Pulse · Documents · Czechia · Czech Ministry of Justice — case law database

District Court of Prague: Recovery of Debt from Consumer Loan

13 C 66/2026-381 — o 28 435 Kč s příslušenstvím

court decision 2026-08-12 27 510 characters Digital identity and public services
No translation Download On the source site
Current version. Last change recorded on 2026-11-05.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 13 435 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 3. 2025 do 9. 6. 2025, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 165,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 28 435 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 12. 2. 2025 formou prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná smlouvu potvrdila autorizačním SMS kódem , hodnota, a na jejím základě jí byl dne 12. 2. 2025 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, splatný dne 14. 3. 2025. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 36,5 % ročně, představující ke dni splatnosti částku 450 Kč, a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, přičemž celková splatná částka činila 20 850 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované, zejména s ohledem na její zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , čistý měsíční příjem ve výši 41 006 Kč, pravidelné měsíční výdaje ve výši 12 214 Kč a údaje z bankovního reportu. Žalovaná však svůj závazek řádně a včas nesplnila a ke dni splatnosti neuhradila ničeho. Dne 20. 5. 2025 byla pohledávka ze smlouvy včetně veškerého příslušenství a souvisejících práv postoupena společností , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která ji téhož dne dále postoupila žalobkyni, společnosti , Jméno žalobkyně, . O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 23. 5. 2025, který současně obsahoval předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Žalobkyně proto po žalované požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za úvěr ve výši 5 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 085 Kč, smluvních nákladů za SMS a e-mailové upomínky ve výši 800 Kč, nákladů za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč, jednorázového poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 450 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, a soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 2. 2025 se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut bankovním převodem na bankovní účet žalované dne 12. 2. 2025 a žalovaná se zavázala uhradit celkovou splatnou částku 20 850 Kč jednorázově do 14. 3. 2025. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 36,5 % p. a., úroky celkem ve výši 450 Kč a poplatek za úvěr ve výši 5 400 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 5395,58 %. Uvedená smlouva byla soudu předložena jako elektronický dokument PDF. Z vlastností dokumentu soud zjistil, že dokument byl vytvořen dne 5. 6. 2025 ve 20:13:10 hod., tedy téměř čtyři měsíce po tvrzeném uzavření úvěrové smlouvy. Dokument neobsahuje žádný elektronický podpis. V textu smlouvy jsou u jména žalované v místě určeném pro podpis připojeny tyto údaje: uvedení SMS kódu, jímž měla být žalovanou podepsána „, hodnota, “ a datem a časem podpisu ze strany žalované „12. 02. 2025 v 10:54:20 hod.“ a u úvěrujícího pouze datum 12. 2. 2025 a jméno , jméno FO, (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 2. 2025 a Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 2. 2025).5. Ze všeobecných obchodních podmínek, zejména z bodu č. 4 vyplývá proces uzavírání smlouvy. Není zřejmé, kdy nabyly účinnosti, ani že byly poskytnuty žalované. V místě podpisu je pouze uvedeno: „dne 12. 2. 2025 10:54:20, Já, , Jméno žalované, , rodné číslo , hodnota, . Potvrzuji, že jsem si přečetl(a) a souhlasím s VOP. Podpis proveden SMS kódem , hodnota, .