Supreme Court of the Czech Republic: Recovery of Debt from Consumer Loan with Excessive Interest Rate

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 3 640 Kč, smluvní pokuty 5 474 Kč, nákladů spojených s uplatněním 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 640 Kč od 14.6.2024 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 25 614 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu dne 14.5.2024 po posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní (vyžádala si od žalovaného informace ohledně jeho poměrů a potřebné doklady, resp. případně nahlédla do relevantních databází, přičemž bylo vše zaevidováno do zákaznické karty žalovaného) uzavřeli prostřednictvím jejích webových stránek www., Anonymizováno, .cz písemně smlouvu, totožnost žalovaného přitom byla ověřena kopií OP a ověřovací bezhotovostní platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný tuto smlouvu podepsal PIN kódem, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně téhož dne žalovanému 14 000 Kč a žalovaný se jí je zavázal vrátit do 13.6.2024 spolu s poplatkem 3 640 Kč. Žalovaný však žalobkyni neuhradil dané částky řádně a včas, žalobkyně se tak po něm domáhá zaplacení jistiny a smluveného poplatku v celkové výši 17 640 Kč, smluvní pokuty 5 474 Kč, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a příslušného úroku z prodlení.2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:5. Z „Této smlouvy o zápůjčce“ soud zjistil, že byla předmětná listina dne 14.5.2024 opatřena elektronickým podpisem žalobkyně a PIN kódem , Anonymizováno, s uvedením jména žalovaného s tím, že se jedná o jeho podpis. V listině je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku 14 000 Kč bankovním převodem do dvou dnů od uzavření smlouvy a žalovaný jí ji vrátí spolu s poplatkem 3 640 Kč do 13.6.2024. RPSN bylo stanoveno na 2969 % a celková částka splatná žalovaným na 17 640 Kč. Pro případ prodlení přitom byla stanovena smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, rovněž bylo stanoveno, že za každou písemnou upomínku je žalovaný povinen uhradit 500 Kč. Za nedílnou součást této listiny poté byly označeny Všeobecné obchodní podmínky (dále VOP).6. VOP stanoví, že k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobkyní na jejích webových stránkách dojde až po zřízení uživatelského profilu, registraci klienta a ověření jeho totožnosti, kdy klient vyplní na stránkách žalobkyně formulář návrhu na uzavření smlouvy, opatří jej prostým elektronickým podpisem a odešle jej žalobkyni. Následně dojde k ověření totožnosti klienta provedením autorizační platby 1 Kč přes platební kartu na účet žalobkyně. K uzavření samotné smlouvy má poté dojít doručením akceptace smlouvy klientovi ze strany žalobkyně.7. Dle výpisu z ARAD byla v květnu r. 2024 průměrná RPSN v ČR u úvěrů na spotřebu 6,39 %.8. Podle výpisu z bankovního účtu, výpisu z čl. 16 a zprávy banky byla z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně zaslána dne 26.9.2023 částka ve výši 1 Kč, dne 14.5.2024 poté zaslala žalobkyně ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného částku 14 000 Kč.9. Z jednotlivých upomínek vyplývá, že dne 20.6.2024, 27.6.2024, 4.7.2024, 13.7.2024 a 28.7.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného upomínku k úhradě dluhu vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy.10. Z předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému v této věci dne 19.3.2025 předžalobní upomínku, kdy jej vyzvala k úhradě do 3 dnů.11. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:12. Dne 14.5.2024 žalobkyně sestavila listinu označenou jako Tato smlouva o zápůjčce a opatřila ji svým elektronickým podpisem a PIN kódem , Anonymizováno, s uvedením jména žalovaného s tím, že se jedná o jeho podpis. V listině je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku 14 000 Kč bankovním převodem do dvou dnů od uzavření smlouvy a žalovaný jí ji vrátí spolu s poplatkem 3 640 Kč do 13.6.2024. RPSN bylo stanoveno na 2969 % a celková částka splatná žalovaným na 17 640 Kč. Pro případ prodlení přitom byla stanovena smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, rovněž bylo stanoveno, že za každou písemnou upomínku je žalovaný povinen uhradit 500 Kč. Za nedílnou součást této listiny poté byly označeny VOP, které upravují, že k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobkyní na jejích webových stránkách dojde až po zřízení uživatelského profilu, registraci klienta a ověření jeho totožnosti, kdy klient vyplní na stránkách žalobkyně formulář návrhu na uzavření smlouvy, opatří jej prostým elektronickým podpisem a odešle jej žalobkyni. Následně dojde k ověření totožnosti klienta provedením autorizační platby 1 Kč přes platební kartu na účet žalobkyně. K uzavření samotné smlouvy má poté dojít doručením akceptace smlouvy klientovi ze strany žalobkyně.13. V květnu r. 2024 dosahovala průměrná RPSN v ČR u úvěrů na spotřebu 6,39 %.14. Dne 26.9.2023 byla z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně zaslána částka ve výši 1 Kč, dne 14.5.2024 poté zaslala žalobkyně ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného částku 14 000 Kč.15. Dne 20.6.2024, 27.6.2024, 4.7.2024, 13.7.2024 a 28.7.