 1 písm. a)], které se považují za oprávněné. Získání obchodního tajemství podle tohoto pravidla nepředstavuje porušení obchodního tajemství a nezakládá ani naturální obligaci na straně osoby, která obchodní tajemství získala. Tato může se získanými skutečnostmi nakládat dle svého uvážení, není-li výslovně stanoveno jinak [viz například písm. c)].
Ačkoli určité skutečnosti představují obchodní tajemství, nezakládá to výhradní právo jejich vlastníka na ně. Nezávislý objev, vynález, vytvoření apod. jsou legitimními způsoby získání obchodního tajemství, bez ohledu na souhlas dosavadního držitele obchodního tajemství. Dokud bude nicméně naplněna definice obchodního tajemství, zejména tedy jeho běžná nedostupnost v příslušných obchodních kruzích, budou skutečnosti dále chráněny jako obchodní tajemství. Je tak možné, že též obchodní tajemství bude mít více držitelů, kteří si nemusí být navzájem známi.
Dalším legitimním způsobem získání obchodního tajemství je tzv. reverzní inženýrství věci, ze které lze obchodní tajemství odvodit. Zpravidla se bude jednat o výrobek, k jehož výrobě bylo využito obchodní tajemství, nicméně jeho celistvost není pro účely navrhovaného ustanovení zásadní. Může se tak jednat například i jen o komponentu nebo materiál. Současně se nemusí jednat o věc hmotnou, předmětem reverzního inženýrství může být například i software. Vždy je ovšem nutné naplnění alespoň jednoho ze dvou scénářů.
V prvním scénáři se musí jednat o věc veřejně dostupnou, tedy takovou, k níž má přístup neurčitý počet osob, které nemají žádný vztah s držitelem obchodního tajemství. Například se bude jednat o sériově vyráběné výrobky běžně dostupné na trhu bez dalších omezení. Veřejnou dostupnost věci bude nutné posoudit v každém případě jednotlivě s ohledem na okolnosti daného případu.
Ve druhém scénáři se jedná o věc, ke které má osoba provádějící reverzní inženýrství oprávněný přístup a zároveň není vázána žádnou povinností omezit získávání obchodního tajemství jinými osobami. Zmiňovaný software bývá zpravidla předmětem licenčního ujednání, které omezuje držitele licence v dalším nakládání s ním, například i v možnostech reverzního inženýringu. Držitel obchodního tajemství má možnost získání obchodního tajemství pomocí reverzního inženýringu zakázat (s výjimkou veřejně dostupných věcí). Je rovněž vhodné zmínit, že věc, „kterou má jednající po právu u sebe“, nemusí jednající vlastnit ani držet. Může ji mít i v pouhé detenci, například se může jednat o provozovatele servisu, kterému vlastník svěřil věc za účelem opravy. V takovém případě bude nutné zkoumat existenci povinnosti omezit získávání obchodního tajemství.
Získání obchodního tajemství zaměstnancem za účelem výkonu práva na informování a projednání (podle § 276 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZP“) je rovněž výslovně prohlášeno za oprávněné, ačkoli by o tomto nemohlo být pochyb. Toto získání bude zpravidla zatíženo povinností zachovat mlčenlivost o obchodním tajemství či jiných skutečnostech, které se zaměstnanec v rámci výkonu svého práva dozvěděl. Povinnost zachovat mlčenlivost či důvěrnost není tímto ustanovením nijak dotčena.
Jelikož je výčet po vzoru Směrnice koncipován jako uzavřený, navrhuje se po vzoru čl. 3 odst. 1 písm. d) Směrnice výslovně zahrnout i písm. d). To pokrývá situace, kdy získání obchodního tajemství nelze zahrnout do žádné jiné kategorie oprávněného získání obchodního tajemství, a přesto je možné jej za daných okolností považovat za souladné se zásadou poctivého obchodního styku.
Odst. 2
Navrhované ustanovení upravuje na rozdíl od předchozího odstavce nejen získání, ale i využití a zpřístupnění obchodního tajemství (tedy všechny tři způsoby porušení obchodního tajemství podle § 2990a odst. 1). Oprávnění k získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství může plynout nejprve ze zvláštního zákona nebo z přímo použitelného předpisu Evropské unie. Takový předpis nemusí stanovit možnost nakládat s obchodním tajemstvím výslovně, postačí, pokud je nakládání s obchodním tajemstvím nutné pro splnění požadavků předpisu, typicky při výkonu veřejné moci v souladu se zákonem. Příkladem může být oprávnění kontrolujícího požadovat poskytnutí podkladů podle § 8 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Ustanovení ovšem nemá žádný dopad na povinnost mlčenlivosti (či obdobné povinnosti) vyplývající z předmětného právního předpisu (v uvedeném příkladě z § 20 kontrolního řádu).
