Pulse · Documents · Czechia · Chamber of Deputies (Czechia)
Czech Law Amending the Criminal Procedure Code
Novela z. - trestní řád - EU
V l á d n í n á v r h
ZÁKON ze dne ………………. 2026, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna trestního řádu
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 326/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 29/2024 Sb., zákona č. 165/2024 Sb., zákona č. 166/2024 Sb., zákona č. Sb., zákona č. Sb., zákona č. 24/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona č. 269/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb., zákona č. 285/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1. V § 7 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3) Orgány činné v trestním řízení předávají správci majetku zajištěného v trestním řízení informace nezbytné pro řádný výkon správy zajištěného majetku.
(4) Pokud tím není ohrožen účel trestního řízení, orgány činné v trestním řízení poskytnou Ministerstvu vnitra na jeho žádost v nezbytném rozsahu informaci pro účely spolupráce s orgánem cizího státu v oblasti správy zajištěného majetku.“.
2. V § 7a odst. 1 větě první a v § 8 odst. 2 větě první se za slova „obviněného nebo“ vkládají slova „zúčastněné osoby anebo“.
3. V § 8 odst. 2 větě první se slova „a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání“ nahrazují slovy „nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán a v řízení před soudem“.
CELEX: 32024L1260
4. V § 8 odst. 2 se věta druhá včetně poznámky pod čarou č. 13 zrušuje.
5. V § 8 odst. 2 větě třetí se za slovo „majetku“ vkládají slova „nebo ve kterém přichází v úvahu podání návrhu na uložení odčerpávacího opatření“, slova „po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání“ se nahrazují slovy „v řízení před soudem“, slovo „informace“ se nahrazuje slovem „údaje“, slova „nebo pro účely zajištění jeho výkonu“ se nahrazují slovy „, pro účely zajištění jeho výkonu nebo pro účely posouzení , zda jsou splněny podmínky pro zajištění podle § 79i nebo pro podání návrhu na uložení odčerpávacího opatření“ a v části věty za středníkem se slovo „informací“ nahrazuje slovem „údajů“.
6. V § 8 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Orgán určený podle § 85 odst. 1 zákona o Policii České republiky k plnění úkolů úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti může požadovat údaje z centrální evidence účtů za podmínek stanovených zvláštním zákonem. V nezbytném rozsahu také může v trestním řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, ke zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce požadovat od správce daně údaje získané při správě daní; poskytnutí takových údajů není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
CELEX: 32024L1260
7. V § 8 odst. 7 se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.
8. V § 8 odst. 8 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.
9. V § 47 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Pokud s ohledem na povahu zajištěného majetku přichází v úvahu jeho prodej podle zvláštního právního předpisu bez návrhu nebo souhlasu obviněného, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění poučí obviněného o podmínkách takového prodeje a vyzve jej, aby se v jím stanovené přiměřené lhůtě k možnému prodeji vyjádřil a případně uvedl zvláštní okolnosti, pro které nelze zajištěný majetek považovat za snadno nahraditelný.“.
CELEX: 32024L1260
10. V § 79a se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Pokud s ohledem na povahu zajištěné věci přichází v úvahu její prodej podle zvláštního právního předpisu bez návrhu nebo souhlasu toho, komu byla věc zajištěna, orgán činný v trestním řízení jej v rozhodnutí o zajištění poučí o podmínkách takového prodeje a vyzve jej, aby se v jím stanovené přiměřené lhůtě k možnému prodeji vyjádřil a případně uvedl zvláštní okolnosti, pro které nelze zajištěnou věc považovat za snadno nahraditelnou.“.
CELEX: 32024L1260
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení
Čl. II
Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 225/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 326/2023 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:
1. V § 9 odstavec 4 zní:
„(4) Obsahem smlouvy podle odstavce 2 písm. c) musí být i ujednání o a) povinnosti smluvního správce mít po dobu výkonu správy uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle § 8a odst. 4, b) povinnosti smluvního správce zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech týkajících se trestního řízení, o nichž se dozvěděl v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona, a o tom, že jej této povinnosti mlčenlivosti může zprostit soud, který s ním uzavřel smlouvu, a v řízení před soudem předseda senátu, c) způsobu přechodu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené policejním orgánem nebo státním zástupcem z tohoto orgánu na soud a d) způsobu stanovení kupní ceny a o postupu při prodeji, přichází-li v úvahu prodej zajištěného majetku.“.
2. V § 9 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Smlouva podle odstavce 2 písm. c) může být uzavřena i pro výkon dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem. Výkon správy smluvním správcem začíná uzavřením smlouvy a převzetím majetku, který má být spravován.“.
3. V § 9b se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Insolvenční správce je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech týkajících se trestního řízení, o nichž se dozvěděl v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona; této povinnosti mlčenlivosti jej může zprostit soud, který jej pověřil správou podílu, a v řízení před soudem předseda senátu. Totéž platí pro osoby, prostřednictvím kterých insolvenční správce vykonává funkci správce podílu.“.
4. Za § 9c se vkládá nový § 9d, který včetně nadpisu zní:
„§ 9d
Spolupráce s orgány cizích států
(1) Ministerstvo vnitra spolupracuje při výkonu správy majetku zajištěného v trestním řízení vedeném v České republice nebo v řízení v trestních věcech vedeném v cizím státě s orgány cizích států a vyměňuje si s nimi informace nezbytné k výkonu takové správy. Informace z probíhajícího trestního řízení získané od orgánů činných v trestním řízení pro jiné účely než pro účely této spolupráce může orgánu cizího státu poskytnout jen se souhlasem státního zástupce, je-li vedeno přípravné řízení, jinak předsedy senátu soudu, který vede trestní řízení.
(2) Správce uvedený v § 9 odst. 2, § 9b nebo v § 9c poskytne Ministerstvu vnitra na jeho žádost informace nezbytné pro spolupráci podle odstavce 1. Informaci z probíhajícího trestního řízení, kterou získal od orgánů činných v trestním řízení, může Ministerstvu vnitra poskytnout jen s předchozím souhlasem státního zástupce, je-li vedeno přípravné řízení, jinak předsedy senátu soudu, který vede trestní řízení. Pokud jiný správce než Ministerstvo vnitra potřebuje k výkonu správy informaci od orgánu cizího státu, vyžádá si ji prostřednictvím Ministerstva vnitra.
(3) Ministerstvo vnitra si s orgánem cizího státu vyměňuje informace v dohodnutém jazyce. Pokud k dohodě nedošlo, Ministerstvo vnitra mu žádost o informace podle odstavce 1 zašle v jeho úředním jazyce a vyžádané informace poskytne v českém jazyce.“.
CELEX: 32024L1260
5. V § 12 odst. 1 větě první se slova „s předchozím souhlasem obviněného“ nahrazují slovy „na návrh obviněného nebo s jeho předchozím souhlasem“.
CELEX: 32024L1260
6. V § 12 odst. 2 úvodní části ustanovení se za slovo „Bez“ vkládají slova „návrhu nebo“.
CELEX: 32024L1260
7. V § 12 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Nebyl-li obviněný o možném prodeji zajištěného majetku podle odstavce 2 poučen již dříve, soud jej před rozhodnutím o prodeji poučí o podmínkách prodeje a vyzve jej, aby se v soudem stanovené přiměřené lhůtě k prodeji vyjádřil a případně uvedl zvláštní okolnosti, pro které nelze zajištěný majetek považovat za snadno nahraditelný.“.
Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 4 až 7.
CELEX: 32024L1260
8. V § 12 odst. 7 se věta první nahrazuje větou „Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má, s výjimkou stížnosti proti usnesení podle odstavce 2 písm. a), odkladný účinek.“.