“6. Z otisků obrazovky počítače z programu žalobkyně má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala elektronickou komunikaci se žalovanou, vedenou na e-mailové adrese , e-mail, a telefonním čísle , tel. číslo, ve vztahu k úvěru č. , hodnota, . Z přehledu e-mailové komunikace vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované zasílala zejména upomínky týkající se prodlení s úhradou úvěru, mimo jiné zprávy s předměty „Jste 1 týden po splatnosti“, „, právnická osoba, je 10 dní po splatnosti“, „, právnická osoba, je 14 dní po splatnosti“, „, právnická osoba, je 20 dní po splatnosti“, „, právnická osoba, je 25 dní po splatnosti“ a výzvy k úhradě dlužné částky. Z přehledu SMS komunikace dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované zasílala textové zprávy upozorňující na prodlení se splácením úvěru, vznik sankčních poplatků a možnost předání pohledávky inkasní agentuře, přičemž v jednotlivých zprávách byla uváděna aktuální výše dluhu.7. Z dokumentu označeného jako „editace profilu klienta“ soud zjistil, že v evidenci právní předchůdkyně žalobkyně byla vedena žalovaná s e-mailovou adresou , e-mail, a telefonním číslem , tel. číslo, . V klientském profilu byl uveden hlavní zdroj příjmu „zaměstnanec na plný pracovní úvazek“, zaměstnavatel , právnická osoba, , funkce hlavní operátor, čistý měsíční příjem ve výši 41 006 Kč a jako druh dalšího příjmu byla uvedena podnikatelská činnost. Dále bylo evidováno bydlení v nájmu, čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 80 000 Kč, dvě osoby v domácnosti bez vyživovaných osob, měsíční splátky hypoték ve výši 0 Kč, ostatní náklady ve výši 2 214 Kč, náklady na bydlení (včetně nájemného) ve výši 8 500 Kč a náklady na služby a energie ve výši 1 500 Kč měsíčně. Součástí klientského profilu byly rovněž identifikační a kontaktní údaje žalované. Z uvedeného dokumentu však nelze zjistit, kdy byly jednotlivé údaje do systému vloženy, z jakého zdroje pocházely, zda byly právní předchůdkyní žalobkyně jakkoli ověřovány ani jakým způsobem byly při posouzení úvěruschopnosti žalované vyhodnoceny. Dokument pouze dokládá, že uvedené údaje byly v informačním systému žalobkyně evidovány.8. Z bankovních výpisů žalované soud zjistil, že na její účet byly v rozhodném období pravidelně připisovány příjmy ze zaměstnání od společnosti , právnická osoba, , resp. , právnická osoba, , právnická osoba, ., například dne 12. 4. 2024 ve výši 50 901 Kč, dne 10. 5. 2024 ve výši 43 379 Kč, dne 12. 12. 2024 ve výši 44 695 Kč a dne 10. 1. 2025 ve výši 37 607 Kč. Na účet žalované byly dále připisovány finanční prostředky z úvěrů poskytnutých společnostmi Movinero, Emma's Credit, Rerum Finance či Leaderfin, a to v částkách od jednotek tisíc korun až po desítky tisíc korun. Z výpisů dále vyplynulo, že žalovaná pravidelně hradila nájemné ve výši 11 500 Kč měsíčně a realizovala platby na úhradu svých závazků, například dne 12. 4. 2024 částku 25 211,90 Kč společnosti Emma's Credit a dne 10. 5. 2024 částku 28 306,16 Kč společnosti Movinero. Soud dále zjistil, že žalovaná opakovaně a ve značném rozsahu disponovala finančními prostředky za účelem sázení a hazardních her. Z účtu byly prováděny četné platby ve prospěch společností Tipsport.net a.s., GOPAY*TIPSPORT.CZ a sazka.cz, zpravidla v jednotlivých částkách od 100 Kč do 5 000 Kč, přičemž například dne 12. 12. 2024 byly realizovány platby související se sázením v souhrnné výši nejméně 21 000 Kč. Současně byly na účet žalované připisovány i výhry z hazardních her, například dne 16. 4. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 9. 12. 2024 ve výši 30 000 Kč a 7 000 Kč a dne 30. 12. 2024 ve výši 8 000 Kč. Z bankovních výpisů soud rovněž zjistil opakované převody finančních prostředků mezi žalovanou a fyzickými osobami, zejména , jméno FO, , jméno FO, a , jméno FO, . Například dne 23. 12. 2024 byly na účet žalované připsány platby od , jméno FO, ve výši 80 000 Kč, 40 000 Kč a 26 000 Kč, dne 12. 12. 2024 částka 45 000 Kč a dne 10. 1. 2025 částka 7 000 Kč od , jméno FO, . Současně byly z účtu žalované těmto osobám odesílány finanční prostředky v částkách od několika set korun do několika tisíc korun.9. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že dne 12. 2. 2025 byla zaslána částka 15 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou pro příjemce „Půjčka“.10. Z upomínky ze dne 30. 3. 2025 a ze dne 17. 4. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanou vyzývat k úhradě dlužné částky. Žalobkyně však nedoložila, že uvedené upomínky byly žalované doručeny ani že jí byly alespoň odeslány.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou, která ji téhož dne dále postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 23. 