Pulse · Documents · Czechia · Chamber of Deputies (Czechia)
Czech Republic Law on Enhancing Critical Infrastructure Protection Against Drones
Novela z. o kritické infrastruktuře - RJ
Vládní návrh
ZÁKON ze dne …………………. 2027, kterým se mění některé zákony s cílem posílit odolnost subjektů kritické infrastruktury proti bezpilotním systémům
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky
Čl. I
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 460/2000 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 157/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 602/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 427/2023 Sb., zákona č. 173/2025 Sb., zákona č. 230/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1. Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
„§ 15a
Zamezení provozu bezpilotního systému
(1) Příslušník je oprávněn zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením, a) jestliže bezpilotní systém ohrožuje život nebo zdraví osob anebo majetek, nebo b) je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle zákona o civilním letectví a bezpilotní systém může ohrozit plnění úkolu Vězeňské služby.
(2) Oprávnění podle odstavce 1 lze použít pouze v nezbytné míře a po nezbytnou dobu.“.
2. V § 18 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno f), které zní:
„f) zamezil provozu bezpilotního systému.“.
3. V § 18 odst. 2 se slova „by použití donucovacích prostředků“ nahrazují slovy „použití donucovacích prostředků není možné nebo by“.
4. V nadpisu § 20 se doplňují slova „nebo po zamezení provozu bezpilotního systému“.
5. V § 20 odst. 1 se za slovo „zbraně“ vkládají slova „anebo při zamezení provozu bezpilotního systému“ a slova „sepsat o použití donucovacího prostředku“ se nahrazují slovy „sepsat o tom“.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o zpravodajských službách
Čl. II
V zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 250/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 254/2012 Sb., zákona č. 170/2013 Sb. zákona č. 186/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 219/2015 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 251/2017 Sb., zákona č. 325/2017 Sb., zákona č. 35/2018 Sb., zákona č. 205/2019 Sb., zákona č. 227/2019 Sb., zákona č. 150/2021 Sb., zákona č. 431/2022 Sb., zákona č. 427/2023 Sb., zákona č. 125/2024 Sb., zákona č. 23/2025 Sb., zákona č. 169/2025 Sb., zákona č. 197/2026 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se za § 20 vkládá nový § 21, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 14 zní:
„§ 21
Ochrana před bezpilotními systémy
(1) Zpravodajské služby zajišťují svou ochranu před bezpilotními systémy vlastními příslušníky nebo v součinnosti s Policií České republiky nebo Vojenskou policií.
(2) Příslušník zpravodajské služby je oprávněn zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením, a) jestliže bezpilotní systém ohrožuje objekt zpravodajské služby určený podle zvláštního právního předpisu14), nebo b) je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle zákona o civilním letectví a bezpilotní systém může ohrozit plnění konkrétního úkolu zpravodajské služby.
(3) Oprávnění podle odstavce 2 lze použít pouze v nezbytné míře a po nezbytnou dobu.
(4) Příslušník zpravodajské služby je povinen si při zamezení provozu bezpilotního systému počínat způsobem, který není zjevně nepřiměřený povaze ohrožení, a to tak, aby bylo minimalizováno riziko vzniku újmy na životě, zdraví nebo majetku třetích osob.
(5) Zpravodajská služba je povinna pořídit a po dobu 5 let uchovávat záznamy o detekci a zamezení provozu bezpilotního systému. Požadavky na obsah záznamů stanoví Ministerstvo vnitra vyhláškou.
(6) Je-li zamezení provozu bezpilotního systému příslušníkem zpravodajské služby podle odstavce 2 prováděno bez součinnosti s Policií České republiky nebo s Vojenskou policií, informují Bezpečnostní a informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace Policii
České republiky a Vojenské zpravodajství informuje Vojenskou policii.
14) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o civilním letectví
Čl. III
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 146/2000 Sb., zákona č. 258/2002 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 407/2010 Sb., zákona č. 137/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 127/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 319/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 261/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 240/2022 Sb., zákona č. 431/2022 Sb., zákona č. 152/2023 Sb., zákona č. 464/2023 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 370/2025 Sb., zákona č. 197/2026 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1.§ 44e zní:
„§ 44e (1) Úřad může opatřením obecné povahy trvale zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy, kritické infrastruktury nebo životního prostředí anebo z důvodu bezpečnosti nebo obrany státu.
(2) Úřad může opatřením obecné povahy na základě podnětu subjektu kritické infrastruktury nad oblastí vymezenou podle odstavce 1, v níž se stanoví trvalý zákaz užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel, z důvodu ochrany kritické infrastruktury v nezbytném rozsahu vymezit prostor, ve kterém bude subjekt kritické infrastruktury oprávněn v souladu se zákonem o kritické infrastruktuře zamezit letu bezpilotního letadla.
(3) Opatření obecné povahy podle odstavce 1 nebo 2 vydá Úřad v dohodě s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra. Úřad návrh opatření obecné povahy projedná rovněž s dalšími dotčenými orgány, jimiž jsou a) Ministerstvo životního prostředí, má-li být opatření obecné povahy vydáno podle odstavce 1 z důvodu ochrany životního prostředí, b) Státní úřad pro jadernou bezpečnost, má-li být opatření obecné povahy vydáno podle odstavce 1 nebo 2 z důvodu ochrany jaderného zařízení, a c) osoba pověřená výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení, týká-li se návrh opatření obecné povahy, které má být vydáno podle odstavce 1, létání bezpilotních letadel
1. ve výšce přesahující 120 m nad terénem, nebo
2. na ploše trvale užívané pro vzlety a přistání sportovních létajících zařízení a v okruhu 5,5 km od jejího středu.
(4) Námitky proti návrhu opatření obecné povahy podle odstavce 1 nebo 2 mohou podat organizace sdružující v České republice provozovatele bezpilotních systémů, dále provozovatelé bezpilotních systémů, jsou-li jimi spolky podle § 54n, a, určí-li tak Úřad, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. Námitky proti návrhu opatření obecné povahy týkajícího se létání bezpilotních letadel na letišti nebo v jeho ochranném pásmu může podat rovněž provozovatel dotčeného letiště.
(5) Opatření obecné povahy vydané podle odstavce 1 nebo 2 ani jeho návrh neobsahují přesnou polohu předmětu ochrany, je-li jím kritická infrastruktura nebo předmět chráněný z důvodu bezpečnosti nebo obrany státu, ani informace o zde prováděné činnosti. Úřad v opatření obecné povahy za účelem koordinace letů bezpilotních letadel v prostoru vymezeném podle odstavce 2 určí s přihlédnutím k chráněnému zájmu kontaktní osobu.
(6) Opatření obecné povahy podle odstavce 1 nebo 2 a jeho návrh zveřejní na své úřední desce pouze Úřad.“.
2. V § 44f odst. 2, § 44g odst. 2 a v § 44i odst. 4 se na konci textu věty první doplňují slova „a Ministerstvem vnitra“.
3. V § 44h odst. 1 se slova „letadel z důvodu plnění úkolu Policie České republiky“ nahrazují slovy „letadel z důvodu uvedeného v odstavci 5“.
4. V § 44h odst. 2 se slova „, které je dotčeným orgánem“ nahrazují slovy „a Ministerstvem vnitra, která jsou dotčenými orgány“.
5. V § 44h se na konci textu odstavce 5 doplňují slova „nebo z důvodu zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací podle zákona o integrovaném záchranném systému“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o integrovaném záchranném systému
Čl. IV
V § 19 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena f) a g), která znějí:
„f) požadovat pro zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací po Policii
České republiky vydání zákazu, omezení nebo stanovení podmínek užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi podle zákona o civilním letectví, g) v případě vydání zákazu podle písmene f) rozhodnout o použití prostředků k poškození nebo zničení bezpilotního letadla, které tento zákaz porušuje, pokud je to nezbytné k zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o Policii České republiky
Čl. V
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 273/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 318/2015 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 205/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 304/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 374/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 78/2025 Sb., zákona č. 173/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona č. 230/2025 Sb., zákona č. 314/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1. V § 36a odstavec 1 zní:
„(1) Policista je oprávněn zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením, a) jestliže bezpilotní systém ohrožuje život, zdraví, majetek, veřejný pořádek, kritickou infrastrukturu, životní prostředí nebo jiný důležitý zájem chráněný jiným právním předpisem, nebo b) je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle zákona o civilním letectví nebo byl porušen pokyn policisty k užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi vydaný podle zákona o civilním letectví a bezpilotní systém může ohrozit plnění úkolu policie.“.
2. V § 56 odst. 1 se na konci písmene g) slovo „nebo“ zrušuje.
3. V § 56 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i) k zamezení provozu bezpilotního systému za podmínek uvedených v § 36a.“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů
Čl. VI
Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 250/2021 Sb., zákona č. 30/2024 Sb., zákona č. 238/2024 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona č. 230/2025 Sb., zákona č. 231/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1. Za § 16a se vkládá nový § 16b, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 28 zní:
„§ 16b
Zamezení provozu bezpilotního systému
(1) Příslušník inspekce je oprávněn zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením, a) jestliže bezpilotní systém ohrožuje objekt inspekce určený podle zvláštního právního předpisu28), nebo b) je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle zákona o civilním letectví a bezpilotní systém může ohrozit plnění konkrétního úkolu inspekce.
(2) Oprávnění podle odstavce 1 lze použít pouze v nezbytné míře a po nezbytnou dobu.
28) Zákon č. 412/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 25 odst. 1 se na konci písmene g) slovo „nebo“ zrušuje.
3. V § 25 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i) k zamezení provozu bezpilotního systému za podmínek uvedených v § 16b.“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o Vojenské policii
Čl. VII
V § 34a zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění zákona č. 173/2025 Sb., odstavec 2 zní:
„(2) Vojenský policista je oprávněn zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením, a) jestliže ohrožuje život, zdraví, majetek, veřejný pořádek, životní prostředí nebo jiný důležitý zájem chráněný jiným právním předpisem28), nebo b) je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle zákona o civilním letectví a bezpilotní systém může ohrozit plnění úkolu Vojenské policie.“.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o hasičském záchranném sboru
Čl. VIII
Zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 51/2021 Sb., zákona č. 374/2021 Sb., zákona č. 31/2024 Sb., zákona č. 266/2025 Sb. a zákona č. 292/2025 Sb., se mění takto:
1. Za § 26 se vkládá nový § 26a, který včetně nadpisu zní:
„§ 26a
Zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací při ohrožení bezpilotním letadlem
(1) Letí-li bezpilotní letadlo neoprávněně v části vzdušného prostoru vymezené podle
§ 44h odst. 5 zákona o civilním letectví z důvodu zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací a je-li to nutné pro zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací, může příslušník letu bezpilotního letadla zamezit, a to i jeho poškozením nebo zničením.
(2) Příslušník může oprávnění podle odstavce 1 použít pouze se souhlasem velitele zásahu, a pokud nelze bezpečné provádění záchranných a likvidačních prací zajistit jinak. V případě postupu podle odstavce 1 je příslušník povinen a) počínat si způsobem, který není zjevně nepřiměřený povaze ohrožení, a to tak, aby bylo minimalizováno riziko vzniku újmy na životě, zdraví nebo majetku třetích osob, b) před použitím tohoto postupu, pokud to okolnosti dovolí, vyzvat dálkově řídícího pilota, aby let bezpilotního letadla ukončil, a c) pořídit, uchovávat po dobu 5 let a na vyžádání Policii České republiky nebo Úřadu pro civilní letectví vydat záznamy o detekci a provedení zamezení letu bezpilotního letadla; požadavky na obsah záznamů a způsob jejich předání stanoví ministerstvo vyhláškou.
(3) Příslušník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit použití postupu podle odstavce 1 Policii České republiky a podezření na porušení zákazu stanoveného podle § 44h odst. 5 zákona o civilním letectví Úřadu pro civilní letectví.“.
2. V § 31 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Hasičský záchranný sbor dále může v rozsahu nezbytném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z rejstříků a evidencí vedených Úřadem pro civilní letectví a databází vedených Řízením letového provozu České republiky, a to způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.“.
3. V § 31 odst. 3 větě první se za slova „odstavci 2“ vkládají slova „větě první“.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o kritické infrastruktuře
Čl. IX
Zákon č. 266/2025 Sb., o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně souvisejících zákonů (zákon o kritické infrastruktuře), se mění takto:
1. Za § 15 se vkládají nové § 15a a 15b, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 7 znějí:
„§ 15a
Zamezení letu bezpilotního letadla
(1) Letí-li bezpilotní letadlo neoprávněně v prostoru vymezeném podle § 44e odst. 2 zákona o civilním letectví, subjekt kritické infrastruktury může nad prostorem, v němž přijímá opatření fyzické bezpečnosti podle § 15, letu bezpilotního letadla zamezit, a to i jeho poškozením nebo zničením.
(2) Subjekt kritické infrastruktury je povinen před zamezováním letu bezpilotního letadla, pokud to okolnosti dovolí, upozornit dálkově řídícího pilota, že bezpilotní letadlo létá v prostoru, kde je létání bezpilotního letadla zakázáno, a vyzvat jej k ukončení letu bezpilotního letadla.
(3) Subjekt kritické infrastruktury je při zamezování letu bezpilotního letadla povinen a) počínat si způsobem, který není zjevně nepřiměřený povaze ohrožení, a to tak, aby bylo minimalizováno riziko vzniku újmy na životě, zdraví nebo majetku třetích osob, b) zamezovat letu bezpilotního letadla výhradně prostřednictvím osob, které jsou
1. v pracovněprávním nebo služebněprávním vztahu k subjektu kritické infrastruktury,
2. řádně proškoleny a mají odpovídající znalosti a dovednosti v oblasti použití prostředků pro detekci a zamezení letu bezpilotního letadla,
3. seznámeny s dokumentací podle § 15b a
4. držiteli platného osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 a v podkategorii A2 otevřené kategorie provozu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího provoz bezpilotních letadel7) a c) pořizovat a po dobu 5 let uchovávat záznamy o detekci a provedení zamezení letu bezpilotního letadla a o upozornění podle odstavce 2.
(4) Subjekt kritické infrastruktury je povinen a) bez zbytečného odkladu oznámit telefonicky Policii České republiky použití postupu k zamezení letu bezpilotního letadla, b) oznámit Úřadu pro civilní letectví podezření na porušení opatření obecné povahy vydaného podle § 44e odst. 1 zákona o civilním letectví, c) na vyžádání Policii České republiky nebo Úřadu pro civilní letectví vydat záznamy podle odstavce 3 písm. c) a d) zajišťovat školení osob podle odstavce 3 písm. b) a vést evidenci těchto školení.
(5) Požadavky na formu a obsah záznamů podle odstavce 3 písm. c) a způsob jejich předání Policii České republiky a Úřadu pro civilní letectví stanoví prováděcí právní předpis.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví obsahovou náplň a způsob vedení evidence školení osob podle odstavce 3 písm. b).
§ 15bDokumentace pro provádění detekce a zamezení letu
(1) Subjekt kritické infrastruktury je povinen před vydáním opatření obecné povahy o vymezení prostoru podle § 44e odst. 2 zákona o civilním letectví zpracovat dokumentaci obsahující alespoň a) vymezení prostoru, v němž jsou přijímána opatření fyzické bezpečnosti k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury podle § 15, b) způsob zajištění přijímání informací o letech bezpilotních letadel od kontaktní osoby určené Úřadem pro civilní letectví, c) posouzení rizik detekce a zamezení letu bezpilotního letadla, d) postupy pro detekci a zamezení letu bezpilotního letadla a e) způsob zajišťování a obsah pravidelného školení k použití prostředků pro detekci a zamezení letu bezpilotního letadla.
(2) Dokumentaci podle odstavce 1 nezpracovává subjekt kritické infrastruktury ve vztahu ke kritické infrastruktuře nezbytné pro poskytování základní služby v pododvětví Vnitřní pořádek a Požární ochrana a ochrana obyvatelstva podle přílohy tohoto zákona.
(3) Subjekt kritické infrastruktury je povinen aktualizovat dokumentaci podle odstavce 1 nejméně jednou za 4 roky.
(4) Podrobnější požadavky na obsah dokumentace podle odstavce 1 a způsob jejího vedení stanoví prováděcí právní předpis.
7) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/947 ze dne 24. května 2019 o pravidlech a postupech pro provoz bezpilotních systémů, v platném znění.“.
2. V § 17 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Za bezúhonnou se pro účely ověření spolehlivosti nepovažuje fyzická osoba, která byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
3. V § 17 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5) Ověřování spolehlivosti podle odstavce 2 písm. a) se neprovádí u osoby, která a) vykonává službu nebo závislou práci u Ministerstva obrany nebo u bezpečnostního sboru, b) je držitelem platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo platného osvědčení fyzické osoby podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací, nebo c) je považována za spolehlivou podle zákona o civilním letectví.
(6) Spolehlivost osoby podle odstavce 5 se považuje za ověřenou podle tohoto zákona. Přestane-li osoba podle věty první splňovat některou z podmínek uvedených v odstavci 5, oznámí tuto skutečnost bezodkladně subjektu kritické infrastruktury.“.
4. V § 20 odst. 4 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) a c), která znějí:
„b) Policie České republiky za účelem výkonu její působnosti podle zákona upravujícího Policii
České republiky, c) Národní bezpečnostní úřad za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací,“.
Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena d) a e).
5. V § 28 odst. 2 se slova „§ 12 a“ nahrazují textem „§ 12,“.
6. V § 28 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, § 15a a 15b; pro účely § 15a a 15b se opatřeními fyzické bezpečnosti rozumí opatření fyzické bezpečnosti přijatá tímto subjektem kritické infrastruktury podle zákona o kybernetické bezpečnosti.“.
7. V § 29 odst. 2 se za text „§ 15 odst. 2,“ vkládají slova „§ 15a odst. 5 a 6, § 15b odst. 4,“.
8. V příloze se v řádku pro odvětví „Vesmír“ slovo „dopravy“ nahrazuje slovy „průmyslu a obchodu“.
ČÁST DESÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. X
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
The authors' explanatory memorandum is not part of the law. It is shown separately so it does not mix with the provisions; machine translation, not edited.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
I. Zhodnocení platného právního stavu a důvody předkládané úpravy
1. Bezpilotní letadla jako hrozba pro kritickou infrastrukturu
Bezpilotní letadla (dále též „drony“ či „UAS“; případně jen „bezpilotní systémy“ nebo bezpilotní prostředky“)1 představují jednu z nejrychleji se rozvíjejících technologií posledních let s širokým využitím v civilní sféře. Jejich dostupnost má však svou odvrácenou tvář: drony se stávají extrémně nebezpečným, efektivním, levným a stále více užívaným nástrojem k páchání trestné činnosti, špionáže i nejrůznějších útoků jako součásti hybridního působení.
Zatímco proti pozemním bezpilotním prostředkům lze do určité míry účinně působit prostřednictvím oplocení a dalších fyzických bariér, ochrana proti bezpilotním letadlům je vzhledem k jejich pohybu ve vzdušném prostoru výrazně složitější.
Zkušenosti z Ukrajiny, ale i z prostředí NATO a EU jednoznačně dokládají, že UAS jsou schopny způsobit závažné škody kritické infrastruktuře (dále jen „KI“), a to nejen fyzickým poškozením. Již pouhým letem dronu nad určitou oblastí může docházet k závažným narušením provozů nebo zpravodajskému získávání informací. V podmínkách České republiky jsou zaznamenávány opakované incidenty přeletů dronů mj. nad objekty KI, aniž by byla přijata adekvátní reakce.
Tato skutečnost je zásadně alarmující. Reakční doba Policie České republiky (dále jen „PČR“), která disponuje oprávněními jak k aktivnímu zásahu proti bezpilotnímu systému (§ 36a zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZoPČR“), tak možností řešit incidenty po správní (u vybraných přestupů příkazem na místě) či případně trestněprávní linii, je z povahy věci (rychlost přeletu bezpilotního letadla, dojezdový čas, nutnost lokalizace dálkově řídícího pilota atd.) pro úspěšné řešení incidentů značně limitující. Na druhé straně zdrženlivost, až pasivita subjektů KI, byť mají zákonem uloženu povinnost přijímat opatření k zajištění odolnosti subjektu KI (§ 15 zákona č. 266/2025 Sb., o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně souvisejících zákonů, dále jen „ZoKI“), pramení z právní nejistoty ohledně oprávněnosti zásahu. Stávající právní rámec neposkytuje subjektům KI výslovné oprávnění k aktivnímu zásahu proti bezpilotnímu letadlu, čímž je jejich ochranná kapacita proti nim fakticky paralyzována.
Primárním cílem předkládaného návrhu je proto vytvoření právního rámce umožňujícího účinnou ochranu KI před hrozbami ze strany bezpilotních systémů, a to prostřednictvím vymezení chráněných prostorů a stanovení podmínek, za nichž mohou subjekty KI krajním způsobem zasáhnout proti bezpilotnímu letadlu porušujícímu stanovená
1 V leteckém právu podle předpisů EU je bezpilotní systém (UAS) chápán jako bezpilotní letadlo a zařízení umožňující jeho dálkové řízení. V rámci širšího konceptu autonomních prostředků bezpilotní systémy představují širší kategorii prostředků, vč. jejich ovladačů, provozovaných bez přítomnosti osoby na palubě, které mohou působit ve vzduchu, na zemi, na vodní hladině i pod vodní hladinou, a letecké bezpilotní systémy, resp. bezpilotní letadla tvoří pouze jednu z jejich kategorií.
pravidla. V průběhu přípravy návrhu zákona a zejména následně v rámci meziresortního připomínkového řízení však zazněla řada podnětů upozorňujících na potřebu komplexnější reakce na bezpečnostní rizika spojená s rozvojem bezpilotních technologií. Tyto podněty směřovaly především k posílení oprávnění bezpečnostních sborů a Vojenské policie (dále jen „VP“) tak, aby mohly účinně zasahovat proti hrozbám ze strany provozu bezpilotních systémů i v situacích, které přesahují rámec ochrany KI. Proto byl návrh rozšířen o úpravu oprávnění PČR, VP, resp. o zakotvení nového oprávnění k zamezení provozu bezpilotního systému pro Vězeňskou službu České republiky (dále jen „VS“), Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“), zpravodajské služby a Hasičský záchranný sbor České republiky (dále jen „HZS“). Výsledná podoba návrhu tak vedle ochrany KI reaguje rovněž na praktické potřeby orgánů veřejné moci odpovědných za zajišťování vnitřní bezpečnosti, obrany státu a ochrany obyvatelstva. Návrh zachovává ochranu KI jako svůj stěžejní účel, současně však reaguje i na praktické poznatky bezpečnostních sborů a dalších státních orgánů, které se v souvislosti s dynamickým rozvojem bezpilotních technologií setkávají s obdobnými bezpečnostními riziky.
2. Stávající právní nástroje a jejich limity
V oblasti ochrany vzdušného prostoru před neoprávněnými lety bezpilotních letadel nabízí stávající právní úprava několik nástrojů, z nichž žádný sám o sobě neposkytuje subjektům KI dostatečnou právní jistotu.
Klíčovým nástrojem ochrany před bezpilotními letadly jsou opatření obecné povahy vydávaná Úřadem pro civilní letectví (dále jen „ÚCL“) podle § 44e a násl. zákona č. 47/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoCL“), kterými ÚCL může trvale zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi (pro zjednodušení je dále v textu používán také termín „bezletová zóna“, nicméně stále platí, že ve vymezených oblastech mohou být zákaz, omezení nebo podmínky upraveny různým způsobem). Ochrana KI je jednou z výslovně uvedených hodnot, pro jejíž ochranu lze bezletovou zónu vyhlásit.2 Tento nástroj je svou povahou preventivní a systémový; v okamžiku, kdy k narušení vymezené oblasti dojde, je nutné narušení oznámit ÚCL, případně PČR, která disponuje na základě § 36a ZoPČR oprávněním proti bezpilotnímu systému, v případě, že bezprostředně ohrožuje zákonem stanovené hodnoty, zasáhnout. Dalšími ustanoveními, na základě kterých je možné, a to také z obecných bezpečnostních důvodů bez výslovné vazby na ochranu KI, létání bezpilotních letadel zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky, jsou především § 44h odst. 1 ZoCL, § 44h odst. 5 ZoCL a § 44i odst. 1 ZoCL.3 Přestupky
2 § 44e odst. 1 ZoCL – Úřad může opatřením obecné povahy trvale zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy, kritické infrastruktury nebo životního prostředí anebo z důvodu bezpečnosti nebo obrany státu. 3 § 44h odst. 1 ZoCL - Jsou-li vážně ohroženy veřejný pořádek, bezpečnost osob nebo majetku nebo obrana státu anebo je-li to nezbytné z důvodu plnění úkolu Policie České republiky a nelze-li pro nebezpečí z prodlení postupovat jinak, Úřad opatřením obecné povahy na dobu nezbytně nutnou zakáže, omezí nebo stanoví podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi; to neplatí, je-li nutno okamžitě zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel z důvodu plnění úkolu Policie České republiky. § 44h odst. 5 ZoCL – Příslušník Policie České republiky je oprávněn vydat pokyn, jímž v nezbytném rozsahu a na dobu nezbytně nutnou zakáže, omezí nebo stanoví podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi, je-li takový pokyn nutno vydat okamžitě z důvodu plnění úkolu Policie České republiky. § 44i odst. 1 ZoCL - Úřad může opatřením obecné povahy na základě podnětu osoby, která prokáže, že její práva mají být takovým opatřením chráněna nebo že má oprávněný zájem na takovém opatření, dočasně, nejdéle však na úseku řízení a provozování bezpilotních systémů projednává ÚCL, a to na základě § 92c ZoCL, kde je v odstavci 1 písm. a) bod 5. stanoveno: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím provoz bezpilotních letadel jako dálkově řídící pilot při řízení bezpilotního systému poruší pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy…“. Za tento přestupek lze na základě § 92c odst. 5 uložit pokutu až do výše do 100 000 Kč.
Druhým, navazujícím nástrojem je výše zmíněné oprávnění PČR podle § 36a ZoPČR, které přiznává PČR výslovné oprávnění k zásahu proti bezpilotnímu systému, včetně možnosti jeho eliminace. Již bylo výše uvedeno, že reakční doba PČR je z povahy věci omezená. Zároveň však zkušenosti ze zahraničí i z České republiky ukazují, že rychlost zásahu je při ochraně KI klíčovým faktorem – zpravidla jde o minuty, v nichž musí být o podobě reakce na bezpilotní systém rozhodnuto.
Třetím potenciálním právním základem pro případný aktivní zásah proti bezpilotnímu systému, jsou obecné instituty soukromého a trestního práva – nutná obrana (§ 29 trestního zákoníku, § 2905 občanského zákoníku4), krajní nouze (§ 28 trestního zákoníku, § 2906 občanského zákoníku5) a svépomoc (§ 14 občanského zákoníku). Z pohledu potřeby rychlé reakce subjektu KI na specifickou povahu hrozby ze strany nespolupracujícího6 bezpilotního letadla (vysoká rychlost i výška letu, nemožnost v reálném čase vyhodnotit typ UAS, nemožnost identifikovat, zda je na bezpilotním letadle umístěno podezřelé užitečné zatížení, případně o jaké užitečné zatížení se jedná7, nemožnost z letu vyhodnotit motivaci dálkově řídícího pilota) se jeví uplatnění výše uvedených obecných institutů jako velmi nepraktické až nemožné.
Stávající právní úprava obsažená zejména v § 36a ZoPČR a § 34a zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii (dále jen „ZoVP“), již poskytuje základní rámec pro reakci na bezprostřední hrozby spojené s provozem bezpilotních systémů. S ohledem na dynamický rozvoj bezpilotních technologií a rozšiřující se způsoby jejich využití se však ukazuje, že stávající vymezení těchto oprávnění neumožňuje ve všech případech včasnou a dostatečně efektivní na období 5 po sobě jdoucích dnů, vymezit část vzdušného prostoru České republiky, v níž a) zakáže, omezí nebo stanoví podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel, nebo b) umožní létání bezpilotních letadel jednomu provozovateli bezpilotního systému nebo kategorii provozovatelů bezpilotních systémů. 4 § 2905 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku. 5 § 2906 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající. 6 Definice nespolupracujícího bezpilotního letadla není upravena právními předpisy, zpravidla však zahrnuje situace, kdy provozem UAS dochází k porušení právních předpisů, byť v průběhu provozu UAS ještě není zřejmý důvod takového porušení. Jedná se o situace širokého spektra, a to od nedbalostního jednání (neznalost předpisů, neúmyslné porušení), přes ztrátu kontroly nad bezpilotním letadlem (např. v důsledku technické poruchy či přecenění schopností dálkově řídícího pilota), úmyslné porušení právních předpisů (dálkově řídící pilot ví, že se jedná o bezletovou zónu, ale chce např. získat atraktivní reportážní materiál, případně aby se vyhnul odhalení, vypne dálkovou identifikaci bezpilotního letadla), až po kriminální, teroristické či jinak nepřátelsky motivované jednání. 7 Slovní spojení užívané v oblasti C-UAS, tedy oblasti protidronových opatření. Používá se v momentě, kdy tvar, hmotnost nebo způsob uchycení břemene vyvolává podezření, že dron nese zbraň, výbušninu nebo např. špionážní techniku. Lze se setkat také s pojmy podvěšené břemeno nebo náklad pod věsem.
reakci na neoprávněný provoz bezpilotních systémů, který sice ještě bezprostředně neohrožuje chráněný zájem, avšak může významně narušit plnění úkolů příslušného bezpečnostního sboru nebo vytvořit podmínky pro vznik závažného bezpečnostního incidentu.