CELEX: 32024L1260
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o Policii České republiky
Čl. III
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 273/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 318/2015 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 205/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 304/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 374/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 78/2025 Sb., zákona č. 173/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona č. 230/2025 Sb. a zákona č. 314/2025 Sb., se mění takto:
1. § 7a včetně nadpisu zní:
„§ 7a
Nakládání s majetkem mezi organizačními složkami státu
O naložení s věcí ve vlastnictví České republiky mezi organizačními složkami státu, které jsou součástí policie, nebo mezi ministerstvem a těmito organizačními složkami státu, a to přenecháním k užívání nebo změnou příslušnosti hospodařit, může rozhodnout opatřením31) v případě, že je to potřeba v souvislosti s plněním úkolu policie, a) ministr, jde-li o věc nemovitou, nebo b) policejní prezident, jde-li o věc movitou.“.
2. V § 66 odst. 2 se za slova „Úřadu práce České republiky50)“ vkládají slova „, integrovaného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí56), centrálního registru pojištěnců57)“.
Poznámky pod čarou č. 56 a 57 znějí:
„56) § 4c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 57) § 27 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.“.
3. V § 75 odstavec 4 zní:
„(4) Krycí doklad opatřuje nebo vydává policie nebo ministerstvo se souhlasem policejního prezidenta. Ministerstvo a policie vedou evidence jimi vydaných nebo opatřených krycích dokladů.“.
4. § 85 a 86 včetně nadpisu znějí:
„Vyhledávání majetku z trestné činnosti
§ 85 (1) Policejní prezident určí útvar policie k plnění úkolů úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 (dále jen „orgán pro vyhledávání majetku“).
(2) Orgán pro vyhledávání majetku zjišťuje povahu, rozsah nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění v řízení v trestních věcech a spolupracuje s úřadem pro vyhledávání majetku z trestné činnosti z jiného členského státu Evropské unie, který uplatňuje předpisy k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 (dále jen „přeshraniční orgán pro vyhledávání majetku“).
§ 86 (1) Orgán pro vyhledávání majetku může žádat od přeshraničního orgánu pro vyhledávání majetku informace nezbytné ke zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění v trestním řízení. V žádosti orgán pro vyhledávání majetku co nejpřesněji uvede a) předmět žádosti a podrobnosti o hledaných věcech, b) důvody žádosti, včetně významu požadované informace pro zjištění povahy, rozsahu nebo umístění dotčených věcí, c) povahu řízení, d) trestný čin, se kterým žádost souvisí, e) souvislost mezi řízením a členským státem, jehož přeshraničnímu orgánu pro vyhledávání majetku je žádost zasílána, f) je-li to nezbytné pro identifikaci fyzických nebo právnických osob, které s předmětem žádosti souvisejí, jakékoli identifikační doklady nebo informace, které má k dispozici, g) další osobní údaje nezbytné pro podání nebo vyřízení žádosti a h) důvody naléhavosti v případě, že je žádost označena jako naléhavá.
(2) Orgán pro vyhledávání majetku na žádost přeshraničního orgánu pro vyhledávání majetku shromažďuje a poskytuje informace nezbytné pro zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění v řízení v trestních věcech, které je oprávněn získat podle tohoto zákona. Nelze-li potřebné informace opatřit podle tohoto zákona, orgán pro vyhledávání majetku je opatří podle § 7 a § 8 odst. 1 až 3, 6 a 8 trestního řádu; při tomto postupu má postavení policejního orgánu.
(3) Orgán pro vyhledávání majetku poskytne přeshraničnímu orgánu pro vyhledávání majetku jen osobní údaje spadající do některé z kategorií uvedených v oddílu B bodu 2 přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794, s výjimkou osobních údajů spadajících do kategorie uvedené v oddílu B bodu 2 písm. c) podbodu v) přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794.
(4) Orgán pro vyhledávání majetku na žádost podanou přeshraničním orgánem pro vyhledávání majetku poskytne informace nebo takovou žádost s odůvodněním odmítne do a) 8 hodin od obdržení žádosti označené jako naléhavá, má-li k příslušným evidencím orgán pro vyhledávání majetku přímý přístup, b) 3 dnů od obdržení žádosti označené jako naléhavá, může-li orgán pro vyhledávání majetku informace získat od jiného orgánu nebo osoby, nebo c) 7 dnů od obdržení žádosti v ostatních případech.
(5) Lhůtu stanovenou v odstavci 4 písm. a) nemusí orgán pro vyhledávání majetku dodržet, pokud mu nejsou informace v konkrétním případě přímo přístupné. O tom neprodleně informuje žádající přeshraniční orgán pro vyhledávání majetku; informace poskytne bez odkladu nebo žádost s odůvodněním odmítne nejpozději do 3 dnů od konce původní lhůty.
(6) Lhůtu stanovenou v odstavci 4 písm. c) nemusí orgán pro vyhledávání majetku dodržet, pokud je vyřízení žádosti spojeno s nepřiměřeným zatížením tohoto orgánu. O tom neprodleně informuje žádající přeshraniční orgán pro vyhledávání majetku; informace poskytne bez odkladu nebo žádost s odůvodněním odmítne nejpozději do 7 dnů od konce původní lhůty.
(7) Orgán pro vyhledávání majetku může v odpovídající části odmítnout poskytnutí informací na žádost o informace podle odstavce 2, pokud a) žádost není podána přeshraničním orgánem pro vyhledávání majetku, b) žádost není podána pro zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění v řízení v trestních věcech, c) žádost nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1 písm. c), d), f) až h) nebo neuvádí souvislost mezi řízením v trestních věcech a Českou republikou, d) požadované informace jsou zjevně nepřiměřené nebo nejsou nezbytné k dosažení účelu žádosti nebo požadované osobní údaje nesplňují podmínky uvedené v odstavci 3, e) lze důvodně předpokládat, že by poskytnutí požadovaných informací poškodilo podstatné národní bezpečnostní zájmy, ohrozilo odhalování nebo vyšetřování trestného činu nebo bezprostředně ohrozilo život nebo zdraví fyzické osoby, nebo f) k poskytnutí požadovaných informací nedal souhlas stát, od kterého byly získány.
(8) Pokud by poskytnutí informací na žádost uvedenou v odstavci 2 bylo nutné zcela nebo částečně odmítnout, orgán pro vyhledávání majetku vyzve žádající přeshraniční orgán pro vyhledávání majetku k opravě, vysvětlení nebo upřesnění takové žádosti. Je-li to možné, orgán pro vyhledávání majetku požadované informace, kterých se odmítnutí netýká, poskytne ve lhůtách podle odstavců 4 až 6.
(9) Orgán pro vyhledávání majetku může přeshraničnímu orgánu pro vyhledávání majetku bez žádosti poskytnout informace nezbytné ke zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění v řízení v trestních věcech; ustanovení odstavce 3 a odstavce 7 písm. e) a f) se použijí obdobně. V takovém případě orgán pro vyhledávání majetku zároveň uvede, proč považuje poskytnutí informací za nezbytné pro plnění úkolů přeshraničního orgánu pro vyhledávání majetku.“.
CELEX: 32024L1260
5. V § 90c se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Orgán pro vyhledávání majetku využívá aplikaci sítě pro bezpečnou výměnu informací Evropského policejního úřadu, ledaže je v konkrétním případě nezbytné použít jiný bezpečný prostředek pro výměnu informací.“.
