11 C 314/2025-63 — Claim for CZK 19,230.77 with accessories - loan

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 230,77 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38 461,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 230,77 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 19 230,77 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,50 % ročně z částky 19 230,77 Kč od 1. 7. 2025 do 26. 8. 2025 a za dobu od 27. 8. 2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 230,77 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o půjčce č. 306720882 uzavřené dne 20. 9. 2006 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku včetně sjednaného poplatku splácet v pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách ve sjednané výši s tím, že splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 19. 9. 2007. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na úvěr byla uhrazena za dobu platnosti smlouvy celkem částka 1 280 Kč, přičemž nejpozději dnem 20. 9. 2007 se žalovaný ocitnul v prodlení s vrácením celé půjčky.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla žalobkyni jako novému věřiteli postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 s účinností ke dni 9. 10. 2024 žalobkyni.2. Soud žalobkyni v rámci přípravy jednání podle § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. vyzval k upřesnění žalobních tvrzení a předložení důkazních návrhů k tomu kdy a mezi jakými subjekty byla pohledávka vyplývající z předmětné smlouvy o půjčce postupována. Žalobkyně upřesnila, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena ze strany společnosti , název společnosti, , název společnosti, . Žalobkyni je současně známo, že pohledávka byla od společnosti , právnická osoba, postoupena na společnost , název společnosti, S.á.r.l. a následně ze společnosti , název společnosti, , Anonymizováno, byla postoupena společnosti , název společnosti, , název společnosti, , od níž pohledávku nebyla žalobkyně. Žalobkyně bohužel nedisponuje smlouvou o postoupení mezi účastníky , právnická osoba, x , název společnosti, , Anonymizováno, . a , název společnosti, , Anonymizováno, . x , název společnosti, , název společnosti, , neboť nebyla jejím účastníkem a s ohledem na GDPR ani nebude žalobkyni poskytnuta.Původní věřitel společnost , právnická osoba, k výzvě soudu sdělil, že má k dispozici toliko smlouvu o postoupení pohledávek mezi jím a společností , název společnosti, S.á.r.l. se seznamem postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky soudu nepředložil, ač k tomu byl soudem vyzván.3. Žalovaný se k podané žalobě se nevyjádřil.K jednání nařízenému na den 16. 6. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle § 49 o. s. ř. dne 25. 5. 2026. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud vzal na základě provedených důkazů (Smlouvy o půjčce, smluvní podmínky smlouvy o půjčce) za prokázané, že společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 20. 9. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit včetně sjednaného poplatku ve sjednaných splátkách. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.Soud dále k důkazu provedl Smlouvu o postoupení pohledávky mezi společností , právnická osoba, a společností , název společnosti, S.á.r.l. ze dne 19. 6. 2015, Smlouva o postoupení pohledávek mezi Společností , název společnosti, , název společnosti, . a žalobkyní ze dne 4. 10. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a předžalobní výzvu.Soud žalobkyni poskytl procesní poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit důkazy k prokázání tvrzení o aktivní legitimaci žalobkyně a resp. důkazy svědčící o existenci nepřerušené řady postupných smluv od společnosti , právnická osoba, až po žalobkyni, a to vč. oznámení o postoupení pohledávky v případě každého postoupení.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že pohledávka byla na žalobkyni platně postoupena; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.Protože jde o postoupení pohledávky vzniklé za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, řídí se i postoupení pohledávky tímto zákonem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 564/2012).Podle § 657 občanského zákoníku 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku 1964 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle § 524 odst. 1, 2 občanského zákoníku 1964 věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1, 2 občanského zákoníku 1964 postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.Soud se předně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. Žalobkyně prokázala, že jí vymáhané pohledávky byly dne 4. 10. 2024 postoupeny společností , název společnosti, , název společnosti, . Žalobkyně tedy pohledávku nenabyla od původního věřitele, kterým je společnost , právnická osoba, Žalobkyně uvedla, že smlouvu o postoupení pohledávek, kterou vymáhanou pohledávku nabyla společnost , název společnosti, , název společnosti, ., nemá k dispozici, a se zřetelem k pravidlům upravujícím ochranu osobních údajů ani nebude schopna uvedenou smlouvu soudu předložit. Ze sdělení původního věřitele společnosti , právnická osoba, a jím předložené smlouvy o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil předmětné pohledávky dne 25. 6. 2015 společnosti , název společnosti, S.