Současně platí, že obdobným oprávněním dosud nedisponují některé další bezpečnostní sbory, přestože se při plnění svých úkolů setkávají s obdobnými riziky. V případě VS představují bezpilotní systémy rostoucí bezpečnostní hrozbu zejména v souvislosti s neoprávněným monitorováním střežených prostor věznic nebo s pokusy o dopravu omamných a psychotropních látek, mobilních telefonů či jiného nepovoleného materiálu do vězeňských objektů. GIBS pak identifikovala rizika spojená s narušením ochrany svých objektů nebo s ohrožením operativních činností a realizací služebních zákroků. Obdobně se potřeba rychlé reakce na neoprávněný provoz bezpilotních systémů projevuje rovněž při činnostech HZS, zejména v průběhu záchranných a likvidačních prací, kdy neoprávněný let může ohrozit bezpečnost zasahujících osob, narušit koordinaci zásahu nebo komplikovat nasazení letecké techniky. Ve všech takových situacích je nezbytné disponovat oprávněním pro okamžitou reakci.
Navrhovaná právní úprava proto reaguje na změněnou bezpečnostní realitu sjednocením základních principů oprávnění k zamezení provozu bezpilotních systémů napříč dotčenými sbory, resp. VP. Vychází přitom z pojetí již obsaženého v ZoPČR a ZoVP, které dále zpřesňuje a rozšiřuje tak, aby odpovídalo současným provozním a bezpečnostním potřebám jednotlivých oprávněných subjektů.
3. Cíl navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava reaguje na rozvoj bezpilotních systémů a s ním související nárůst bezpečnostních rizik spojených s neoprávněným provozem bezpilotních letadel v okolí objektů a zařízení, jejichž ochrana je významná z hlediska bezpečnosti státu, veřejného pořádku, obrany státu, ochrany obyvatelstva nebo zajištění základních funkcí společnosti.
Primárním cílem návrhu je posílit ochranu KI před hrozbami vyplývajícími z provozu bezpilotních letadel a vytvořit právní rámec umožňující účinnou reakci na případy, kdy dochází k porušování omezení nebo zákazů provozu stanovených pro ochranu chráněných hodnot. Návrh vychází z předpokladu, že samotné vyhlášení zákazu provozu bezpilotních letadel nemusí být vždy postačující k ochraně dotčených zájmů a že v odůvodněných případech musí stát vytvořit možnost zajistit jeho efektivní vynucování.
Za tímto účelem návrh zavádí institut prostoru vymezeného podle § 44e odst. 2 ZoCL, ve kterém bude subjekt KI oprávněn v souladu se ZoKI zamezit letu bezpilotního letadla. Cílem není vytvářet nové kategorie vzdušného prostoru s plošnými omezeními, ale za využití stávajících ustanovení ZoCL určených k vymezení zeměpisných zón z důvodu ochrany KI (§ 44e odst. 1 ZoCL) dát subjektům KI nástroj, který posílí jejich ochranu před bezpilotními letadly. Návrh proto za přesně vymezených podmínek umožňuje subjektům KI zamezit letu bezpilotního letadla, které neoprávněně vstoupí do prostoru vymezeného podle § 44e odst. 2 ZoKI. Současně však stanoví rozsáhlý soubor organizačních a personálních podmínek, jejichž účelem je zajistit, aby výkon tohoto oprávnění byl předvídatelný, odborný, kontrolovatelný a přiměřený povaze hrozby.
Významným cílem návrhu je rovněž posílení prevence a řízení rizik. Tomu odpovídá požadavek na zpracování dokumentace obsahující posouzení rizik, stanovení postupů detekce a zamezení letu bezpilotního letadla a požadavek na proškolení osob. Návrh tak nevychází z modelu ad hoc zásahů, ale z konceptu předem připravených a dokumentovaných bezpečnostních opatření navazujících na systém ochrany a odolnosti KI.
Subjekty KI mají již nyní povinnost přijímat opatření k zajištění své odolnosti, konkrétně podle
§ 15 ZoKI je subjekt KI povinen „na základně posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury přijímat technická, bezpečnostní a organizační opatření“, přičemž „Obsah opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury podle odstavce 1 stanoví prováděcí právní předpis.“. Tím je vyhláška č. 122/2026 sb., o plánu odolnosti, posouzení rizik, opatřeních k zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o hlášení incidentu (dále jen „vyhláška o plánu odolnosti“).
Součástí navrhované úpravy je také posílení koordinace mezi orgány odpovědnými za ochranu vzdušného prostoru, obranu státu, vnitřní bezpečnost a ochranu KI. Tomu odpovídá zejména zapojení Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „MV ČR“) do procesu zřizování zeměpisných zón a navázání nové úpravy na existující systém ochrany KI podle ZoKI.
Dalším významným cílem návrhu je vytvoření jednotného a systematického právního rámce pro ochranu před neoprávněným nebo nebezpečným provozem bezpilotních systémů v působnosti PČR, VP, GIBS, VS, HZS a zpravodajských služeb. Návrh reaguje na dynamický rozvoj technologií v oblasti bezpilotních systémů a na potřebu zajistit účinnou ochranu chráněných zájmů v situacích, kdy je nezbytné jednat bezprostředně a často ve velmi omezeném časovém prostoru. Současně vychází ze skutečnosti, že jednotlivé složky bezpečnostního systému státu čelí při plnění svých úkolů obdobným hrozbám, avšak jejich oprávnění reagovat na provoz bezpilotních systémů nejsou v současnosti upravena jednotně, resp. vůbec.
Cílem návrhu je proto sjednotit základní principy právní úpravy a zajistit, aby jednotlivé bezpečnostní sbory, resp. složky v rámci své působnosti disponovaly odpovídajícími nástroji k ochraně života a zdraví osob, veřejného pořádku, bezpečnosti a obrany státu, chráněných objektů a prostor, výkonu svých zákonných působností i nerušeného průběhu záchranných a likvidačních prací. Navržená úprava přitom v maximální možné míře vychází z koncepce již uplatněné v případě PČR a VP a zavádí obdobně koncipovaná oprávnění také pro další bezpečnostní sbory, jejichž činnost může být provozem bezpilotních systémů významně dotčena.
Návrh je založen na předpokladu, že zásah proti bezpilotnímu systému musí být v řadě případů proveden bezodkladně, neboť prodlení o jednotky minut, případně i sekund, může vést ke zmaření bezpečnostního opatření, narušení služebního zákroku, ohrožení chráněného objektu, maření operativní činnosti nebo ke komplikacím při řešení mimořádné události. Tomu odpovídá i konstrukce nově upravených oprávnění, která jsou založena na společných principech, používají obdobnou systematiku a z velké části také shodnou textaci.
Cílem návrhu je dále odstranit neodůvodněné rozdíly mezi jednotlivými bezpečnostními sbory a vytvořit koherentní systém oprávnění umožňující účinnou a včasnou reakci na neoprávněný nebo nebezpečný provoz bezpilotních systémů. Cílem návrhu je proto racionalizovat a zpřehlednit systém těchto oprávnění a zajistit, aby jednotlivé bezpečnostní složky disponovaly odpovídajícími nástroji k ochraně klíčových hodnot a nerušeného výkonu zákonem svěřených úkolů.
Návrh proto vedle stěžejní úpravy zaměřené na ochranu KI obsahuje také související dílčí změny oprávnění PČR a VP, resp. novou právní úpravu oprávnění většiny bezpečnostních sborů, tedy VS, HZS, GIBS a zpravodajských služeb. Tyto změny vycházejí z praktických poznatků získaných při aplikaci současné právní úpravy a směřují zejména k přesnějšímu vymezení podmínek, za nichž lze proti bezpilotnímu systému zasáhnout, a k doplnění oprávnění nezbytných pro řešení situací, které dosavadní právní rámec výslovně nepředpokládal. Nejedná se vytvoření zcela nového systému ochrany před bezpilotními systémy, nýbrž o doplnění a zpřesnění existujících oprávnění, případně doplnění nového oprávnění sborům, které aktuálně účinným, resp. s ohledem na malé časové okno pro případný možný zásah, adekvátním nástrojem pro ochranu proti bezpilotním systémům nedisponují. Tyto dílčí návrhy vhodně doplňují mozaiku nástrojů a navazující na hlavní cíl návrhu, kterým je posílení KI před hrozbami spojenými s provozem bezpilotních letadel. Navrhovaná oprávnění jsou koncipována jako komplementární součást širšího systému ochrany před bezpilotními systémy. Jejich účelem není nahrazovat úlohu PČR jako primárního bezpečnostního sboru odpovědného za řešení bezpečnostních hrozeb souvisejících s provozem bezpilotních systémů, ale doplnit stávající bezpečnostní rámec o možnost včasné reakce ve specifických situacích souvisejících s plněním zákonných úkolů dalších aktérů bezpečnostního systému České republiky. Navrhovaná úprava tak vytváří vícevrstevný systém vzájemně se doplňujících oprávnění jednotlivých orgánů veřejné moci, která mají společně přispět k efektivní, koordinované a rychlé reakci na vybrané bezpečnostní situace spojené s provozem bezpilotních systémů. Vzhledem k odlišné působnosti, úkolům a disponibilním prostředkům jednotlivých subjektů přitom není účelem návrhu budovat u všech dotčených složek shodné schopnosti ochrany proti bezpilotním systémům, ale umožnit každému z nich reagovat v rozsahu odpovídajícím jeho postavení v bezpečnostním systému České republiky.
4. Terminologie a vztah k jiným právním předpisům
Návrh vědomě a systematicky využívá zavedenou terminologii čtyř klíčových zákonů: (i) ZoCL (pojmy bezpilotní letadlo, let, vzdušný prostor), (ii) ZoPČR — § 36a (oprávnění k zamezení provozu bezpilotního systému), (iii) ZoKI (subjekt KI, základní služba, vyhláška o plánu odolnosti, opatření fyzické bezpečnosti k zajištění odolnosti subjektu KI) a (iv) zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů (let bezpilotního letadla, který porušuje pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky). Terminologická konzistence zajišťuje právní srozumitelnost a brání výkladovým sporům.
Navrhovaná právní úprava zakládá zvláštní zákonné oprávnění subjektu KI zamezit letu bezpilotního letadla, které neoprávněně vstoupí do prostoru vymezeného podle § 44e odst. 2 ZoCL. Reaguje na aktuální potřebu plynoucí bezprecedentního rozvoje bezpilotních prostředků a s ním spojených hrozeb pro bezpečnost a nepřerušené fungování KI a má umožnit včasnou reakci tam, kde by běžné prostředky veřejné moci nebyly dostatečně rychlé nebo účinné. Toto oprávnění je samostatným zákonným titulem zásahu do práv dotčených osob. Nelze je ztotožňovat se svépomocí, nutnou obranou ani krajní nouzí podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“). Tyto instituty mají vlastní zákonné předpoklady a uplatní se pouze při jejich naplnění v konkrétním případě. I při konstrukci zvláštního oprávnění jsou však nezbytnost, přiměřenost a subsidiarita podstatnými limity, které musí být při každém zásahu respektovány.
Vztah návrhu k ZoKI, resp. k povinnosti subjektu KI zajišťovat odolnost
Návrh zákona nezakládá subjektům KI povinnost podat podnět podle § 44e odst. 2 ZoCL, ani povinnost aktivně provést zamezení letu bezpilotního letadla podle § 15a ZoKI, byl-li prostor podle § 44e odst. 2 ZoCL vymezen. Ustanovení § 44e odst. 2 ZoCL pouze vytváří možnost, aby ÚCL na podnět subjektu KI prostor podle § 44e odst. 2 vymezil. Ani samotné podání podnětu nevede k automatickému zřízení prostoru, neboť návrh zákona formuluje „pouze“ možnost ÚCL opatření obecné povahy po provedení správního uvážení a za splnění dalších podmínek, vč. dohody s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra, prostor podle § 44e odst. 2 ZoCL vymezit. Smyslem navrhované právní úpravy je vytvořit právní rámec pro případy, kdy subjekt KI, po vyhodnocení své individuální situace, dospěje k závěru, že tento nástroj představuje vhodné a přiměřené opatření k zajištění jeho odolnosti, resp. ochrany jeho KI, a současně je pro jeho zajištění k dispozici vhodné a efektivní technické řešení, jehož využití je v souladu s obecně závaznými právními předpisy.
Současně je třeba zdůraznit, že subjekt KI má podle ZoKI obecnou povinnost zajišťovat svou odolnost, provádět posouzení rizik a identifikovat zranitelná místa, která mohou vést k narušení poskytování základní služby. Konkrétně § 14 odst. 1 písm. k) ZoKI ukládá subjektu KI přijímat opatření k zajištění odolnosti podle § 15, přičemž § 15 odst. 1 výslovně váže jejich přijetí na výsledky posouzení rizik subjektu KI. Povinnost zajišťovat odolnost je tedy koncipována jako povinnost vyhodnotit konkrétní rizika a na jejich základě zvolit odpovídající technická, bezpečnostní a organizační opatření, nikoli jako povinnost bez dalšího zavést každý právně dostupný bezpečnostní nástroj. Zákon vychází z principu průběžného vyhodnocování relevantních hrozeb a přijímání přiměřených technických, bezpečnostních a organizačních opatření k jejich zvládání. Součástí tohoto procesu musí být rovněž posouzení hrozeb vyplývajících z provozu bezpilotních systémů, jsou-li s ohledem na charakter poskytované základní služby a chráněné KI relevantní, a identifikace případných zranitelností vůči bezpilotním letadlům. I v případě, že je identifikováno riziko zranitelnosti vůči bezpilotním letadlům, je nutné při volbě opatření k odstranění či snížení tohoto rizika brát v úvahu efektivitu a přiměřenost přijatých opatření včetně aktuální dostupnosti vhodných technologií, požadavků na personální a organizační zabezpečení a finančních nákladů na jejich zajištění, a dále míry rizika ohrožení zdraví, života a majetku třetích osob.
Samotná existence zranitelnosti vůči bezpilotním letadlům tedy automaticky nezakládá povinnost využít institutu, resp. podat podnět na vymezení prostoru podle § 44e odst. 2 ZoCL. Tento závěr potvrzuje i vyhláška o plánu odolnosti. Podle § 6 odst. 2 vyhlášky může subjekt KI na základě výsledků posouzení rizik stanovit rozsah jednotlivých opatření k zajištění odolnosti, popřípadě podmínky, za nichž je možné jejich přijetí vyloučit. V oblasti fyzické bezpečnosti pak § 9 odst. 2 vyhlášky výslovně ukládá vyhodnotit potřebu zavedení opatření v souladu s výsledky posouzení rizik a § 9 odst. 1 a 3 vyhlášky spojuje použití jednotlivých prostředků s tím, zda je to technicky možné nebo účelné. Bezpečnostní bezpilotní systémy k monitoringu chráněných prostor a detekční systémy ke zjištění přítomnosti cizích bezpilotních systémů jsou v § 9 odst. 3 písm. k) vyhlášky uvedeny pouze jako jeden z demonstrativně vypočtených prostředků technických opatření. Ochrana proti bezpilotním letadlům představuje postupný a na hodnocení jednotlivých rizik orientovaný proces. V první řadě je třeba vyhodnotit, zda je konkrétní objekt, resp. aktivum KI vůči této hrozbě skutečně zranitelné a jaká opatření jsou pro snížení rizika nejvhodnější. V části případů, kde to specifika daného objektu umožňují, lze dosáhnout potřebné nebo srovnatelné úrovně ochrany prostřednictvím stavebně-technických opatření, úpravy konstrukcí, instalace ochranných sítí, organizačních opatření nebo jiných pasivních prvků ochrany. Technická a stavební opatření jsou ostatně jedním z přirozených nástrojů zajišťování odolnosti podle právní úpravy odolnosti KI. Je třeba zdůraznit, že opatření přímo související s bezpilotními systémy nejsou pojata jako plošný a bezpodmínečný standard pro všechny subjekty KI a jimi provazované objekty KI, proto rozhodně nelze dovozovat automatickou povinnost disponovat schopností aktivně zamezit letu bezpilotního letadla.
Je-li hrozba ze strany bezpilotních prostředků v konkrétním případě vyhodnocena jako nepřijatelné nebo podmínečně přijatelné riziko, musí subjekt podle § 6 odst. 1 vyhlášky o odolnosti přijmout opatření k jeho zvládání. Ani tehdy však právní úprava neurčuje, že takovým opatřením musí být právě institut prostoru vymezeného podle § 44e odst. 2 ZoCL. Rozhodující vždy bude, zda zvolený soubor opatření odpovídá výsledku posouzení rizik a přiměřeně toto riziko omezuje.
Teprve nelze-li riziko přiměřeně omezit jinými prostředky, lze uvažovat o využití aktivních protiopatření. I v takovém případě je nezbytné dále posoudit, zda podmínky v dané lokalitě umožňují bezpečné provádění zásahu, zejména s ohledem na charakter okolního prostoru, hustotu osídlení, pohyb osob, riziko vzniku sekundárních škod, technické možnosti detekce a identifikace bezpilotního letadla a schopnost zajistit všechny zákonné a bezpečnostní podmínky zásahu.
Z obecné povinnosti subjektu KI vyhodnocovat rizika a zajišťovat svou odolnost tak nelze dovozovat konkrétní povinnost podat podnět k vymezení prostoru podle § 44e odst. 2 ZoCL nebo zásah proti bezpilotnímu systému podle § 15a ZoKI provést. Navrhovaná úprava ZoCL proto nemá za cíl jakkoli rozšiřovat obecný standard povinností subjektu KI podle ZoKI. Jejím účelem je pouze vhodně doplnit další právně dostupný nástroj ochrany pro situace, v nichž jeho využití odůvodní konkrétní posouzení rizik, dostupnost využitelných technologických prostředků včetně zajištění efektivity jejich pořízení a provozu a současně budou splněny podmínky ZoCL a ZoKI. Zákonné zmocnění subjektu KI takové opatření využít v praxi ovšem neznamená, že je provedení takového opatření v konkrétní lokalitě technicky či organizačně možné zajistit. Povinností subjektu je riziko vyhodnotit a přijmout přiměřená opatření k jeho zvládnutí; volba konkrétního nástroje ochrany závisí na výsledcích posouzení rizik, charakteru chráněného objektu a možnostech bezpečného a efektivního zajištění ochrany. Samotné zařazení mezi subjekty KI ani obecná povinnost zajišťovat svou odolnost tedy nezakládají povinnost vybudovat systém ochrany proti bezpilotním letadlům, podat podnět k vymezení prostoru podle § 44e odst. 2 ZoCL nebo v takto vymezeném prostoru aktivní zásah provádět.
Okruhy subjektů KI využívající případně institut prostoru vymezeného podle § 44e odst. 2 ZoCL jsou zřejmé, protože budou zcela totožné jako jednotlivá odvětví a pododvětví, ve kterých subjekty KI poskytují základní služby. Může se totiž jednat pouze o subjekty KI, které byly zařazeny na seznam subjektů KI, protože poskytují základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a splňují kritéria významnosti obsažené v nařízení vlády č. 127/2026 Sb., o základních službách a kritériích významnosti podle ZoKI (dále „nařízení vlády“). Které konkrétní subjekty KI se rozhodnou předmětný institut využívat, tak aby bylo možné uvést předpokládaný počet, nelze předem předjímat. Povinnost přijímat opatření k zajištění své odolnosti je svěřena podle § 14 odst. 1 písm. k) zákona o KI výslovně subjektu KI. Ten přijímá opatření v rozsahu § 15 ZoKI a činní tak na základě vlastního provedení posouzení rizik. Po dokončení prvotního procesu zařazování poskytovatelů základních služeb na seznam subjektů KI podle ZoKI bude stát sice disponovat počtem zařazených subjektů KI na tento seznam, ale z důvodu výlučné odpovědnosti subjektů KI za přijímání technických a bezpečnostních opatření pro zajištění poskytování základních služeb nelze odhadovat, jaké konkrétní prvky ochrany si daný subjekt zvolí (zda zvolí například použití speciálních vrhačů sítí, stavební úpravy nebo se bude snažit vybudovat schopnosti pro aktivní ochranu ve smyslu návrhu). Významným hlediskem je také dynamický vývoj v oblasti bezpilotních letounů i dostupných opatření proti nim, který nelze v současné době predikovat. Jak již bylo uvedeno výše, návrh zákona také nezakládá subjektům KI povinnost podnět podle § 44e odst. 2 ZoCL podat. Nelze zřejmě předpokládat, že by byl tento institut využíván subjekty KI v masivní míře či dokonce plošně.
5. Návrh neupravuje možnost rušení signálu bezpilotních systémů
Návrh záměrně nezakládá, resp. nemění stávající právní rámec oprávnění k rušení komunikačních a navigačních systémů bezpilotních prostředků (tzv. jamming, spoofing). Rušení rádiových frekvencí je v České republice zakázáno zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“ nebo jen „ZEK“), s výjimkami přiznanými výhradně vymezenému okruhu aktérů národní bezpečnosti (PČR, Armáda ČR, VP atd.).
V rámci diskuse o ochraně KI proti bezpilotním letadlům se opakovaně objevují návrhy na rozšíření oprávnění k rušení i na subjekty KI.8 Ačkoliv je elektronická eliminace často vnímána jako „měkká“, nese specifická a v některých ohledech vysoce závažná rizika, která jsou v mnoha ohledech rozsáhlejší než kinetická eliminace. Rozšíření oprávnění k rušení na subjekty KI by s ohledem na jejich vysoký počet, územní rozložení (četné subjekty KI se nacházejí v hustých aglomeracích) a charakter provozu mělo výrazné negativní dopady. Kromě nepředvídatelné reakce zarušeného bezpilotního letadla, která může vyústit v nekontrolovaný pád, může nasazení prostředků rušení vést k nežádoucímu rušení rádiových kmitočtů, na kterých jsou poskytovány veřejné i neveřejné služby elektronických komunikací.
Rozsah rádiových kmitočtů, které rušení bezpilotních letadel může ovlivnit, a tím i zařízení (např. zařízení RLAN, řada průmyslových rádiových aplikací, zdravotnických rádiových zařízení, dopravních rádiových zařízení, včetně telemetrie, zabezpečovacích zařízení apod.) a služby, které tyto rádiové kmitočty využívají, je značný, když jen v případě komerčních a běžně dostupných bezpilotních letadel mohou být dotčena zejména následující kmitočtová pásma:
1. Pásmo 2,4 GHz (2400-2483,5 MHz) využívané pro řízení dronu,
2. Pásmo 5,1 GHz (5150-5250 MHz) využívané pro řízení nebo přenos videa,
3. Pásmo 5,8 GHz (5725-5875 MHz) využívané pro řízení nebo přenos videa, 8 Podle ZEK je rušení rádiových kmitočtů obecně zakázáno, pokud není zvláštním předpisem stanovena výjimka za přísně upravených podmínek (např. § 39 zákona o policii).
4. Pásmo 868 MHz (863-870 MHz) využívané pro řízení na větší vzdálenosti a telemetrii,
5. Pásmo 433 MHz (433,05-434,79 MHz) využívané pro řízení na větší vzdálenosti a telemetrii,
6. Pásmo (1176,45-1602 MHz) využívané „pouze“ pro příjem signálu GNSS globálních družicových navigačních systémů (GPS, Galileo, GLONASS, BeiDou),
7. Pásma 4G/5G mobilních rádiových sítí (700, 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz a 3,4- 3,8 GHz a pásmo 2,9-3,4 GHz) – některé komerční drony umožňují doplnění modemu 4G/5G se SIM a řízení a datové přenosy dronu lze provádět prostřednictvím veřejných rádiových sítí.
Neodborné rušení tedy může paralyzovat sítě mobilních operátorů, systémy IZS, klíčové telekomunikační uzly, citlivé technologie letišť, nemocnic, datových center, ale též systémy využívající satelitní poziční systémy (GNSS), jako např. mýtné brány nebo energetické sítě, které GNSS využívají pro fázovou synchronizaci a detekci poruch. Pro provoz zařízení rušení je nezbytný odborný nácvik obsluhy a povinná notifikace dotčeným subjektům (Český telekomunikační úřad, Řízení letového provozu ČR, s. p.), a to v rozsahu, který pro vysoký počet subjektů KI není proveditelný.
Současně je potřeba doplnit, že rušení rádiových kmitočtů jako prostředek eliminace bezpilotních letadel má své značné limity, když není účinný proti sofistikovaným bezpilotním letadlům řízeným po optickém vlákně, autonomním dronům s umělou inteligencí, bezpilotním letadlům obsahujícím inerciální navigační jednotku apod., tj. bezpilotním letadlům, která by byla v případě profesionálního cíleného útoku na prvky KI velmi pravděpodobně použita.
Jak bylo uvedeno výše, návrh stávající právní úpravy, resp. rozsah výjimek přiznaných podle ZEK výhradně vymezenému okruhu aktérů národní bezpečnosti, nemění. PČR a VP již podle ZEK, za zákonem stanovených podmínek, oprávněními umožňujícími zasahovat do provozu elektronických komunikací využívaných bezpilotními prostředky, včetně prostředků spočívajících v rušení či omezení přenosu signálu, disponují. Předkládaný návrh tato oprávnění nenahrazuje ani nerozšiřuje. Naproti tomu zpravodajské služby ani HZS obdobnými oprávněními podle ZEK nedisponují.
6. Návrh specificky neupravuje odpovědnost za případně vzniklé škody
Návrh specificky neupravuje odpovědnost za případně vzniklé škody, resp. újmy vzniklé v důsledku zamezení letu bezpilotního letadla subjektem KI. Ta se posoudí podle existujících předpisů, zejména podle občanského zákoníku9 (dále „OZ“), který obsahuje dostatečnou úpravu. Výhodou tohoto přístupu je, že není třeba přijímat žádné nové řešení, které by mohlo přinést nové výkladové a aplikační problémy a je možné pracovat s již existujícími a časem prověřenými instituty. Tato varianta také umožňuje zohlednit okolnosti konkrétního případu a spravedlivěji rozložit odpovědnost v individuálních případech, které se skutkově mohou velmi lišit. Pro posouzení odpovědnosti v uvažovaných případech bude rozhodné zejména zda byly naplněny zákonné podmínky zásahu a zda se na vzniku újmy podílelo jednání poškozeného nebo jiné osoby (vizte dále).
9 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Základním východiskem odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku zásahu proti bezpilotnímu letadlu je, že osoba provozující bezpilotní letadlo v rozporu s ochranným režimem KI ponese zásadně i rizika spojená se zásahem proti tomuto letadlu.
V důsledku zásahu může typicky vzniknout škoda na samotném bezpilotním letadlu. Je-li zásah proveden v souladu se zákonem a za splnění všech stanovených podmínek, vznik škody na samotném bezpilotním letadle nebo jiném majetku jeho vlastníka představuje důsledek realizace zákonem předvídaného oprávnění a podmínky odpovědnosti za škodu nebudou dány. Vlastník bezpilotního letadla musí počítat s tím, že neoprávněné narušení prostoru vymezeného podle § 44e odst. 2 ZoCL může vést k zamezení letu, případně poškození či zničení bezpilotního letadla. Pokud by byl vlastník odlišnou osobou od dálkově řídícího pilota, vypořádají se mezi sebou.
Zásah může vést též ke škodě či újmě na majetku či zdraví třetí osoby. Zde přichází v úvahu primárně odpovědnost dálkově řídícího pilota bezpilotního letadla jakožto osoby, která se dopustila protiprávního jednání, které bylo příčinnou vzniku škody (§ 2910 OZ). Při porušení zákonné povinnosti se zavinění presumuje (§ 2911 OZ). U škod vyvolaných zvláštní povahou provozu bezpilotního letadla (tj. typicky jeho pádem) přichází v úvahu rovněž odpovědnost provozovatele letadla podle § 2927 OZ. Jde o odpovědnost nezávislou na zavinění, s omezenou možností zproštění povinnosti k náhradě v případech vymezených zákonem. Nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník bezpilotního letadla (§ 2930 OZ). Použije-li bezpilotní letadlo jiná osoba bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, nahradí škodu tato osoba; provozovatel s ní odpovídá společně a nerozdílně, umožnil-li jí takové užití z nedbalosti (§ 2929 OZ).