CELEX: 32024L1260
6. V § 116 odstavec 4 zní:
„(4) Policie se může podílet na zabezpečování letadel a posádek pro zdravotnickou záchrannou službu a zdravotnickou dopravu.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
Čl. IV
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 319/2024 Sb., zákona č. 270/2025 Sb. a zákona č. .../2026 Sb., se mění takto:
1. V části druhé hlavě I nadpis dílu 2 zní:
„Souhlas s opatřením a použitím informací“.
2. Za § 20 se vkládá nový § 20a, který včetně poznámky pod čarou č. 54 zní:
„§ 20a (1) Má-li si orgán určený podle § 85 odst. 1 zákona o Policii České republiky k plnění úkolů úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti (dále jen „orgán pro vyhledávání majetku“) pro účely spolupráce úřadů pro vyhledávání majetku podle předpisu Evropské unie upravujícího vymáhání a konfiskaci majetku54) vyžádat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, nebo údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů, je k udělení souhlasu podle § 8 odst. 2 věty první trestního řádu příslušné krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu má orgán pro vyhledávání majetku sídlo.
(2) Informace získané v rámci spolupráce úřadů pro vyhledávání majetku mohou být použity jako důkaz v trestním řízení, jestliže úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu takové jejich použití předem nevyloučil, a to za podmínek, které tento úřad případně stanovil.
(3) Orgán pro vyhledávání majetku může při poskytnutí informace úřadu pro vyhledávání majetku jiného členského státu vyloučit její použití jako důkazu v řízení v trestních věcech; takové použití vyloučí vždy, je-li splněna některá z podmínek uvedených v § 20 odst. 3. Pro použití této informace jako důkazu v řízení v trestních věcech může orgán pro vyhledávání majetku stanovit podmínky, pokud vyplývají z právního řádu České republiky.
(4) Jde-li o údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, údaje, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle daňového řádu, nebo údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů, u kterých orgán pro vyhledávání majetku sám nevyloučí jejich použití v jiném členském státě jako důkazu v řízení v trestních věcech, opatří si před jejich poskytnutím úřadu pro vyhledávání majetku jiného členského státu závazné stanovisko justičního orgánu k tomu, zda je třeba vyloučit nebo omezit takové jejich použití. Pro stanovení příslušnosti justičního orgánu se použije obdobně § 20 odst. 2 věta poslední.
(5) Jde-li o informaci získanou od jiného orgánu činného v trestním řízení, u které orgán pro vyhledávání majetku sám nevyloučí její použití v jiném členském státě jako důkazu v řízení v trestních věcech, opatří si před jejím poskytnutím úřadu pro vyhledávání majetku jiného členského státu k tomu, zda je třeba vyloučit nebo omezit takové její použití, závazné stanovisko předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce, a bylo-li trestní řízení pravomocně skončeno, předsedy senátu soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, jinak státního zástupce, který byl příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Policejní orgán, který orgánu pro vyhledávání majetku pro účely spolupráce úřadů pro vyhledávání majetku poskytuje informaci z probíhajícího trestního řízení, o tom předem informuje předsedu senátu a v přípravném řízení státního zástupce.
(6) K použití informace poskytnuté úřadu pro vyhledávání majetku jiného členského státu pro jiný účel než pro řízení v trestních věcech, pro které byla poskytnuta, je třeba souhlasu orgánu pro vyhledávání majetku; jde-li o informaci podle odstavce 5, vyžádá si orgán pro vyhledávání majetku před udělením souhlasu závazné stanovisko justičního orgánu k tomu, zda lze souhlas udělit. Jde-li o údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, údaje, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle daňového řádu, nebo údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů, souhlas udělit nelze. Na tyto skutečnosti musí být úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu při jejich poskytnutí upozorněn. Pro stanovení příslušnosti justičního orgánu se použije obdobně odstavec 5.
(7) Podle odstavců 1 až 6 se postupuje ve vztahu k jiným členským státům, pro které je závazný předpis Evropské unie upravující vymáhání a konfiskaci majetku54).
54) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 ze dne 24. dubna 2024 o vymáhání a konfiskaci majetku.“.
CELEX: 32024L1260
3. V § 45 odstavec 2 zní:
„(2) Má-li být mimo území České republiky zajištěna věc nebo majetek a k zajištění věci nebo majetku v České republice je třeba vydat rozhodnutí, proti kterému je přípustná stížnost, justiční orgán vydá takové rozhodnutí vždy. Nelze-li v přípravném řízení takového zajištění dosáhnout bez jeho schválení soudem, soudce na návrh státního zástupce potvrdí jím vydané rozhodnutí o zajištění věci nebo majetku; v potvrzení uvede, že jsou splněny podmínky stanovené právním řádem České republiky pro vydání takového rozhodnutí. Nevyhoví-li soudce návrhu, uvede současně důvody, pro které tak učinil. Osobě, jíž má být zajištěna věc nebo majetek, se rozhodnutí doručí až po provedení zajištění nebo po nevyhovění žádosti o jeho provedení cizozemským orgánem. Pokud by k rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce podle věty druhé byl příslušný soud, u něhož působí soudce, který takové rozhodnutí potvrdil, je namísto něj příslušný nejblíže nadřízený soud. Obdobně podle věty první až třetí a věty páté postupuje justiční orgán také v případě, že rozhoduje o zrušení zajištění, omezení zajištění, povolení provedení úkonu se zajištěnou věcí nebo majetkem anebo o jiném úkonu se zajištěnou věcí nebo majetkem.“.
4. V § 238a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Podle § 238ba, § 238da a § 238h odst. 6 se postupuje ve vztahu k jiným členským státům, pro které je závazný předpis Evropské unie upravující vymáhání a konfiskaci majetku54).“.
5. V části páté hlavě III dílu 2 se za nadpis oddílu 2 vkládá nový § 238ba, který včetně nadpisu zní:
„§ 238ba
Předběžné zajištění
(1) Pokud úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu informuje orgán pro vyhledávání majetku o tom, že na svém území zjistil majetek nebo jeho část anebo věc, které by mohly být předmětem příkazu k zajištění vydaného podle § 238c, a hrozíli nebezpečí z prodlení, orgán pro vyhledávání majetku o tom informuje justiční orgán, který by byl příslušný k vydání příkazu k zajištění. Zároveň jej požádá o stanovisko, zda má požádat o předběžné zajištění majetku, neboť lze očekávat vydání příkazu k zajištění tak, aby bylo možné osvědčení o vydání příkazu k zajištění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 předat do jiného členského státu ve lhůtě stanovené jeho právem nepřesahující 7 pracovních dnů od provedení předběžného zajištění v jiném členském státu. Pokud justiční orgán ve stanovisku uvedl, že lze očekávat vydání příkazu k zajištění ve stanovené lhůtě, orgán pro vyhledávání majetku požádá úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu o provedení předběžného zajištění.
(2) Pokud majetek nebo jeho část anebo věc uvedené v odstavci 1 byly v jiném členském státu předběžně zajištěny a úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu požaduje vyjádření, zda lze osvědčení o vydání příkazu k zajištění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 předat do jiného členského státu ve lhůtě uvedené v odstavci 1, orgán pro vyhledávání majetku si takové stanovisko vyžádá od justičního orgánu uvedeného v odstavci 1. Pokud úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu toto vyjádření nepožaduje, orgán pro vyhledávání majetku informuje justiční orgán uvedený v odstavci 1 o provedení předběžného zajištění v jiném členském státě a o nejvyšší přípustné době jeho trvání, je-li mu známa.
(3) Justiční orgán poskytne orgánu pro vyhledávání majetku stanovisko podle odstavců 1 a 2. Pokud ve stanovisku uvedl, že lze očekávat vydání příkazu k zajištění ve stanovené lhůtě, vyrozumí orgán pro vyhledávání majetku také o tom, zda příkaz k zajištění vydal nebo neshledal důvod pro jeho vydání. Orgán pro vyhledávání majetku o tom informuje úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu.