Neoprávněným dále není získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství, ke kterému dojde za účelem ochrany oprávněného zájmu, například v rámci konkrétních, dále vyjmenovaných jednání (viz čl. 5 Směrnice obsahující výjimky z ochrany obchodního tajemství).
Prvním vyjmenovaným případem je porušení obchodního tajemství při výkonu práva na svobodu projevu a práva přijímat a rozšiřovat informace. To vychází z čl. 5 písm. a) Směrnice, který hovoří o porušení obchodního tajemství „za účelem výkonu práva na svobodu projevu a informací, jak je stanoveno v Listině, včetně respektování svobody a plurality sdělovacích prostředků“. Součástí práva na svobodu projevu je mimo vyjmenovaných i právo zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zásahů veřejné moci.
Druhým vyjmenovaným případem je porušení obchodního tajemství s cílem odhalit protiprávní jednání, pokud porušení obchodního tajemství směřuje k ochraně veřejného zájmu. V praxi se jedná o problematiku tzv. whistleblowingu, tedy činnosti oznamovatelů. Navrhovaná právní úprava však nemá žádný dopad na obecnější právní úpravu v této oblasti – zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, ve znění pozdějších předpisů.
Čl. 5 písm. b) Směrnice stanovuje tuto ochranu pro případy odhalení „pochybení, pochybného jednání nebo protiprávní činnosti“, aniž by však konkrétněji vymezil, co se jednotlivými termíny míní. Zahraniční právní úpravy se liší v doslovnosti převzetí těchto termínů. Za pochybení je v zásadě považováno profesní pochybení, tedy jednání v rozporu se specifickými pravidly chování určitého stavu. Příkladem takových pravidel mohou být různé etické kodexy vydávané profesními komorami. V českém právním prostředí lze takové pochybení považovat za protiprávní jednání jakožto porušení povinnosti jednat s odbornou péčí. Termín „pochybné jednání“ je pak v zahraničí vykládán jako zásadní porušení etiky či morálky. V českém kontextu by bylo možné uvažovat o závažném porušení dobrých mravů či veřejného pořádku. I takové jednání bude možné považovat za protiprávní. Proto je úprava v zákonném textu obecná a postihuje „protiprávní jednání“.
Písmeno c) upravuje poskytnutí obchodního tajemství v pracovněprávním kontextu zaměstnanci zástupcům zaměstnanců. Těmi se v souladu s § 276 ZP rozumí odborová organizace, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zpřístupnění obchodního tajemství zástupci zaměstnanců spadá pod ochranu podle § 2990b odst. 2 pouze v případě, kdy je to pro výkon funkce zástupce zaměstnanců nezbytné. Současně se nejedná o poskytnutí informací přímo zaměstnavatelem v rámci práva zaměstnanců na informování a projednávání, které je upraveno jako legitimní způsob získání obchodního tajemství v § 2990b odst. 1 písm. c).
§ 2990c
Navrhované ustanovení odkazuje na zvláštní zákon upravující mj. právní ochranu osob, jejichž obchodní tajemství bylo porušeno, kterým je zákon č. 221/2006 Sb. Ten přitom poskytuje těmto osobám stejnou ochranu jako osobám, jejichž právo bylo porušeno nekalou soutěží (a to bez ohledu na to, zda k porušení obchodního tajemství došlo v hospodářském styku nebo mimo něj). Jde tedy o právo požadovat, aby se rušitel zdržel porušování obchodního tajemství nebo aby odstranil závadný stav. Dále je možné požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení (vše viz § 5a odst. 1 a 2 zákona č. 221/2006 Sb.). Tento zákon také jednotlivá práva osoby, jejíž obchodní tajemství bylo porušeno, dále konkretizuje (viz § 5a a násl. zákona č. 221/2006 Sb.).
K článku II (změna občanského soudního řádu)
K bodu 1
§ 9 odst. 2
V § 9 OSŘ je upravena věcná příslušnost civilních soudů. Platí přitom pravidlo, že k řízení je věcně příslušný okresní soud, ledaže jde o některou z věcí uvedených v § 9 odst. 2 OSŘ, ke kterým je věcně příslušný krajský soud.
V rámci vymezení věcné působnosti se pouze promítá hmotněprávní vyčlenění ochrany obchodního tajemství z ochrany před nekalým soutěžním jednáním a věci ochrany obchodního tajemství se uvádějí jako samostatná věc, pro jejíž projednání a rozhodnutí je věcně příslušný krajský soud.