Bude-li zásah proveden v mezích navrhovaného § 15a a 15b ZoKI, tedy proti bezpilotnímu letadlu neoprávněně se nacházejícímu v příslušném prostoru vymezeném podle § 44e odst. 2 ZoCL, realizován oprávněnou a řádně proškolenou osobou, při dodržení stanovených postupů a způsobem, který není zjevně nepřiměřený povaze ohrožení, nepůjde samo o sobě o protiprávní jednání. To se vztahuje jak na škodu na bezpilotním letadle, tak na škodu, která může nastat v důsledku jeho pádu nebo jiného následku zásahu. V takovém případě zásah nepředstavuje důvod odpovědnosti subjektu KI pouze proto, že byl bezpilotní letoun poškozen nebo zničen. Neoprávněný let však automaticky nepřenáší veškerou odpovědnost za každý následek na dálkově řídícího pilota nebo provozovatele. Jestliže by subjekt KI při zamezení porušil zákonné podmínky, zvolil nepřiměřený postup, nedodržel vlastní dokumentaci nebo použil prostředek, k jehož použití nebyl oprávněn, může být odpovědný za újmu na bezpilotním letadle i za újmu způsobenou třetím osobám. Podle § 2910 OZ vzniká povinnost k náhradě škody (resp. újmy) jen při vlastním zavinění. To může mít formu úmyslného nebo nedbalostního zavinění. Pokud škoda vznikla porušením zákonné povinnosti, nedbalost se presumuje (§ 2911 OZ). Nedbalost se posuzuje s ohledem na „náležitou péči“, kterou je třeba v daném případě zachovávat. Posuzuje se objektivně podle standardu osoby průměrných vlastností v soukromém styku (§ 2912 odst. 1 OZ); u činnosti vyžadující odborné znalosti a dovednosti podle vyššího odborného standardu (§ 2912 odst. 2 OZ). U zásahu proti bezpilotnímu letadlu by proto bylo nutné zkoumat například, zda zaměstnanec vycházel z dostatečně spolehlivých a aktuálních detekčních údajů, byly dodrženy dokumentací stanovené způsoby zajištění informací od určené kontaktní osoby, zda zaměstnanec respektoval známé limity detekčního systému, využil dostupnou možnost výzvy či dalšího ověření, dovolovala-li to situace, byl pro daný prostředek a konkrétní postup řádně proškolen atd. Jestliže zaměstnanec při splnění těchto požadavků důvodně, avšak nesprávně vyhodnotí oprávněně letící dron jako neoprávněný, může to svědčit proti závěru o nedbalosti. Naopak opomenutí dostupného ověření, ignorování informace o povoleném letu nebo postup v rozporu s interní dokumentací bude zpravidla svědčit pro nedbalost. Zde je třeba zdůraznit, že podmínky zásahu proti bezpilotnímu letadlu jsou nastaveny tak, aby se eliminovalo riziko, že dojde k zásahu proti bezpilotnímu letadlu, které žádné povinnosti neporušuje. I v případě, že by k takové, ač velmi nepravděpodobné, situaci došlo (šlo by o jednání ve skutkovém omylu), byl by takový zásah posouzen jako neoprávněný a zasahující subjekt může nést odpovědnost za vniklou škodu, které se lze zprostit pouze v případě, že byl dodržen požadovaný standard náležité péče. Jedná-li zaměstnanec při činnosti pro subjekt KI, případná škoda se přičítá zásadně tomuto subjektu podle § 2914 OZ.
V úvahu připadá i možnost, že za škodu bude odpovědno více osob současně, například dálkově řídící pilot, provozovatel i zasahující subjekt KI, pokud dojde k pochybení. Podle okolností tak mohou být splněny předpoklady jejich společné a nerozdílné odpovědnosti (§ 2915 OZ). Vzájemné vypořádání se řídí mírou účasti na vzniku škody (§ 2916 OZ). Pro úplnost je třeba zmínit, že v závislosti na konkrétních okolnostech případu mohou být za škodu či újmu odpovědné i další osoby, které ji způsobily svým zaviněným jednáním nebo je jejich odpovědnost založena z jiného důvodu (např. odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku podle § 2939 a násl. OZ, dojde-li ke škodě vlivem vady věci použité při zásahu).
Obdobně jako u výše uvedené odpovědnosti za škodu, resp. za újmu způsobenou v důsledku zamezení letu subjektem KI není nezbytné zavádět ani zvláštní úpravu odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu vzniklou při zamezování letu bezpilotních systémů PČR, VP, zpravodajskými službami nebo HZS. Právní předpisy upravující postavení a činnost těchto subjektů již obsahují zvláštní pravidla odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo při provádění zákroků a služebních úkonů. Navrhovaná právní úprava proto v tomto směru nevytváří nový režim odpovědnosti, ale navazuje na existující a dlouhodobě aplikované mechanismy náhrady škody. Případné nároky na náhradu škody způsobené při postupu těchto subjektů budou i nadále posuzovány podle příslušných ustanovení zvláštních zákonů a obecné právní úpravy odpovědnosti státu. Z tohoto důvodu nebyla potřeba přijímat zvláštní ustanovení upravující odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti se zamezováním letu bezpilotních systémů těmito orgány.
II. Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními závazky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky i mezinárodními závazky, kterými je Česká republika vázána.
Návrh sleduje legitimní cíl ochrany bezpečnosti státu, veřejného pořádku a odolnosti KI před hrozbami spojenými s neoprávněným provozem bezpilotních letadel. Ochrana KI představuje významný veřejný zájem, neboť její narušení může vést k ohrožení života a zdraví osob, bezpečnosti státu, fungování základních služeb i hospodářské stability.
Navrhovaná úprava se může dotknout zejména práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a to v případech, kdy v souladu se zákonem dojde k poškození nebo zničení bezpilotního letadla provozovaného v rozporu s vyhlášeným zákazem letu, resp. v zónách zákazu. Takový zásah je však stanoven zákonem, sleduje legitimní cíl ochrany významných veřejných zájmů, konkrétně nerušenému poskytování základní služby subjekty
KI, a je současně omezen řadou podmínek zajišťujících jeho přiměřenost. Návrh výslovně ukládá subjektu KI povinnost postupovat způsobem, který není zjevně nepřiměřený povaze ohrožení, a minimalizovat riziko vzniku újmy na životě, zdraví nebo majetku třetích osob. Současně stanoví základní požadavky na odbornou způsobilost osob provádějících detekci a zamezení letu bezpilotního letadla a obsahuje mechanismy následné kontroly prostřednictvím oznamovacích povinností vůči PČR a ÚCL.
Navrhovaná úprava neomezuje svobodu pohybu a pobytu podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod, neboť nesměřuje vůči fyzickým osobám, ale upravuje podmínky provozu bezpilotních letadel ve vybraných částech vzdušného prostoru.
Význam ochrany KI reflektuje rovněž ústavní požadavek zakotvený v čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jsou nejen státní orgány, orgány územních samosprávných celků, ale též právnické a fyzické osoby povinny podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky. Již výše bylo vysvětleno, že navrhovaná právní úprava nemá za cíl jakkoli rozšiřovat obecný standard povinností subjektu KI podle ZoKI, přičemž jejím účelem je pouze vhodně doplnit další právně dostupný nástroj ochrany pro situace, v nichž jeho využití odůvodní konkrétní posouzení rizik a současně budou splněny podmínky ZoCL a ZoKI.
Návrh je rovněž slučitelný s právem Evropské unie, včetně právní úpravy provozu bezpilotních systémů. Navrhovaná opatření se uplatní pouze ve zvláštních případech ochrany KI a nepřekračují rámec omezení, která mohou státy přijímat za účelem ochrany bezpečnosti, obrany nebo jiných významných veřejných zájmů. Navrhovaná právní úprava proto není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky ani s právem Evropské unie.
Navrhované změny týkající se PČR, VP, zpravodajských služeb a HZS jsou rovněž v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Navržená oprávnění představují legitimní nástroje ochrany bezpečnosti státu, veřejného pořádku, života, zdraví a majetku a sledují ústavně uznané cíle veřejného zájmu. Případné zásahy do základních práv jsou stanoveny zákonem, jsou omezeny na nezbytné případy, podléhají principu proporcionality a jsou spojeny s procesními a materiálními zárukami proti svévolnému výkonu veřejné moci. Návrh proto odpovídá požadavkům čl. 2 odst. 2 a 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod i judikatuře Ústavního soudu.
III. Soulad s právem Evropské unie
Navrhovaná úprava nenarušuje jednotný evropský regulační rámec pro provoz bezpilotních letadel, neboť nemění podmínky pro jejich provoz stanovené přímo použitelnými předpisy EU a nepředstavuje odchylku od pravidel pro provoz bezpilotních systémů. Návrh pouze vytváří národní právní mechanismus umožňující ochranu vybraných aktiv KI před neoprávněnými lety bezpilotních letadel ve speciálně, za tímto účelem vymezených prostorech. Návrh je tak slučitelný s dotčenými předpisy Evropské unie, které ponechávají členským státům dostatečný prostor pro úpravu opatření souvisejících s ochranou bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti a ochranou KI.
Slučitelnost navrhované úpravy s právem Evropské unie není dotčena. Navrhovaný zásah do § 44g odst. 2 ZoCL spočívá pouze v rozšíření okruhu subjektů, s nimiž je návrh opatření obecné povahy projednáván, konkrétně o MV ČR. Tento procesní aspekt není předmětem úpravy prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/66410.
Předkládaný návrh současně není v rozporu ani s prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/947. Článek 15 tohoto nařízení upravuje možnost vymezování zeměpisných zón pro bezpilotní systémy a stanovování pravidel či omezení jejich provozu. Neřeší však oprávnění k detekci, omezení nebo zamezení letu bezpilotního letadla po porušení stanovených pravidel. Nově navrhované prostory s rozšířenou možností zamezení letu bezpilotního letadla neslouží k regulaci běžného provozu bezpilotních systémů, ale představují bezpečnostní nástroj umožňující ochranu zvlášť významných objektů a zájmů. Jde tedy o opatření odlišného charakteru, než která upravuje čl. 15 nařízení. Současně budou i tyto prostory nadále splňovat požadavky na zeměpisné zóny ve smyslu uvedeného nařízení, neboť budou obsahovat standardní provozní omezení nebo zákaz provozu bezpilotních systémů. Otázka samotného zásahu proti bezpilotnímu letadlu proto nespadá do působnosti nařízení 2019/947 a kolize s jeho úpravou nemůže vzniknout.
Navrhovaná úprava není ani v rozporu s regulačním rámcem U-space podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/664. Poskytovatelé služeb U-space budou povinni zohledňovat veškeré existující omezené nebo zakázané prostory nacházející se v dotčené oblasti. Samotný koncept U-space již předpokládá souběžnou existenci dalších zeměpisných zón a omezení provozu bezpilotních systémů. Nařízení 2021/664 ostatně výslovně vychází z toho, že provozovatel bezpilotního systému musí při plánování a provádění letu respektovat i další platná omezení vztahující se k dotčenému vzdušnému prostoru. Pokud by proto provozovatel bezpilotního systému žádal prostřednictvím služeb U-space o povolení letu zasahujícího do zakázané oblasti, nebylo by takové oprávnění uděleno. Oblasti U-space představují pouze další vrstvu organizace provozu v prostorech se zvýšenou hustotou letového provozu bezpilotních systémů a jejich existence není vytvořením nového typu zakázaného prostoru nijak dotčena. Z tohoto důvodu není potřebné do návrhu zákona zvlášť začleňovat poskytovatele služeb U-space.
Návrh zároveň nemění stávající úpravu vymezení bezpilotních zón, a proto v tomto ohledu není potřeba zkoumat jeho soulad s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a prováděcími nařízeními Komise k provozu bezpilotních letadel, jež členským státům ponechávají pravomoc upravit omezení provozu z důvodu bezpečnosti, obrany nebo jiného veřejného zájmu.
Navrhovaná úprava je rovněž v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů (CER), transponovanou do českého právního řádu ZoKI. Směrnice vychází z principu minimální harmonizace a výslovně umožňuje členským státům přijímat nebo zachovávat opatření směřující k dosažení vyšší úrovně odolnosti kritických subjektů, jsou-li slučitelná s právem Evropské unie.
Navrhovaná právní úprava přispívá k naplňování cílů směrnice, zejména v oblasti posilování fyzické ochrany subjektů KI a jejich schopnosti předcházet incidentům a reagovat na ně.
10 Je sice nezbytné zohlednit skutečnost, že § 44g odst. 2 ZoCL má být současně doplněn připravovanou novelou o novou větu třetí, tato změna však nemá žádný vliv na navrhované doplnění věty první. Ostatně samotný novelizační bod je formulován tak, že výslovně zasahuje do „§ 44g odst. 2 věty první“, v níž se za slova „Ministerstvem obrany“ doplňují slova „a Ministerstvem vnitra“. Obě navrhované změny jsou proto vzájemně nezávislé a nekolidují.
Směrnice v čl. 13 ukládá subjektů KI přijímat přiměřená technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění své odolnosti, včetně opatření k zajištění odpovídající fyzické ochrany objektů a infrastruktury prostřednictvím detekčních prostředků, monitorovacích nástrojů a dalších bezpečnostních opatření. Navrhovaná úprava tak představuje jeden z nástrojů umožňujících naplnění těchto požadavků ve specifické oblasti ochrany před hrozbami spojenými s bezpilotními letadly.
Návrh proto není s právem Evropské unie v rozporu, a naopak podporuje dosažení cílů unijní právní úpravy v oblasti posilování odolnosti kritických subjektů a ochrany základních služeb.
Stejně tak posílení oprávnění vybraných bezpečnostních sborů a VP je v souladu s právem Evropské unie. Oblast národní bezpečnosti, obrany státu a organizace bezpečnostních sborů zůstává podle primárního práva Evropské unie v odpovědnosti členských států. Oprávnění PČR, VP, VS, GIBS, zpravodajských služeb a HZS k zamezení letu bezpilotních systémů, resp. letadel jsou navrhována výhradně za účelem ochrany bezpečnostních zájmů státu, ochrany obyvatelstva a zajištění plnění zákonných úkolů těchto subjektů. Návrh proto respektuje působnost Evropské unie v oblasti civilního letectví a provozu bezpilotních systémů, současně však využívá prostoru, který unijní právo ponechává členským státům pro ochranu národní bezpečnosti a veřejné bezpečnosti.
IV. Předpokládané dopady a) Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Ve vztahu k novému oprávnění subjektů KI k zamezení letu bezpilotního letadla lze rozdělit dopady na státní rozpočty a ostatní veřejně rozpočty do dvou rovin.
První rovinou jsou dopady do rozpočtů subjektů KI.
Navrhovaná právní úprava sama o sobě nepředstavuje zdroj nových povinných výdajů subjektů KI, ale pouze rozšiřuje okruh zákonných prostředků, které mohou tyto subjekty využít k zajištění své bezpečnosti a odolnosti.
Návrh nezakládá subjektům KI povinnost pořizovat technické prostředky k detekci nebo zamezení letu bezpilotních letadel, vytvářet specializovaná pracoviště ani přijímat další personální opatření. Navrhovaná právní úprava pouze vytváří zákonný rámec a oprávnění, které mohou subjekty KI za splnění zákonem stanovených podmínek využít. Rozhodnutí o tom, zda a v jakém rozsahu budou tato oprávnění využívána, zůstává na jednotlivých subjektech KI s ohledem na jejich konkrétní rizika, potřeby a bezpečnostní situaci.
Z uvedeného důvodu není se samotným přijetím navrhované právní úpravy spojen přímý finanční dopad na subjekty KI, a to bez ohledu na to, zda jde o subjekty veřejné nebo soukromé povahy. Případné náklady vzniknou pouze tehdy, rozhodne-li se konkrétní subjekt KI dobrovolně využít možnosti, které mu právní úprava poskytuje, a přijmout odpovídající organizační nebo technická opatření.
Návrh reaguje na zhoršující se bezpečnostní prostředí a na dynamický rozvoj technologií bezpilotních systémů, které přinášejí nové typy bezpečnostních hrozeb pro KI. Jeho účelem není ukládat subjektům KI nové investiční povinnosti, ale poskytnout jim za přesně vymezených podmínek právní nástroje k ochraně jejich odolnosti a bezpečnosti v situacích, kdy stávající právní úprava obdobnou možnost výslovně neupravuje.
Druhou rovinou jsou dopady na státní rozpočet, které navrhovaná právní úprava může vyvolat zejména na rozpočtové kapitoly MV ČR, MD ČR, resp. ÚCL.
Výkon kompetencí svěřovaných navrhovaným zákonem MD ČR a MV ČR představuje nárust agendy, resp. novou agendu, která dosud není součástí běžné činnosti. S ohledem na rozsah zákonných povinností, jejich průběžný charakter a předpokládaný nárůst souvisejících správních úkonů je nezbytné zajistit odpovídající personální zabezpečení obou resortů formou navýšení systemizovaných služebních/pracovních míst.
K dopadům na agendu MV ČR
MV ČR jsou navrhovanou právní úpravou nově svěřeny úkoly související s vytvářením systému ochrany vybraných chráněných zájmů vč. KI před neoprávněným provozem bezpilotních letadel. MV ČR se bude podílet na vydávání, změnách atd. opatření obecné povahy podle jednotlivých ustanovení ZoCL, v jejichž rámci bude posuzovat bezpečnostní aspekty navrhovaných ochranných opatření a uplatňovat stanoviska vycházející z jeho působnosti v oblasti vnitřní bezpečnosti státu.
Uvedené činnosti MV ČR v současnosti nevykonává a nejsou zajišťovány stávajícími personálními kapacitami. Jedná se o novou a trvalou agendu vznikající výhradně v důsledku navrhované právní úpravy, jejíž rozsah bude odpovídat počtu projednávaných opatření obecné povahy, jejich změnám, přezkumům a souvisejícím koordinačním úkonům. Pro zajištění plnění nově ukládaných zákonných povinností by proto bylo vhodné vytvořit 5 systemizovaných služebních/pracovních míst; tato potřeba vyplývá přímo z nových kompetencí svěřovaných MV ČR návrhem. Bez posílení personálních kapacit by MV ČR nebylo schopno plnit úkoly ukládané navrhovanou právní úpravou v požadovaném rozsahu a lhůtách. Nedostatečná personální kapacita pro výkon této agendy se může odrazit délce řízení o vydání opatření obecné povahy vedeného Úřadem pro civilní letectví.
Stejně tak je dále předpokládáno poskytování metodické podpory zejména pro ochranu KI jak ze strany MV ČR jako takového, tak v rámci působení MV ČR ve Výboru Bezpečnostní rady státu pro protidronovou ochranu, dronovou regulaci a rozvoj a jeho podvýborech.
Roční náklady spojené s tímto opatřením lze vyčíslit na cca. 5 mil. Kč v rovině personální a 1 mil. Kč v rovině provozní.
Konkrétní řešení zabezpečení uvedených personálních a finančních potřeb bude předmětem jednání s Ministerstvem financí v rámci standardních rozpočtových a systemizačních procesů pro příslušný rok.
K dopadům na agendu MD ČR, resp. ÚCL
Stávající kapacita ÚCL řešící bezpilotní provoz je prudkým rozvojem tohoto nového druhu provozu v posledních letech již zcela vyčerpána. Pro reálnou účinnost navrženého konceptu ochrany před bezpilotními systémy založeného na individuálních opatřeních obecné povahy ve vztahu k vybraným subjektům KI by proto bylo vhodné vytvořit odpovídající personální kapacitu – celkem 5 zaměstnanců pokrývajících vydávání/aktualizaci opatření obecné povahy, správu digitální mapy prostorů a prošetřován podnětů, incidentů a přestupků v provozu bezpilotních systémů (s budovanou schopností KI a státních složek detekovat neoprávněný provoz objem významně naroste).
Nedostatečná personální kapacita pro výkon této agendy na straně Úřadu pro civilní letectví se vzhledem ke zvýšenému objemu agendy odrazí na délce řízení o vydání opatření obecné povahy. Nelze vyloučit ani pokles efektivity postihu protiprávního jednání na úseku bezpilotních letadel. Ten by vedl k nárůstu latence a současně by znamenal nárůst objemu nerealizovaných příjmů z pokut za příslušné přestupky.
Roční náklady spojené s tímto opatřením lze vyčíslit na cca. 5 mil. Kč v rovině personální a 1 mil. Kč v rovině provozní. Proti tomu lze očekávat nárůst ročních příjmů z pokut, resp. zadržených nelegálně působících bezpilotních systémů cca. 2 mil. Kč.
Konkrétní řešení zabezpečení uvedených personálních a finančních potřeb bude předmětem jednání s Ministerstvem financí v rámci standardních rozpočtových a systemizačních procesů pro příslušný rok.
K dopadům návrhu na úpravu oprávnění bezpečnostních sborů a VP na jejich rozpočty, resp. rozpočty příslušných kapitol
Navrhované rozšíření oprávnění PČR a VP nemá přímé dopady na státní rozpočty a ostatní veřejně rozpočty, neboť tyto bezpečnostní složky již síly a prostředky k detekci a eliminaci bezpilotních systémů kontinuálně a dlouhodobě budují, přičemž rozšíření oprávnění pouze umožní tyto prostředky využívat v adekvátním reakčním čase. Ani navrhované nové oprávnění příslušníků VS, GIBS, HZS a zpravodajských služeb zasáhnout proti bezpilotním systémům nepředstavuje přímé dopady na státní rozpočet. Návrh těmto subjektům přiznává právní oprávnění reagovat na specifické bezpečnostní situace, přičemž se u nich ani nepředpokládá budování komplexní protidronové schopnosti srovnatelné s PČR. Případné budoucí pořizování technických prostředků pro detekci nebo eliminaci neoprávněného provozu bezpilotních systémů, resp. letadel bude zabezpečováno v rámci schválených rozpočtů dotčených organizačních složek státu a příslušných rozpočtových kapitol. Bude přitom záviset na jejich vlastním vyhodnocení bezpečnostních rizik, provozních potřeb a dostupných finančních možnostech. Návrh proto nezakládá povinnost pořízení konkrétních technologií ani nezvyšuje mandatorní výdaje státního rozpočtu. Současně lze předpokládat, že bezpečnostní sbory budou i nadále při ochraně před bezpilotními systémy primárně využívat součinnost PČR nebo VP, což dále omezuje potřebu budování samostatných specializovaných kapacit.
Konkrétně ve vztahu k novému oprávnění HZS lze konstatovat, že realizace oprávnění velitele zásahu vychází ze stávajících činností PČR a HZS. Případné budoucí pořízení technických prostředků pro detekci neoprávněného provozu bezpilotních letadel bude zabezpečováno v rámci schváleného rozpočtu HZS. Předpokládá se pořízení 22 ks zařízení v předpokládané souhrnné ceně jednotek mil. Kč, přičemž náklady budou hrazeny z prostředků, kterými HZS. V případě opatření směřující k eliminaci bezpilotního letadla se nepředpokládá dopad na veřejné rozpočty, neboť návrh nepočítá s pořizováním specializovaných technických prostředků určených k aktivnímu zamezení letu bezpilotních letadla.
V případě zpravodajských služeb se taktéž nepředpokládá vznik významných dopadů na státní rozpočet. Případné budování technických a personálních kapacit bude realizováno pouze v omezeném rozsahu odpovídajícímu jejich zákonnému poslání a komplementárním způsobem vůči činnosti PČR. Veškeré související náklady budou hrazeny z prostředků příslušných rozpočtových kapitol, kterými již disponují.
Navrhovaná právní úprava nevytváří nové správní úřady ani organizační složky státu. Návrh nemá dopady na rozpočty územních samosprávných celků ani na ostatní veřejné rozpočty.
b) Zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí
Navrhovaná právní úprava má neutrální až mírně pozitivní dopady na podnikatelské prostředí.
Návrh nezavádí nové povinnosti pro provozovatele bezpilotních systémů ani pro ostatní podnikatele, kteří vykonávají svou činnost v souladu s platnými právními předpisy upravujícími využívání vzdušného prostoru. Současně nemění rozsah omezení provozu bezpilotních letadel v dotčených prostorech, neboť možnost vymezit prostory se zákazem létání bezpilotních letadel již stávající právní úprava obsahuje.
Pozitivní dopad lze spatřovat zejména ve zvýšení právní jistoty subjektů KI. Návrh jednoznačně vymezuje podmínky, za kterých mohou tyto subjekty reagovat na neoprávněné lety bezpilotních letadel ohrožující bezpečnost a odolnost jimi provozovaných objektů a zařízení. Vytváří tak transparentní právní rámec pro řešení situací, které byly dosud z pohledu soukromoprávních subjektů právně nejasné.
Návrh sice stanoví subjektům KI určité organizační a administrativní povinnosti, zejména povinnost zpracovat dokumentaci, zajistit odbornou přípravu určených osob a plnit související oznamovací povinnosti, tyto povinnosti se však vztahují pouze na omezený okruh subjektů, resp. pouze v případě, že se rozhodnou oprávnění podle navrhované právní úpravy využívat.
Případné náklady spojené s pořízením prostředků pro detekci nebo zamezení letu bezpilotních letadel vznikají na základě samostatného rozhodnutí subjektu KI. Navrhovaná právní úprava neukládá povinnost takové prostředky pořizovat ani nestanoví požadavky na konkrétní technické řešení. Současně lze očekávat, že zvýšení úrovně ochrany KI přispěje ke snižování rizik závažných bezpečnostních incidentů, jejichž důsledky by mohly mít významné negativní hospodářské dopady jak na dotčené subjekty, tak na jejich odběratele a další navazující podnikatelské aktivity.
Celkově lze proto dopady na podnikatelské prostředí hodnotit jako neutrální až mírně pozitivní.
c) Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Návrh zákona sám o sobě nezakládá poskytování veřejné podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, resp. nezvýhodňuje určité podniky nebo odvětví. Navrhovaná právní úprava vytváří právní rámec pro ochranu KI napříč odvětvími před neoprávněnými lety bezpilotních letadel a stanoví podmínky, za nichž mohou subjekty KI budování své odolnosti přijímat opatření k detekci a zamezení letu bezpilotních letadel.
Návrh nezakládá nárok subjektů KI na poskytnutí finančních prostředků, technologií, zařízení ani jiného majetkového plnění ze strany státu. O případném pořízení technických prostředků určených k detekci nebo zamezení letu bezpilotních letadel rozhoduje každý subjekt KI samostatně a na vlastní odpovědnost. Navrhovaná právní úprava nestanoví povinnost takové prostředky pořizovat ani nezavádí systém jejich financování z veřejných prostředků.
Pokud by v budoucnu došlo k poskytování konkrétních forem podpory souvisejících s ochranou KI, bude jejich soulad s právem Evropské unie v oblasti veřejné podpory posuzován samostatně podle povahy příslušného opatření. Tato otázka však není předmětem navrhované právní úpravy.
d) Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava nemění rozsah zákazů a omezení vztahujících se na provoz bezpilotních letadel ve vzdušném prostoru České republiky. Možnost stanovit zákaz létání bezpilotních letadel v určitých částech vzdušného prostoru již právní řád obsahuje. Návrh pouze vytváří doplňující mechanismus ochrany pro vybrané prostory nad objekty KI, ve kterých byl takový zákaz již stanoven.
Na provozovatele a dálkově řídící piloty bezpilotních letadel, kteří dodržují platné právní předpisy a omezení vzdušného prostoru, návrh nedopadá novými povinnostmi.
Návrh naopak stanoví soubor povinností subjektům KI, které se po splnění řady předpokladů, zejména po zřízení prostoru vymezeného podle § 44e odst. 2 ZoCL, rozhodnou využívat nástroje pro detekci a zamezení letu bezpilotních letadel. Jedná se zejména o povinnost zpracovat a průběžně aktualizovat dokumentaci upravující postupy detekce a zamezení letu bezpilotního letadla, zajistit proškolení osob vykonávajících tuto činnost, plnit oznamovací povinnosti vůči PČR a ÚCL a dodržovat princip přiměřenosti při použití jednotlivých prostředků zamezení letu.
Navrhovaná úprava tak představuje především zpřesnění právního postavení subjektů KI a vytvoření zákonného rámce pro výkon činností, které jsou spojeny s ochranou KI před nově vznikajícími bezpečnostními hrozbami.
Obdobně ani navrhované rozšíření oprávnění bezpečnostních sborů a VP nepředstavuje kvalitativně nový zásah do práv fyzických a právnických osob. Úprava vychází z tradičních limitů a záruk provázejících výkon obdobných oprávnění bezpečnostních sborů, přičemž jejím cílem je především reagovat na specifické bezpečnostní hrozby spojené s provozem bezpilotních systémů a promítnout do právního řádu poznatky a potřeby vyplývající z aplikační praxe.
e) Zhodnocení sociálních dopadů, dopadů na specifické skupiny obyvatel, ochranu práv dětí, dopadů na rodiny, životní prostředí a posouzení rizika diskriminace
Návrh nemá sociální dopady ani dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením nebo příslušníky národnostních menšin. Návrh nemá ani dopady na ochranu práv dětí nebo na rodiny.
