Окружной суд, дело № 4 C 79/2026: онлайн-кредит и формальная проверка кредитоспособности

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 13 635 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, , která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím internetových stránek , web, . K uzavření smlouvy dochází v chráněném internetovém prostředí nebo v mobilní aplikaci k tomu určené. Zájemce o úvěr vyplní požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá automatický schvalovací proces. Pokud je žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v aplikaci text smlouvy, kde je uvedeno telefonní číslo a zájemci je následně zaslán SMS kód. Žalovanému byla zaslána na email , e-mail, . Při sjednání smlouvy se dále ověřuje účet žadatele, kdy ověřovací poplatek 1 Kč má zaslat na účet žalobkyně, případně se ověřuje účet žalované prostřednictvím bankovní identity. Úvěr je poskytnut, pokud se jméno vlastníka účtu shoduje se jménem žadatele. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného jednak prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, jednak si od žalovaného vyžádala informace o jeho osobních, rodinných a majetkových poměrech. Žalovaný uvedl příjem ve výši 24 000 Kč, na výdaje pak životní minimum a splátky ve výši 17 000 Kč. Žalobkyně si ověřila výši závazků, kdy z NRKI zjistila splátky žalovaného ve výši 4 315 Kč. Schválená výše úvěru činila 10 000 Kč a byla na účet žalovaného – , č. účtu, zaslána , datum, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatkem za doplňkové služby ve výši 99 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů soud zjistil, že listiny úvěrová smlouva č. , číslo smlouvy, , splátkový kalendář a sazebník poplatků byly podepsány IP zařízením, kódem z telefonního čísla , tel. číslo, dne , datum, . Ke smlouvě byl připojen splátkový kalendář a sazebník poplatků. V rámci smlouvy bylo ujednáno, že žalovanému bude poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 24 měsíčních splátkách v proměnlivé výši v rozmezí 508 Kč až 1 006 Kč, žalovaný se dále zavázal hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatky za doplňkové služby, v případě žalovaného ve výši 99 Kč. RPSN činilo 49,2 % (smlouva o úvěru ze dne , datum, , předsmluvní informace, splátkový kalendář a sazebník poplatků).4. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo prokázáno, že dne , datum, zaslala žalobkyně na účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč.5. Z karty klienta bylo prokázáno, že jde o dokument vytvořený žalobkyní shrnující informace o žalovaném, jako klientovi a o žádosti o úvěr. Žalovaný měl uvést příjmy 24 000 Kč plynoucí ze zaměstnání, dále pak další příjmy domácnosti ve výši 67 000 Kč a na výdajích pak dosavadní externí splátky ve výši 17 000 Kč.6. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací bylo prokázáno, že žalovaný měl v historii nebankovních úvěrů nalezeno celkem sedm splátkových úvěrů, z toho tři ukončené, jeden ve stadiu žádosti, jeden odmítnutý, jeden odvolaný a jeden existující. Existující pak je s výší splátky 4 173 Kč, zbývající částkou 279 591 Kč a bez splátek po splatnosti. Dále byl evidován jeden nesplátkový úvěr s úvěrovým rámcem 7 000 Kč.7. Z dohledání informací o činnosti klienta bylo prokázáno, že jde o dokument vytvořený žalobkyní shrnující informace o způsobu uzavření smlouvy s žalovaným přes telefonní číslo , tel. číslo, .8. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že jí žalobkyně disponuje.9. Ze zprávy , banka, . ze dne , datum, bylo prokázáno, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému.10. Z výpisu z účtu žalobkyně o poskytnutí úvěru žalovanému bylo prokázáno, že dne , datum, odešla z účtu žalobkyně platba ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, .11. Z výzvy před zesplatněním spolu s podacím archem bylo prokázáno, že dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 3 612 Kč, a to do 30 dnů s tím, že pokud tak žalovaný neučiní, bude přistoupeno k zesplatnění celého úvěru.12. Z výzvy k zaplacení celého úvěru bylo prokázáno, že dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k uhrazení celkové částky 13 635 Kč.13. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že dne , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky 13 635 Kč s tím, že pokud tak neučiní do , datum, , bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou.14. Z kopie dokladů bylo prokázáno, že jimi žalobkyně disponuje.15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.24. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako „Úvěrová smlouva č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, “ podepsal. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o. z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník v systému , web, zobrazí souhlasila se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána. Přestože měla žalobkyně k dispozici fotografii osobního dokladu žalovaného, a další osobní údaje žalovaného, nelze z předmětného jednání ani jednoznačně identifikovat jednající osobu, neboť fotografiemi osobních dokladů a bankovním účtem žalovaného může disponovat i jiná osoba odlišná od žalovaného, případně mohly být fotografie pořízeny žalovaným za jiným účelem než sjednání úvěru. Jelikož však bylo prokázáno zaslání částky 10 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu vrátil částku 2 886 Kč.25. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům a platit splátky poskytnutého úvěru. Nebyly ověřovány příjmy, výdaje a osobní situace žalovaného, aby mohl být učiněn závěr o jeho schopnosti splácet závazek. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).26. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.27. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 7 114 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 7 114 Kč (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.28. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.29. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky 7 114 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl od , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po vyhlášení rozsudku), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.30. Ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství soud žalobu zamítl.31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému, žádné náklady nevznikly (výrok III.).32. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 o.s.ř.