Zachování věcné příslušnosti krajského soudu pro věci ochrany obchodního tajemství je žádoucí nejen pro jejich vyšší složitost, ale i proto, že nároky z ochrany obchodního tajemství mohou být v praxi provázány či vymáhány společně s nároky z ochrany před nekalým soutěžním jednáním.
§ 44 až § 44e V dosavadním § 44 OSŘ je upraven institut nahlížení do spisu. Tohoto institutu se dotýká požadavek omezit zcela nebo částečně přístup k jakémukoli dokumentu obsahujícímu obchodní tajemství nebo údajná obchodní tajemství, který předložili účastníci řízení nebo třetí osoby, na omezený počet osob, obsažený v čl. 9 odst. 2 písm. a) směrnice.
Dosavadní úprava nahlížení do spisu obsažená v § 44 OSŘ je ovšem pro náležitou transpozici tohoto požadavku příliš strohá a, zejména ve srovnání s úpravou nahlížení do spisu obsaženou v § 45 SŘS, nedostatečná (kupř. úplná absence poučovací povinnosti). Neexistuje přitom žádný důvod, proč by ve správním soudnictví měla být chráněným skutečnostem obsaženým v soudním spise poskytována vyšším míra ochrany než v civilním soudnictví.
S ohledem na obě tyto skutečnosti proto bylo spolu s promítnutím požadavku obsaženého v čl. 9 odst. 2 písm. a) směrnice současně přistoupeno k celkovému přepracování úpravy nahlížení do spisu po vzoru úpravy obsažené v § 45 SŘS. Smyslem tohoto přepracování však není věcný posun úpravy, nýbrž pouze její sladění s již existující úpravou platnou pro správní soudnictví a její doplnění o pravidla, která existují v úpravě platné pro správní soudnictví, zatímco v úpravě platné pro civilní soudnictví chybí; a to vše tak, aby do ní následně mohl být náležitě transponován požadavek obsažený v čl. 9 odst. 2 písm. a) směrnice.
Na rozdíl od úpravy v soudním řádu správním nebyla celá materie nahlížení do spisu pro svou obsáhlost pojata do jednoho ustanovení občanského soudního řádu, ale bylo pro lepší přehlednost rozčleněna do několika kratších ustanovení - §§ 44 až 44d OSŘ.
V § 44 OSŘ je nově obsaženo vymezení, kdo obecně může, a popřípadě za jakých podmínek, nahlížet do spisu. Toto vymezení plně odpovídá dosavadnímu znění § 45 odst. 1 a 2 SŘS.
Po vzoru § 45 odst. 1 SŘS a v souladu s dosavadní úpravou stanoví, že účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu bez dalšího. Současně je toto právo přiznáno i znalci ustanovenému soudem, neboť ten k vypracování znaleckého posudku potřebuje znát i skutečnosti obsažené ve spise a neboť jeho právo nahlédnout do spisu je dovozeno výkladem. Jiné osoby pak mohou do spisu nahlížet jen tehdy, povolí-li jim to předseda senátu. Oproti dosavadní úpravě se pak po vzoru § 45 odst. 2 SŘS stanoví, že předseda senátu těmto osobám může povolit nahlížení do spisu, prokáží-li právní zájem nebo vážný důvod a není-li to v rozporu s právy nebo právem chráněnými zájmy některého z účastníků.
V § 44a OSŘ je nově obsaženo, do jakých částí spisu obecně je možné nahlížet. Jde tudíž o obdobu § 45 odst. 3 a 4 SŘS.
Oproti dosavadní úpravě se tak po vzoru § 45 odst. 3 a 4 SŘS výslovně stanoví, že z nahlížení do spisu jsou vyloučeny ty části spisu, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů (tj. i obchodní tajemství), jakož i že z nahlížení nelze vyloučit ty části spisu, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem.
V § 44b OSŘ je obsažena úprava navazující na § 44a OSŘ stanovující, kdo a za jakých podmínek smí nahlížet do částí spisu, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů (tj. i obchodní tajemství) a které nelze z nahlížení vyloučit, neboť z nich byl nebo bude prováděn důkaz soudem. Jde tak o obdobu § 45 odst. 5 SŘS.