Z hlediska rovného zacházení a zákazu diskriminace návrh neobsahuje ustanovení, která by zakládala rozdílné zacházení s fyzickými nebo právnickými osobami na základě některého ze zakázaných diskriminačních důvodů. Skutečnost, že oprávnění zamezit letu bezpilotního letadla je svěřeno pouze subjektům KI, vychází z jejich specifického postavení při zajišťování poskytování základních služeb. Takový přístup sleduje legitimní cíl a je přiměřené povaze chráněného zájmu.
f)
Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Dopady na životní prostředí lze hodnotit ve dvou rovinách. V první rovině lze očekávat pozitivní nepřímé dopady navrhované právní úpravy na ochranu životního prostředí. Účelem návrhu je posílit ochranu KI před neoprávněnými lety, respektive hrozbami útoku ze strany bezpilotních letadel. Přitom některá aktiva KI přitom mají z hlediska ochrany životního prostředí mimořádný význam. Jedná se například o vodní díla, zařízení chemického průmyslu, rafinérie nebo další průmyslové provozy, jejichž poškození by mohlo vést k úniku nebezpečných látek do životního prostředí, zhoršení kvality ovzduší, znečištění vod nebo půdy, případně k jiným závažným ekologickým následkům. Posílení ochrany těchto objektů tak přispívá rovněž k prevenci potenciálních environmentálních škod.
Ve druhé rovině lze posuzovat dopady vlastního výkonu oprávnění zamezit letu bezpilotního letadla. Tyto dopady lze považovat za zanedbatelné. Návrh nestanoví konkrétní prostředky, které mají být využívány k detekci nebo zamezení letu bezpilotního letadla, a ponechává výběr vhodného řešení na subjektu KI v mezích platných právních předpisů. Použití prostředků vedoucích k poškození nebo zničení bezpilotního letadla bude přicházet v úvahu pouze výjimečně a za podmínek stanovených zákonem. Současně platí povinnost postupovat přiměřeně a minimalizovat riziko vzniku újmy na životě, zdraví nebo majetku třetích osob. Návrh záměrně technologické prostředky neurčuje, což umožňuje využívat i taková řešení, která budou z hlediska dopadů na životní prostředí nejšetrnější.
g) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nemá významné dopady na ochranu soukromí. Návrh primárně upravuje podmínky ochrany KI před neoprávněnými lety bezpilotních letadel a nevytváří nové evidence osobních údajů ani nové informační systémy.
Návrh rovněž nezakládá oprávnění subjektů KI získávat identifikační údaje provozovatelů bezpilotních systémů nebo dálkově řídících pilotů. Informace využívané při detekci neoprávněného letu bezpilotního letadla budou omezeny na údaje nezbytné k posouzení, zda se jedná o let prováděný v rozporu s příslušným opatřením obecné povahy nebo o let, na nějž se zákaz nevztahuje.
Ani oznamovací povinnost subjektu KI vůči PČR a ÚCL podle § 15a odst. 4 písm. a) a b) ZoCL nezakládá nové zpracování osobních údajů. Oznámení bude vycházet z informací, které má subjekt KI k dispozici v souvislosti s detekcí neoprávněného letu, a nebude spojeno s předáváním osobních údajů nad rámec údajů, které jsou subjektu KI již nyní dostupné v souladu s platnými právními předpisy.
Návrh v části týkající se ochrany KI proto nepředstavuje rozšíření okruhu zpracovávaných osobních údajů ani rozšíření okruhu osob oprávněných získávat údaje o provozovatelích bezpilotních systémů. Rizika pro práva a svobody fyzických osob v oblasti ochrany soukromí a osobních údajů se oproti stávajícímu stavu nezvyšují a navrhovaná právní úprava je z hlediska sledovaného cíle ochrany KI nezbytná a přiměřená.
Ani v částech, ve kterých návrh posiluje oprávnění k zamezení letu vybraných bezpečnostních sborů a VP, v zásadě nezakládá nové oprávnění přistupovat k evidencím nebo databázím obsahujícím osobní údaje. Výjimku představuje HZS, kterému se v souvislosti s navrhovanou úpravou umožňuje „žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z rejstříků a evidencí vedených Úřadem pro civilní letectví a databází vedených Řízením letového provozu České republiky, a to způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup“, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho zákonných úkolů souvisejících se zajišťováním bezpečnosti záchranných a likvidačních prací. Tyto evidence mohou obsahovat osobní údaje, jejichž zpracování však bude probíhat výhradně za účelem plnění zákonem svěřených úkolů HZS a pouze v rozsahu nezbytném pro dosažení sledovaného účelu. Lze konstatovat, že návrh vychází z principu minimalizace zásahů do práv subjektů údajů. Nové zpracování osobních údajů je navrhováno pouze v rozsahu nezbytném pro plnění zákonných úkolů HZS při zajišťování bezpečnosti záchranných a likvidačních prací a řešení incidentů souvisejících s provozem bezpilotních systémů. Navrhované řešení navazuje na již existující zpracování osobních údajů prováděná HZS při výkonu jeho zákonné působnosti a nepředstavuje zcela nový typ zpracování, ale rozšíření okruhu informačních zdrojů, ke kterým bude možné přistupovat za obdobným účelem. Přístup k údajům bude omezen na osoby oprávněné plnit konkrétní služební úkoly a bude podléhat stávajícím pravidlům bezpečnosti informací a ochrany osobních údajů.
Rizika pro práva a svobody fyzických osob jsou vzhledem k účelu, rozsahu a povaze zpracování hodnocena jako omezená. Tato rizika budou dále snižována technickými a organizačními opatřeními, zejména řízením přístupových oprávnění, evidencí přístupů, stanovením účelového omezení využití údajů a uplatňováním pravidel kybernetické a informační bezpečnosti. V souladu s požadavky obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) bude před zavedením nového zpracování posouzeno, zda je nezbytné provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (Data Protection Impact Assessment, DPIA), a budou přijata případná dodatečná opatření identifikovaná v rámci tohoto procesu. HZS již v současnosti zpracovává, respektive přistupuje k osobním údajům v řadě informačních systémů veřejné správy, disponuje odborným personálním zabezpečením v oblasti ochrany osobních údajů včetně pověřence pro ochranu osobních údajů a zavedenými technickými a organizačními opatřeními odpovídajícími jak požadavkům GDPR, tak zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Navržené řešení je proto z hlediska sledovaného účelu nezbytné, přiměřené a odpovídá požadavkům právních předpisů upravujících ochranu osobních údajů. Navrhovaná úprava proto nepředstavuje nepřiměřený zásah do práva na ochranu soukromí a osobních údajů a odpovídá zásadám minimalizace, nezbytnosti a účelového omezení zpracování osobních údajů.
Ve vztahu k návrhu lze identifikovat i nepřímý pozitivní dopad na ochranu soukromí a dalších chráněných zájmů. Umožňuje totiž za zákonem stanovených podmínek chránit KI před neoprávněnými lety bezpilotních letadel, které mohou být využity k neoprávněnému získávání informací o vybraných aktivech, technologiích, bezpečnostních opatřeních nebo provozních postupech. Návrh tak může přispět rovněž k ochraně obchodního tajemství, duševního vlastnictví, citlivých provozních informací a dalších informací, jejichž zneužití by mohlo ohrozit bezpečnost nebo řádné fungování KI. Tento přínos je však pouze doprovodným efektem navrhované právní úpravy, jejímž hlavním účelem zůstává ochrana KI před bezpečnostními hrozbami spojenými s neoprávněným provozem bezpilotních letadel. Stejně tak posilování oprávnění PČR a VP k zamezení provozu bezpilotních systémů z důvodu ohrožení „jiného důležitého zájmu chráněného jiným právním předpisem“ může nepřímo přispět ve vybraných situacích k ochraně soukromí.
h) Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava vykazuje nízkou míru korupčních rizik. Proces vymezování prostorů podle § 44e odst. 2 ZoCL, ve kterých bude možné využít oprávnění podle navrhovaného § 15a ZoKI, probíhá formou opatření obecné povahy vydávaného ÚCL v dohodě s MO ČR a MV ČR. Jedná se o formalizovaný, transparentní postup podléhající pravidlům správního práva.
Navržené řešení proto nevytváří významný prostor pro vznik korupčního jednání ani nezvyšuje korupční rizika oproti současnému stavu.
i)
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava má pozitivní dopady na bezpečnost a obranu státu. V posledních letech dochází k výraznému rozšíření dostupnosti a schopností bezpilotních letadel, která mohou představovat bezpečnostní riziko pro aktiva KI. Návrh reaguje na tento vývoj vytvořením právního rámce umožňujícího efektivnější ochranu vybraných aktiv KI proti neoprávněným letům bezpilotních letadel.
Navrhovaná úprava přispívá ke zvýšení odolnosti KI, posiluje schopnost subjektů kritické infrastruktury reagovat na bezprostřední bezpečnostní hrozby a doplňuje stávající bezpečnostní nástroje státu. Současně obsahuje procesní a materiální záruky směřující k tomu, aby výkon nových oprávnění probíhal přiměřeným způsobem a s ohledem na ochranu života, zdraví a majetku třetích osob.
j)
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh nemá významné územní dopady ani dopady na územní samosprávné celky. Navrhovaná právní úprava nemění postavení obcí ani krajů a nesvěřuje jim nové kompetence nebo povinnosti. Nevytváří rovněž nové finanční nároky na jejich rozpočty.
Případné zřízení prostorů vymezených podle § 44e odst. 2 ZoCL bude vycházet z individuálního posouzení potřeb ochrany konkrétních aktiv KI. Navržené podmínky pro zamezení letu bezpilotního letadla současně zajišťují, aby při výkonu těchto oprávnění byla respektována zásada přiměřenosti a byla minimalizována rizika pro osoby nacházející se v dotčeném území.
k) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Návrh je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy. Návrh respektuje zásady digitálně přívětivé legislativy zejména tím, že předpokládá zveřejňování nově zřizovaných prostorů vymezených podle § 44e odst. 2 ZoCL prostřednictvím stejných digitálních nástrojů, jaké jsou využívány pro publikaci ostatních geografických zón pro bezpilotní systémy. Informace o těchto prostorech tak budou uživatelům bezpilotních systémů dostupné v jednotném digitálním prostředí, zejména prostřednictvím aplikace (DroneMap), což podporuje právní jistotu, předvídatelnost regulace a snadnou dostupnost informací o omezeních vzdušného prostoru.
Navrhovaná právní úprava nezakládá nové administrativní postupy vyžadující osobní fyzický kontakt s orgány veřejné moci ani nevytváří překážky pro elektronickou komunikaci. Návrh současně nevede k riziku digitálního vyloučení jednotlivých skupin osob, neboť jeho hlavní adresáti představují subjekty KI a orgány veřejné moci, které již disponují odpovídajícím technickým a organizačním zázemím pro výkon svých činností.
l)
Administrativní dopady
Navrhovaná právní úprava vyvolává omezené administrativní dopady, a to především vůči subjektům KI, které se rozhodnou využívat oprávnění podle navrhovaného § 15a ZoKI. Tyto subjekty budou povinny zpracovat a průběžně aktualizovat dokumentaci upravující detekci a zamezení letu bezpilotních letadel, zajistit evidenci souvisejících postupů a plnit stanovené oznamovací povinnosti vůči PČR a ÚCL. Administrativní zátěž je však omezena pouze na úzký okruh dotčených subjektů a odpovídá významu chráněného zájmu. Návrh nezavádí nové registrační, povolovací ani ohlašovací povinnosti pro provozovatele bezpilotních systémů ani pro širokou veřejnost. Celkově lze administrativní dopady hodnotit jako nízké a přiměřené sledovanému cíli zvýšení ochrany KI.
m) Lobbing
V průběhu přípravy návrhu nebyl zaznamenán ani předkladateli oznámen žádný případ lobbingu.
n) Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení
Vláda současně navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Potřeba urychleného přijetí navrhované právní úpravy vyplývá z výrazně se zhoršující bezpečnostní situace v oblasti ochrany kritické infrastruktury a dalších chráněných objektů před hrozbami spojenými s provozem bezpilotních systémů. Zatímco ještě před několika lety byly incidenty s bezpilotními letadly zpravidla spojeny s porušováním pravidel provozu, v současnosti se stále častěji objevují případy, které nasvědčují jejich možnému zneužití k hybridním útokům, nepřátelským aktivitám, ale též k závažné trestné činnosti. Významným varováním se stal zejména incident na letišti Lipsko/Halle v srpnu letošního roku, při němž byl v prostoru letiště nalezen bezpilotní prostředek nesoucí výbušné zařízení a v souvislosti s přijatými bezpečnostními opatřeními došlo k omezení leteckého provozu; německé orgány následně incident označily za možný projev hybridního působení proti kritické infrastruktuře.
Rostoucí počet incidentů se současně bezprostředně dotýká i České republiky. V květnu 2026 vedl neoprávněný provoz dronu v ochranném prostoru Letiště Václava Havla Praha k narušení leteckého provozu, odklonu jednoho letadla do Vídně a zpoždění dalších spojů. Česká republika se navíc musí připravovat i na scénáře odpovídající současnému vývoji bezpečnostních hrozeb v Evropě, kdy jsou bezpilotní prostředky využívány k průzkumu, testování reakce bezpečnostních složek nebo potenciálně i k útokům proti chráněným objektům a kritické infrastruktuře.
Návrh zákona vytváří nezbytný právní rámec. Zároveň je ale potřeba zdůraznit, že samotné nabytí účinnosti zákona nepovede k okamžitému vytvoření odpovídajících schopností ochrany proti bezpilotním systémům. Vybudování potřebných kapacit, pořízení a ověřování technických prostředků, zpracování bezpečnostní dokumentace, nastavení vnitřních procesů a odborná příprava oprávněných osob budou u subjektů kritické infrastruktury i u bezpečnostních sborů probíhat postupně v delším časovém horizontu. Současně jde o oblast charakteristickou mimořádně rychlým technologickým vývojem bezpilotních systémů i prostředků k jejich detekci a eliminaci, na který musí veřejný i soukromý sektor průběžně reagovat. Každé oddálení přijetí navrhované právní úpravy proto ve svém důsledku oddaluje i vznik praktických a nezbytných schopností České republiky. Právě skutečnost, že rozvoj těchto schopností vyžaduje značný časový předstih, ve spojení s rostoucím počtem bezpečnostních incidentů a zvyšující se závažností hrozeb, představuje významný důvod pro projednání návrhu a vyslovení souhlasu s ním již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Předkládaný návrh je výsledkem rozsáhlé odborné diskuse vedené se všemi klíčovými dotčenými subjekty a představuje maximální dosažitelný kompromis mezi požadavky na ochranu kritické infrastruktury a základních služeb, potřebami bezpečnostních složek a zachováním podmínek pro bezpečný a legitimní rozvoj bezpilotních systémů. Výraznější odklad jeho přijetí by prodlužoval období, po které dotčené subjekty postrádají potřebný právní rámec pro budování svých schopností reagovat na rychle se rozvíjející hrozby. Jelikož vytvoření reálných ochranných kapacit vyžaduje postupnou přípravu kombinovanou s průběžnou adaptaci na dynamický technologický vývoj, je žádoucí vytvořit zákonné předpoklady pro tento proces co nejdříve, což odůvodňuje projednání návrhu podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první – změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži
K bodu 1 - § 15a Navrhovaná úprava reaguje na rostoucí bezpečnostní rizika spojená s provozem bezpilotních systémů v okolí věznic a dalších VS střežených objektů. Stejně jako u dalších částí tohoto návrhu zákona měnících právní úpravu bezpečnostních sborů je cílem této části vytvořit výslovný právní základ pro včasnou a efektivní reakci na neoprávněný nebo nebezpečný provoz bezpilotních systémů, který může ohrožovat život nebo zdraví osob, majetek anebo plnění úkolů VS. K bližším důvodům vedoucím k navržení této právní úpravy lze odkázat na podrobné vysvětlení obsažené v obecné části důvodové zprávy.
Bezpilotní systémy představují pro vězeňství specifickou bezpečnostní hrozbu. Mohou být využívány především k neoprávněnému monitorování střežených prostor, získávání informací o bezpečnostních opatřeních nebo k dopravě zakázaných předmětů do věznic, zejména omamných a psychotropních látek, mobilních telefonů, datových nosičů, finančních prostředků nebo jiných věcí, jejichž držení je odsouzeným nebo obviněným zakázáno. Vzhledem k rychlosti a způsobu pohybu bezpilotních systémů je často nezbytné reagovat bezprostředně na místě, aniž by bylo možné spoléhat výlučně na zásah jiných bezpečnostních složek.
Nové oprávnění příslušníka VS zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením, bude – obdobně jako v případě ostatních bezpečnostních sborů – možné využít v případě potřeby ochrany obecných hodnot, jakými jsou život, zdraví a majetek, a dále k zajištění plnění úkolů svěřených VS, pokud jejich plnění může být ohroženo porušením pravidel užívání vzdušného prostoru České republiky. Důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému došlo k porušení pravidel užívání vzdušného prostoru České republiky, která vyplývají z opatření obecné povahy vydaných podle ZoCL, však samo o sobě pro použití oprávnění zamezit provozu bezpilotního systému nepostačuje. Současně musí existovat ohrožení plnění některého z úkolů VS, zejména zajištění bezpečnosti a pořádku ve věznicích, vazebních věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence, střežení osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, zajišťování bezpečnosti při eskortách nebo ochrany budov soudů a státních zastupitelství. Z navržené podmínky tedy plyne, že toto nové oprávnění bude moci být používáno pouze v případech, kdy je dán věcný vztah mezi protiprávním provozem bezpilotního systému a výkonem působnosti VS.
V obou případech přitom platí, že zamezení provozu bezpilotního systému představuje krajní řešení, které lze použít pouze subsidiárně, v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze a intenzitě hrozby.
Mezi zákonné důvody použití střelné zbraně se navrhuje doplnit zamezení provozu bezpilotního systému.
Případy, ve kterých je příslušník VS oprávněn použít střelnou zbraň, jsou v § 18 zákona o VS upraveny taxativně. Aby bylo postaveno najisto, že příslušník VS může použít zbraň rovněž za účelem zamezení provozu bezpilotního systému za podmínek stanovených v novém § 15a, tato možnost se v zákoně zakotvuje výslovně.
Současně se upravuje odstavec 2, kde je třeba zohlednit, že v případě zásahu proti bezpilotnímu systému nebude zpravidla možné před použitím střelné zbraně využít donucovací prostředky, neboť tyto prostředky jsou svou povahou určeny především k působení vůči osobám.
K bližšímu odůvodnění lze odkázat na příslušný novelizační bod části šesté.
K bodům 4 a 5 – nadpis § 20 a § 20 odst. 1
Při zamezení provozu bezpilotního systému může dojít ke zranění. Z těchto důvodů se stanoví povinnost příslušníka poskytnout zraněné osobě, jakmile to okolnosti dovolí, první pomoc a zajistit její lékařské ošetření, stejně jako tomu je dnes v případě zranění způsobeného v důsledku užití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně. Současně se ukládá povinnost sepsat o takové události záznam, který umožní následné přezkoumání okolností zásahu a jeho následků.
K části druhé – změna zákona o zpravodajských službách
Navrhuje se nově zakotvit oprávnění zpravodajských služeb zajišťovat svou ochranu před bezpilotními systémy. Potřeba této úpravy vychází z dynamického rozvoje bezpilotních technologií a z rostoucího rizika jejich zneužití k ohrožení objektů i plnění konkrétních úkolů zpravodajských služeb. Stávající právní úprava neobsahuje výslovný právní základ umožňující zpravodajským službám samostatně reagovat hrozby ze strany bezpilotních systémů, přestože právě jejich objekty nebo úkoly mohou vzhledem ke svému charakteru představovat významný cíl špionážního, sabotážního nebo jiného nepřátelského působení.
Ustanovení vyjadřuje základní princip, podle něhož zpravodajské služby zajišťují svou ochranu před bezpilotními systémy vlastními silami, případně ve spolupráci s PČR nebo VP. Cílem je vytvořit dostatečně flexibilní rámec umožňující přizpůsobit způsob ochrany okolnostem konkrétního případu a současně podporovat koordinaci mezi jednotlivými bezpečnostními složkami státu. Taková flexibilita je důležitá rovněž s ohledem na skutečnost, že se nepředpokládá budování samostatných a komplexních schopností ochrany proti bezpilotním systémům u jednotlivých zpravodajských služeb v rozsahu odpovídajícím PČR. Rozsah oprávnění a technických prostředků, které mohou zpravodajské služby využívat, je totiž odlišný; zpravodajské služby například nedisponují zvláštními oprávněními k rušení elektronických komunikací. Návrh proto vychází z předpokladu, že v řadě případů bude ochrana zajišťována právě ve spolupráci s PČR nebo VP, které disponují širším spektrem prostředků i zkušeností v oblasti ochrany před bezpilotními systémy. Současně však zpravodajským službám poskytuje nezbytný právní základ pro bezprostřední reakci v případech, kdy nelze na součinnost jiného subjektu čekat nebo kdy tato součinnost není možná s ohledem na specifický, například utajovaný charakter daného objektu zpravodajské služby, ale kdy je současně nezbytné okamžitě chránit bezpečnost objektů nebo plnění úkolů zpravodajských služeb.
V odstavci 2 se zakotvuje oprávnění příslušníka zpravodajské služby zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením.
Podle písmene a) lze toto oprávnění použít, jestliže bezpilotní systém ohrožuje objekt zpravodajské služby určený podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 24 odst. 2 tohoto zákona je objektem budova nebo jiný ohraničený prostor, ve kterém se zpravidla nachází zabezpečená oblast nebo jednací oblast, tedy prostory sloužící ke zpracování, projednávání nebo ukládání utajovaných informací.
Podle písmene b) lze oprávnění použít také tehdy, je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle ZoCL a současně může být ohroženo plnění konkrétního úkolu zpravodajské služby. Toto oprávnění je konstruováno obdobně jako odpovídající oprávnění PČR, VS, GIBS a VP a reaguje na skutečnost, že v rámci vzdušného prostoru jsou podle ZoCL vytvářeny zeměpisné zóny sloužící mimo jiné k ochraně bezpečnostních zájmů státu.
Pro použití oprávnění musí být současně splněny dvě podmínky. První z nich je existence důvodného podezření, že provoz bezpilotního systému porušuje pravidlo užívání vzdušného prostoru stanovené opatřením obecné povahy podle ZoCL. Druhou podmínkou je možnost ohrožení plnění konkrétního úkolu zpravodajské služby. Samotné porušení pravidel užívání vzdušného prostoru proto nebude automaticky opravňovat k zásahu. Bude vždy nutné posoudit konkrétní okolnosti případu a souvislost mezi neoprávněným letem a plněním konkrétního úkolu zpravodajské služby.
Oprávnění je v obou případech formulováno ve vztahu k pojmu „bezpilotní systém“, a lze jej proto použít vůči všem druhům bezpilotních systémů bez ohledu na prostředí, v němž jsou provozovány. Může se tedy jednat nejen o bezpilotní letadla, ale případně také o bezpilotní prostředky pohybující se na zemi, na vodní hladině nebo pod vodní hladinou. Praktická aplikace písmene b) však bude vzhledem k jeho vazbě na pravidla užívání vzdušného prostoru dopadat výhradně na bezpilotní letadla, resp. systémy.
Návrh stanoví, stejně jako např. ZoPČR, že oprávnění podle odstavce 2 lze použít pouze v nezbytné míře a po nezbytnou dobu.
Navržené ustanovení zakotvuje základní požadavek přiměřenosti zásahu. Příslušník zpravodajské služby je povinen postupovat způsobem odpovídajícím povaze a intenzitě ohrožení a současně minimalizovat riziko vzniku újmy na životě, zdraví nebo majetku třetích osob. Toto ustanovení představuje důležitou zákonnou záruku proti nepřiměřeným zásahům a promítá obecný princip proporcionality do oblasti ochrany před bezpilotními systémy.
Navrhuje se zavést povinnost pořizovat a po dobu pěti let uchovávat záznamy o detekci a zamezení provozu bezpilotních systémů. Účelem této povinnosti je umožnit následnou kontrolu zákonnosti a přiměřenosti použitých opatření, jakož i případné objasnění souvisejících incidentů. Podrobnější požadavky na obsah vedených záznamů stanoví Ministerstvo vnitra prováděcím právním předpisem.
Povinnost pořizovat a uchovávat záznamy představuje významný kontrolní mechanismus navrhovaného oprávnění. Návrh tím respektuje obecný požadavek vyplývající z principů demokratického právního státu, podle něhož by výkon veřejnoprávních oprávnění, zejména oprávnění umožňujících zásah do práv jiných osob nebo do cizího majetku, měl být spojen s odpovídajícími nástroji umožňujícími jeho následnou kontrolu. Vedení záznamů umožní zpětně ověřit zákonnost, nezbytnost a přiměřenost provedeného zásahu, přezkoumat dodržení zákonných podmínek pro použití oprávnění a vyhodnotit správnost zvoleného postupu. Záznamy budou rovněž důležité pro výkon vnější i vnitřní kontroly činnosti zpravodajských služeb, pro vyřizování případných stížností a nároků na náhradu škody a pro objasňování okolností bezpečnostních incidentů. Současně mohou sloužit k analytickému vyhodnocování nově vznikající bezpečnostní hrozby spojené s provozem bezpilotních systémů a k průběžnému zdokonalování postupů ochrany před nimi. Proto je pořizování a uchovávání záznamů nezbytnou protiváhou rozsahu navrhovaného oprávnění a jednou ze základních záruk proti jeho případnému zneužití.
Ustanovení upravuje informační povinnost zpravodajských služeb v případech, kdy je zamezení provozu bezpilotního systému provedeno bez součinnosti s PČR nebo VP. Cílem je zajistit odpovídající informovanost příslušných bezpečnostních složek a umožnit případné navazující úkony, zejména v oblasti objasňování protiprávního jednání, identifikace provozovatele bezpilotního systému, vedení přestupkového nebo trestního řízení a vyhodnocování bezpečnostních souvislostí incidentu. Úprava současně reflektuje skutečnost, že PČR nadále zůstává primárním bezpečnostním sborem odpovědným za ochranu vnitřní bezpečnosti a za zamezení provozu bezpilotního sytému. Informování PČR, případně VP, proto přispívá k budování jednotného obrazu o vážných bezpečnostních incidentech souvisejících s provozem bezpilotních systémů.
Informační povinnost současně představuje další z kontrolních mechanismů navrhované právní úpravy. Vedle povinnosti pořizovat a uchovávat záznamy o detekci a zamezení provozu bezpilotních systémů vytváří externí kontrolní stopu o použití tohoto oprávnění.
Povinnost je koncipována odlišně pro civilní zpravodajské služby a pro Vojenské zpravodajství tak, aby odpovídala jejich postavení a působnosti v bezpečnostním systému České republiky a současně respektovala stávající kompetenční rozdělení mezi PČR a VP.
K části třetí – změna zákona o civilním letectví
K bodu 1 - § 44e K 44e odst. 1
Navrhované ustanovení upravuje shodně s původním zněním pravomoc ÚCL opatřením obecné povahy trvale zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi. Opatření lze vydat z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy, ochrany KI, životního prostředí nebo z důvodu bezpečnosti či obrany státu.
Účelem ustanovení je umožnit vytvoření dlouhodobých zeměpisných zón pro provoz bezpilotních letadel v případech, kdy je nezbytné zajistit ochranu významných veřejných zájmů. Navrhovaná úprava současně vytváří právní základ pro následné navazující, nové mechanismy ochrany KI podle odstavce 2.
Klíčovým z hlediska hlavního cíle navrhované úpravy, tj. zvýšení ochrany subjektů KI před bezpilotními letadly, je odstavec 2 v tom, že vytváří zvláštní prostor na ochranu KI před hrozbami spojenými s provozem bezpilotních letadel. ÚCL bude oprávněn na základě podnětu subjektu KI vymezit v prostoru, ve kterém již byl podle odstavce 1 stanoven trvalý zákaz užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel, prostor, v němž bude subjekt KI oprávněn za podmínek stanovených ZoKI zamezit letu bezpilotního letadla.
Navrhované řešení vychází z principu, že možnost aktivního zamezení letu bezpilotního letadla představuje mimořádný nástroj ochrany, který je přípustný pouze v předem vymezených prostorech se zvýšeným stupněm ochrany. Podmínkou jeho využití je proto existence zeměpisné zóny se zákazem provozu bezpilotních letadel podle odstavce 1.