5. 2025, jehož odeslání má soud za prokázané z poštovního podací lístku ze dne 28. 5. 2025.12. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 5. 2025 a podacího lístku ze dne 28. 5. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.14. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 2. 2025 poskytla žalované celkově částku ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná i přes zaslanou předžalobní výzvu, právní předchůdkyni žalobkyně nic neuhradila.15. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.25. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.26. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.28. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.29. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou tvrzenou pohledávku mající právní základ v úvěrové smlouvě ze dne 12. 2. 2025, neboť má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva v žalobkyní tvrzeném znění.31. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 13 C 66/2026-13 ze dne 7. 5. 2026, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovanou, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovanou, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny.32. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházela z údajů poskytnutých žalovanou při registraci a sjednávání úvěru, z údajů evidovaných v kartě klienta a z bankovního reportu zachycujícího transakční historii bankovního účtu žalované. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti byly zohledněny zejména údaje o zaměstnání žalované, jejích příjmech, bytové situaci, počtu členů domácnosti, vyživovacích povinnostech, pravidelných výdajích a pohybech na bankovním účtu. Jiný podklad pro posouzení úvěruschopnosti předložen nebyl. Z provedených důkazů nelze zjistit, zda a v jakém rozsahu byly údaje sdělené žalovanou samostatně ověřovány, ani jakým způsobem byly získané informace vyhodnoceny při rozhodování o poskytnutí úvěru.33. Pokud jde o příjmovou stránku žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údaje o čistém měsíčním příjmu žalované ve výši 41 006 Kč, z hlavního zdroje příjmu označeného jako „zaměstnanec – plný pracovní úvazek“, zaměstnavatele , právnická osoba, a z dalšího příjmu označeného jako podnikatelská činnost. V bankovním reportu jsou současně zachyceny pravidelné příjmy ze zaměstnání od společnosti , právnická osoba, , resp. , právnická osoba, ., např. dne 12. 4. 2024 ve výši 50 901 Kč, dne 10. 5. 2024 ve výši 43 379 Kč, dne 12. 12. 2024 ve výši 44 695 Kč a dne 10. 1. 2025 ve výši 37 607 Kč. Vedle toho byly na účet žalované připisovány další příležitostné platby, zejména od osoby označené jako , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, zpravidla v částkách od 7 000 Kč do 80 000 Kč, jakož i další jednotlivé příchozí platby od třetích osob, z nichž nelze dovodit, že by šlo o příjmy z podnikatelské činnosti žalované, ostatně právní předchůdkyně žalobkyně ani neověřila z veřejných zdrojů, že by žalovaná měla povolení k podnikatelské činnosti. Z bankovního reportu je dále patrné, že žalovaná již před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy opakovaně čerpala úvěry a půjčky od různých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Dne 15. 4. 2024 byla na účet žalované připsána částka 22 500 Kč s označením „CreditGo půjčka“ od společnosti Emma's Credit s.r.o., z výpisů jsou současně patrny i následné úhrady související s tímto závazkem. V období od dubna do května 2024 byly na účet žalované opakovaně připisovány částky od společnosti Movinero označené jako „Poskytnutí spotřebitelského úvěru“, a to například ve výši 1 000 Kč, 1 180 Kč, 1 500 Kč, 2 000 Kč, 4 000 Kč, 5 000 Kč či 8 000 Kč. Dne 23. 10. 2024 byla žalované poskytnuta půjčka od společnosti Leaderfin s.r.o. ve výši 10 000 Kč. V prosinci 2024 byly na účet žalované opakovaně připisovány finanční prostředky od společnosti Rerum Finance, např. dne 30. 12. 2024 částka 10 000 Kč a následně dne 31. 12. 2024 další částky. Dne 23. 12. 