Tak se stanoví, že do těchto částí spisu smí nahlížet pouze účastník a jeho zástupce. Pokud jde o části spisu obsahující utajované informace, smí do nich dále nahlížet osoba s osvědčením pro příslušný stupeň utajení, prokáže-li na tom právní zájem. A pokud jde o části spisu obsahující skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů (tj. i obchodní právo), smí do nich dále nahlížet osoba, která má právo se s těmito skutečnostmi seznamovat, prokáže-li na tom právní zájem.
V § 44c OSŘ je nově obsažena poučovací povinnost pro osoby oprávněné nahlížet do částí spisu obsahující utajované informace či skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů (tj. i obchodní tajemství). Jde tak o obdobu § 45 odst. 6 SŘS.
V § 44d OSŘ je nově obsažena úprava písemností a záznamů uchovávaných mimo spis a úprava postupu nahlížení do těchto písemností a záznamů. Tím se i pro civilní soudní řízení přejímá úprava správního soudnictví obsažená v § 45 odst. 3 SŘS ve spojení s § 17 odst. 3 SŘ.
Odděleně mimo spis se tak podle tohoto ustanovení uchovávají písemnosti a záznamy, které obsahují utajované informace a které byly soudu poskytnuty Policií České republiky nebo zpravodajskými službami. Současně se výslovně zakotvuje, že nahlížení do těchto písemností a záznamů je možné pouze tehdy, pokud předseda senátu rozhodne (po vyjádření orgánu, který informace obsažené v těchto písemnostech poskytl), že nahlédnutím nemůže dojít ohrožení činnosti policie nebo zpravodajských služeb.
V § 44e OSŘ je nově obsaženo pravidlo, podle kterého se celá úprava nahlížení do spisu přiměřeně použije i na přehrávání zvukových nebo zvukově obrazových záznamů a poskytování jejich kopií a pro jiné způsoby zachycení obsahu listiny. Jde tak o obdobu § 45 odst. 7 SŘS.
K bodu 7
§ 155
Navrhovaným doplněním odstavce 4 se důsledněji promítá čl. 15 odst. 3 druhý pododstavec Směrnice. S ohledem na to, že podle § 155 odst. 4 OSŘ může soud přiznat úspěšnému účastníkovi řízení právo uveřejnit rozsudek, je současně nutno tomuto účastníkovi uložit povinnost anonymizovat rozsudek před uveřejněním tak, aby nebylo možno zjistit totožnost osob odlišných od porušitele. Do první věty je také potřeba výslovně doplnit ochranu obchodního tajemství, neboť s ohledem na vynětí úpravy porušení obchodního tajemství z nekalé soutěže by mohly vznikat pochybnosti, zda se pravidlo uplatní i v případě porušení obchodního tajemství mimo hospodářský styk.
K článku III (změna zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství)
§ 1 až § 5
Navrhovanou změnou v § 1 dochází ke zrušení nevyhovující legislativní zkratky „právo“, která neodpovídá soudobým legislativně-technickým požadavkům. Zkratka využívá příliš obecný termín a znemožňuje jeho využití v dalším právním textu. Zkratku je tak nutné zrušit a v § 2 až 5, kde byla využívána, rozepsat její celý text, tedy „právo z průmyslového vlastnictví“. Navrhovaná změna je pouze legislativně-technického charakteru a nemá žádný věcný dopad na právní úpravu vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.
K bodu 9
§ 5a S ohledem na obsahové rozdíly mezi směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (dále jen „směrnice o duševním vlastnictví“) a Směrnicí je navrhováno ustoupit od dosavadního konceptu obdobného využití předpisů zavedených k ochraně průmyslového vlastnictví pro ochranu obchodního tajemství. Současně změny navrhované v úpravě porušení obchodního tajemství v občanském zákoníku vyžadují provedení odpovídajících změn v zákoně č. 221/2006 Sb. Veškerá nově navrhovaná úprava vychází ze Směrnice.
Odst. 1
Navrhované nové znění prvního odstavce navazuje na § 2990c odst. 1 OZ a přebírá nároky uvedené v § 2988 OZ pro případy porušení obchodního tajemství. Tím dochází k zachování všech nároků, které osoba, jejíž právo k obchodnímu tajemství bylo porušeno, měla podle dosavadní právní úpravy. Pro vyloučení možné duplicitní úpravy a rizika vzniku nejasností, podle jakého ustanovení mají být nároky uplatňovány, se navrhuje koncentrovat úpravu nároků pouze do zákona č. 221/2006 Sb.