(4) Orgán pro vyhledávání majetku a justiční orgán provádějí úkony podle odstavců 1 až 3 s největším urychlením.“.
CELEX: 32024L1260
6. V § 238d se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Nelze-li v přípravném řízení dosáhnout vydání zajištěného majetku poškozenému nebo jiného naložení s ním bez schválení rozhodnutí soudem, § 45 odst. 2 věty druhá, třetí a pátá se použijí obdobně.“.
7. V části páté hlavě III dílu 2 se za nadpis oddílu 3 vkládá nový § 238da, který včetně nadpisu zní:
„§ 238da
Předběžné zajištění
(1) Pokud orgán pro vyhledávání majetku zjistí na území České republiky majetek nebo jeho část anebo věc, které by mohly být předmětem příkazu k zajištění vydaného orgánem jiného členského státu, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, neprodleně o tom informuje úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu a dotáže se jej, zda požaduje, aby zjištěný majetek nebo jeho část anebo věc byly předběžně zajištěny, a zda je schopen do 7 pracovních dnů od předběžného zajištění předat osvědčení o příkazu k zajištění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805; současně informuje o důvodech nemožnosti předběžného zajištění podle odstavce 5.
(2) Sdělí-li úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu, že požaduje předběžné zajištění a lze očekávat předání osvědčení o příkazu k zajištění ve lhůtě podle odstavce 1, orgán pro vyhledávání majetku předmětný majetek nebo jeho část anebo věc předběžně zajistí. Příkaz k předběžnému zajištění musí obsahovat a) označení orgánu pro vyhledávání majetku, o jehož příkaz jde, b) den a místo jeho vydání, c) vymezení předběžně zajištěného majetku, jeho části nebo věci tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými, a odkaz na ustanovení zákona, podle něhož byly předběžně zajištěny, d) zákaz pro toho, komu byly majetek nebo jeho část anebo věc předběžně zajištěny, je po oznámení příkazu převést na jiného nebo zatížit, a jde-li o hmotný majetek, jeho část nebo věc, také je záměrně poškozovat nebo ničit, e) dobu trvání předběžného zajištění, f) stručné uvedení důvodu, pro který byly majetek, jeho část nebo věc zajištěny, a g) poučení o účincích předběžného zajištění.
(3) Na předběžné zajištění se přiměřeně použijí § 79a odst. 2 věta čtvrtá, § 79b, § 79c odst. 1 až 4, 6 a 7 a § 79e odst. 1 až 3 a 5 trestního řádu.
(4) Předběžné zajištění trvá do provedení zajištění předmětného majetku nebo jeho části anebo věci na základě uznaného příkazu k zajištění podle § 238h odst. 2, nejdéle však 7 pracovních dnů. Orgán pro vyhledávání majetku příkaz k předběžnému zajištění zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Uplynutím 7 pracovních dnů od provedení předběžného zajištění jeho účinky zanikají, nezanikly-li dříve. Ustanovení § 79f odst. 1 věta druhá, § 79f odst. 5 a § 80 až 81a trestního řádu se použijí přiměřeně.
(5) Majetek, jeho část nebo věc nelze předběžně zajistit, pokud a) v jiném členském státu, pro který mají být předběžně zajištěny, se nevede řízení v trestních věcech, b) zajištění brání výsada nebo imunita podle zákona nebo mezinárodního práva, pro kterou je osoba vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, je-li tato skutečnost orgánu pro vyhledávání majetku známa, nebo c) nepodléhají podle jiných právních předpisů propadnutí, zabrání nebo odčerpání.
(6) Orgán pro vyhledávání majetku informuje o dni provedení předběžného zajištění úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu, a dále předsedu senátu a v přípravném řízení státního zástupce, kteří by byli příslušní k uznání a zajištění výkonu příkazu k zajištění podle § 238h; úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu informuje i v případě, že majetek, jeho část nebo věc předběžně zajistit nelze.“.
CELEX: 32024L1260
8. V § 238h se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Je-li příkaz k zajištění uznán v návaznosti na předběžné zajištění podle § 238da, justiční orgán informuje o jeho uznání orgán pro vyhledávání majetku.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o centrální evidenci účtů
Čl. V
Zákon č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 527/2020 Sb., zákona č. 353/2021 Sb. a zákona č. 35/2023 Sb., se mění takto:
1. V § 6 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Poskytnutí jiných údajů z centrální evidence účtů může požadovat orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) za stejných podmínek jako poskytnutí údajů uvedených ve větě první.“.
2. V § 6 odst. 5 se za slovo „nezbytné“ vkládají slova „v trestním řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, ke zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce nebo to je nezbytné“.
CELEX: 32024L1260
3. V § 7 odst. 3 písm. h) se za slovo „činnosti“ vkládají slova „nebo jiný útvar Policie České republiky“.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 23. listopadu 2026, s výjimkou ustanovení čl. III bodu 5, které nabývá účinnosti dnem 1. července 2027.
The authors' explanatory memorandum is not part of the law. It is shown separately so it does not mix with the provisions; machine translation, not edited.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
V souladu se schváleným zněním Plánu legislativních prací vlády na rok 2026 nebyla RIA vypracována.
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Dne 2. května 2024 byla v Úředním věstníku Evropské unie publikována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 ze dne 24. dubna 2024 o vymáhání a konfiskaci majetku (dále také jen „konfiskační směrnice“). Hlavním cílem konfiskační směrnice je zefektivnit boj proti organizovanému zločinu a dalším závažným trestným činům v EU tím, že zajistí, aby si pachatelé nemohli ponechat zisky ze své nelegální činnosti. Aby bylo usnadněno a zajištěno účinné vymáhání a konfiskace majetku v celé Evropské unii, byl aktualizován stávající evropský právní rámec (dosud tvořený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU, rozhodnutím Rady 2007/845/SVV a rámcovým rozhodnutím Rady 2005/212/SVV), v rámci čehož došlo ke stanovení nových minimálních pravidel pro vysledování a identifikaci, zajištění, konfiskaci a správu majetku v rámci řízení v trestních věcech, kterými má být posílena schopnost příslušných orgánů připravit pachatele trestné činnosti o výnosy z trestné činnosti a další majetek, který s ní souvisí. Konfiskační směrnice klade i důraz na spolupráci mezi všemi orgány zapojenými do vymáhání majetku, a to i přeshraniční.
Právní řád České republiky většině požadavků konfiskační směrnice vyhovuje, k zajištění plné slučitelnosti s ní je nicméně třeba přistoupit k určitým dílčím změnám. Tento návrh zákona tak reaguje na požadavky konfiskační směrnice týkající se tzv. úřadů pro vyhledávání majetku a tzv. úřadů pro správu majetku, resp. správy zajištěného majetku jako takové – zejména je třeba určit, kdo vykonává funkci úřadu pro vyhledávání majetku a opatřit jej příslušnými pravomocemi, a dále reagovat na nahrazení rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech EU v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností konfiskační směrnicí.
Společně s návrhem zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu (sněmovní tisk 101) a návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu (sněmovní tisk 102), cílí předložený návrh na zajištění plné transpozice této směrnice. Sněmovní tisky 101 a 102 směřují na implementaci primárně pouze článku 16 směrnice, který je oddělitelný od zbývajících článků směrnice, neboť se zavádí zcela nový druh řízení, které vyžaduje úpravu ve zvláštním zákoně a zohlednění v dalších zákonech. Naopak změny podle předloženého návrhu zákona mají širší rozsah působnosti, protože provádějí ustanovení konfiskační směrnice, která se uplatní obecně v řízení v trestních věcech, tedy zejména v trestním řízení ve vztahu k propadnutí nebo zabrání věci, náhradní hodnoty, nebo části majetku a dále také v řízení podle návrhu zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu; nejde o pravidla, která by se aplikovala výlučně nebo převážně pro účel naposledy uvedeného řízení.