2024 byla na účet žalované připsána částka 18 000 Kč označená jako „CreditGo půjčka“ od společnosti Emma's Credit s.r.o. Soud proto má za prokázané, že žalovaná měla již před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy opakované zkušenosti s čerpáním spotřebitelských úvěrů a půjček.34. Pokud jde o výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčních nákladů na služby a energie ve výši 1 500 Kč, ostatních pravidelných nákladů ve výši 2 214 Kč, absence splátek hypotéky, dvou osob v domácnosti a neexistence vyživovaných osob. Bankovní report však zachycuje podstatně širší spektrum výdajů žalované. Z účtu žalované bylo pravidelně hrazeno nájemné ve výši 11 500 Kč měsíčně, například dne 12. 4. 2024, 13. 5. 2024, 12. 12. 2024 a 11. 1. 2025. Současně žalovaná hradila splátky úvěrů a dalších závazků, například dne 12. 4. 2024 částku 25 211,90 Kč společnosti Emma's Credit, dne 10. 5. 2024 částku 28 306,16 Kč společnosti Movinero, dne 23. 12. 2024 částku 67 423 Kč na úvěr evidovaný pod označením ID , hodnota, a částku 15 268 Kč na úvěr evidovaný pod označením ID , hodnota, . Z výpisů jsou dále patrné platby ve prospěch společností Leaderfin s.r.o., Movinero, Emma's Credit a dalších věřitelů. Žalovaná dále vynakládala prostředky na běžné životní potřeby, zejména na nákupy potravin, drogistického a spotřebního zboží, platby za telefonní a internetové služby, pojištění, pohonné hmoty, internetové nákupy a další služby. Současně z výpisů vyplývají výdaje na nákupy u společností Alza, Temu, Avon Cosmetics, Rohlik.cz, Zásilkovna či PPL. Soud dále zjistil opakované a četné výdaje související s hazardními hrami a sázením. Z účtu žalované byly pravidelně realizovány platby ve prospěch společností GOPAY*TIPSPORT.CZ, Tipsport.net a.s. a sazka.cz, a to v jednotlivých částkách od 100 Kč do 5 000 Kč, přičemž v některých dnech dosáhly souhrnně několika tisíc až desítek tisíc korun. Například dne 12. 12. 2024 činila hodnota plateb souvisejících se sázením nejméně 21 000 Kč a ve dnech 28. až 31. 12. 2024 byly realizovány další sázkové transakce v řádu desítek tisíc korun. Z předložených listin však nelze zjistit, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně tyto zjištěné výdaje, čerpání dalších úvěrů a transakce související s hazardními hrami vyhodnotila při posuzování schopnosti žalované splácet další úvěrový závazek.35. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.36. Pro úplnost soud uvádí, že soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou jednaly, že si žalovaná zřídila u právní předchůdkyně žalobkyně klientský účet. Z předložených otisků obrazovky však nevyplývá odeslání e-mailu o schválení žádosti o úvěr ani SMS obsahující PIN kód pro podpis smlouvy; zachycena je výlučně následná upomínací a vymáhací komunikace související s úvěrem č. , hodnota, . Soud tak má prokázáno, že žalovaná zaslaným kódem neodsouhlasila právě smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Přehlédnout nelze, že žalovaná měla smlouvu akceptovat dne 12. 2. 2025, avšak samotný soudu předložený elektronický dokument vznikl až dne 5. 6. 2025, tedy až poté, kdy měla být žalovanou akceptována. Tedy z předložených důkazů není zřejmé, jakou konkrétní smlouvu a o jakém obsahu právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela.37. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.38. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná na tuto částku neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 23. 5. 2025, ve kterém vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaná tedy měla nejpozději 9. 6. 2025 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradila, dostala se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.39. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty či úroků z prodlení nad rámec přiznaných (výrok II. tohoto rozsudku).40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 165,40 Kč, přičemž tato částka představuje 5,6 % z celkové částky nákladů žalobkyně, tedy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně, který činí 52,8 % a neúspěchem žalobkyně, který činí 47,2 %, z celkové výše nákladů, tj. z 2 953 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 138 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru z tarifní hodnoty ve výši 28 435 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody; ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (výrok III. tohoto rozsudku).