Odst. 2
Navrhované ustanovení po vzoru čl. 12 odst. 1 a 2 Směrnice přiznává oprávněné osobě (podle odstavce 1) specifická práva nad rámec jejích práv převzatých z § 2988 OZ. Žádat soud o uložení vyjmenovaných nápravných opatření by zřejmě bylo možné již za dosavadní právní úpravy, avšak s ohledem na nízkou frekvenci sporů v oblasti obchodního tajemství a nedostatek použitelné soudní praxe nelze říci, zda se tak v praxi děje. Je žádoucí stanovit tak výslovně, aby oprávněné osoby měly lepší přehled o svých právech a mohly tak v soudním řízení snáz dosáhnout uložení předmětných opatření.
Pododstavce b) a c) pracují s pojmem „výrobek porušující obchodní tajemství“, který je definován v § 2990a odst. 2 písm. a) OZ. K obratu „věc nebo jiný nosič“ odkazujeme na komentář k § 2990a odst. 3 OZ.
Odst. 3
Navrhované ustanovení v souladu s čl. 12 odst. 4 Směrnice upravuje výchozí pravidlo, podle něhož jsou opatření vyžadující aktivní jednání rušitele [viz odst. 2 písm. c) a d)] činěna na náklady rušitele. Ustanovení má vyloučit jakékoliv pochybnosti v případech, kdy soud výslovně nerozhodne o nákladech na splnění uložených povinností podle odst. 2 písm. c) a d). Ve výjimečných případech je pak soudu ponechána možnost rozhodnout o jiném způsobu krytí nákladů uložených povinností. V úvahu přichází například situace, kdy oprávněná osoba požaduje převod věci, z níž lze zjistit obchodní tajemství podle odst. 2 písm. d), avšak tento převod není možné provést bez dodatečných nákladů, a zároveň by zničení této věci představovalo nákladově výrazně efektivnější variantu; oprávněná osoba by se v takovém případě mohla na úhradě nákladů podílet.
Odst. 4
Navrhované ustanovení představuje obdobu § 4 odst. 2 věty první zákona č. 221/2006 Sb. pro účely ochrany obchodního tajemství, adaptovanou na znění odst. 2. Současně odpovídá čl. 13 odst. 1 Směrnice, který požaduje, aby soud vzal v potaz zvláštní okolnosti případu, a to v souladu s principem volného hodnocení důkazů. Součástí demonstrativního výčtu těchto okolností obsaženého ve Směrnici jsou hodnota nebo jiné specifické rysy obchodního tajemství, opatření přijatá za účelem ochrany obchodního tajemství, jednání porušitele při získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství, dopad neoprávněného využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství, oprávněné zájmy stran řízení a případný dopad schválení nebo zamítnutí opatření na strany řízení, oprávněné zájmy třetích stran, veřejný zájem a ochrana základních práv. Tyto okolnosti pravidelně bere soud v úvahu na základě obecných právních principů a principů civilního soudního řízení a není tak nezbytné je výslovně vyjmenovávat v zákonném textu.
Ustanovení umožňuje soudu nepřiznat oprávněné osobě práva podle odst. 2 (resp. neuložit rušiteli odpovídající povinnosti) v případech, kdy by to vedlo ke zjevně nepřiměřeným následkům. To nemusí být posuzováno pouze úzkou optikou zájmů stran sporu, ale i s ohledem na oprávněné zájmy třetích stran či veřejný zájem. Například pokud by nařízení konkrétních opatření mohlo vést k významnému narušení hospodářské soutěže v konkrétním odvětví, ačkoliv porušení obchodního tajemství má důsledky jen nepatrné, soud by neměl právo podle odst. 2 přiznat. To však nemá dopad na povinnost rušitele k náhradě způsobené škody.
K bodu 10
§ 5b
Navrhované ustanovení umožňuje soudu namísto uložení předběžného opatření za účelem ochrany obchodního tajemství určit, že domnělý rušitel je oprávněn i nadále využívat obchodního tajemství, a to za podmínky složení peněžité jistiny na účet soudu (viz čl. 10 odst. 2 Směrnice). Jedná se o upřesnění možností soudu v rámci nařizovaní předběžných opatření podle § 76 odst. 1 OSŘ, neboť předběžná opatření upravená v čl. 10 odst. 1 Směrnice je možno nařídit podle § 76 odst. 1 písm. e) OSŘ.
Není však možné požadovat zpřístupnění obchodního tajemství na základě složení jistiny, pokryta je pouze možnost pokračování ve využívání již získaného obchodního tajemství. I v případě, kdy soud rozhodne podle § 5b, zůstává obchodní tajemství i nadále chráněno, uplatní se veškeré procesní záruky na jeho ochranu. V případě rozhodnutí ve věci samé, které konstatuje porušení obchodního tajemství, bude jistota složená rušitelem použita k náhradě škody nebo jiné újmy způsobené porušením obchodního tajemství oprávněné osobě.