Nad rámec transpozice konfiskační směrnice se navrhuje novelizace zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky ustanovení § 7a o nakládání s majetkem mezi organizačními jednotkami státu, dále pak ustanovení § 75 modernizující schvalování krycích dokladů a ustanovení § 116, které má zajistit pružnější spolupráci s leteckou službou.
Odůvodnění hlavních principů návrhu
V současné době sice jak trestní řád, tak zákon o centrální evidenci účtů pracuje s pojmem „orgán vykonávající působnost úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti“, na zákonné úrovni nicméně není stanoveno, který orgán tuto funkci plní. Vzhledem k rozšíření působnosti orgánu pro vyhledávání majetku (Asset Recovery Office, ARO) je nezbytné tuto jednotku vymezit v zákoně, což se děje prostřednictvím změny § 85 zákona o Policii ČR. Dále je nezbytné zakotvit v zákoně o Policii ČR postup při předávání informací mezi orgány pro vyhledávání majetku, zejména pak podobu žádosti, lhůty pro vyřízení žádosti a zamítnutí žádosti o informace.
Konfiskační směrnice zavádí konkrétní pravidla pro spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku, včetně pravidel pro výměnu informací. Směrnice v tomto navazuje na rozhodnutí Rady 2007/845/SVV, nicméně dosavadní úpravu spolupráce úřadů pro vyhledávání majetku podstatně prohlubuje a konkretizuje. Spolupráci úřadů pro vyhledávání majetku, která probíhá v rámci plnění jejich úkolů, ať už je povaha úřadu pro vyhledávání majetku určeného jednotlivými členskými státy EU jakákoli1, je třeba považovat za specifickou spolupráci řídící se pravidly konfiskační směrnice, která vykazuje rozdíly oproti standardní justiční spolupráci ve věcech trestních i oproti policejní spolupráci. Spolupracují-li úřady pro vyhledávání majetku při plnění svých úkolů podle konfiskační směrnice, činí tak v rámci této specifické formy spolupráce, což nebrání tomu, aby z hlediska institucionálního stejné úřady při plnění jiných úkolů, tedy v jiném postavení než v postavení úřadu pro vyhledávání majetku, spolupracovaly se zahraničními partnery podle pravidel policejní spolupráce (jde-li o donucovací orgány) nebo justiční spolupráce ve věcech trestních (jde-li o justiční orgány).
Konfiskační směrnice, a tedy i spolupráce podle ní, se uplatní nikoli pouze v trestním řízení jako takovém (řízení o vině a trestu), ale i v jiném řízení, které směřuje k vydání příkazu ke konfiskaci ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
1 Institucionální povaha těchto úřadů (orgánů) není harmonizována a v různých členských státech EU se liší. Může jít o donucovací orgány, justiční orgány, správní orgány, nebo útvary, které v sobě kombinují nebo zahrnují vícero z dříve uvedených.
2018/1805 (dále jen „nařízení 2018/1805“), typicky i v řízení o odčerpání majetku navazujícím na skončené trestní řízení (konfiskační směrnice i nařízení 2018/1805 užívají širší pojem „řízení v trestních věcech“ zahrnující vedle trestního řízení jako takového také jiná řízení splňující určité základní trestněprávní standardy, včetně navazujícího řízení o odčerpání majetku, srov. body 13 a 18 odůvodnění uvedeného nařízení). „Řízení v trestních věcech“ je autonomním pojmem práva EU, který tento návrh zavádí do práva České republiky, aniž by jej definoval; uplatní se tedy jeho vymezení podle unijního práva a jeho výkladu. V České republice je řízením v trestních věcech nad rámec trestního řízení v užším slova smyslu (nad rámec řízení o vině a trestu) řízení o odčerpání majetku podle návrhu zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu. Jelikož návrh zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu řízení o odčerpání tohoto majetku označuje za trestní řízení, navrhuje se pojem „řízení v trestních věcech“ užívat pouze ve vztahu k řízení probíhajícím v jiném státě, neboť nelze zaručit, že všechny cizí státy takové odčerpávací řízení za trestní řízení označí, přičemž spolupráce podle konfiskační směrnice musí být poskytnuta i pro účely těchto odčerpávacích řízení.
Dále je zapotřebí vymezit, kdo bude plnit úkoly úřadu pro správu majetku (Asset Management Office, AMO) ve smyslu konfiskační směrnice ve vztahu k zahraničí [čl. 22 odst. 2 písm. c) konfiskační směrnice] – tyto úkoly bude plnit Ministerstvo vnitra [jeho Centrum zajištěných aktiv (CenZa), které již v současnosti obecně funguje jako primární pověřený správce podle § 9 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb.], Ministerstvo vnitra bude současně určeno jako kontaktní místo pro usnadnění přeshraniční spolupráce mezi úřady pro správu majetku (čl. 32 odst. 2 konfiskační směrnice).
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP
Návrh souvisí s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (ochrana vlastnického práva), čl. 36 odst. 1 a dalšími ustanoveními hlavy páté Listiny základních práv a svobod (právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na spravedlivý proces), jakož i všemi závazky, které pro ČR vyplývají z mezinárodních smluv, zejména z čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které upravují právo na spravedlivý proces a právo na účinné opravné prostředky, a s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě upravujícího ochranu vlastnictví.
Většina ustanovení návrhu upravuje pravomoci příslušných orgánů při vyhledávání a správě majetku, resp. v rámci mezinárodní spolupráce poskytované v těchto oblastech, a do podstaty základních práv chráněných výše uvedenými ustanoveními přímo nezasahuje.
Do výkonu vlastnického práva naopak přímo zasahuje nový institut předběžného zajištění podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „ZMJS“). Ten představuje minimální provedení čl. 11 odst. 3 konfiskační směrnice dodržující jak věcný rozsah jeho působnosti [činnost v rámci přeshraniční spolupráce podle čl. 5 odst. 2 písm. b) konfiskační směrnice], tak v něm připuštěnou dobu trvání takového zajištění.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu týkající se zajištění majetku v trestním řízení, které může mít značně delší dobu trvání než nově zaváděné předběžné zajištění s maximální dobou trvání 7 pracovních dní, vyplývá zejména následující:
− rozhodnutí o zajištění majetku musí mít zákonný podklad, musí být vydáno příslušným orgánem a nemůže být projevem svévole, nutné je také dostatečné odůvodnění takového rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 174/04), − institut zajištění má pouze dočasnou povahu a musí splňovat kritérium přiměřenosti, neboť se jedná o zásah do pokojného užívání majetku (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 642/07), − nároky na odůvodnění rozhodnutí o použití majetkových zajišťovacích institutů v trestním řízení narůstají s prodlužující se dobou od vydání rozhodnutí o zajištění (např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3647/14), − v počátečních fázích trestního stíhání postačí pouhé podezření (vyšší míra pravděpodobnosti), že zajištěné prostředky mohly sloužit ke spáchání trestného činu (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2818/19).
Navrhovaná právní úprava respektuje požadavky, které lze považovat za relevantní i ve vztahu k předběžnému zajištění jakožto časově striktně omezenému institutu se specifickým účelem, a je s nimi v souladu.