á.r.l. Oznámení o postoupení pohledávky nebylo předloženo ani původním věřitelem, ani žalobkyní.V Nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 682/15, se mj. uvádí: Postupitelovou notifikací dochází ke změně osoby oprávněné přijmout plnění, a dluh tedy zanikne splněním nejen tehdy, byla-li smlouva o cesi platná, ale též tehdy, pokud k postoupení pohledávky vůbec nedošlo nebo smlouva o postoupení pohledávky byla neplatná. Tím je chráněno postavení dlužníka (aby nebyl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl) a případné následky neplatnosti nebo neexistence smlouvy o postoupení pohledávky si v rámci bezdůvodného obohacení vypořádají mezi sebou postupitel a postupník. Jak však Ústavní soud dále zdůraznil, toto může platit jen v případě, že dojde k platnému oznámení o postoupení pohledávky ze strany postupitele vůči dlužníkovi. Nedojde-li totiž k němu, potom nemohou nastat ani jeho účinky předvídané v § 526 odst. 1 a 2 občanského zákoníku z roku 1964. Jinak řečeno, dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení - respektive zpochybňovat její platnost - pouze za podmínky, že mu postoupení pohledávky postupitel platně oznámil.V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015, se uvádí: Nejvyšší soud sjednotil rozpornou rozhodovací praxi v otázce právního významu toho, že postupitel v intencích § 526 obč. zák. oznámil dlužníku postoupení pohledávky, rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněným pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2010“)… Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu… V citovaném rozsudku pak Nejvyšší soud uzavřel, že oznámil-li věřitel postoupení pohledávky dlužníkovi, pak ani případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky nevede k závěru, že postupník není ve sporu aktivně věcně legitimován. Obdobně Ústavní soud v nálezu ze dne 24. února 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08, uvedl, že teprve v případě přijetí závěru, že notifikace je neplatná, je namístě se zabývat platností smlouvy o postoupení pohledávek; závěr o neplatnosti notifikace by totiž znamenal, že by se neuplatnil mj. ani § 526 odst. 2 obč. zák., upírající dlužníkovi právo dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení.Soud ze shora uvedeného pro posuzovanou věc dovodil, že skutečnost, že žalobkyně nepředložila (a ani není schopna předložit) smlouvu o postoupení pohledávek, kterou vymáhanou pohledávku nabyla její právní předchůdkyně (, název společnosti, , název společnosti, .), a to od původního věřitele, eventuálně další smlouvy o postoupení pohledávek, které byly uzavřeny mezi původním věřitelem , právnická osoba, a případnými právními předchůdci společnosti , název společnosti, , název společnosti, ., nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. K prokázání aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je však nezbytné, aby bylo prokázáno, že jednotlivá postoupení pohledávek byla oznámena žalovanému jako dlužníkovi. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanému bylo oznámeno jakékoli postoupení pohledávky, a to ani ze společnosti , název společnosti, , název společnosti, . na žalobkyni. Nebylo též prokázáno, že by žalovanému bylo v minulosti oznámeno postoupení pohledávky společnosti , název společnosti, , název společnosti, ., eventuálně postoupení pohledávky právním předchůdcům této společnosti (není totiž zřejmé ani to, od koho společnost , název společnosti, , název společnosti, . pohledávku nabyla), případně zda nedošlo k opakovanému postoupení pohledávky mezi dalšími subjekty – právními předchůdci společnosti , název společnosti, , název společnosti, .). Není-li prokázáno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na společnost , název společnosti, , název společnosti, . (eventuálně na její právní předchůdce – viz sdělení původního věřitele , právnická osoba, o postoupení pohledávek na společnost , název společnosti, S.á.r.l.), pak nelze dovodit, že společnost , název společnosti, , název společnosti, . (eventuálně její právní předchůdci) byla aktivně legitimována k vymáhání této pohledávky po žalovaném. Logicky pak nemůže být prokázáno ani to, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 stala aktivně legitimovanou v tomto řízení žalobkyně.Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je podnikatelským subjektem, který dlouhodobě kupuje a vymáhá pohledávky jiných subjektů. Nákup a vymáhání pohledávek je základním předmětem činnosti žalobkyně. Po žalobkyni tak lze legitimně požadovat, aby při nákupu pohledávek postupovala způsobem, který jí umožní prokázat její aktivní legitimaci v soudních řízeních, v nichž pohledávky po dlužnících vymáhá (tedy ve vztahu k posuzované věci bude schopna prokázat, že ve všech případech došlo k oznámení opakovaných postoupení pohledávky dlužnici). Není-li žalobkyně schopna notifikaci dřívějšího (dřívějších) postoupení pohledávky žalované prokázat, pak jde o důsledek nedostatečné obezřetnosti žalobkyně při uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, který může jít pouze a výlučně k její tíži. V soudním řízení pak nelze vést dokazování ke zjištění skutečností, které měla žalobkyně bez dalšího tvrdit a prokázat.Soud tedy ze všech shora uvedených důvodů žalobu z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně zamítl.6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a byla by tak povinna hradit náklady procesně zcela úspěšnému žalovanému. Na straně procesně úspěšného žalovaného s ohledem na jeho procesní pasivitu v řízení žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno výše ve výroku II.