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného upomínku k úhradě dluhu vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy.16. Žalobkyně zaslala žalovanému v této věci dne 19.3.2025 předžalobní upomínku, kdy jej vyzvala k úhradě do 3 dnů.17. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).18. Dle § 562 odst. 1 a 2 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.19. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.20. Dle § 551 o.z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o.z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.21. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).22. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.23. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.24. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.25. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.26. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.27. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.28. Ust. § 2390 o.z. uvádí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.29. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.30. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.31. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.32. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, jež je platně a účinně uzavřena až předáním peněz, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi ní a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 14.5.2024 prostředky komunikace na dálku, na jejích webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalovaného v pozici dlužníka byla dle názoru soudu v tomto případě řádně ověřena ověřovací platbou z jeho bankovního účtu. V řízení však nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána verifikačním kódem , Anonymizováno, (tj. že by se mělo jednat o verifikační kód přidělený žalovanému za účelem podepsání dané smlouvy, že byl tento kód žalovanému zaslán a že jej žalovaný užil pro podpis dané smlouvy). Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s žalobkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni z titulu dané smlouvy cokoli hradit.I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy. Vzhledem k tomu, že poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházela z informací od žalovaného co do jeho poměrů a z jím předložených dokumentů, příp. nahlédla i do relevantních databází, zcela však absentuje konkrétní tvrzení, jaké informace a dokumenty od žalovaného vyžadovala, jaké informace jí byly sděleny a jaké dokumenty jí byly předány, jak uvedené ověřila a kdy, jaké lustrace provedla, kdy a s jakým výsledkem a jak vše zhodnotila. Nadto k uvedenému nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.Ke stejnému závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy by přitom soud dospěl i v případě jejího přezkumu co do souladnosti ujednání s dobrými mravy, resp. přiměřenosti poplatků. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu adhezní s RPSN 2969 %, tedy s RPSN dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícími dobrým mravům, když se jedná o sazbu, která podstatně převyšuje míru RPSN obvyklou v době jejího sjednání - dle ARAD se jednalo o 6,39 %, přičemž se podle soudu jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se pak jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud tedy dospěl k závěru, jak je uvedeno výše, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru.S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné, resp. absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 14 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat.S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 14 000 Kč (bez jakéhokoli příslušenství s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti, viz výše) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Lhůta k úhradě byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů s ohledem na výši přiznaného plnění a skutečnosti, že se jednalo o částku, o jejíž vydání byl vyzván již na počátku r. 2025. Dle názoru soudu se tak jedná o spravedlivé uspořádání a přiměřenou lhůtu.33. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl žalovaný převažující úspěch ve věci, a má tedy vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů, žádné náklady mu však nevznikly (výrok III).