§ 5c
Navrhované ustanovení v souladu s čl. 9 Směrnice upravuje speciální úpravu zajišťující ochranu obchodního tajemství v civilním soudním řízení. Jedná se o taková specifika řízení ve věcech ochrany obchodního tajemství, která nelze zobecnit i pro jiné typy řízení a nehodí se tak do obecné úpravy ochrany důvěrnosti soudního řízení v občanském soudním řádu.
Úpravu obsaženou v tomto ustanovení je pak třeba odlišit i od úpravy nahlížení do spisu, která, byť je na první pohled podobná, dopadá na jiné situace. Úprava nahlížení do spisu je úpravou obecnou pro celé civilní soudní řízení a stanoví pouze, že soud, umožňuje-li oprávněné osobě nahlédnout do části spisu obsahující chráněné skutečnosti, o tom oprávněnou osobu poučí, tzn., že ji poučí o tom, jak podle hmotného práva smí či nesmí s touto chráněnou skutečností dále nakládat. Přestane-li později tato skutečnost být podle hmotného práva dále chráněna, zaniknou tím i z toho vyplývající povinnosti i osobě, která se s touto skutečností v minulosti seznámila při nahlížení do spisu. Naproti tomu § 5c je speciální ustanovení pro civilní soudní řízení, jehož předmětem bude ochrana obchodního tajemství a které je širší, když dopadá na všechny osoby, které se o chráněné skutečnosti dozví již v důsledku účasti na soudním řízení.
První odstavec staví na jisto, že opatření na ochranu důvěrnosti soudního řízení o ochraně obchodního tajemství mohou navrhovat strany sporu, ale může tak soud rozhodnout i bez návrhu.
Odstavec 2 vyjasňuje, že osoba, která získá obchodní tajemství v důsledku účasti na soudním řízení ve věci ochrany obchodního tajemství nebo v důsledku přístupu ke soudnímu spisu, jej získá oprávněně. To ji však neopravňuje v další dispozici s obchodním tajemstvím – není oprávněna jej zpřístupnit jiné osobě ani jej pro sebe nebo pro jiného využít.
Třetí odstavec specifikuje, že zákaz zpřístupnit získané obchodní tajemství jiné osobě nebo jej využít pro sebe nebo pro jiného, trvá i po skončení soudního řízení. V opačném případě by nebyla ochrana obchodního tajemství efektivní. Na druhou stranu je však potřeba trvání této povinnosti omezit, aby netrvala navždy – původní obchodní tajemství totiž může v čase ztratit svůj charakter obchodního tajemství, a tím i svou ochranu.
§ 5d
Navrhované ustanovení umožňuje soudu namísto některé z povinností uvedených v § 5a odst. 2 uložit rušiteli, aby osobě oprávněné z obchodního tajemství nahradil škodu v penězích (viz čl. 13 odst. 3 Směrnice). To dává soudu k dispozici možnost odstranit nepřiměřenou tvrdost zákona v omezených případech, kdy zásah do práv osoby oprávněné z obchodního tajemství je spíše omezený a je možné jej napravit finanční satisfakcí. Soud nemůže nahradit uložení povinnosti podle § 5a odst. 2 uložením náhrady škody v penězích z vlastní iniciativy, může tak učinit pouze na návrh rušitele. Ustanovení se pak nevztahuje k obecným povinnostem plynoucím z občanského zákoníku (nároky podle § 2988 OZ, náhrada škody, vydání bezdůvodného obohacení, přiměřené zadostiučinění), k těm se vztahuje § 5f. K využití této možnosti je nutné kumulativní naplnění tří podmínek. První z nich je nevědomost rušitele o porušování obchodního tajemství v době, kdy k němu docházelo. Druhou je nepřiměřená újma, kterou by rušiteli způsobilo uložení povinnosti podle § 5a odst. 2. To může přicházet do úvahy například v případě, kdy podnikatel při výrobě konkrétního výrobku nevědomky využívá obchodního tajemství jiného, které mu bylo neoprávněně zpřístupněno, avšak oprávněná osoba obchodní tajemství běžně na základě licenční smlouvy zpřístupňuje. V takovém případě bude připadat do úvahy nahradit nákladné zničení existujících exemplářů výrobku porušujícího obchodní tajemství podle § 5a odst. 2 písm. c) bod 3. náhradou škody v penězích. Nutné je ale ještě naplnění třetí podmínky, podle které se musí taková náhrada škody jevit dostatečnou, což je ponecháno zcela na úvaze soudu, který se při rozhodnutí řídí obecnými principy soudního rozhodování.