Vymezení prostoru podle odstavce 2 nepředstavuje samo o sobě nové omezení provozu bezpilotních letadel pro širokou veřejnost, neboť zákaz letu v dotčené oblasti již vyplývá z opatření obecné povahy vydaného podle odstavce 1. Účelem opatření podle odstavce 2 je zajistit transparentní a předvídatelný právní rámec pro výkon oprávnění subjektů KI podle ZoKI.
Odstavec 3 upravuje okruh subjektů, se kterými ÚCL návrh opatření obecné povahy projedná, a současně stanoví požadavek dohody s MO ČR a nově též s MV ČR. V porovnání s dosavadní úpravou je navrhováno posílit úlohu MV ČR při vymezování zeměpisných zón pro provoz bezpilotních letadel jeho doplněním mezi orgány, v dohodě s nimiž ÚCL vydává příslušná opatření obecné povahy. Zapojení MV ČR reflektuje skutečnost, že opatření obecné povahy podle odstavců 1 a 2 mohou významně zasahovat do oblasti vnitřní bezpečnosti státu, ochrany KI a činnosti bezpečnostních sborů. Požadavek dohody s MV ČR má zajistit, aby při vymezování geografických zón byla odpovídajícím způsobem zohledněna bezpečnostní hlediska a praktické potřeby subjektů odpovědných za zajišťování vnitřní bezpečnosti.
Dosavadní právní úprava předpokládá vydávání těchto opatření pouze v dohodě s Ministerstvem obrany (dále jen „MO ČR“), ačkoliv mohou významně zasahovat také do oblasti vnitřní bezpečnosti, ochrany KI, veřejného pořádku nebo ochrany osob a objektů chráněných podle zvláštních právních předpisů.
Dosavadní aplikační praxe ukázala, že absence formálního zapojení MV ČR do procesu vymezování zeměpisných zón může vést k nedostatečnému zohlednění bezpečnostních zájmů spadajících do jeho působnosti. Tento problém se projevil například při vymezování některých zeměpisných zón na území hlavního města Prahy, kde se nacházejí sídla ústavních činitelů a další objekty požívající zvláštní ochrany podle zákona o PČR. Současně zkušenosti z aplikační praxe ukazují, že některé stávající zeměpisné zóny vymezené pro ochranu citlivých objektů nejsou z pohledu vnitřní bezpečnosti vždy optimální, což lze přičíst nedostatečnému začlenění MV ČR do procesu jejich tvorby. Zejména jejich rozsah a tvar nemusí poskytovat dostatečný prostor pro včasnou identifikaci a reakci na případné bezpečnostní hrozby spojené s provozem nespolupracujících bezpilotních systémů. V některých případech může navíc příliš podrobné vymezení takových zón nepřímo poskytovat informace o umístění chráněných objektů, KI nebo jiných bezpečnostně významných lokalit, a to i prostřednictvím veřejně dostupných digitálních nástrojů určených pro plánování letů bezpilotních systémů.
Navrhovaná úprava proto vytváří institucionální mechanismus umožňující systematické zohledňování hledisek vnitřní bezpečnosti, ochrany KI a veřejného pořádku při vymezování zeměpisných zón. Zapojení MV ČR do procesu vydávání opatření obecné povahy současně přispěje k nalezení přiměřené rovnováhy mezi bezpečnostními zájmy státu na straně jedné a zájmem na dalším rozvoji civilního využívání bezpilotních systémů na straně druhé.
Do výčtu orgánů, s nimiž ÚCL návrh opatření obecné povahy projednává, se dále doplňuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost, má-li být opatření vydáno z důvodu ochrany jaderného zařízení. Zapojení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost umožní při vymezení prostoru zohlednit specifika jaderného zařízení, bezpečnostní rizika spojená s provozem bezpilotních letadel v jeho okolí a požadavky vyplývající z právní úpravy mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření.
Zároveň je navrhováno, vzhledem k již prováděnému zásahu do předmětného ustanovení, provést korekci ve výčtu dotčených oblastí, kterých se vydávané opatření obecné povahy týká, resp. které se případně s osobou pověřenou výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení, projednávají. Dle dosavadní právní úpravy je osoba pověřená výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení obligatorně konzultovaným subjektem také v případech, týká-li se návrh opatření obecné povahy letiště či jeho ochranného pásma. Tento subjekt však nad letišti svou pravomoc vůbec nevykonává (plochy pro vzlety a přistání SLZ podle § 84d ZCL sice mohou být i letiště, nad nimi však ani v takovém případě osoba pověřená výkonem nad SLZ nevykonává žádnou působnost). Vhodnější je proto projednávat návrh přímo s provozovatelem dotčeného letiště, který má nejlepší znalost místních provozních podmínek a jehož zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. Současně je třeba zohlednit, že provozovatel letiště je podle § 44e odst. 4 návrhu oprávněn uplatnit k návrhu opatření obecné povahy námitky. Tím je jeho procesní postavení dostatečně zajištěno, neboť správní orgán je povinen o uplatněných námitkách rozhodnout a toto rozhodnutí řádně odůvodnit; rozhodnutí o námitkách je následně součástí odůvodnění opatření obecné povahy (§ 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Provozovateli letiště by tak byl dán hned dvojí instrument.
Úprava odstavce 4 navazuje na změny provedené v odstavci 3 a zpřesňuje okruh subjektů oprávněných podávat námitky proti návrhu opatření obecné povahy. Výslovně se stanoví, že tato úprava dopadá jak na opatření obecné povahy vydávaná podle odstavce 1, tak na opatření obecné povahy vydávaná podle odstavce 2.
Námitky proti návrhu opatření obecné povahy týkajícího se létání bezpilotních letadel na letišti nebo v jeho ochranném pásmu může podat rovněž provozovatel dotčeného letiště;
podle zavedené výkladové praxe k ustanovení § 24 a násl. ZoCL se toto ustanovení uplatní v plném rozsahu i na provozovatele dotčených heliportů, a to vč. heliportů vyvýšených. Procesní postavení provozovatele letiště se touto změnou nemění. Nadále může uplatnit námitky, o nichž je ÚCL povinen rozhodnout a jejich vypořádání zahrnout do odůvodnění opatření obecné povahy podle správního řádu. Zachována tak zůstává plná ochrana jeho práv a oprávněných zájmů.
Navrhovaný odstavec 5 reaguje na potřebu ochrany citlivých informací souvisejících s KI, bezpečností státu a obranou státu. Stanoví se proto, že opatření obecné povahy vydané podle odstavce 1 nebo 2, jeho návrh ani odůvodnění neobsahují přesnou polohu předmětu ochrany, je-li jím KI nebo předmět chráněný z důvodu bezpečnosti nebo obrany státu, ani informace o zde prováděné činnosti.
Účelem ustanovení je zabránit tomu, aby samotné zveřejnění opatření obecné povahy vedlo k poskytování podrobných informací o umístění nebo charakteru chráněných objektů, systémů, zařízení či činností, jejichž ochrana je důvodem pro vyhlášení příslušné geografické zóny. Ochranná funkce opatření obecné povahy by byla oslabena, pokud by jeho obsah současně poskytoval detailní informace využitelné pro identifikaci nebo analýzu chráněných cílů.
Současně se stanoví, že ÚCL určí kontaktní osobu pro koordinaci oprávněných letů bezpilotních letadel (tj. letů např. vybraných bezpečnostních sborů, které mají určité výjimky ze ZoCL) v prostoru vymezeném podle odstavce 2. Na toto ustanovení navazuje § 15b odst. 1 písm. b) ZoKI, které stanoví, že subjekt KI je v dokumentaci povinen upravit „způsob zajištění přijímání informací o letech bezpilotních letadel od kontaktní osoby určené ÚCL“. Ustanovení reflektuje stávající správní praxi a přispívá k vyšší bezpečnosti a právní jistotě oprávněných uživatelů vzdušného prostoru.
Navrhovaná úprava potvrzuje dosavadní pravidlo, podle kterého opatření obecné povahy a jeho návrh zveřejňuje na své úřední desce pouze ÚCL. Toto řešení přispívá k právní jistotě adresátů právní úpravy a zajišťuje existenci jediného oficiálního zdroje informací o zeměpisných zónách a jejich změnách. Centralizace zveřejňování současně snižuje riziko vzniku rozdílů mezi jednotlivými zveřejněnými verzemi opatření a usnadňuje uživatelům vzdušného prostoru přístup k aktuálním a úplným informacím o omezeních provozu bezpilotních letadel.
K bodu 2 - § 44f odst. 2, § 44g odst. 2 a § 44i odst. 4
Obdobně jako pro § 44e odst. 1 a 2 ZoCL se navrhuje doplnit MV ČR mezi orgány, v dohodě s nimiž ÚCL vydává opatření obecné povahy podle § 44f až 44i ZoCL týkající se provozu bezpilotních letadel v jednotlivých částech vzdušného prostoru. Důvodem je působnost MV ČR v oblasti vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku, krizového řízení, integrovaného záchranného systému, PČR a ochrany KI. Navrhovaná změna posílí koordinaci mezi orgány odpovědnými za uspořádání a užívání vzdušného prostoru a orgány odpovědnými za ochranu bezpečnostních zájmů státu.
Navržená úprava vychází z toho, že opatření obecné povahy podle § 44f až 44i ZoCL mohou mít bez ohledu na primární chráněný zájem významné dopady na oblast vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku, krizového řízení nebo ochrany KI. Důvody pro vymezení určité části vzdušného prostoru, uvolnění pravidel jejího užívání, omezení provozu nebo stanovení zvláštních podmínek se navíc mohou v praxi překrývat a nelze je vždy jednoznačně oddělit. Účast MV ČR proto není odůvodněna pouze v případech, kdy je ochrana KI výslovným důvodem vydání opatření obecné povahy. MV ČR je ústředním správním úřadem pro oblast vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku, krizového řízení, integrovaného záchranného systému a PČR. Při posuzování návrhu opatření obecné povahy tak může zohlednit širší bezpečnostní souvislosti, které nemusí vyplývat přímo z deklarovaného účelu opatření, avšak mohou být významné z hlediska ochrany osob, majetku nebo bezpečnostně významných objektů a prostorů.
Významným hlediskem je rovněž zajištění podmínek pro plnění úkolů bezpečnostních sborů a složek integrovaného záchranného systému, zejména Letecké služby PČR, jejíž činnost může být vymezením části vzdušného prostoru nebo stanovením podmínek jeho užívání přímo dotčena. Potřeba koordinace s MV ČR proto může vzniknout také tehdy, je-li opatření obecné povahy vydáváno primárně za účelem ochrany jiného veřejného zájmu.
Stejně tak nelze vyloučit případy, kdy je opatření obecné povahy navrhováno například za účelem ochrany životního prostředí, přírody nebo určitého majetku, avšak dotčená část vzdušného prostoru se současně nachází v blízkosti objektu KI, prostoru využívaného složkami integrovaného záchranného systému nebo jiného místa významného z hlediska vnitřní bezpečnosti státu. Zapojení MV ČR umožní tyto souvislosti vyhodnotit již při přípravě opatření obecné povahy a případně promítnout nezbytné bezpečnostní požadavky do jeho výsledné podoby. Navržené řešení tím přispěje k právní jistotě, předvídatelnosti postupu a komplexnímu posouzení bezpečnostních dopadů navrhovaných opatření. Z těchto důvodů se požadavek na vydání opatření obecné povahy v dohodě s MV ČR stanoví ve všech případech podle § 44f až 44i.
K bodům 3 až 5 - § 44h
V § 44h odst. 1 a 5 ZoCL se z důvodu vzniku nového oprávnění HZS k zamezení provozu bezpilotního systému podle § 26a odst. 1 ZoHZS (vizte část sedmou) doplňuje nový důvod pro vydání pokynu příslušníka PČR podle odst. 5, kterým je „zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací podle zákona o integrovaném záchranném systému.“ Ze stejného důvodu dochází ke změně odkazu v odstavci 1, poslední větě, neboť důvodem pro vydání pokynu již není jen plnění úkolu PČR.
Schéma zeměpisných zón
Schéma zeměpisných zón ilustruje, jak může v mapových podkladech vypadat realizace jednotlivých navazujících zeměpisných zón podle § 44e ZoCL (grafické zpracování schématu bylo vytvořeno s využitím nástrojů umělé inteligence a následně verifikováno předkladatelem).
Zároveň předkladatel doplňuje, že vymezení zeměpisných zón ani dle stávajícího § 44e odst. 1 ZoCL, ani dle nově navrženého § 44e odst. 2, nemusí být pouze v ilustrované podobě kružnice s pevně definovaným poloměrem a středem v poloze určené souřadnicemi v sexagesimálním formátu DMS. Lze očekávat, že v závaznosti na potřebném rozsahu vymezovaných zón budou tyto vydávány rovněž formou mnohoúhelníku (polygonu), jehož hrany budou definovány souřadnicemi ve formátu DMS. Současně by mělo opatření obecné povahy, kterým zeměpisná zóna bude definována, vždy obsahovat i informaci ohledně vertikální hranice v podobě uvedení spodního a horního limitu vyjádřeného typicky v metrech nad úrovní země, dále pak informace o zákonných výjimkách, jaký provoz a případně za jakých podmínek do předmětného prostoru vstoupit může, a dobu platnosti, potažmo aktivace prostoru (v případě předmětných prostorů lze očekávat nepřetržitou dobu platnosti, tzn. tzv. „H24/7“). Nadto lze očekávat, že bude opatření obecné povahy obsahovat také informace vč. kontaktů na kontaktní osobu ve smyslu navrhovaného § 44e odst. 5 věty poslední zákona. Všechny výše uvedené informace předkladatel považuje za nezbytný rozsah vymezení prostoru, jak jej definuje nově navržené ustanovení § 44e odst. 2 zákona. Nadto se tento rozsah informací již nyní uvádí, aniž by byl explicitně zákonem vyjmenován, v obdobách u všech vydávaných opatření obecné povahy napříč instituty upravenými v § 44 až 44i ZoCL, a nový navrhovaný druh vymezeného vzdušného prostoru tak v tomto ohledu není považován za výjimku.
K části čtvrté – změna zákona o integrovaném záchranném systému
K § 19 odst. 3 písm. f) a g) - k doplnění nových písmen
Navrhovaná ustanovení zakotvují výslovné oprávnění velitele zásahu požadovat po PČR vydání operativního zákazu užívání vzdušného prostoru pro bezpilotní letadla podle ZoCL.
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranné systému, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoIZS“), v § 19 definuje pravomoci velitele zásahu, které jsou nezbytné pro zvládnutí krizových situací a koordinaci všech záchranných složek v místě zásahu. Dosavadní katalog oprávnění však výslovně neobsahoval nástroj, kterým by velitel zásahu mohl iniciovat okamžitou regulaci vzdušného prostoru, přestože je to on, kdo nese primární odpovědnost za životy zasahujících osob a celkovou taktiku záchranných a likvidačních prací.
Tato změna tvoří logické doplnění k úpravám v ZoCL a ZoHZS. Zatímco novela ZoCL ukládá PČR povinnost takový pokyn na žádost velitele zásahu vydat, novela ZoIZS dává veliteli zásahu explicitní právo tento proces aktivovat. Výslovným uvedením tohoto oprávnění je výčet uvedený v § 19 ZoIZS kompletním přehledem všech oprávnění velitele zásahu.
Podle § 19 ZoIZS řídí provádění záchranných a likvidačních prací velitel zásahu. Tím je zpravidla příslušník HZS, neboť právě tento sbor řídí většinu rozsáhlých mimořádných událostí, při nichž dochází k nasazení letecké techniky nebo bezpilotních systémů. Zákon však správně zachovává obecný princip, že velitelem zásahu je příslušník nebo pracovník té základní složky integrovaného záchranného systému, jejíž činnost při zásahu převažuje. Navržené oprávnění je proto svěřeno obecně veliteli zásahu bez ohledu na jeho příslušnost, neboť rozhodující je jeho odpovědnost za bezpečné řízení zásahu, nikoli příslušnost ke konkrétní složce.
Skutečnost, že podle § 19 odst. 2 ZoIZS nemusí být velitel zásahu ustanoven při každé mimořádné události, nepředstavuje překážku navrhované právní úpravy. Institut okamžitého zákazu užívání vzdušného prostoru je určen pro výjimečné situace, zejména při rozsáhlých nebo zvlášť nebezpečných mimořádných událostech, kde je řízení zásahu velitelem zásahu standardním předpokladem efektivní koordinace činností všech zasahujících složek. Právě v těchto situacích může provoz bezpilotních letadel představovat významné bezpečnostní riziko vyžadující bezodkladnou reakci.
Současná právní úprava umožňuje podle § 44h odst. 5 ZoCL vymezit prostor s omezením nebo zákazem provozu bezpilotních letadel. Tento mechanismus umožňuje operativně reagovat na situaci, kdy je nutné okamžitě vymezit zeměpisnou zónu z důvodu plnění úkolu PČR. Ustanovení však neodpovídá plně potřebám dynamicky se vyvíjejících mimořádných událostí, při nichž vzniká potřeba ochrany vzdušného prostoru bezprostředně v průběhu zásahu HZS, přičemž ne vždy musí jít o plnění úkolů PČR.
Potřeba bezodkladného vytvoření chráněného vzdušného prostoru se opakovaně projevila při rozsáhlých mimořádných událostech v České republice, například při požáru v národním parku České Švýcarsko (Hřensko) v roce 2022, při rozsáhlém požáru železničních cisteren s benzenem u Hustopečí nad Bečvou, při výbuchu muničních skladů ve Vrběticích nebo při dalších událostech, při nichž byly intenzivně nasazeny vrtulníky, letadla nebo bezpilotní systémy složek integrovaného záchranného systému. Obdobně se obdobné problémy objevují i při rozsáhlých průmyslových požárech, povodních nebo pátracích akcích. Přítomnost neoprávněných bezpilotních letadel v těchto případech může vést nejen k přímému ohrožení bezpečnosti letového provozu, ale také k přerušení nebo omezení činnosti letecké techniky využívané při záchranných a likvidačních pracích.
Navrhovaná úprava proto vytváří jednoduchý a operativní mechanismus, který umožní propojit odborné vyhodnocení potřeby ochrany vzdušného prostoru prováděné velitelem zásahu s výkonem zákonného oprávnění PČR vydat odpovídající zákaz podle ZoCL. Nedochází přitom ke změně rozdělení kompetencí mezi jednotlivými složkami, ale k vytvoření právního rámce pro jejich rychlou a efektivní spolupráci při ochraně života, zdraví a bezpečnosti zasahujících osob.
Oprávnění podle písmene f) a g) ZoCL se vzájemně doplňují. Podle písmene f) může velitel zásahu požadovat vydání zákazu, omezení nebo stanovení podmínek užívání vzdušného prostoru pro bezpilotní letadla, přičemž volba konkrétního opatření závisí na povaze a intenzitě rizika posuzovaného v konkrétní situaci. Na písm. f) je navazuje kompetence velitele zásahu rozhodnout o použití prostředků k poškození nebo zničení bezpilotního letadla, pokud by došlo k ohrožení bezpečnosti při provádění záchranných nebo likvidačních prací. Oprávnění podle písmene g) je omezeno výhradně na případ vydání zákazu užívání vzdušného prostoru, neboť použití prostředků k poškození nebo zničení bezpilotního letadla představuje nejintenzivnější zásah, který lze odůvodnit pouze porušením jednoznačně stanoveného zákazu letu. Omezení nebo stanovení podmínek užívání vzdušného prostoru proto samo o sobě nezakládá oprávnění k použití těchto prostředků ze strany HZS.
K části páté – změna zákona o Policii České republiky
K bodu 1 - § 36a odst. 1
Navrhuje se upravit vymezení chráněných zájmů, jejichž ohrožení zakládá oprávnění policisty zamezit provozu bezpilotního systému, a to po vzoru platné právní úpravy zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších přepisů; a dále výslovně mezi chráněné zájmy doplnit i KI. Policista tak bude oprávněn zasáhnout, jestliže bezpilotní systém ohrožuje život, zdraví, majetek, veřejný pořádek, kritickou infrastrukturu, životní prostředí nebo jiný důležitý zájem chráněný právním předpisem. Doplnění KI mezi výslovně chráněné hodnoty má spíše deklaratorní význam, přičemž se reflektuje význam KI pro zajištění základních funkcí státu, bezpečnosti obyvatelstva a fungování hospodářství.
Současně se vypouští požadavek, aby ohrožení ze strany bezpilotního systému bylo
„bezprostřední“. Nová formulace vychází z dosavadních poznatků z aplikační praxe a zohledňuje specifickou povahu hrozeb spojených s provozem bezpilotních systémů, resp. umožňuje včasnou reakci na ohrožení. Praxe ukazuje, že účinné odvrácení některých bezpečnostních rizik vyžaduje zásah již ve fázi, kdy bezprostřední ohrožení ještě nenastalo, avšak z okolností případu je zřejmé, že k němu v krátké době dojde. Z pohledu potřeby rychlé reakce subjektu KI na specifickou povahu hrozby ze strany nespolupracujícího11 bezpilotního systému (vysoká rychlost i výška letu, nemožnost v reálném čase vyhodnotit typ bezpilotního systému, nemožnost identifikovat, zda je na bezpilotním prostředku, resp. letadle umístěno podezřelé užitečné zatížení, případně o jaké užitečné zatížení se jedná12, nemožnost z letu vyhodnotit motivaci dálkově řídícího pilota) se jeví vypuštění požadavku na „bezprostřednost“ ohrožení z hlediska aplikovatelnosti v praxi jako nezbytné. Policista je i nadále při výkonu tohoto oprávnění vázán obecnými zásadami činnosti PČR, zejména požadavkem zákonnosti, nezbytnosti, subsidiarity a přiměřenosti zásahu. Oprávnění podle tohoto ustanovení nelze využívat preventivně bez existence konkrétních okolností nasvědčujících ohrožení některého z chráněných zájmů.
I nadále platí, že se toto ustanovení vztahuje na všechny druhy bezpilotních systémů bez ohledu na prostředí, ve kterém jsou provozovány. Lze jej tedy použít vůči bezpilotním systémům působícím ve vzduchu, na vodní hladině, pod vodní hladinou i na zemi. Praktická aplikace písmene b) však bude vzhledem k jeho vazbě na pravidla užívání vzdušného prostoru dopadat výhradně na bezpilotní letadla, resp. systémy.
V odstavci 1 se zakotvuje oprávnění policisty zamezit provozu bezpilotního systému technickými nebo jinými prostředky, popřípadě jeho poškozením nebo zničením. Podle písmene a) lze toto oprávnění použít, jestliže bezpilotní systém ohrožuje některý z výše uvedených chráněných zájmů. Podle písmene b) lze oprávnění použít také tehdy, je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného
11 Definice nespolupracujícího UAS není upravena právními předpisy, zpravidla však zahrnuje situace, kdy provozem UAS dochází k porušení právních předpisů, byť v průběhu provozu UAS ještě není zřejmý důvod takového porušení. Jedná se o situace širokého spektra, a to od nedbalostního jednání (neznalost předpisů, neúmyslné porušení), přes ztrátu kontroly nad UAS (např. v důsledku technické poruchy či přecenění schopností dálkově řídícího pilota), úmyslné porušení právních předpisů (dálkově řídící pilot ví, že se jedná o bezletovou zónu, ale chce např. získat atraktivní reportážní materiál, případně aby se vyhnul odhalení, vypne dálkovou identifikaci UAS), až po kriminální, teroristické či jinak nepřátelsky motivované jednání. 12 Slovní spojení užívané v oblasti C-UAS, tedy oblasti protidronových opatření. Používá se v momentě, kdy tvar, hmotnost nebo způsob uchycení břemene vyvolává podezření, že dron nese zbraň, výbušninu nebo např. špionážní techniku. Lze se setkat také s pojmy podvěšené břemeno nebo náklad pod věsem.
prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle ZoCL nebo byl porušen pokyn policisty k užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi vydaný podle ZoCL a bezpilotní systém může ohrozit plnění úkolu policie. Oproti úpravě navrhované pro VS, GIBS, VP nebo zpravodajské služby je okruh aktů, jejichž porušení může založit použití oprávnění podle § 36a odst. 1 písm. b), širší. Vedle pravidel užívání vzdušného prostoru stanovených opatřením obecné povahy vydaným podle ZoCL zahrnuje rovněž případy porušení pokynu policisty vydaného podle § 44h odst. 5 ZoCL. Tento pokyn představuje mimořádný nástroj umožňující policistovi bezprostředně reagovat na aktuální bezpečnostní situaci a stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru nad vymezenou oblastí. Jeho zahrnutí do hypotézy ustanovení odráží specifické postavení PČR, která je oprávněna takový pokyn sama vydávat a současně odpovídá za jeho praktické vynucování. Na rozdíl od VS, GIBS, VP nebo zpravodajských služeb tak může PČR reagovat nejen na porušení pravidel vyplývajících z předem vydaných opatření obecné povahy, ale i na porušení omezení uložených operativně v souvislosti s konkrétní bezpečnostní situací.
Ne každé porušení pravidel užívání vzdušného prostoru bude automaticky opravňovat k použití oprávnění k zamezení letu. Posouzení bude vždy záviset na konkrétních okolnostech případu. Lze si například představit situaci, kdy opatření obecné povahy stanoví povinnost vysílat vzdálenou identifikaci (Remote ID) a současně dodržovat určitou maximální nebo minimální výšku letu. Policista zjistí, že bezpilotní letadlo obě povinnosti porušuje, současně letí vysokou rychlostí směrem do prostoru, v němž byl zákaz létání stanoven z důvodu ochrany KI nebo ochrany jiného významného objektu. Za těchto okolností může být naplněn nejen předpoklad porušování pravidel užívání vzdušného prostoru, ale i podmínka možného ohrožení plnění úkolů PČR.
Od oprávnění podle odstavce 1 písm. a) se navrhovaná úprava odlišuje svým účelem i předpoklady použití. Zatímco odstavec 1 písm. a) je založen na existenci ohrožení zákonem chráněných hodnot a lze jej použít vůči jakémukoliv bezpilotnímu systému a na celém území ČR, tedy i mimo jakkoliv vymezené či omezené oblasti vzdušného prostoru, odstavec 1 písm. b) je navázán na porušování správním aktem stanovených pravidel užívání vzdušného prostoru. Policista proto nevyhodnocuje samostatně potřebu regulace daného prostoru, ale navazuje na předchozí správní posouzení provedené ÚCL, popřípadě na pokyn vydaný v naléhavé situaci podle ZoCL. Tím se odlišuje od oprávnění podle odstavce 1 písm. a), které je založeno přímo na existenci ohrožení chráněných hodnot.
Navržené ustanovení vytváří účinný nástroj pro ochranu prostorů se zvýšenými bezpečnostními nároky, zejména v souvislosti s ochranou KI, plněním bezpečnostních opatření PČR nebo zajišťováním ochrany významných objektů a akcí, aniž by současně zakládalo oprávnění zasahovat proti každému formálnímu porušení pravidel provozu bezpilotních letadel.
Navrhovaný text částečně vychází z již platné právní úpravy v § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, kde je ale oprávnění k zamezení letu bezpilotního letadla omezeno na „Použití vojenské zbraně při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby mimo bojovou situaci“.
K bodům 2 a 3 - § 56 odst. 1 písm. i)
Doplnění nového písmene i) reaguje na podněty z praxe; ačkoli bylo možné za určitých okolností dovozovat oprávnění použít proti bezpilotnímu systému zbraň již podle dosavadní právní úpravy, zákon výslovný důvod použití zbraně pro tento specifický typ zákroku neobsahoval. Navrhovaná úprava proto posiluje právní jistotu zasahujících policistů i dotčených osob tím, že možnost použití zbraně při zamezení provozu bezpilotního systému za podmínek stanovených v § 36a výslovně promítá do taxativního výčtu důvodů použití zbraně v § 56 odst. 1. Současně se tím odstraňují případné výkladové pochybnosti o vztahu zvláštního oprávnění podle § 36a a obecné úpravy použití zbraně.
Doplnění nového písmene i) současně částečně reaguje na obdobnou právní úpravu obsaženou v ZoVP, konkrétně v § 46 odst. 1 písm. f), a přispívá tak ke sjednocení právního rámce použití zbraně při zamezení provozu bezpilotního systému u těchto bezpečnostních sborů.
K části šesté – změna zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů
K bodu 1 - § 16b
S ohledem na narůstající hrozbu spojenou s využíváním bezpilotních systémů představujících bezpečnostní riziko nejen pro subjekty KI se navrhuje zakotvení úpravy oprávnění k zamezení provozu bezpilotního systému rovněž pro GIBS, jakožto jeden z ozbrojených bezpečnostních sborů, jehož činnost má dopad na veřejný pořádek a bezpečnost. V této souvislosti se proto jeví jako vhodné upravit oprávnění příslušníků GIBS k zamezení provozu bezpilotního systému v nezbytné míře a jen po nezbytnou dobu, a to nejen k zajištění bezpečnosti objektů GIBS určených zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ale i pro případ, že by provozem bezpilotního systému v oblasti vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle ZoCL mohlo dojít k ohrožení plnění úkolu inspekce.