Pokud jde o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, ta zejména stanoví, že zásahy do pokojného užívání majetku musejí být doprovázeny procesními zárukami poskytujícími dotčené fyzické nebo právnické osobě přiměřenou možnost obrátit se v dané věci na příslušný orgán a účinně napadnout opatření takto zasahující do jejích práv. Při zkoumání, zda je tato podmínka splněna, je třeba posuzovat příslušná soudní a správní řízení komplexně (Forminster Enterprises Limited proti České republice, č. 38238/04, rozsudek ze dne 9. října 2008, § 69). Důvodné podezření na počátku vyšetřování nemůže ospravedlnit takový zásah po neomezenou dobu; následné vyšetřování musí být vedeno s náležitým úsilím a urychleně tak, aby zásah trval jen po omezenou dobu (Benet Czech, spol. s r. o. proti České republice, č. 31555/05, rozsudek ze dne 21. října 2010, § 49; v zásadě obdobně INVEST KAPA, a. s. proti České republice, č. 19782/13, rozhodnutí ze dne 12. června 2018, § 40).
Konfiskační směrnice terminologicky rozlišuje příkazy k zajištění a neprodleně přijímaná opatření k zajištění (srov. její čl. 11 odst. 1). Pro příkazy k zajištění, tedy standardní rozhodnutí o zajištění v řízení v trestních věcech, jejichž účinky nejsou konkrétně časově omezeny, resp. jsou omezeny pouze nezbytností zachování majetku za účelem jeho případné konfiskace, vyžaduje směrnice existenci účinného prostředku nápravy (opravného prostředku), zatímco pro neprodleně přijímaná opatření k zajištění takový opravný prostředek požadován není (srov. čl. 24 odst. 1 a 3 konfiskační směrnice).
Navržená právní úprava toto rozlišení podle konfiskační směrnice sleduje a pro předběžné zajištění (jakožto neprodleně přijímané opatření k zajištění) zvláštní opravný prostředek nestanoví, protože doba maximálního trvání předběžného zajištění je striktně časově omezena, a pokud na předběžné zajištění nenavazuje zajištění „standardní“, jejím uplynutím jeho účinky zanikají ze zákona. I provedení předběžného zajištění může osoba jím dotčená napadat v širším kontextu porušení práva na spravedlivý proces. Proti standardnímu zajištění navazujícímu na předběžné zajištění je stížnost přípustná.
S přihlédnutím ke specifikům předběžného zajištění je právní úprava souladná také s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. O případném opravném prostředku proti příkazu k předběžnému zajištění, pokud by o něm měl rozhodovat soud, by ostatně v praxi bylo jen těžko možné rozhodnout před uplynutím maximální doby trvání takového zajištění.
Lze poznamenat, že ačkoli konfiskační směrnice, pokud jde o pravomoci úřadů pro vyhledávání majetku a úřadů pro správu majetku, jde nad rámec jiných mezinárodních standardů, na půdě Rady Evropy již spěje ke konci vyjednávání dodatkového protokolu k Úmluvě o praní, vyhledávání, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a o financování terorismu (Varšava, 16. 5. 2005, doposud neratifikována ze strany České republiky), který má většinu obsahu konfiskační směrnice v zásadě převzít, a to včetně okamžitě přijímaných opatření k zajištění, která se tak zřejmě stanou standardem nikoli pouze na úrovni EU, ale i pro státy Rady Evropy, které dodatkový protokol ratifikují.
Pokud jde o prodej zajištěného majetku, navržená právní úprava postavení obviněného posiluje, kdy mu jednak umožňuje podat stížnost proti každému rozhodnutí o prodeji zajištěného majetku, jednak mu přiznává i aktivnější roli v procesu prodeje (např. může prodej sám navrhnout, je vyzván k případnému vyjádření se k možnému prodeji a nejnižší prodejní ceně aj.).
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky; zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet, veřejné rozpočty ani na podnikatelské prostředí. Návrhem není zakládána veřejná podpora.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Účelem navrhovaného zpracování osobních údajů je efektivní vyhledávání, identifikace, zajištění, správa a konfiskace výnosů z trestné činnosti, jakož i přeshraniční spolupráce napříč členskými státy EU v těchto oblastech. Zpracování navazuje na stávající oprávnění příslušných orgánů, zakotvená zejména trestním řádu, zákoně o centrální evidenci účtů, zákoně o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení či ZMJS, která ale rozšiřuje, např. rozšířením přístupu k databázím či prohloubením výměny informací se zahraničními orgány, včetně možnosti poskytovat informace i bez žádosti. Půjde tedy o systémové a často přeshraniční zpracování údajů o finančních a majetkových tocích.
Navrhované zpracování osobních údajů je však nezbytné pro boj proti organizovanému zločinu a závažné trestné činnosti, kdy je nutné účinně postihovat protiprávně získané hodnoty a zrychlit výměnu informací. Odůvodnění dopadů konkrétních nových pravomocí a toků dat je také bezprostředně dáno povinností transpozice konfiskační směrnice do našeho právního řádu. Pokud jde o přiměřenost navrhovaného řešení, návrh obsahuje určité omezující prvky, jako je účelové omezení (trestní řízení a související účely), omezení kategorií údajů, pravidla pro předávání údajů (např. nutnost souhlasu u některých dat), či použití zabezpečených komunikačních systémů (SIENA).
Navrhovaná právní úprava je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV. Pokud jde o zpracování osobních údajů za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestu, na opatření přijatá podle této směrnice se použijí pravidla ochrany údajů stanovená ve směrnici (EU) 2016/680, resp. zákonem č. 110/2019 Sb., který tato pravidla implementoval do českého právního řádu.
V příslušných případech, zejména s ohledem na zpracování osobních údajů ze strany úřadů pro správu majetku za účelem správy majetku, se použijí pravidla pro ochranu údajů stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navržená právní úprava není spojena s dopady do práv a povinností fyzických a právnických osob.
Zhodnocení souladu návrhu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navržená právní úprava s digitální agendou nesouvisí.
Zhodnocení korupčních rizik
Návrh nemá zásadní vliv na korupční rizika.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh neobsahuje ustanovení se vztahem k bezpečnosti nebo obraně státu.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná úprava není spojena s územními dopady a nemá ani dopad na územní samosprávné celky.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí, zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
U navrhované úpravy nelze předpokládat jakýkoli dopad v sociální oblasti, dopad na ochranu práv dětí či životního prostředí. Navrhovaná právní úprava nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace, nezavádí žádné rozdíly na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava není rovněž v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci žádného z pohlaví, neboť je nijak nerozlišuje ani nezvýhodňuje a nestanoví pro ně odlišné podmínky.
Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny
Návrh zákona se nijak nedotýká sociálních ani rodinných otázek. Návrh na plnění funkce rodiny, na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, na lepší rovnováhu mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů nemá vliv.
Zhodnocení návrhu z hlediska požadavků zákona o lobbování
V rámci příprav návrhu nedošlo vůči zpracovateli k lobbování ve smyslu zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování. Nelze proto ve vztahu k návrhu identifikovat ani lobbované osoby, ani lobbisty.
Zvláštní část
K části první – změna trestního řádu
K bodu 1 (§ 7 odst. 3 a 4)
Do ustanovení upravujícího jednak vzájemnou pomoc mezi orgány činnými v trestním řízení (odstavec 1), jednak jejich spolupráci s Probační a mediační službou (odstavec 2), se doplňují ustanovení o jejich spolupráci se správci zajištěného majetku ve smyslu § 9 zákona č. 279/2003 Sb., což je podstatné ve vztahu k těm správcům, kteří orgány činnými v trestním řízení nejsou (správci podle § 9 odst. 2, § 9b a 9c zákona č. 279/2003 Sb.). Spolupráce podle odstavců 3 a 4 spočívá v poskytování informací ze strany orgánů činných v trestním řízení správcům.