V případě, že by soud uložil rušiteli namísto povinnosti podle § 5a odst. 2 písm. a) nebo b) pouze povinnost k náhradě škody, je omezen ve výši náhrady škody, jejíž zaplacení lze rušiteli uložit. Horní hranici činí výše licenčního nebo obdobného poplatku, kterou by měl rušitel osobě oprávněné z obchodního tajemství zaplatit v případě, že by obchodní tajemství využíval oprávněně.
§ 5e Navrhované ustanovení míří na situace, ve kterých v době po uložení některé z povinností podle § 5a odst. 2 (například zákazu vyrábět nebo uvádět na trh konkrétní výrobek) přestane rozhodná skutečnost být obchodním tajemstvím, aniž by to způsobil rušitel. Pokud se tedy daná skutečnost stane známou v příslušných obchodních kruzích například tak, že ji nezávisle objeví jiný podnikatel, který ji následně nebude chránit jako obchodní tajemství, ztratí taková skutečnost ochranu jako obchodní tajemství původní oprávněné osoby. Existence pravomocného rozhodnutí zakazujícího původnímu rušiteli například vyrábět určité výrobky s využitím této skutečnosti by jej tak stavěla do neodůvodněné konkurenční nevýhody, protože ostatní soutěžitelé by mohli této skutečnosti využívat, zatímco on ne.
Je tak vhodné dát původnímu rušiteli možnost dosáhnout ukončení pravomocně uloženého zákazu (viz čl. 13 odst. 2 Směrnice). Formálně se však nejedná o změnu původního rozhodnutí, vydaného za tehdejších okolností po právu, ale o vydání nového rozhodnutí, které určí, že skutečnost dříve tvořící obchodní tajemství již bez zavinění rušitele není obchodním tajemstvím. Rozhodnutí, kterým byla rušiteli původně uložena povinnost, pozbývá účinnosti dnem právní moci nového rozhodnutí soudu, což musí být uvedeno ve výroku nového rozhodnutí. Povinnosti uložené podle § 5a odst. 2 písm. c) a d) jsou v čase omezené, nemohou tedy být zvráceny, protože by již měly být v době případného nového soudního rozhodnutí vykonány.
§ 5f
Navrhované ustanovení v souladu s čl. 14 odst. 2 Směrnice upravuje pravidla pro stanovení výše náhrady škody, bezdůvodného obohacení a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění při porušení obchodního tajemství. Obsahově ustanovení následuje současnou koncepci § 5 zákona č. 221/2006 Sb., který upravuje shodnou materii pro účely porušení práva z duševního vlastnictví, a to při provedení legislativně-technických změn bez dopadu na význam ustanovení.
K článku VI (účinnost)
Účinnost se navrhuje k 1. lednu 2027, a to v souladu s pravidly § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů.
V Praze dne 17. srpna 2026
Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš podepsáno elektronicky
Ministr spravedlnosti:
JUDr. Jeroným Tejc podepsáno elektronicky
Jeroným Tejc, JUDr.
Ministerstvo spravedlnosti ČR Elektronický podpis: 21.08.2026 09:19:34
Digitálně podepsal Andrej Babiš Datum: 24.08.2026
Машинный черновик — GigaChat-2, 29.10.2026. Экспертом ещё не проверен: даты, адреса норм и санкции сверяйте с текстом.
Паспорт акта
- Юрисдикция
- Чехия
- Официальное наименование
- Закон Чехии изменяет законодательство об охране коммерческой тайны, включая определение нарушений коммерческой тайны и условий ответственности за их нарушение.
- Вид и уровень акта
- закон
- Дата принятия
- 2026 год
- Вступление в силу
- 1 января 2027 года
- Действующая редакция
- последняя редакция 2026 года
- Статус
- действует
Предмет и цель
- Проблема
- необходимость гармонизации законодательства Чехии с требованиями Европейского Союза, обеспечение надлежащей охраны коммерческой тайны.
- Цель
- гармонизировать чешское законодательство с законодательством ЕС, обеспечить защиту коммерческой тайны путем введения новых понятий и уточнений существующих норм.
- Целевые показатели
- отсутствуют
- Сфера действия
- частноправовая сфера, хозяйственная деятельность
Субъекты
| Роль | Кто именно | Критерии отнесения | Оценка числа адресатов |
|---|---|---|---|
| поставщик, платформа, оператор, потребитель, госорган | поставщики, операторы, потребители, государственные органы | наличие коммерческой тайны, хозяйственное взаимодействие | — |
Нормы 1
Каждая строка — одна норма: кто что должен, через что она меняет поведение, во что обходится и чем подкреплена.