Navrhovanou úpravou tak dojde k zajištění obdobné úrovně oprávnění jako je navrhováno u PČR, VP, VS či zpravodajských služeb nejen při ochraně chráněných objektů před hrozbami od bezpilotních systémů, ale i pro případ ohrožení plnění jejich úkolů provozem bezpilotních systémů v místech, kde v části vzdušného prostoru vymezeného opatřením obecné povahy dle ZoCL provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru opatřením obecné povahy stanoveným.
Pro zásah příslušníka GIBS podle odstavce 1 písm. b) navrhovaného ustanovení musí být splněny taxativně stanovené podmínky, a to existence důvodného podezření, že při řízení bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle ZoCL a zároveň tímto porušením může dojít k ohrožení plnění úkolu GIBS prováděného v daném místě omezení nebo zákazu užívání vzdušného prostoru.
Co se týče přiměřenosti postupu při využití oprávnění k zamezení provozu bezpilotního systému se navrhuje stanovit, že toto oprávnění lze použít pouze v nezbytné míře a po nezbytně nutnou dobu. Příslušník GIBS je při výkonu tohoto oprávnění vázán právní úpravou přiměřenosti postupu dle § 5 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, tudíž v jeho smyslu se v případě postupu příslušníka GIBS, při němž využije svého oprávnění zamezit provozu bezpilotního systému, uplatní principy zákonnosti, nezbytnosti a přiměřenosti takového postupu.
K bodům 2 a 3 - § 25 odst. 1 písm. i)
V důsledku navržené změny dojde k výslovnému zákonnému oprávnění příslušníka GIBS použít zbraň rovněž k zamezení provozu bezpilotního systému za podmínek uvedených v nově navrženém § 16b, čímž bude pro tento případ zakotveno oprávněné použití zbraně ve smyslu § 32 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přičemž totožná úprava oprávnění k použití zbraně k zamezení provozu bezpilotního systému se navrhuje rovněž v § 56 odst. 1 písm. i) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
K části sedmé – změna zákona o Vojenské policii
Návrh ustanovení vychází z principů návrhu pro PČR. Považuje se za potřebné obdobným oprávněním vybavit také VP, která v rámci své zákonné působnosti zabezpečuje ochranu objektů důležitých pro obranu státu a plnění dalších úkolů souvisejících se zajišťováním obrany České republiky. Rostoucí hrozba představovaná bezpilotními systémy se totiž neomezuje pouze na objekty KI, ale dopadá rovněž na vojenské objekty, zejména vojenská letiště, muniční základny, sklady munice, sklady výzbroje a vojenského materiálu, objekty velení a řízení a další objekty důležité pro obranu státu.
K § 34a Obdobně jako v případě ZoPČR se navrhuje vypustit požadavek bezprostřednosti ohrožení. Změna reflektuje dynamický charakter hrozeb spojených s provozem bezpilotních systémů a umožňuje včasnou reakci VP na vznikající bezpečnostní rizika při zachování všech zákonných limitů výkonu oprávnění. Dále je navrhováno, obdobně jako u dalších vybraných bezpečnostních sborů, založit oprávnění vojenského policisty zamezit provozu bezpilotního systému, je-li důvodné podezření, že provozem bezpilotního systému bylo porušeno pravidlo užívání vzdušného prostoru České republiky vymezené opatřením obecné povahy vydaným podle zákona o civilním letectví a bezpilotní systém může ohrozit plnění úkolu vojenské policie. Návrh je, stejně jako např. v případě ZoPČR, konstruován restriktivně, neboť vyžaduje současné splnění podmínky porušení pravidel užívání vzdušného prostoru stanovených podle ZoCL a podmínky možného ohrožení plnění úkolů VP. Předložení návrhu na úpravu spolu s navrhovanou úpravou ZoPČR reflektuje roli VP při ochraně významných bezpečnostních zájmů České republiky před hrozbami spojenými s provozem bezpilotních systémů.
Obdobně jako u navrhované úpravy ZoPČR navazuje oprávnění VP na předchozí správní posouzení potřeby ochrany daného prostoru provedené podle ZoCL. Navrhované ustanovení tak vytváří právní základ pro efektivní reakci na specifické bezpečnostní hrozby spojené s provozem bezpilotních letadel ve vymezených zónách.
K části osmé – změna zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky
K bodu 1 - § 26a HZS se při plnění svých úkolů soustavně a bezprostředně potýká s nekázní dálkově řídících pilotů bezpilotních letadel v místech zásahů. Požáry, povodně, průmyslové a chemické havárie, dopravní nehody nebo záchranné práce velkého rozsahu přitahují provozovatele dronů, kteří chtějí získat obrazový materiál, zveřejnit živý přenos nebo se k místu události přiblížit bez ohledu na probíhající zásah. Část z nich nerespektuje omezení, pokyny ani opakované výzvy k ukončení letu. Nejde proto o okrajový pořádkový problém, ale o opakující se a předvídatelné bezpečnostní riziko, na které musí být HZS oprávněn bez zbytečného odkladu účinně reagovat, a to nejprve detekcí a identifikací, následně výzvou k ukončení letu a v krajním případě také možností let zamezit.
Současný právní rámec neumožňuje reagovat dostatečně rychle na situace, kdy provoz dronů přímo ohrožuje bezpečné provádění záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech (např. požáry, povodně, průmyslové havárie). Přítomnost neoprávněných bezpilotních letadel nad místem zásahu složek integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) ohrožuje zasahující hasiče, evakuované osoby a často zcela znemožňuje nasazení letecké záchranné služby nebo letecké hasičské techniky.
Podle stávající právní úpravy je možné operativně omezit vzdušný prostor pro UAS pouze prostřednictvím pokynu příslušníka PČR podle § 44h odst. 5 ZoCL. Tento mechanismus je však striktně vázán na plnění úkolů PČR.
V praxi při rozsáhlých mimořádných událostech (např. lesní požáry, povodně, zřícení budov) řídí záchranné práce velitel zásahu podle zákona o integrovaném záchranném systému, kterým je nejčastěji příslušník HZS ČR. Policejní síly na místě plní specifické úkoly, jako je uzávěra komunikací, řízení dopravy, ochrana veřejného pořádku nebo zajištění vnějšího perimetru. Nemají proto průběžný a detailní přehled o aktuálním průběhu záchranných a likvidačních prací ani o okamžitém nasazení letecké techniky, bezpilotních systémů využívaných složkami IZS či dalších prostředků v prostoru zásahu. Současně nemají kapacitu nepřetržitě monitorovat vzdušný prostor přímo nad ohniskem zásahu a bezprostředně vyhodnocovat rizika vyplývající z pohybu cizích bezpilotních letadel.
Potřeba okamžitě omezit provoz bezpilotních letadel zpravidla vzniká přímo při řízení zásahu, kdy velitel zásahu vyhodnotí, že jejich provoz představuje bezprostřední riziko pro bezpečnost zasahujících osob nebo může znemožnit či podstatně ztížit využití leteckých prostředků při záchranných a likvidačních pracích. Typicky se jedná o nasazení policejních nebo hasičských bezpilotních systémů, vrtulníků Policie České republiky, letecké hasicí techniky nebo vrtulníků letecké záchranné služby. V těchto případech je nezbytné zajistit možnost bezodkladného vytvoření bezpečného vzdušného prostoru nad místem zásahu.
Místo zásahu již nelze vnímat pouze jako prostor pozemní činnosti. Stále častěji je současně prostorem intenzivního leteckého provozu, v němž působí vrtulníky a letadla letecké hasičské služby, letecké prostředky PČR a Armády České republiky i bezpilotní systémy nasazené HZS k průzkumu, termoviznímu monitoringu, dokumentaci, pátrání nebo podpoře řízení zásahu a jiných činností. Neidentifikovaný a nespolupracující dron může vyvolat přerušení záchrany osob leteckými prostředky, shozů hasební látky, znemožnit bezpečný přílet vrtulníku, ohrozit vlastní bezpilotní prostředky HZS, způsobit srážku nebo pádem a požárem akumulátoru bezprostředně ohrozit zasahující příslušníky i civilní osoby. Každá takto vynucená prodleva může bezprostřední vliv na záchranu života osob, rozsah škod a dalším šíření mimořádné události.
Riziko spojené s neoprávněným provozem bezpilotních letadel přitom přesahuje samotné ohrožení leteckého provozu. Neoprávněným pohybem bezpilotního letadla může dojít k pořizování a v reálném čase šíření záběrů zraněných či zemřelých osob, sledování taktiky a rozmístění zasahujících sil, narušování dokumentace místa události nebo k protiprávnímu jednání. Velitel zásahu odpovídá za bezpečnost zasahujících, koordinaci složek Integrovaného záchranného systému a účelnost prováděných opatření, avšak současná právní úprava mu neposkytuje ucelený a časově použitelný nástroj k ochraně vzdušného prostoru nad místem zásahu. Oprávnění omezit vstup osob do místa zásahu je vůči prostředku působícímu ze vzduchu fakticky neúčinné.
Nové oprávnění příslušníka HZS zamezit neoprávněnému letu, případně bezpilotní letadlo poškodit nebo zničit, je konstruováno jako krajní prostředek a je í je striktně vázáno na současné splnění tří podmínek:
1) dálkově řízené letadlo letí v daném prostoru neoprávněně,
2) dálkově řízené letadlo narušuje zónu vyhlášenou pro účely zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací podle § 44h odst. 5 ZoCL a
3) zásah proti němu je nezbytný pro zajištění bezpečného provádění těchto prací (např. hrozí srážka s hasícím vrtulníkem nebo pád dronu do místa nasazení hasičů).
Zákon výslovně připouští, že v důsledku uplatnění tohoto oprávnění může dojít k poškození nebo úplnému zničení bezpilotního letadla. Vzhledem k technologické povaze věci (např. odchycení bezpilotního letadla sítí nebo mechanickou destrukci) by bez tohoto explicitního vyjádření nebylo možné oprávnění v praxi efektivně realizovat, aniž by se příslušník vystavoval riziku odpovědnosti za škodu na cizím majetku.
Obecně platí, že pokud vybraný technický prostředek podléhá specifickému schválení nebo vyžaduje zvláštní oprávnění k provozu, může jej použít pouze ten příslušník, který je držitelem takového oprávnění. HZS tak nemůže nasadit technické prostředky prostřednictvím neproškoleného personálu, resp. personálu, který nemá příslušná oprávnění. Aktuálně pro HZS přicházejí v úvahu např. eliminační prostředky v podobě jiných bezpilotních systémů (budou-li držiteli příslušných oprávnění), případně využití „plynových“ zbraní vystřelujících sítě (nejde-li o zbraně podléhající režimu ZoZS). HZS není ozbrojeným bezpečnostním sborem, oprávněním k použití střelných zbraní podle ZoZS nedisponuje, proto v případě HZS je použití střelných zbraní zcela vyloučeno.
Dále bude možné využit prostředky, k jejich užití není třeba žádné oprávnění. U HZS se nabízí např. silný proud vody, byť využitelný na velmi krátké vzdálenosti s relativně nízkou účinností. Oprávněním k rušení signálu bezpilotních systémů příslušníci HZS aktuálně nedisponují a překládaný návrh na tomto nic nemění.
Bude-li tzv. bezletová zóna vyhlášena na základě jiného ustanovení ZoCL, např. podle § 44h odst. 5 ZoCL z důvodu plnění úkolu PČR, nebude příslušník HZS v daném prostoru oprávněním k zásahu disponovat. Tím je zaručena výjimečnost použití institutu eliminace podle § 26a ZoHZS. Naopak ale platí, že PČR může zásah i v prostoru vymezeném podle
§ 26a ZoHZS provést, neboť podle ZoPČR disponuje širším oprávněním, a to nejen z hlediska definováno účelu zásahu, ale též nepoměrně širší škálou prostředků zamezení letu (vč. rušení či střelných zbraní).
V souvislosti s navrhovanou úpravou byla mezi odbornými útvary PČR a HZS diskutována rovněž potřeba zajištění efektivní výměny informací o provozu bezpilotních letadel při plnění úkolů jednotlivých složek integrovaného záchranného systému, zejména ve vztahu k tzv. služebním letům, na které se mohou vztahovat odlišná pravidla podle ZoCL. Pro zajištění rychlé a účinné koordinace činností se jako vhodné řešení jeví stanovit podrobnosti vzájemné součinnosti, zejména způsobu předávání relevantních provozních informací mezi HZS a PČR, interním aktem řízení MV ČR. Taková úprava umožní zohlednit praktické potřeby jednotlivých složek a současně zajistí, aby navrhované oprávnění bylo efektivně využíváno pouze v nezbytných případech k zajištění bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací.
Tento odstavec definuje mantinely, resp. povinnosti, které musí příslušník HZS při eliminaci bezpilotního letadla dodržet. Úprava důsledně respektuje principy proporcionality a subsidiarity:
Použití síly proti dronu je opatřením ultima ratio. Příslušník HZS smí k eliminaci přistoupit pouze tehdy, pokud bezpečné provádění záchranných prací nelze zajistit jiným, mírnějším způsobem (např. pokud se nedaří kontaktovat dálkově řídícího pilota).
Zásah nesmí být zjevně nepřiměřený hrozícímu nebezpečí. Klíčový je důraz na bezpečnost třetích osob. Příslušník musí zvolit takový čas, místo a technický prostředek, aby minimalizoval riziko vzniku újmy případným pádem eliminovaného bezpilotního letadla a nezranil tak osoby na zemi a nezpůsobil škody na okolním majetku (např. eliminovat dron nad volným prostranstvím, nikoli nad shromážděným davem evakuovaných osob).
Dále se zavádí povinnost vyzvat dálkově řídícího pilota k ukončení letu předtím, než bude bezpilotní letadlo eliminováno. Tato povinnost odpadá v situacích, kdy to okolnosti nedovolují – tedy typicky v situacích vykazujících nebezpečí z prodlení, kdy bezpilotní letadlo bezprostředně ohrožuje např. startující vrtulník a na výzvu není čas, nebo pokud pilota nelze v daný moment lokalizovat.
Pro zajištění transparentnosti a zpětné přezkoumatelnosti zásahu se zavádí povinnost pořídit a po dobu 5 let uchovávat záznamy o detekci a eliminaci dronu. Tyto záznamy (např. logy z detekčních systémů, videozáznamy ze zásahu) slouží jako klíčový důkazní materiál pro následné správní či trestní řízení s neoprávněným pilotem, případně rozhodnutí, zda došlo k zásahu proti bezpilotnímu letadlu v souladu s právními předpisy. Podrobnosti o obsahu a předávání těchto dat stanoví MV ČR prováděcí vyhláškou.
Ustanovení upravuje následný informační tok po provedení zásahu proti bezpilotnímu letadlu.
Příslušník HZS má povinnost bez zbytečného odkladu informovat dva klíčové orgány:
1. PČR – informování policie je nezbytné z důvodu zajištění místa dopadu bezpilotního letadla, případného zajištění věci jako důkazu a okamžitého zahájení úkonů trestního řízení nebo šetření přestupku proti pilotovi, který neoprávněným letem mohl spáchat např. trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti.
2. ÚCL – jako letecký správní úřad musí být vyrozuměn o podezření na porušení zákazu létání, aby mohl s provozovatelem či pilotem bezpilotního letadla zahájit příslušné řízení o přestupku na úseku civilního letectví, případně zapsat incident do bezpečnostních statistik v letectví apod.
K bodu 2 - § 31 odst. 2
Navrhovaná změna rozšiřuje v rozsahu nezbytném pro provedení bezpečného zásahu proti bezpilotnímu letadlu výčet informačních systémů a registrů, do kterých má HZS výslovně zajištěn přímý přístup. Klíčovým prvkem novely je doplnění oprávnění žádat a získávat informace z rejstříků a evidencí vedených ÚCL a z databází vedených Řízením letového provozu České republiky, a to specificky způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup (online režim 24/7).
V případě, že se v prostoru zásahu (nebo v nově vyhlášené bezletové zóně podle § 44h odst. 5 ZoCL) objeví neoprávněně letící bezpilotní letadlo, musí mít HZS možnost prostřednictvím detekčních systémů zachytit identifikační údaje dronu (např. e-ID/operátorské číslo dálkového přenosu) a okamžitě je spárovat s příslušnými registry. Znalost identity provozovatele může v reálném čase umožnit záchranným složkám pilota okamžitě kontaktovat (např. telefonicky na kontaktní údaje uvedené v registru) a vyzvat jej k okamžitému přistání. Tím lze v mnoha případech předejít nutnosti dron fyzicky eliminovat, poškodit nebo zničit podle § 26a odst. 1 ZoHZS, což naplňuje zásadu subsidiarity a minimalizace škod.
Nepřetržitý dálkový přístup k databázím ŘLP umožní veliteli zásahu a operačním střediskům HZS ČR získat okamžitý přehled o schválených letových plánech a provozu jiných letadel s posádkou (včetně vrtulníků letecké záchranné služby či armády) v zájmové oblasti. To zvyšuje bezpečnost celého IZS při nasazení letecké techniky. Požadavek na dálkový a nepřetržitý přístup reaguje na moderní trendy digitalizace veřejné správy. Umožní přímé datové propojení (API) mezi informačními systémy HZS ČR, ÚCL a ŘLP, což eliminuje zdlouhavé telefonické či písemné dotazování v situacích, kdy rozhodují minuty a vteřiny.
K bodu 3 - § 31 odst. 3
Navrhovaná úprava současně zohledňuje specifika opatření přijímaných podle ZoCL v souvislosti s bezprostředním ohrožením bezpečného provádění záchranných a likvidačních prací provozem bezpilotních letadel. Požadavek na použití nosiče dat, který může být v jiných případech zachován, se pro tento zvláštní režim neuplatní, neboť by neodpovídal potřebě bezodkladné výměny informací a operativního postupu jednotlivých složek integrovaného záchranného systému.
K části deváté – změna zákona o kritické infrastruktuře
K bodu 1 - § 15a a 15b
K § 15a Navrhovaný § 15a reaguje na rostoucí bezpečnostní rizika spojená s provozem bezpilotních letadel v bezprostředním okolí KI. Aktuální právní úprava umožňuje vymezit části vzdušného prostoru se zákazem nebo omezením provozu bezpilotních letadel z důvodu ochrany KI, avšak subjektům KI neposkytuje výslovné oprávnění k bezprostřednímu řešení situací, kdy dojde k neoprávněnému narušení takto chráněného prostoru. Vzhledem k závažnosti možných dopadů na zajištění základních služby, resp. základních funkcí státu, a z povahy bezpilotních letadel plynoucím omezeným možnostem zajistit ve všech případech včasný zásah bezpečnostních složek, je žádoucí umožnit těmto subjektům přiměřeně a za přesně stanovených podmínek reagovat na vznikající hrozby.
Odstavec zakládá oprávnění subjektu KI zamezit letu bezpilotního letadla, které neoprávněně létá v prostoru vymezeném podle § 44e odst. 2 ZoCL. Oprávnění výslovně zahrnuje i možnost bezpilotní letadlo poškodit nebo zničit, je-li takový postup v konkrétním případě nezbytný k zamezení jeho letu.
Použité slovní spojení vychází z koncepce § 36a ZoPČR. Na rozdíl od tohoto ustanovení je však použit pojem „bezpilotní letadlo“, nikoliv „bezpilotní systém“. Důvodem je skutečnost, že případný zásah směřuje výhradně vůči konkrétní létající platformě nacházející se ve vzdušném prostoru, tedy například vůči multikoptéře nebo bezpilotnímu letounu. Použití pojmu „bezpilotní systém“ by mohlo vyvolávat interpretační pochybnosti, zda oprávnění dopadá rovněž na pozemní prvky systému, zejména řídicí stanice, komunikační zařízení nebo osoby podílející se na řízení letu.
Dovětek „a to i jeho poškozením nebo zničením“ zdůrazňuje možnost zasáhnout tak, že důsledkem zásahu bude poškození nebo zničení bezpilotního letadla, tedy vznik škody. Při některých způsobech zamezení letu, například při zachycení bezpilotního letadla do sítě, se bezpilotní letadlo může, ale nemusí poškodit. Uvedený dovětek proto nevymezuje samostatný způsob zásahu, ale výslovně řeší přípustný následek jednání směřujícího k zamezení letu.
Pojem „subjekt kritické infrastruktury“ odpovídá § 2 odst. 1 písm. d) ZoKI. Oprávnění je svěřováno právě tomuto okruhu subjektů s ohledem na jejich odpovědnost za zajišťování odolnosti KI a povinnost zajistit poskytování základních služeb, jejichž narušení může mít závažné dopady na bezpečnost státu, veřejný pořádek, hospodářství nebo život a zdraví obyvatelstva.
Navrhovaná úprava vychází z premisy, že ochranu KI není možné ve všech případech zajistit včas výhradně prostřednictvím zásahu orgánů veřejné moci. V případě některých incidentů spojených s provozem bezpilotních letadel může být rozhodující schopnost okamžité reakce přímo v místě ohrožení. Návrh proto vytváří právní rámec umožňující subjektu KI reagovat na narušení chráněného prostoru vlastním jednáním, avšak pouze za předem stanovených podmínek a při respektování dalších zákonných omezení. Cílem navrhované úpravy je současně stanovit přesná pravidla a umožnit subjektům KI, aby se na případné zamezení letu předem organizačně, personálně a technicky připravily, a provedly jej tak co nejbezpečnějším způsobem. Pokud by možnost zamezit letu zůstala pouze v rovině obecných institutů nutné obrany a krajní nouze, zvyšovalo by provádění zamezení letu bez předem stanovených postupů a odpovídající přípravy riziko improvizovaného a potenciálně nebezpečného řešení vzniklé situace.
Oprávnění subjektu KI je současně úzce vymezeno a je podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek. Za prvé musí bezpilotní letadlo neoprávněně létat v prostoru vymezeném podle § 44e odst. 2 ZoCL, tedy porušovat zákaz užívání vzdušného prostoru stanovený podle ZoCL, a za druhé se musí nacházet nad prostorem, v němž subjekt KI přijímá opatření fyzické bezpečnosti podle § 15 ZoKI. Nestačí tedy pouhé porušení pravidel užívání vzdušného prostoru. Oprávnění vzniká teprve tehdy, pokud se bezpilotní letadlo současně nachází nad prostorem bezprostředně souvisejícím s fyzickou ochranou KI.
Oprávnění navazuje na systém ochrany KI podle ZoKI. Podle § 15 tohoto zákona jsou subjekty KI povinny přijímat technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění své odolnosti. Prováděcí právní předpis, konkrétně vyhláška č. 122/2026 Sb., o plánu odolnosti, posouzení rizik, opatřeních k zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o hlášení incidentu současně předpokládá vytváření bezpečnostních perimetrů, systémů fyzické ochrany a využívání technických prostředků určených k ochraně KI. Mezi demonstrativně vyjmenované prostředky patří rovněž bezpečnostní bezpilotní systémy určené k monitoringu chráněných prostor a detekční systémy ke zjištění přítomnosti cizích bezpilotních systémů. Právní úprava ochrany KI tak vychází z předpokladu, že provoz cizích bezpilotních prostředků představuje relevantní bezpečnostní riziko.
Navrhované ustanovení proto vytváří právní základ pro situace, kdy samotná detekce bezpilotního letadla nepostačuje k ochraně KI a je nutné aktivně zabránit jeho dalšímu letu. Současně se předpokládá, že oprávnění bude vykonáváno výhradně v rámci předem definovaných a zabezpečených prostorů tvořících součást systému fyzické ochrany KI. Typicky půjde o oplocené areály nebo jiné kontrolované prostory, v nichž je subjekt KI schopen regulovat pohyb osob, zajistit jejich informování a přijmout opatření minimalizující případné následky zásahu proti bezpilotnímu letadlu. Právě existence takového kontrolovaného prostředí představuje významnou záruku naplnění požadavku přiměřenosti a minimalizace rizik pro třetí osoby.
Na základě obecných právních principů platí, že subjekt KI může použít pouze takový prostředek, k jehož použití je podle právních předpisů oprávněn. Navrhovaná úprava sama o sobě nezakládá oprávnění držet, nabývat nebo používat jakékoliv konkrétní prostředky, zbraně, zařízení nebo technologie. Jejím účelem je pouze stanovit zákonný účel, pro který mohou být prostředky oprávněně držené nebo používané podle jiných právních předpisů využity. Zvolené řešení reflektuje rychlý technologický vývoj v oblasti ochrany proti bezpilotním letadlům. K zamezení letu lze využívat prostředky velmi rozdílné povahy, od jednoduchých fyzických prostředků přes specializované technické systémy až po prostředky podléhající zvláštní regulaci. Právní režim jednotlivých prostředků je upraven příslušnými zvláštními právními předpisy, které stanoví podmínky jejich držení, používání i kontrolní mechanismy. Navrhovaná úprava proto vytváří dynamický odkaz na platný právní řád a nepřebírá do ZoKI speciální pravidla obsažená například ve zbraňové legislativě, právní úpravě v oblasti civilního letectví nebo v dalších právních předpisech. V rámci odborné veřejnosti je zdůrazňován potenciál možného propojení a následného využití prostředků detekce a eliminace případně pořizovaných jednotlivými subjekty KI. Za účelem technologické kompatibility a případného propojení se systémy budovanými ze strany státu lze využít výstupů činnosti Výboru Bezpečnostní rady státu pro protidronovou ochranu, dronovou regulaci a rozvoj, zejména jeho technologického podvýboru, respektive navazujících usnesení vlády.
Navržená právní úprava neznamená obecné oprávnění subjektu KI zamezit letu bezpilotního letadla jakýmkoli způsobem. Subjekt KI je vždy povinen respektovat podmínky, které s použitím konkrétního prostředku spojují jiné právní předpisy. Oprávnění podle tohoto ustanovení tedy nezbavuje subjekt KI povinnosti mít v jednotlivých případech potřebné povolení nebo oprávnění k použití prostředku určeného k zamezení letu bezpilotního letadla, vyžaduje-li je jiný právní předpis, například příslušné oprávnění podle právní úpravy zbraní. Stejně tak nelze použít prostředek, jehož použití právní předpis bez zvláštního právního titulu zakazuje, například prostředek způsobující nepovolené rušení rádiových kmitočtů. Požadavek na zvláštní oprávnění se naopak neuplatní v případech, kdy použití určitého prostředku není zvláštní právní úpravou regulováno.
Přehled prostředků zamezení letu bezpilotního letadla
V úvodu je třeba poznamenat, že ochrana proti bezpilotním letadlům, je komplexní otázkou. I v případě bezpilotních letadel jedné konkrétní kategorie bude vždy možné využít různé prostředky zamezení letu, u nichž se vhodnost použití bude lišit mj. podle typu, velikosti a charakteru pohybu (letová výška, rychlost) bezpilotního letadla, konkrétního místa a prostředí, ve kterém se bude protidronová ochrana realizovat, podle schopností a celkového vybavení personálu realizujícího protidronové opatření, a samozřejmě též podle charakteru chráněného aktiva. Naprosto zásadně se budou konkrétní vhodné technické prostředky pro protidronovou ochranu odlišovat také podle charakteru hrozby, kterou budou rizikové drony vyvolávat. Bude tedy například potřeba odlišně přistupovat k situaci, kdy je bezpilotní letadlo využíváno ke zpravodajským účelům, resp. mapování určitého zařízení, a v případě, kdy jde již o ofenzivní použití bezpilotního letadla, který má na chráněný objekt působit kinetickou silou, shodit výbušný či zápalný prostředek apod.
Obecně lze v současnosti prostředky zamezení letu rozdělit z hlediska tuzemské legislativy na:
____ běžné fyzické a mechanické prostředky, které nespadají do žádné zvláštní regulované kategorie (např. vrhače sítí), ____ prostředky, které jsou zbraněmi podle zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu (dále jen „ZoZS“), ____ prostředky, které jsou municí podle zákona č. 91/2024 Sb., o munici, ____ prostředky mající povahu bezpečnostního materiálu podle zákona č. 229/2013 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem, ____ prostředky, které mají samy povahu bezpilotního systému podle ZoCL, ____ prostředky, které jsou založeny na aktivním působení v elektromagnetickém spektru; jak bylo uvedeno výše v kapitole č. 5, předkládaný návrh neruší zákaz, resp. nerozšiřuje výjimky z obecného zákazu rušení stanovené v ZEK; proto nejsou tyto prostředky v následující části mapující prostředky zamezení letu dále do detailu rozpracovávány.
U jednoho technického systému se přitom mohou jednotlivé právní režimy překrývat. Například bezpilotní letadlo použité jako interceptor může současně představovat bezpilotní letadlo podle ZoCL a bezpečnostní materiál, může nést zbraň a jeho provoz může být spojen s využíváním rádiových kmitočtů.