Zakotvení této spolupráce v zákoně je potřebné pro zajištění efektivního plnění úkolů správců, které jsou stanoveny v zákoně č. 279/2003 Sb. a které tato novela k provedení konfiskační směrnice rozšiřuje zejména v oblasti výměny informací se zahraničními partnery. Vzhledem k povaze úkolů správců budou poskytované informace typicky souviset s majetkem.
Správce majetku, který informace od orgánu činného v trestním řízení obdrží, je z hlediska případného dalšího poskytování takových údajů vázán zejména obecným pravidlem § 8b odst. 1 tr. řádu chránícím v přípravném řízení informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, a dalších osob uvedených v § 8a odst. 1 větě druhé tr. řádu. Povinnost mlčenlivosti jednotlivých správců, resp. jejich zaměstnanců, upravují s ohledem na jejich povahu či postavení další zákony [§ 77 odst. 1 písm. g) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, § 303 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, § 31 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu]. Pro smluvní správce se povinnost mlčenlivosti zakotvuje v § 9 odst. 4 zákona č. 279/2003 Sb. a pro insolvenční správce v postavení správce podílu v § 9b odst. 6 uvedeného zákona.
Obecnější odstavec třetí upravuje informování všech správců zajištěného majetku, kteří nejsou orgány činnými v trestním řízení (srov. § 9, § 9b a § 9c zákona č. 279/2003 Sb.), vykonávajících ve vztahu ke konkrétnímu majetku jeho správu, tedy úkoly plynoucí zejména z § 8a, § 10 a § 12 zákona č. 279/2003 Sb., jakož i z jeho dalších ustanovení.
Odstavec čtvrtý směřuje na poskytování informací orgány činnými v trestním řízení Ministerstvu vnitra pro účely mezinárodní spolupráce v oblasti správy zajištěného majetku. Ministerstvo vnitra, konkrétně jeho oddělení Centrum zajištěných aktiv (CenZa), již v současnosti obecně funguje jako primární pověřený správce podle § 9 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb. a bude plnit úkoly úřadu pro správu majetku (Asset Management Office, AMO) ve smyslu konfiskační směrnice ve vztahu k zahraničí [čl. 22 odst. 2 písm. c) konfiskační směrnice], současně bude určeno jako kontaktní místo pro usnadnění přeshraniční spolupráce mezi úřady pro správu majetku (čl. 32 odst. 2 konfiskační směrnice). Již při poskytování informací pro tento účel musí orgán činný v trestním řízení zvlášť zvažovat, zda by poskytnutí informace do zahraničí neohrozilo účel trestního řízení, protože informace poskytnuté na žádost Ministerstva vnitra specificky pro tento účel může Ministerstvo vnitra předat do zahraničí bez dalšího (srov. § 9d odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb.).
K bodu 2 (§ 7a odst. 1 a § 8 odst. 2)
Vzhledem k tomu, že ochranná opatření zabrání věci a zabrání části majetku lze uložit nejen obviněnému, ale také zúčastněné osobě, je třeba umožnit v trestním řízení i zjišťování jejích majetkových poměrů, aby mohla být náležitě posouzena přiměřenost případně uložené trestní sankce.
K bodu 3 (§ 8 odst. 2 věta první)
Úřad pro vyhledávání majetku musí mít podle konfiskační směrnice rychlý (okamžitý přímý nebo na základě žádosti, ale nezprostředkovaný) přístup k informacím o cenných papírech [čl. 6 odst. 3 písm. f) konfiskační směrnice], informacím o (mimo jiné bankovních) hypotékách [čl. 6 odst. 3 písm. d) konfiskační směrnice] a informacím o bezhotovostních převodech a zůstatcích na účtech [čl. 6 odst. 3 písm. i) konfiskační směrnice].
Takový přístup k uvedeným údajům v současnosti orgán pro vyhledávání majetku nemá, protože k údajům, které jsou předmětem bankovního tajemství, má podle stávajícího § 8 odst. 2 věty druhé tr. ř. přístup pouze za podmínek stanoveným zvláštním zákonem a tato podmínka je vykládána tak, že přístup je omezen pouze na údaje v centrální evidenci účtů za podmínek zákona o centrální evidenci účtů. K jiným údajům, které jsou předmětem bankovního tajemství, ani údajům z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů orgán pro vyhledávání majetku ani jiné policejní orgány nezprostředkovaný přístup nemají; v praxi žádají policejní orgány o tyto údaje prostřednictvím státního zástupce podle § 8 odst. 2 věty první tr. ř.
K dosažení souladu se směrnicí se v § 8 odst. 2 větě první tr. ř. umožňuje, aby údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, a údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů mohl požadovat také policejní orgán za podmínky předchozího souhlasu státního zástupce. Tím bude vůči orgánu pro vyhledávání majetku dosaženo souladu s čl. 6 odst. 3 písm. f), d) a i) konfiskační směrnice při zachování ingerence justičního orgánu jakožto „procesní záruky podle vnitrostátního práva“ ve smyslu čl. 6 odst. 6 směrnice. Přitom stále platí, že podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o Policii ČR ve spojení s § 8 odst. 2 tr. ř. může orgán pro vyhledávání majetku vyžadovat údaje chráněné bankovním tajemstvím jen pro vymezené účely, tj. pro zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění v řízení v trestních věcech. Vzhledem k tomu, že pro praxi je zatěžující aplikovat vedle sebe dva paralelní režimy, kdy v jednom případě policejní orgán žádá o bankovní údaje prostřednictvím státního zástupce (tj. podá žádost státnímu zástupci, ten ji zkontroluje a pak zašle příslušné instituci), a v druhém případě tak činí orgán pro vyhledávání majetku jako policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce (tj. zpracuje žádost, kterou zašle státnímu zástupci, ten ji zkontroluje a udělí souhlas s jejím zasláním příslušné instituci), navrhuje se tento režim sjednotit tak, že napříště bude o údaje žádat policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce. Oprávnění policejních orgánů se oproti stávající právní úpravě nerozšiřuje, protože možnost zaslat žádost o údaje chráněné bankovním tajemstvím je stále vázána na souhlas státního zástupce, který vykonává dozor v přípravném řízení (v případě, že orgán pro vyhledávání majetku zasílá tyto údaje do jiného členského státu, pak je vyžadován souhlas státního zástupce a pro řízení před soudem předsedy senátu s jejich důkazním využitím v tomto jiném členském státu podle § 20a zákona o mezinárodní justiční spolupráci).
Stejný režim se navrhuje pro všechny policejní orgány, protože praxi, včetně bank a dalších subjektů, které předmětné informace drží, není vhodné zatěžovat vytvářením různých procesních režimů pro různé policejní orgány, když do postupu vyžádání informací i po změně vstupuje justiční orgán a jsou tak zachovány stávající garance justičního přezkumu žádosti. V souladu se zákonem o centrální evidenci účtů se předpokládá, že přímý přístup k údajům z centrální evidence účtů budou mít jen útvary Policie ČR (jako orgány činné v trestním řízení), jiné policejní orgány budou i nadále o tyto údaje žádat prostřednictvím státního zástupce.
Příslušnost k udělení souhlasu v případě, kdy orgán pro vyhledávání majetku tyto údaje požaduje pro účel spolupráce orgánů pro vyhledávání majetku podle konfiskační směrnice, tedy pro účel trestního řízení vedeného v jiném členském státě EU vázaném touto směrnicí, upravuje § 20a odst. 1 ZMJS.