-
ст. 2976 ч. 2; ст. 2985; ст. 2989 ч. 1; ст. 2990а-ч.; ст. 2990b; ст. 2990с; ст. 44а-ч.; ст. 155 ч. 4; ст. 9 ч. 2; ст. 44; ст. 44а-ч.; ст. 5а-ч.; ст. 5b-f; ст. 221 ч. 2; ст. 221 ч. 3 обязанность, запрет, ограничение, право, полномочие, ответственность поставщик, оператор, госорган
1. Запрет на недобросовестную конкуренцию, включающий нарушение коммерческой тайны при хозяйственном взаимодействии (ст. 2976 ч. 3).2. Определение понятия «вредоносный продукт», использование которого нарушает коммерческую тайну (ст. 2990а-ч.).3. Установление порядка компенсации ущерба и применение санкций за нарушение коммерческой тайны (ст. 2990с).4. Возможность получения предварительной судебной защиты против нарушения коммерческой тайны (ст. 5а-ч.)5. Ограничение доступа третьих лиц к конфиденциальным данным во время судебного разбирательства (ст. 44, 44а-ч.)6. Уточнение правил о защите конфиденциальности информации в судебных решениях (ст. 155 ч. 4)
- Механизм воздействия
- ограничение модели, распределение риска
- Издержки: канал
- административный, содержательный
- Издержки: характер
- регулярный, по событию
- Событие-триггер
- хозяйственное взаимодействие, судебное разбирательство, запрос органа
- Санкция
- штраф, компенсация ущерба, судебные меры
- Форма исполнения
- цифровая, бумажная, смешанная
- Вступление в силу
- общая дата 1 января 2027 года
- Российский аналог
- требует проверки[ОЦЕНКА ЧИСЛА АДРЕСАТОВ]: нет данных
Реквизиты
| Страна | Чехия |
| Орган | Палата депутатов Чехии |
| Вид | закон / законопроект |
| Язык | cs |
| Дата документа | — |
| Объём | 79 390 знаков |
| Редакций | 1 |
| Впервые увидели | 2026-10-28 |
| Проверен | 2026-11-16 07:23 |
| full_text_url | https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=279136 |
Темы
Почему документ в базе
Отбор сработал на этих совпадениях, суммарный вес 8.
-
osobn údaj
текст
Персональные данные
…í prostředí. ## 11. zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů navrhovaná právní úprava má dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, neboť…
-
osobn údaj
текст
Персональные данные
…kromí a osobních údajů navrhovaná právní úprava má dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, neboť mění podmínky nahlížení do soudního spisu, vyloučení veřejnosti a zveřejňování roz…
-
osobn údaj
текст
Персональные данные
…osti a zveřejňování rozsudků, což jsou případy operací, při kterých dochází ke zpracování osobních údajů. úroveň ochrany soukromí a osobních údajů je však navrhovanou právní úpravou zvyšována. ú…
-
osobn údaj
текст
Персональные данные
…pady operací, při kterých dochází ke zpracování osobních údajů. úroveň ochrany soukromí a osobních údajů je však navrhovanou právní úpravou zvyšována. úroveň soukromí je rovněž zvyšována ve vzta…
-
osobn údaj
текст
Персональные данные
…tí a omezení okruhu osob, které se s nimi mohou seznámit. ## právním základem zpracování osobních údajů jsou v tomto případě dotčená ustanovení osř ve znění navrhované úpravy, reagující na poža…
-
osobn údaj
текст
Персональные данные
…ná ustanovení osř ve znění navrhované úpravy, reagující na požadavky směrnice. zpracování osobních údajů v uvedených situacích je nezbytné za účelem výkonu soudnictví a vedení soudního spisu. z…
Отброшено как шаблонные обороты или одиночные упоминания: elektronický podpis
Аннотация
Закон Чехии изменяет законодательство об охране коммерческой тайны, включая определение нарушений коммерческой тайны и условий ответственности за их нарушение. Вводится новое понятие "недобросовестной конкуренции", включающее нарушение коммерческой тайны при хозяйственном взаимодействии. Также уточняются условия компенсации ущерба и порядок применения санкций за нарушения коммерческой тайны.
Редакции документа
| Редакция | Загружена | Формат | Объём | |
|---|---|---|---|---|
| Редакция 1 открыта | 2026-10-28 17:01 | 79 390 зн. | txt |