1)Běžné fyzické a mechanické prostředky
Mezi mechanické prostředky určené přímo k zachycení bezpilotního letadla patří zejména ručně nebo technickým zařízením vystřelované sítě a obdobné prostředky. Právní režim takového prostředku závisí na jeho konkrétní konstrukci. Samotná síť zvláštní regulaci zpravidla nepodléhá, zatímco vrhač sítě může podle svého principu a konstrukce naplnit znaky zbraně podle ZoZS. V případě prostředku, který k vymetení sítě využívá princip palné zbraně, se bude vždy jednat současně o zbraň podle ZoZS (vizte tedy i příslušné body dále). Právními předpisy nejsou nicméně upraveny např. prostředky, kdy k vymetení sítě slouží mechanicky akumulovaná energie (vrhače na principu mechanického praku). Skutečnost, že prostředek nepodléhá zvláštnímu povolovacímu režimu, ale neznamená, že jej lze používat bez ohledu na ostatní povinnosti stanovené právním řádem (BOZP apod.).
2)Vztah návrhu k právní úpravě ZoZS
Jak bylo uvedeno výše, z obecných právních zásad vyplývá, že je-i užití určitého prostředku podle jiného právního předpisu podmíněno vydáním příslušného povolení, je osoba povinna takovým platným povolením disponovat.. Proto většina aspektů nakládání se zbraněmi subjektem KI za účelem protidronové ochrany nemusí být upravena přímo v předkládaném návrhu, neboť plně použitelná ustanovení jsou již v současnosti obsažena v ZoZS. Jde například o komplexní právní úpravu nakládání se zbraněmi právnickou osobou, resp. obdobnou institucí (subjektem KI), kterou představuje právní rámec zbrojních licencí (§ 37 až 45 ZoZS), resp. případně právní režim nevyňatých veřejnoprávních institucí (§ 118 až 121 ZoZS).
Obecně lze konstatovat, že pokud bude chtít subjekt KI nakládat za účelem protidronové ochrany se zbraněmi spadajícími do působnosti ZoZS, bude muset být držitelem zbrojní licence skupiny ZL2 (§ 37 odst. 4 ZoZS) nebo v případě nevyňaté veřejnoprávní instituce odpovídajícího souhlasu Policejního prezidia ČR (§ 119 ZoZS). Pro konkrétní zbraně pak bude muset typicky získat povolení (v případě zbraní kategorie R3) nebo výjimku (v případě zbraní kategorie R1 nebo R2). Zde lze upozornit, že „zabezpečení nebo ochrana
KI, objektů mimořádné důležitosti, objektů důležitých pro obranu státu“ představuje explicitní důvod pro vydání výjimky kategorie R1 [vizte § 47 písm. b) ZoZS], výjimky kategorie R2
[viz § 48 odst. 1 písm. a) ZoZS] i povolení kategorie R3 [viz § 50 písm. b) ZoZS].
Subjekt KI coby držitel zbrojní licence (popř. coby nevyňatá veřejnoprávní instituce) bude muset rovněž upravit nakládání se zbraněmi ve svém vnitřním předpisu, jehož minimální obsah vymezuje § 41 ZoZS, přičemž tento vnitřní předpis musí být udržován v aktuální (reálné praxi odpovídající) podobě, je předkládán krajskému ředitelství policie a pro držitele zbrojní licence (resp. nevyňatou veřejnoprávní instituci) je závazný [srov. § 42 odst. 1 písm. a), b) a c) ZoZS].
Zde lze taktéž poznamenat, že subjekt KI může zapracovat předkládaným návrhem předvídanou dokumentaci s pravidly pro detekci bezpilotního letadla, zásah a pro vyhodnocení rizik zásahu proti bezpilotnímu letadla rovněž i přímo do svého vnitřního předpisu zpracovávaného podle ZoZS, ale jednak to není nezbytně vyžadováno ani předkládaným návrhem ani ZoZS, a jednak je třeba si uvědomit, že v takovém případě se bude na příslušná ustanovení vnitřního předpisu pohlížet jako na kteroukoli jinou (ať již obligatorní nebo fakultativní) část vnitřního předpisu držitele zbrojní licence (resp. nevyňaté veřejnoprávní instituce) a jejich nedodržení ze strany subjektu KI bylo protiprávním jednáním podle ZoZS [vizte § 42 odst. 1 písm. a) a § 142 odst. 3 písm. a) ZoZS].
Předkládaný návrh je přísnější než ZoZS v tom směru, že připouští zasáhnout proti bezpilotnímu letadlu výhradně prostřednictvím řádně proškolených osob v pracovněprávním nebo služebněprávním vztahu k subjektu KI. Jinými slovy, zatímco
ZoZS připouští, aby v rámci činnosti držitele zbrojní licence (popř. nevyňaté veřejnoprávní instituce) se zbraněmi a střelivem nakládaly osoby v pracovněprávním, členském nebo obdobném vztahu k držiteli zbrojní licence (popř. veřejnoprávní instituci), které byly proškoleny pro bezpečné nakládání se zbraněmi a střelivem v souladu se ZoZS a vnitřním předpisem držitele zbrojní licence, předkládaný návrh omezuje tuto skupinu osob toliko na osoby v pracovněprávním nebo služebněprávním vztahu k danému subjektu KI. Rovněž proškolení vyžadované předkládaným návrhem představuje školení zaměřené specificky na zajišťování protidronové ochrany v podmínkách daného subjektu KI, nikoli pouze obecné pravidelné školení ve smyslu § 91 ZoZS.
3)Prostředky protidronové ochrany, které jsou zbraněmi podle ZoZS
V případě zbraní a střeliva jde typicky o střelné (palné nebo plynové) zbraně, ať již v podobě ručních zbraní nebo zbraní lafetovaných do zbraňových stanic. Za nejjednodušší, byť pouze omezeně účinné proti nejmenším dronům (zejména pokud jde o efektivní vzdálenost střelby), lze považovat běžné brokové zbraně (brokovnice), u nichž při dodržení bezpečnostních zásad střelby (minimální náměr, použití broků přiměřené velikosti) nehrozí významnější ohrožení ani letounů využívajících nízké letové hladiny, ani osob a objektů na zemi (po dopadu projektilu na zem). V případě dlouhých kulových zbraní, již jsou rizika jejich použití proti dronům (zejména vzhledem velmi pravděpodobné nutnosti opakovaných výstřelů s cílem dron vůbec zasáhnout) s ohledem na možnost zasažení nezúčastněných osob nebo jiných létajících nebo pozemních objektů mnohem podstatnější. Maximální vertikální dostřel kulové zbraně se bude pohybovat (se značnou variabilitou s ohledem na konkrétní zbraň, ráži, typ použitého střeliva, meteorologické podmínky atd.) řádově okolo nižších tisíců metrů. Zejména v případě puškového střeliva je třeba počítat s potenciálně devastujícím (smrtícím) účinkem i po zpětném dopadu na zemský povrch (ať již po balistické křivce nebo po dosažení „padákové“ rychlosti). Střelba z kulových zbraní po dronech při použití běžného střeliva proto vzhledem k hustotě obyvatelstva v České republice patrně nepřipadá realisticky úplně v úvahu, a bylo by nezbytné již uvažovat i o nebezpečí, které by taková střelba mohla způsobit ostatnímu letovému provozu. Zejména použití vojenských hlavňových protivzdušných zbraní větších ráží (12,7 mm, 14,5 mm, 20 mm atd.) nepřichází s ohledem na uvedená rizika v úvahu, byť v současnosti jsou vyvíjeny například střely pro tyto zbraně, u nichž je maximální dostřel zásadně limitován následnou autodestrukcí. Konečně v případě speciálních protidronových vrhačů, které vystřelují například sítě, je maximální dostřel značně limitován podobně jako u brokovnic (řádově pouze na nižší desítky metrů). Uvedené zbraně mohou s ohledem na své konkrétní konstrukční řešení spadat prakticky do kterékoli kategorie podle ZoZS, a k nakládání s nimi bude vyžadováno vždy odpovídající oprávnění.
Mezi zbraně (a to v zakázané kategorii R1) spadají také dnes vyvíjené systémy směrové energie, ať již se jedná o zbraňové systémy založené na principu laseru, vyzařování částic nebo energie anebo na obdobném principu, pokud jdou určeny pro ničení nebo zneschopnění cíle. Použití těchto zbraní by s sebou sice neslo nižší ohrožení pro osoby a objekty na zemi (absence hmotného projektilu, který by vlivem ztráty energie dopadl zpět na zem), na druhé straně v současné době není ještě daná technologie příliš prozkoumána z hlediska maximální vzdálenosti, na kterou může ohrozit (nezúčastněné) letící cíle, a je tedy na místě maximální obezřetnost před jejím eventuálním zavádění do praxe.
4)Použití zbraně
Osoby a podnikatelské subjekty, které se podílejí na ochraně majetku a osob, mohou k tomuto účelu použít zbraně. Musí však jít o zbraně vlastněné držitelem příslušné zbrojní licence (ZL2), ostraha tyto zbraně musí nosit skrytě, pohybují-li se na veřejně přístupných místech. Člen ozbrojené ostrahy musí být držitelem rozšířeného zbrojního oprávnění.
Zaměstnanci subjektu KI se při ostraze objektů podle platné právní úpravy pohybují v mezích:
____ svépomoci (§ 14 ObčZ), ____ nutné obrany (§ 2905 ObčZ, § 25 PřesZ, § 29 TrZ), ____ krajní nouze (§ 2906 ObčZ, a § 24 PřesZ, § 28 TrZ), ____ a tzv. občanského zadržení (§ 76 odst. 2 TrŘ).
Oprávnění k zamezení letu bezpilotního letadla tak představuje, za splnění zákonem stanovených podmínek, nový právní titul pro použití zbraně.
Společným znakem jak výše uvedených institutů, tak nově navrhovaného opatření je naplnění zásady zdrženlivosti, respektive přiměřenosti. Pokud jde o samotnou střelbu, je povinností každého oznámit PČR použití zbraně ke střelbě. Každý je dále povinen střílet ze zbraně, se kterou oprávněně nakládá, pouze v místech, kde je tomu oprávněn podle zákona (o zbraních, o myslivosti apod.), a to nově, dle předkládaného návrhu i nad prostorem, v němž jsou přijímána opatření fyzické bezpečnosti k zajištění své odolnosti podle § 15 ZoKI.
Naplnění zákonných podmínek pro získání zbrojní licence a zbrojního oprávnění podle ZoZS je do velké míry zárukou, že se zbraněmi bude nakládáno v souladu se zásadami bezpečnosti nakládání s nimi, včetně jejich případného použití proti bezpilotnímu letadlu, aby byly v co největší možné míře šetřeny životy, zdraví a majetek.
5)Prostředky, které jsou municí podle zákona č. 91/2024 Sb., o munici
Pokud jde o munici (tj. prostředky obsahující výbušnou zápalnou nebo obdobnou aktivní látku, např. v podobě výbušné střely s ráží 20 mm nebo větší, nebo rakety), tak její použitelnost v civilním kontextu je s ohledem na zásadní rizika značně limitována. Zákon o munici v současné době s použitím munice (případně zbraní pro munici) pro plnění úkolů typu ostrahy v civilním sektoru ani nepočítá, přičemž ani předkládány návrh na tomto pojetí nic nemění. Nouzové použití takového prostředku v rámci striktně definovaných podmínek nutné obrany nebo krajní nouze nelze sice vyloučit, pro systematické nasazení tohoto typu nicméně dnes absentuje odpovídající právní rámec a oprávnění subjektů, které dnes v České republice s municí nakládat mohou (držitelé obecných muničních licencí), možnost využití munice k vytváření vlastních nebo cizích bezpečnostních systémů (nejde-li o dodávky takového materiálu státním složkám) nezahrnují.
6) Prostředky mající povahu bezpečnostního materiálu podle zákona č. 229/2013 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem
Zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem zahrnuje 2 typy bezpečnostního materiálu, mezi který mohou určitá zařízení pro zamezení letu bezpilotního letadla spadat.
a) Zařízení pro elektronická protiopatření, která jsou považována za tzv. významný bezpečnostní materiál
Prvním typem prostředku majícího povahu bezpečnostního materiálu podle zákona č. 229/2013 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem, mohou být různorodé typy rušičů signálu či zařízení umožňujících převzetí kontroly nad zařízením. Na rozdíl od výše zmíněných zbraní kategorie R1 založených principu směrové energie se v tomto případě nebude jednat o zařízení, jejichž cílem by bylo primárně zničení bezpilotního letadla nebo jeho zneschopnění (např. zničením jeho elektrických obvodů směrovým vyzařováním určité energie), ale o zařízení určená pro zarušení řídícího signálu nebo jeho nahrazení vlastním vnuceným řízením bezpilotního letadla, nebo oklamáním jeho řídících systémů klamnými signály. Jak bylo uvedeno výše a detailně rozpracováno v obecné části této důvodové zprávy, v kapitole č. 5, předkládaný návrh zákaz rušení neprolamuje, resp. nezakládá v tomto směru výjimku z obecného zákazu rušení v ZEK pro subjekty KI; proto nejsou tyto prostředky zamezení letu dále rozpracovávány.
b) Vojenské bezpilotní letouny
Druhým typem protidronových prostředků mající povahu bezpečnostního materiálu podle zákona č. 229/2013 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem, mohou být vojenské bezpilotní letouny, a to zejména ty, které jsou konstruovány jako protidronové interceptory (pokud by ale obsahovaly aktivní látky typu výbušniny, jednalo by se již o munici, vizte výše), nebo pro vypouštění či shazování interceptorů, sítí atd. Zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem nicméně upravuje toliko nabývání vlastnictví, držení, nákup, prodej, půjčování, vývoj, výroba, oprava, úprava, uschovávání, skladování, přeprava, znehodnocování nebo ničení bezpečnostního materiálu nebo zprostředkování těchto činností, ale nikoli konkrétní způsob jeho použití. Konkrétně v případě vojenských bezpilotních prostředků se proto budou v praxi souběžně na případné použití těchto prostředků vztahovat také pravidla pro bezpilotní systémy podle ZoCL. Od novelizace zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem, která nabyla účinnosti k 1. lednu 2026, jsou povinnosti osob nakládajících s bezpečnostním materiálem značně zjednodušeny a v zásadě se vyžaduje pouze splňování minimálních požadavků ohledně způsobilosti takové osoby, vedení evidence a zabezpečení takového bezpečnostního materiálu. Podnikatelské subjekty nicméně smí s bezpečnostním materiálem nakládat pouze na základě příslušné koncese vydané podle živnostenského zákona.
V případě antidronových systémů se navíc jedná o problematiku, která se extrémně dynamicky vyvíjí v důsledku technologických změn, k nimž dochází v souvislosti s válkou na Ukrajině. Je proto více než pravděpodobné, že v budoucnu se na taktické úrovni etablují řešení, se kterými v současnosti právní řád nepočítá (a to právě zejména pro možné použití v civilním sektoru). Pro možnost plného využití těchto systémů v budoucnosti bude tedy patrně nezbytné teprve posléze (s adekvátní analýzou reálných možností a rizik) příslušné právní normy upravit. V tento moment se zejména v případě využití dronových interceptorů jedná o technologii, jejíž využití nemá výslovně vyjasněný právní rámec.
7)Prostředky, které mají samy povahu bezpilotního systému podle ZoCL
V případě protidronových prostředků, které mají samy povahu bezpilotních systémů, se na jejich provozování civilními subjekty použije ZoCL a přímo použitelné předpisy Evropské unie. To platí bez ohledu na to, zda daný bezpilotní systém současně představuje bezpečnostní materiál.
Protidronový bezpilotní systém může být určen například ke sledování cílového bezpilotního letadla, k vytvoření fyzické překážky, k zachycení cílového bezpilotního letadla sítí, k jeho odklonění např. nárazem nebo k jinému kontaktnímu zásahu. Jeho provoz musí odpovídat příslušné kategorii provozu a podmínkám stanoveným právními předpisy. Skutečnost, že je používán k ochraně prostoru KI, sama o sobě nezakládá výjimku z pravidel civilního letectví ani oprávnění provozovat jej způsobem, který by jinak nebyl dovolen.
Právní režim bezpilotních interceptorů není upraven jako samostatná kategorie. Jejich použití se proto posuzuje podle obecných pravidel pro provoz bezpilotních letadel a současně podle právní povahy neseného nebo použitého zásahového prostředku. Pokud by protidronový bezpilotní letadlo neslo střelnou nebo jinou zbraň, použijí se současně požadavky ZoZS. Pokud by nesl výbušnou nebo obdobnou aktivní složku, mohl by podléhat zákonu o munici. Jednotlivé právní režimy se proto u takového bezpilotního prostředku souběžně.
Použití protidronového bezpilotního letadla musí rovněž zohlednit nebezpečí střetu, nekontrolovaného pádu cílového nebo zasahujícího bezpilotního letadla, poškození majetku a ohrožení osob nebo jiných letadel. Ani použití interceptoru, který není vybaven zbraní nebo municí, proto nelze automaticky považovat za bezrizikový způsob zásahu. Proto před jeho nasazením musí být vyhodnocen zejména provoz ve vzdušném prostoru, riziko střetu, spolehlivost řídicího spojení, možnost bezpečného ukončení letu a předpokládané místo dopadu obou bezpilotních letadel.
8)Technologický vývoj a souběh právních režimů
Protidronové systémy představují oblast mimořádně rychlého technologického vývoje. Lze předpokládat další rozvoj automatizované senzorové fúze, prostředků využívajících umělou inteligenci, pokročilých multispektrálních senzorů, autonomních interceptorů, prostředků směrové energie, zařízení pro ovlivnění palubní elektroniky bezpilotního letadla a dalších technologií, s nimiž současný právní řád nemusí výslovně počítat.
Navrhovaná úprava je proto formulována technologicky neutrálně a neobsahuje uzavřený výčet konkrétních prostředků. Takové řešení umožňuje pružně reagovat na technologický vývoj, aniž by se tím rozšiřoval okruh prostředků, které je subjekt KI oprávněn nabývat, držet, provozovat nebo používat. Posouzení přípustnosti konkrétního prostředku se vždy provede podle jeho skutečné konstrukce, funkce a způsobu použití, nikoli pouze podle obchodního označení nebo deklarovaného účelu.
Pokud nový prostředek naplní znaky zbraně, munice, bezpečnostního materiálu, bezpilotního letadla, rádiového zařízení nebo jiné regulované kategorie, uplatní se na něj příslušná zvláštní právní úprava. Pokud jeho použití právní řád určitému subjektu nepovoluje nebo je obecně zakazuje, nelze takový nedostatek překlenout odkazem na oprávnění podle navrhovaného § 15a odst. 1 návrhu.
Odstavec stanoví povinnost subjektu KI, umožňují-li to okolnosti, před zamezením letu nejprve upozornit dálkově řídícího pilota na skutečnost, že létá v prostoru, v němž je provoz bezpilotních letadel zakázán, a vyzvat jej k ukončení letu. Přímé zamezení letu má být využíváno především tehdy, není-li možné dosáhnout nápravy mírnějšími prostředky nebo vyžaduje-li situace okamžitou reakci.
Předchozí upozornění představuje jeden z prvků zajišťujících přiměřenost postupu subjektu KI. Směřuje zejména k minimalizaci situací, kdy by zásah byl proveden vůči bezpilotnímu letadlu, jehož dálkově řídící pilot narušil chráněný prostor neúmyslně. V takovém případě by upozornění na porušení pravidel letu a výzva k jeho ukončení měly zpravidla postačovat k obnovení žádoucího stavu bez nutnosti aktivně proti bezpilotnímu letadlu zasahovat.
Upozornění nemá povahu veřejnoprávní výzvy vydávané orgánem veřejné moci. Subjekt KI není správním orgánem ani bezpečnostním sborem a jeho zaměstnanci při tomto postupu nevystupují jako úřední osoby. Ustanovení proto nezakládá samostatnou veřejnoprávní povinnost dálkově řídícího pilota výzvě subjektu KI vyhovět. Neuposlechnutí výzvy však může být významné pro další vyhodnocení incidentu a pro posouzení přiměřenosti následného postupu směřujícího k zamezení letu.
Detailněji k pojmu „upozornit dálkově řídícího pilota“
Technické možnosti předchozího upozornění dálkově řídícího pilota jsou závislé zejména na typu použitého detekčního systému a technických vlastnostech zjištěného bezpilotního letadla. V praxi může být poloha dálkově řídícího pilota zjištěna například prostřednictvím údajů získaných ze systému přímé dálkové identifikace (Direct Remote Identification, Remote ID). Tento systém u části bezpilotních letadel umožňuje vedle určení polohy samotného bezpilotního letadla rovněž identifikovat přibližnou polohu řídicí stanice nebo dálkově řídícího pilota. Informace vysílané v rámci systému Remote ID mohou být integrovány do detekčních systémů provozovaných subjektem KI a využity k lokalizaci osoby provádějící let.
Další možnost představují radiofrekvenční detekční systémy analyzující komunikaci mezi bezpilotním letadlem a řídicí stanicí. Tyto systémy mohou za určitých podmínek umožnit nejen detekci bezpilotního letadla, ale také určení místa, odkud je bezpilotní letadlo ovládáno. V současné době jsou běžně využívány vícevrstvé systémy detekce bezpilotních letadel kombinující radiofrekvenční senzory, radarové prostředky, optické, infračervené nebo akustické senzory, jejichž výstupy jsou následně vyhodnocovány v rámci jednotného situačního obrazu.
Je-li poloha dálkově řídícího pilota zjištěna, může být upozornění realizováno různými způsoby, zejména:
Akustický způsob
V závislosti na povaze areálu a jeho technických možnostech lze využít stacionární akustické systémy, resp. reproduktory již využívané v rámci provozu KI. Technologický rozvoj současně umožňuje využití mobilních prostředků, včetně bezpilotních letadel provozovaných subjektem KI, prostřednictvím kterých lze na zjištěné pozici dálkově řídícího pilota zprostředkovat hlasové upozornění nebo výzvu k ukončení letu. Bezpilotní letadlo provozované subjektem KI dokáže monitorovat polohu pilota a v reálném čase předávat hlasové informace o zákazu letu v dané oblasti. Informace shromážděné takovým bezpilotním letadlem lze využít i v rámci plnění povinnosti zpracovávat záznam o detekci a provedeném upozornění, případně následně využít jako důkazní materiál.
Vizuální způsob
Upozornění může být realizováno rovněž vizuální formou. V závislosti na povaze areálu a technických možnostech konkrétního objektu mohou být využity například světelné výstražné systémy, informační tabule, promítané symboly nebo jiné vizuální prvky signalizující zákaz, resp. porušení zákazu bezpilotních letadel v daném prostoru.
Fyzický způsob
Po zjištění polohy dálkově řídícího pilota mohou být k jeho upozornění využity rovněž mobilní prostředky, resp. hlídky ostrahy navedené na místo zjištěné detekčním systémem.
Elektronické nebo digitální prostředky
Do budoucna nelze vyloučit ani využití elektronických komunikačních prostředků, budou-li k dispozici údaje umožňující kontaktování provozovatele nebo dálkově řídícího pilota bezpilotního systému. Taková komunikace může být spojena například s budoucím rozvojem služeb U-space, systémů dálkové identifikace nebo dalších digitálních nástrojů používaných v oblasti bezpilotního provozu. V současné době však nelze tyto možnosti považovat za obecně dostupné ani technicky garantované.
Výše uvedené způsoby upozornění mají pouze ilustrativní povahu a jejich využitelnost bude vždy záviset na konkrétních okolnostech případu, dostupných technických prostředcích, typu bezpilotního letadla, vzdálenosti dálkově řídícího pilota, časových možnostech reakce a dalších provozních podmínkách. Z tohoto důvodu návrh zákona váže povinnost předchozího upozornění na podmínku „pokud to okolnosti dovolí“ a neukládá subjektu KI povinnost aktivně zjišťovat totožnost dálkově řídícího pilota ani za všech okolností navázat komunikaci s ním před provedením opatření směřujících k zamezení letu. Zákonné ustanovení je současně formulováno technologicky neutrálním způsobem tak, aby umožňovalo využití stávajících i budoucích technologií a nebylo vázáno na konkrétní technické řešení.
Odstavec upravuje základní podmínky výkonu oprávnění podle odstavce 1.
Písmeno a) zakotvuje princip proporcionality. Při zamezení letu bezpilotního letadla musí subjekt KI zohledňovat charakter a intenzitu hrozby a současně minimalizovat riziko vzniku újmy třetím osobám. Ustanovení sleduje rovnováhu mezi ochranou KI a ochranou života, zdraví a majetku osob nacházejících se v okolí. Požadavek, aby způsob zamezení letu nebyl zjevně nepřiměřený povaze ohrožení, se vztahuje rovněž na volbu konkrétního prostředku použitého k zásahu. Subjekt KI proto nesmí použít prostředek, jehož účinky jsou ve zjevném nepoměru k povaze bezpilotního letadla, intenzitě hrozby a podmínkám v místě zásahu, zejména lze-li letu účinně zamezit mírnějším způsobem. To platí i pro případné použití zbraně, jejíž druh a účinky musí odpovídat povaze cíle a rozpoznanému ohrožení.
Písmeno b) stanoví personální a odborné požadavky na osoby vykonávající zamezení letu bezpilotních letadel. Požadavek pracovněprávního nebo služebněprávního vztahu zajišťuje dostatečnou míru kontroly a odpovědnosti za výkon těchto činností. Současně se vyžaduje odpovídající odborná příprava k zajištění znalostí a dovedností v oblasti použití prostředků pro detekci a zamezení letu bezpilotního letadla, seznámení s dokumentací podle § 15b ZoKI a základní kvalifikace v oblasti provozu bezpilotních systémů doložená příslušným osvědčením podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. Navržená úprava má zajistit, aby osoby přijímající opatření proti bezpilotním letadlům disponovaly potřebnými znalostmi technických, provozních a bezpečnostních aspektů jejich používání.
Detailněji k požadavku na provádění zásahu výhradně osobami v pracovněprávním nebo služebněprávním vztahu k subjektu KI
Oprávnění k zásahu je vázáno na subjekt KI, který jej bude vykonávat výhradně prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců, kteří mají pravděpodobně jako povinnou náležitost pracovní smlouvy druh práce označený jako ostraha, security apod. (§ 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Z hlediska odpovědnosti za případné excesy, resp. pro přičitatelnost jednání zaměstnance zaměstnavateli, například při způsobení škody nebo spáchání přestupku nebo trestného činu, je klíčovým kritériem pro posouzení, zda za jednání fyzické osoby odpovídá právnická osoba, tedy zaměstnavatel, existence věcného, časového a místního vztahu k plnění pracovních úkolů. Tento koncept prostupuje celým právním řádem od odpovědnosti civilní až po odpovědnost trestní.
Zásadním korektivem přičitatelnosti je institut excesu, tedy vybočení z výkonu práce. O exces se jedná tehdy, pokud zaměstnanec jedná výlučně ve svém vlastním zájmu, za účelem uspokojování osobních potřeb či s cílem spáchat vědomou kriminalitu, která nijak nesouvisí s ekonomickým či provozním zájmem zaměstnavatele. Pokud je vazba na plnění pracovních úkolů zcela přerušena, jedná se o exces a přičitatelnost vůči zaměstnavateli zaniká, přičemž plnou odpovědnost nese samotná fyzická osoba.
Tato logika se zrcadlí také ve sféře veřejného práva. Například podle § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, dále jen „TOPO“, se právnické osobě přičítá trestný čin spáchaný zaměstnancem při plnění pracovních úkolů. Nicméně i zde zákon v § 8 odst. 2 písm. b) TOPO vyžaduje, aby k tomuto jednání došlo na podkladě schválení, pokynu nebo v důsledku zanedbání povinné péče a kontroly ze strany řídících orgánů. Pokud zaměstnavatel prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, například zavedením funkčního compliance programu, aby spáchání protiprávního činu zabránil, může se odpovědnosti zprostit (§ 8 odst. 5 TOPO). Proto lze doporučit, aby subjekt KI pro případ nutnosti aplikace navrhovaného § 15a ZoKI pečlivě připravil interní analýzu možných dopadů, věnoval se instruování zaměstnanců ostrahy, postupy upravil interními dokumenty apod.
K požadavku na proškolení a seznámení s dokumentací
Jednotlivé požadavky se vzájemně doplňují: bod 2 zajišťuje způsobilost k použití konkrétních prostředků, bod 3 znalost místních podmínek a postupů pro zamezení provozu bezpilotní letadla zahleňující specifikace daného areálu a bod 4 obecnou odbornou znalost provozu bezpilotních systémů.
K bodu 2
Požadavek řádného proškolení a odpovídajících znalostí a dovedností se vztahuje ke konkrétním prostředkům a postupům, které má příslušná osoba při detekci a zamezení letu bezpilotního letadla používat. Stanoví-li právní předpis pro použití určitého prostředku zvláštní požadavky na odbornou způsobilost, proškolení nebo jiné schopnosti jeho obsluhy, musí osoba tyto požadavky splňovat. Nejsou-li takové požadavky právními předpisy stanoveny, musí být osoba seznámena alespoň s návodem k použití a technickou dokumentací daného zařízení a podle jeho povahy rovněž proškolena výrobcem, dodavatelem nebo jinou odborně způsobilou osobou. Rozsah a obsah proškolení musí vždy odpovídat povaze konkrétního prostředku, jeho možnostem a omezením, rizikům spojeným s jeho použitím a podmínkám jeho nasazení.
Vzhledem k tomu, že ustanovení upravující prostředky použitelné k zamezení letu je formulováno technologicky neutrálně, návrh nestanoví ani konkrétní rozsah, obsah nebo způsob provádění školení. Tyto požadavky nelze jednotně vymezit zejména s ohledem na různorodost a další technologický vývoj použitelných prostředků, rozdílnou míru rizika spojenou s jejich použitím a specifické bezpečnostní, prostorové a provozní podmínky jednotlivých areálů KI. Konkrétní rozsah školení proto musí subjekt KI určit s přihlédnutím k používaným prostředkům, výsledkům posouzení rizik a postupům stanoveným v dokumentaci pro příslušný prostor.
K bodu 3
Seznámení s dokumentací pro příslušný prostor zajišťuje, aby osoba provádějící zamezení letu znala jeho místní, provozní a bezpečnostní podmínky, výsledky posouzení rizik i stanovené postupy detekce a zamezení letu. Součástí této znalosti musí být rovněž způsob přijímání informací o letech, na které se zákaz nevztahuje, aby nedošlo k zásahu proti oprávněně provozovanému bezpilotnímu letadlu. Osoba musí být seznámena také s každou aktualizací dokumentace, která se vztahuje k jí vykonávané činnosti. Návrh nestanoví časový rozsah ani způsob seznámení s dokumentací, neboť i rozsah dokumentace se bude v jednotlivých případech lišit podle zvolených metod detekce a zamezení letu, rozsahu a členitosti chráněného areálu i povahy navazujících bezpečnostních, organizačních a komunikačních postupů. Seznámení proto musí subjekt KI určit individuálně tak, aby dotčená osoba byla schopna v podmínkách konkrétního prostoru bezpečně provést svěřené činnosti, správně vyhodnotit zjištěný let a postupovat v souladu se všemi částmi dokumentace relevantními pro její činnost.
K bodu 4
Požadavek držení platného osvědčení pro podkategorie A1 a A3 a podkategorii A2 otevřené kategorie provozu zajišťuje základní a ověřenou úroveň znalostí pravidel provozu bezpilotních systémů, jejich technických a provozních vlastností a souvisejících bezpečnostních rizik. Osvědčení představuje obecný kvalifikační základ pro správné vyhodnocení situace a předvídání chování bezpilotního letadla, nenahrazuje však proškolení k použití konkrétních prostředků podle bodu 2. Samotné držení osvědčení rovněž nezakládá oprávnění používat prostředky, jejichž použití podléhá zvláštnímu povolení nebo jinému oprávnění podle právních předpisů.
Účelem tohoto požadavku není zajistit schopnost osoby bezpilotní letadlo řídit, ale ověřit, že disponuje základními znalostmi právní úpravy provozu bezpilotních systémů, pravidel využívání vzdušného prostoru, bezpečnostních principů a provozních omezení. Osoba oprávněná rozhodovat o zamezení letu nebo jej provádět by měla rozumět nejen použitým prostředkům detekce a zásahu, ale také charakteru a pravidlům provozu bezpilotních letadel, vůči nimž zasahuje. Požadované osvědčení současně nepředstavuje nepřiměřenou administrativní ani odbornou překážku. Jedná se o základní kvalifikaci široce dostupnou veřejnosti, jejíž získání je organizačně i finančně nenáročné. Ve spojení s požadavky podle bodu 2 a 3 vytváří přiměřenou úroveň odbornosti osob, které budou oprávněny vykonávat zásahy s potenciálně významnými dopady na bezpečnost osob, majetku i leteckého provozu. Předkladatel proto nepovažuje navržené podmínky za nadbytečné. I dle publikovaných koncepcí EU je základní proškolení v pravidlech provozu vhodným základem odbornosti pro operátory C-UAS systémů (mj. aby měli jasné povědomí o tom, jak se stanoví pravidla létání bezpilotních letadel, zeměpisných zón a jaký je jejich obsah, kde je najít, jaká jsou základní očekávání při provozu bezpilotních systémů, chování v nestandardních situacích apod.) Osvědčení pro podkategorii A2 více rozvíjí znalosti A1 a A3; všechna potřebná školení jsou dostupná on-line a nejsou dle předkladatele nepřiměřeně zatěžující. I podle publikovaných koncepcí Evropské unie je základní proškolení v pravidlech provozu vhodným základem odbornosti pro operátory protidronových systémů.
Písmeno c) stanoví povinnost subjektu KI pořídit a po dobu 5 let uchovávat záznamy o detekci a provedení zamezení letu bezpilotního letadla a o upozornění dálkově řídícího pilota podle odstavce 2. Účelem této povinnosti je zajistit přezkoumatelnost postupu subjektu
KI a umožnit následné posouzení okolností, které vedly k použití oprávnění podle odstavce 1, jakož i způsobu jeho provedení. Záznamy mohou sloužit rovněž k posouzení, zda byl postup přiměřený povaze ohrožení, zda byla minimalizována rizika pro třetí osoby a zda byly splněny ostatní zákonné podmínky zamezení letu. Povinnost pořídit záznam o detekci neznamená, že zamezení letu musí vždy předcházet použití technického detekčního systému. Podkladem pro zamezení letu může být v konkrétním případě rovněž přímé vizuální zjištění bezpilotního letadla příslušnou osobou. I takové zjištění však musí být odpovídajícím způsobem zachyceno v záznamu, aby bylo možné následně ověřit, na základě jakých skutečností subjekt KI k zamezení letu přistoupil.
Doba uchovávání záznamů v délce 5 let vytváří dostatečný časový prostor pro jejich využití při objasňování incidentu a v případném navazujícím správním, přestupkovém, trestním nebo soukromoprávním řízení. Současně omezuje jejich uchovávání na pevně stanovenou dobou. Obsahují-li záznamy osobní údaje, je subjekt KI povinen při jejich pořizování, uchovávání, zabezpečení, zpřístupňování a likvidaci postupovat rovněž v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů.
Navrhovaná povinnost bez zbytečného odkladu telefonicky oznámit použití postupu k zamezení letu bezpilotního letadla PČR umožní zaznamenání a vyhodnocení jednotlivých incidentů, resp. zásahů, případně přijetí navazujících opatření v oblasti veřejného pořádku, ochrany bezpečnosti nebo vedení přestupkového či trestního řízení. Telefonická forma oznámení umožňuje rychlé předání informace a případnou operativní koordinaci dalšího postupu. Oznámení může současně sloužit k informování PČR o tom, že v důsledku zamezení letu došlo k pádu bezpilotního letadla do areálu KI, případně umožnit PČR dostavit se na místo a případně zajistit bezpečné ohledání trosek bezpilotního letadla. Nelze totiž vyloučit, že bezpilotní letadlo nebo jeho náklad obsahují výbušninu, jiný nebezpečný předmět či zařízení, jejichž prověření a bezpečné odstranění vyžaduje zásah PČR nebo dalších příslušných složek. Oznámení má být učiněno, jakmile to okolnosti konkrétního zásahu umožní, zejména po provedení neodkladných opatření směřujících k ochraně života, zdraví, majetku a KI.
Telefonická forma oznámení současně nevylučuje případnou další spolupráci mezi subjektem KI a PČR tam, kde to okolnosti umožňují nebo vyžadují. Na takovou spolupráci pamatují již stávající právní předpisy. PČR může například podle § 15 ZoPČR upozorňovat právnické osoby na skutečnosti, které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k ohrožení bezpečnosti nebo veřejného pořádku. Obdobně lze předpokládat součinnost, resp. vyžadování pomoci od osob a orgánů podle § 18 ZoPČR („Policista je v rozsahu potřebném pro splnění konkrétního úkolu policie oprávněn požadovat od orgánů a osob uvedených v § 14 věcnou a osobní pomoc, zejména potřebné podklady a informace včetně osobních údajů. Tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li jim v tom zákonná nebo státem uznaná povinnost mlčenlivosti anebo plnění jiné zákonné povinnosti. Fyzická osoba tak nemusí dále učinit, pokud by poskytnutím pomoci vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou.“).
V odstavci 4 se současně se stanoví povinnost oznámit ÚCL podezření na porušení opatření obecné povahy vydaného podle § 44e odst. 1 ZoCL. ÚCL tímto způsobem získá informace nezbytné pro výkon dozoru nad dodržováním pravidel užívání vzdušného prostoru a pro případné zahájení správního řízení.
Povinnost oznámit podezření na porušení opatření obecné povahy ÚCL sleduje odlišný účel než bezodkladné telefonické oznámení použití postupu zamezení letu PČR. Zatímco oznámení PČR umožňuje bezprostředně reagovat na bezpečnostní incident a případně přijmout navazující opatření, oznámení ÚCL slouží zejména k posouzení porušení pravidel užívání vzdušného prostoru a pravidel provozu bezpilotních letadel.
Upravuje se také povinnost subjektu KI vydat na vyžádání PČR nebo ÚCL záznamy podle odstavce 3 písm. c). Účelem této povinnosti je zajistit, aby příslušné orgány měly k dispozici podklady potřebné k prověření okolností incidentu, posouzení porušení opatření obecné povahy, vyhodnocení postupu subjektu KI nebo vedení navazujícího řízení. Záznamy se PČR ani ÚCL nepředávají automaticky po každém zásahu, ale pouze na jejich vyžádání. Tím se omezuje nadbytečné předávání informací, aniž by byla dotčena možnost příslušných orgánů získat záznamy v případech, kdy je jejich posouzení nezbytné pro plnění úkolů v jejich působnosti. Povinnost záznamy vydat zároveň představuje nástroj následné kontroly výkonu oprávnění subjektu KI, zejména s ohledem na skutečnost, že zamezení letu může vést až k poškození nebo zničení bezpilotního letadla.
Odstavec 4 písm. d) návrhu pak stanoví povinnost subjektu KI zajišťovat školení osob podle odstavce 3 písm. b) a vést evidenci těchto školení; řádné splnění těchto povinností má přispět k bezpečnému provedení zamezení letu.
Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu reaguje na potřebu podrobněji upravit formu a obsah záznamů podle odstavce 3 písm. c) a způsob jejich předání PČR a ÚCL, aniž by bylo nutné tyto technické a organizační náležitosti upravovat přímo v zákoně. Jednotné požadavky na záznamy umožní jejich efektivní využití při následném posuzování jednotlivých incidentů a současně zajistí, aby obsahovaly údaje potřebné pro plnění úkolů PČR a ÚCL. Prováděcím právním předpisem podle odstavce 5 je na základě zmocnění obsaženého v § 29 odst. 2 vyhláška MV ČR.
Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu reaguje na potřebu stanovit jednotné požadavky na vedení evidence školení osob oprávněných provádět detekci a zamezení letu bezpilotního letadla. Podrobnosti týkající se obsahové náplně a způsobu evidence školení osob podle § 15a odst. 3 písm. b), resp. jejich role je převážně technicko-organizačního charakteru, a proto není účelné je upravovat přímo v zákoně. Prováděcím právním předpisem podle odstavce 6 je na základě zmocnění obsaženého v § 29 odst. 2 vyhláška MV ČR.
K § 15b
Navrhovaná úprava stanoví povinnost subjektu KI předem připravit a vést dokumentaci upravující detekci a zamezení letu bezpilotních letadel. Účelem této povinnosti je zajistit, aby případné zásahy nebyly prováděny nahodile, ale na základě předem vyhodnocených rizik, stanovených postupů a parametrů a jasně určené odpovědnosti.
K pojmu „detekce“
Detekce bezpilotního letadla představuje základní předpoklad pro jeho bezpečné a zákonné monitorování, identifikaci a případné účinné uplatnění opatření k zamezení letu bezpilotního letadla. V konkrétních situacích může být dostatečným podkladem pro přijetí opatření nejen určité technické zařízení, ale rovněž přímé vizuální zjištění provozu bezpilotního letadla oprávněnou osobou. Postupy detekce, stejně jako její rizika, musí být předem popsána v rámci zpracovávané dokumentaci.
Aktuálně v praxi neexistuje jediná univerzální metoda detekce, která by byla spolehlivá za všech podmínek. Z tohoto důvodu se využívá kombinace několika vzájemně se doplňujících technologií, přičemž jejich vhodnost závisí na charakteru chráněného prostoru, místních podmínkách i požadované úrovni ochrany.
Nejrozšířenější metodou je detekce rádiových (RF) signálů. Tato technologie pasivně monitoruje rádiové spektrum a vyhodnocuje komunikaci mezi bezpilotním letadlem a jeho řídicí stanicí, případně dalšími zařízeními. Výhodou je možnost včasného odhalení přítomnosti bezpilotního letadla ještě před jeho vizuálním zpozorováním, nízké provozní náklady a skutečnost, že technologie sama nevysílá elektromagnetické záření, a proto nepodléhá povinnosti získat individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Současně může umožnit identifikaci typu bezpilotního systému, využití údajů vysílaných v rámci systému dálkové identifikace (Remote ID) nebo lokalizaci místa, odkud je bezpilotní letadlo ovládáno. Omezením je skutečnost, že některá autonomně řízená bezpilotní letadla mohou letět bez aktivní komunikace s operátorem, případně využívat komunikační protokoly, které nejsou daným systémem rozpoznatelné.
Další významnou kategorií jsou elektrooptické a infračervené senzory. Optické kamery umožňují vizuální potvrzení cíle a jeho identifikaci v denních podmínkách, zatímco termovizní systémy využívající infračervené záření jsou schopny detekovat zdroje tepla i za snížené viditelnosti nebo v nočních podmínkách. Tyto systémy poskytují obsluze cennou informaci o skutečné povaze cíle, avšak jejich účinnost může být ovlivněna povětrnostními podmínkami, vegetací, zástavbou nebo velikostí bezpilotního letadla.
Využívají se rovněž akustické detekční systémy založené na analýze charakteristického zvukového projevu rotorů a pohonných jednotek bezpilotních letadel. Jejich předností je pasivní charakter provozu a schopnost fungovat i bez přímé viditelnosti cíle. Dosah těchto systémů je však omezen okolním hlukem, meteorologickými podmínkami a velikostí detekovaného prostředku. Zpravidla proto slouží jako doplňkový zdroj informací v rámci vícevrstvého detekčního systému.
Pro zvýšení spolehlivosti detekce bývají jednotlivé senzory integrovány do společných systémů, které kombinují data z různých zdrojů. Takzvaná senzorová fúze umožňuje významně snížit počet falešných poplachů a současně zvýšit pravděpodobnost včasného odhalení bezpilotního letadla. Moderní systémy často využívají automatizované vyhodnocování dat a prvky strojového učení, které napomáhají rozlišovat bezpilotní letadla od ptáků, atmosférických jevů či jiných objektů.
Vedle uvedených metod existují také technologie založené na aktivním vysílání signálu, zejména radarové systémy. Speciálně upravené radary jsou schopny detekovat i malé cíle na větší vzdálenosti a poskytovat informace o jejich poloze, rychlosti a směru letu, a to i v případech, kdy bezpilotní letadlo nevysílá detekovatelné rádiové signály. Používání radarových systémů je však spojeno se specifickým regulačním režimem v oblasti využívání rádiového spektra. Provoz takových zařízení zpravidla vyžaduje individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů vydané Českým telekomunikačním úřadem a může být spojen s povinností hradit poplatky za využívání přidělených rádiových kmitočtů. Současně je nutné zohlednit požadavky na kmitočtovou koordinaci a předcházení škodlivému rušení jiných oprávněně provozovaných radiokomunikačních zařízení. Obdobně mohou být zvláštní povolovací režimy spojeny i s některými dalšími aktivními systémy využívajícími elektromagnetické záření.
Z pohledu ochrany vybraných objektů a prostorů je proto možné za nejdostupnější a nejméně regulatorně zatížené považovat zejména pasivní metody detekce, tedy detekci rádiových signálů, optické a termovizní prostředky nebo akustické senzory. Tyto technologie umožňují efektivní monitorování vzdušného prostoru bez zásahu do rádiového spektra a bez potřeby zvláštních oprávnění, přičemž v kombinaci poskytují dostatečný základ pro včasnou identifikaci potenciálně rizikových bezpilotních letadel v chráněném prostoru.
Dokumentace podle odst. 1 musí obsahovat alespoň vymezení chráněného prostoru, způsob výměny informací se správcem prostoru, posouzení souvisejících rizik, operační postupy a systém odborné přípravy zaměstnanců. Přiměřenost a kvalita přijatých opatření bude významně záviset právě na předchozím posouzení rizik použití jednotlivých metod protidronové ochrany a na zohlednění místních podmínek konkrétního objektu nebo aktiv KI.
Povinnost zpracovat dokumentaci před vydáním opatření obecné povahy o vymezení prostoru podle § 44e odst. 5 ZoCL zajišťuje, že subjekt KI dokumentaci zpracuje ještě před vznikem oprávnění zamezovat v tomto prostoru letu bezpilotního letadla. Návrh vychází z principu, podle něhož může subjekt KI použít k zamezení letu pouze takové prostředky, k jejichž použití je oprávněn. Jsou-li tyto prostředky regulovány právními předpisy, uplatní se rovněž příslušné kontrolní postupy a působnost orgánů dohlížejících na dodržování těchto předpisů, například zbraňových inspektorů PČR nebo ÚCL. Účelem dokumentace je především rozpracovat interní postupy pro každý vymezovaný prostor tak, aby zohledňovaly jeho konkrétní podmínky, zejména polohu, charakter a členitost areálu nebo specifika jeho provozu. Při posuzování, zda zamezením letu nedošlo k porušení povinností stanovených právními předpisy, bude možné zkoumat také to, zda byla dokumentace řádně zpracována a zda podle ní příslušné osoby postupovaly (k tomu též více v obecné části, kapitola č. 6).
MV ČR ani jiný orgán veřejné správy však nebude vykonávat průběžný dohled nad jednotlivými interními postupy subjektů KI. Veřejnoprávní dohled bude nadále vykonáván zejména tehdy, mají-li být k zamezení letu použity prostředky, jejichž použití vyžaduje oprávnění podle zvláštního právního předpisu. Významnou záruku ve vztahu k dokumentaci pak představuje povinnost subjektu KI zpracovat dokumentaci před vydáním opatření obecné povahy o vymezení prostoru podle § 44e odst. 2 ZoCL; její splnění lze doložit např. čestným prohlášením subjektu KI přiloženým k podnětu podle § 44e odst. 2 ZoCL.
Výjimka z podmínky zpracování dokumentace, se vztahuje na subjekty KI ve vztahu ke KI nezbytné pro poskytování základní služby v pododvětvích Vnitřní pořádek a Požární ochrana a ochrana obyvatelstva podle přílohy k ZoKI. Výjimka zohledňuje specifické postavení subjektů působících v těchto pododvětvích, povahu jimi plněných bezpečnostních a záchranných úkolů a potřebu zachovat jejich schopnost operativně reagovat na vzniklé ohrožení. Tím není dotčena jejich povinnost postupovat při detekci a zamezení letu v souladu s ostatními právními předpisy a příslušnými vnitřními postupy.
Subjekt KI je povinen dokumentaci průběžně aktualizovat a nejméně jednou za čtyři roky aktualizovat. Tato povinnost zajišťuje, aby dokumentace odpovídala aktuálním bezpečnostním, místním, provozním a technickým podmínkám příslušného prostoru, včetně změn používaných prostředků detekce a zamezení letu, výsledků posouzení rizik, organizačních postupů nebo způsobu odborné přípravy příslušných osob.
Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu reaguje na potřebu podrobněji upravit obsah dokumentace a způsob jejího vedení, aniž by bylo nutné tyto technické a organizační náležitosti upravovat přímo v zákoně. Prováděcím právním předpisem je na základě zmocnění obsaženého v § 29 odst. 2 vyhláška MV ČR.
Doplněním nového odstavce 3 se zpřesňuje vymezení bezúhonnosti pro účely ověřování spolehlivosti. Za bezúhonnou bude považována osoba, která nebyla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. Úpravou dochází ke zmírnění obecně stanovených podmínek pro ověřování spolehlivosti podle ZoKI. Dosavadní požadavek na celkovou trestní bezúhonnost se v praxi ukázal jako nepřiměřeně přísný; zvláštní právní předpisy přitom mohou i nadále stanovit pro konkrétní okruh osob požadavky přísnější.
Současně se vymezuje okruh osob, u nichž se ověřování spolehlivosti podle ZoKI neprovádí, neboť jejich spolehlivost je ověřována podle jiných právních předpisů. Jedná se zejména o osoby vykonávající službu nebo závislou práci u Ministerstva obrany nebo bezpečnostního sboru, držitele platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti nebo osvědčení podle zákona č. 412/2005 Sb., a osoby považované za spolehlivé podle ZoCL. Spolehlivost těchto osob se pro účely ZoKI považuje za ověřenou.
K bodu 4 - § 20
Navrhovaná úprava související s doplněním nových písmen b) a c) do odstavce 4 rozšiřuje okruh subjektů oprávněných k přístupu do Portálu KI o Národní bezpečnostní úřad a PČR. U Národního bezpečnostního úřadu je přístup odůvodněn zejména potřebou zajištění procesu vydávání osvědčení o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby v souvislosti s výkonem citlivé činnosti manažera kritické infrastruktury. U PČR přístup navazuje na výkon její působnosti podle ZoPČR a na realizaci oprávnění subjektu KI podle § 14 odst. 3 písm. b) ZoKI.
Ustanovení § 28 odst. 2 již nyní citlivě upravuje povinnosti pro subjekty KI v odvětví digitální infrastruktura, které podléhají současně směrnici NIS 2, tedy zákonu č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti. Smyslem ustanovení je vyloučit duplicitní aplikaci dvou obdobných institutů současně. Proto pro tyto subjekty platí pouze omezený okruh povinností podle zákona o kritické infrastruktuře. Neplatí pro ně proto povinnost zpracovat posouzení rizik nebo plán odolnosti subjektu KI. Na tyto dokumenty však bezprostředně navazuje institut opatření fyzické bezpečnosti podle § 15, v jehož mantinelech se pohybuje nové oprávnění navržené v § 15a.
Předkladatel si uvědomuje, že i proto tyto subjekty KI může lez bezpilotního letadla představovat citelné ohrožení. Není proto žádoucí jim kvůli odlišnému právnímu základu, který se řídí, možnost využití tohoto oprávnění zcela vylučovat. Zejména pak v situaci, kdy i zákon o kybernetické bezpečnosti obsahuje instituty obdobné (opatření fyzické bezpečnosti podle § 14 dále rozpracovaná v § 17 vyhlášky č. 409/2025 Sb.). Z tohoto důvodu se zavádí pravidlo, že opatřeními fyzické bezpečnosti ve smyslu § 15 odst. 1 písm. d) zákona o KI zmíněném v jeho § 15a odst. 1 se rozumí opatření fyzické bezpečnosti podle zákona kybernetické bezpečnosti.
K bodu 7 - § 29
Doplněním § 15a odst. 5 a § 15b odst. 4 se MV ČR zmocňuje k vydání vyhlášky, která stanoví požadavky na formu a obsah záznamů o detekci a zamezení letu bezpilotního letadla a způsob jejich předání PČR a ÚCL, jakož i bližší požadavky na obsah a způsob vedení dokumentace pro provádění detekce a zamezení letu. Zmocnění umožní upravit technické a organizační podrobnosti pružněji, s ohledem na praktické potřeby příslušných orgánů a další technologický vývoj v oblasti protidronové ochrany.
K bodu 8 – příloha
Navrhovaná úprava gestora souvisí s přesunem agendy vesmíru z Ministerstva dopravy na Ministerstvo průmyslu a obchodu, která proběhla na jaře tohoto roku.
K části desáté – účinnost
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Navržená legisvakance zohledňuje potřebu vytvořit odpovídající technické, organizační a personální předpoklady pro výkon nově zaváděných oprávnění subjektů KI, bezpečnostní sbory i VP.
Nabytí účinnosti je navrhováno rovněž s ohledem na potřebu vydání prováděcího předpisu podle § 15a odst. 5 a 6 a § 15b odst. 4 ZoKI a vytvoření souvisejících procesů na straně MV ČR, ÚCL a dalších dotčených orgánů veřejné moci. Stanovené datum účinnosti současně poskytne dostatečný časový prostor pro koordinaci postupů i pro seznámení dotčených osob s novou právní úpravou. Navržená délka legisvakance tak odpovídá rozsahu změn, které zákon přináší, a přispěje k jeho řádné a jednotné implementaci v praxi.
Jelikož není možné přesněji předvídat, kdy bude legislativní proces dokončen, není vhodné účinnost novely vázat na jeden z obecných termínů, kdy podle zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv právní předpisy obecně nabývají účinnosti (1. ledna nebo 1. července). Jelikož návrh ve vztahu k subjektům kritické infrastruktury nezakládá nové povinnosti, ale možnost uplatňovat nové oprávnění, byl by výraznější odklad účinnosti v rozporu se zájmy subjektů kritické infrastruktury na posílení jejich odolnosti.
V Praze dne 9. listopadu 2026
Předseda vlády:
Ing. Andrej Babiš podepsáno elektronicky
Ministr vnitra:
Mgr. Lubomír Metnar podepsáno elektronicky
Elektronický podpis: 12.11.2026 Certifikát autora podpisu:
Jméno: Mgr. Lubomír Metnar
Vydal: NCA SubCA1/RSA 10/2023
Platnost do: 17.12.2028 17:05 +01:00
Digitálně podepsal Andrej Babiš Datum: 13.11.2026
Passport
Разбор этого акта по матрице ещё не составлен. Машинный черновик готовится для всех законов и законопроектов базы по очереди; затем его проверяет эксперт.
Последняя попытка машинного разбора не удалась.
Details
| Country | Czechia |
| Body | Chamber of Deputies (Czechia) |
| Type | law / bill |
| Language | cs |
| Document date | — |
| Size | 225 538 знаков |
| Versions | 1 |
| First seen | 2026-11-14 |
| Last checked | 2026-11-16 07:23 |
| full_text_url | https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=282613 |
Topics
Why this document is in the base
Selection matched on the following, total weight 29.
-
elektronick komunikac
текст
Telecom and infrastructure
…ing). rušení rádiových frekvencí je v české republice zakázáno zákonem č. 127/2005 sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále...…
-
elektronick komunikac
текст
Telecom and infrastructure
…a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“ nebo jen „zek“), s výjimkami přiznanými výhradně vymezenému okruhu aktérů...…
-
elektronick komunikac
текст
Telecom and infrastructure
…doucímu rušení rádiových kmitočtů, na kterých jsou poskytovány veřejné i neveřejné služby elektronických komunikací. ## rozsah rádiových kmitočtů, které rušení bezpilotních letadel může ovlivnit, a tím i…
-
5g
текст
Telecom and infrastructure
…globálních družicových navigačních systémů (gps, galileo, glonass, beidou), 7. pásma 4g/5g mobilních rádiových sítí (700, 800, 900, 1800, 2100, 2600 mhz a 3,4- 3,8 ghz a pásmo 2,9-…
-
5g
текст
Telecom and infrastructure
…a 3,4- 3,8 ghz a pásmo 2,9-3,4 ghz) – některé komerční drony umožňují doplnění modemu 4g/5g se sim a řízení a datové přenosy dronu lze provádět prostřednictvím veřejných rádiových s…
-
elektronick komunikac
текст
Telecom and infrastructure
…podle zek, za zákonem stanovených podmínek, oprávněními umožňujícími zasahovat do provozu elektronických komunikací využívaných bezpilotními prostředky, včetně prostředků spočívajících v rušení či omezení…
-
osobn údaj
текст
Personal data
…nejšetrnější. ## g) zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů navrhovaná právní úprava nemá významné dopady na ochranu soukromí. návrh primárně upravu…
-
osobn údaj
текст
Personal data
…odmínky ochrany ki před neoprávněnými lety bezpilotních letadel a nevytváří nové evidence osobních údajů ani nové informační systémy. návrh rovněž nezakládá oprávnění subjektů ki získávat ident…
Dropped as boilerplate or single passing mentions: kybernetick bezpečnostkybernetick
Summary
The Czech Republic law modifies several laws to enhance the resilience of critical infrastructure against drone systems. It grants new powers to prison service staff, state security bodies and the Ministry of Interior to prevent drones threatening life, health or property, or violating airspace rules. It also sets requirements for recording detections and prevention of drone flights by critical infrastructure entities.