Formulace rozlišující oprávnění v přípravném řízení a v řízení před soudem se uvádí do souladu s obvyklou formulací užívanou v trestním řádu.
K bodu 4 (§ 8 odst. 2 věta druhá)
V souvislosti se změnou § 8 odst. 2 věty první tr. ř. a zakotvením nového § 8 odst. 3 tr. ř. se stávající věta druhá v § 8 odst. 2 tr. ř., včetně poznámky pod čarou, zrušuje.
K bodu 5 (§ 8 odst. 2 věta třetí)
Věta v § 8 odst. 2 tr. ř. o přístupu k informacím z rozhodnutí o stanovení daně z příjmů se zejména propojuje s návrhem zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu (sněmovní tisk 101), protože informace z rozhodnutí o stanovení daně z příjmu jsou obdobně významné pro řízení o odčerpání podle uvedeného návrhu zákona jako jsou významné pro trestní řízení, ve kterém lze uložit ochranné opatření zabrání části majetku. V obou případech může být nezbytné posoudit poměr mezi celkovým majetkem, který osoba nabyla v určitém období, a jejími příjmy nabytými v souladu se zákonem. Takové informace může po zahájení řízení o odčerpání majetku nevysvětleného původu státní zástupce požadovat podle navrženého § 18 odst. 4 zákona o odčerpání majetku nevysvětleného důvodu, nicméně vzhledem k tomu, že při zajištění majetku pro účely uvedeného řízení se již také má předběžně posoudit, zda jsou splněny podmínky pro uložení odčerpávacího opatření, je třeba umožnit získání předmětných informací již v trestním řízení.
Formulace rozlišující oprávnění v přípravném řízení a v řízení před soudem se uvádí do souladu s pravidelnou formulací trestního řádu.
Dochází ke sjednocení terminologie, kdy se namísto pojmu „informace“ užívá pojem „údaje“, který je užíván také v dalších větách § 8 odst. 2 tr. ř.
K bodu 6 (§ 8 odst. 3)
Do nového § 8 odst. 3 tr. ř. se vyčleňují oprávnění k přístupu k údajům, která jsou specifická pro orgán pro vyhledávání majetku.
Orgán pro vyhledávání majetku musí mít podle konfiskační směrnice jednak okamžitý a přímý přístup k údajům v centralizovaném registru bankovních účtů v souladu se směrnicí (EU) 2019/1153 [čl. 6 odst. 2 písm. f) směrnice, v České republice jde o centrální evidenci účtů], jednak rychlý (okamžitý přímý nebo na základě žádosti, ale nezprostředkovaný) přístup k fiskálním údajům, včetně údajů, které mají v držení daňové orgány [čl. 6 odst. 3 písm. a) konfiskační směrnice].
Oprávnění k přístupu do centrální evidence účtů má orgán pro vyhledávání majetku již podle stávající právní úpravy, oprávnění se v zásadě přesouvá ze stávajícího § 8 odst. 2 věty druhé tr. ř. do odstavce 3. Konkrétní podmínky, za kterých může orgán pro vyhledávání majetku požadovat údaje z centrální evidence účtů, vymezuje § 6 odst. 5 zákona o centrální evidenci účtů. Tyto údaje pak bude pro účely trestního řízení vyžadovat podle § 8 odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 6 odst. 5 zákona o centrální evidenci účtů.
K údajům získaným při správě daní mají některé policejní orgány podle stávajících pravidel přístup v rozsahu vymezeném v § 71a zákona o Policii ČR, přičemž tyto údaje pro účely trestního řízení vyžadují podle § 8 odst. 2 věty páté tr. ř. ve spojení s § 71a zákona o Policii ČR. Pro orgán pro vyhledávání majetku se oprávnění k přístupu k daňovým údajům pro účely v trestního řízení stanoví specificky a v rozsahu požadovaném konfiskační směrnicí.
Přístup orgánu pro vyhledávání majetku k těmto údajům bude umožněn pouze pro účely zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce, tedy pro účely plnění úkolů tohoto orgánu podle čl. 5 odst. 2 konfiskační směrnice, a to pouze v nezbytném rozsahu a v trestním řízení o trestném činu s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok (čl. 2 odst. 4 konfiskační směrnice). Stejně jako pro údaje podle § 8 odst. 2 tr. ř. platí i pro tyto údaje, že je nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.
K bodům 7 a 8 (§ 8 odst. 7 a 8)
Změny odkazů reflektují vložení nového § 8 odst. 3 tr. ř.
K bodům 9 a 10 (§ 47 odst. 4 a § 79a odst. 3)
Konfiskační směrnice upravuje v čl. 21 pravidla předběžného prodeje, tedy institutu odpovídajícího prodeji zajištěného majetku ve smyslu § 12 zákona č. 279/2003 Sb.
Odůvodňovaná ustanovení provádějí čl. 21 odst. 2 věty první a druhou konfiskační směrnice, podle nichž „Členské státy zajistí, aby při vydání příkazu k předběžnému prodeji byly zohledněny zájmy dotčené osoby, včetně toho, zda je majetek, který má být prodán, snadno nahraditelný. S výjimkou případů, kdy dotčená osoba uprchla nebo nemůže být lokalizována, členské státy zajistí, aby byla dotčená osoba informována a s výjimkou naléhavých případů jí byla poskytnuta příležitost být před prodejem vyslechnuta.“
Změny ustanovení o obsahu relevantních rozhodnutí o zajištění výslovně zajistí informování toho, komu byla věc zajištěna, o podmínkách případného prodeje zajištěného majetku a umožní mu se k takovému prodeji vyjádřit; poskytnuté vyjádření musí orgán rozhodující o prodeji zajištěného majetku zohlednit.
K tomuto poučení má v usnesení o zajištění docházet vždy, má-li orgán rozhodující o zajištění za to, že s ohledem na povahu zajišťovaného majetku přichází v úvahu naplnění podmínek pro jeho prodej bez návrhu nebo souhlasu obviněného nebo jiné osoby, jejíž věc byla zajištěna, podle § 12 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. V případě prodeje se souhlasem obviněného (nebo jiné dotčené osoby) bude takové vyjádření vyžádáno podle § 12 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb.
Podmínky samotného provádění prodeje podle § 12 zákona č. 279/2003 Sb. tím jinak nejsou dotčeny.
K části druhé – změna zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení
K bodům 1 a 2 (§ 9 odst. 4 a 5)
Obsah stávajícího § 9 odst. 4 se pro větší přehlednost jednak vyčleňuje do písmen a jednak částečně přesouvá do nového § 9 odst. 5.
Věcně nová je pouze úprava povinnosti mlčenlivosti smluvního správce.
Na rozdíl od většiny jiných správců zajištěného majetku (srov. odůvodnění ke změnám § 7 odst. 3 a 4 tr. ř.) totiž nemusí být pro všechny subjekty, které se mohou stát smluvním správcem, jasně vyjádřeno, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech významných pro trestní řízení, o nichž se v souvislosti se svou činností podle zákona č. 279/2003 Sb. dozvědí.
V § 9 odst. 4 písm. b) se proto stanoví, že obsahem smlouvy o správě majetku musí být také ujednání o povinnosti mlčenlivosti a o tom, kdo může smluvního správce povinnosti mlčenlivosti zprostit.
Povinnost mlčenlivosti nedopadá na všechny skutečnosti, o nichž se smluvní správce v souvislosti s plněním úkolů podle zákona č. 279/2003 Sb. dozví, ale pouze na ty, které se týkají trestního řízení (včetně skutečností umožňujících zjištění totožnosti osob zúčastněných na trestním řízení, srov. § 8a odst. 1 věta druhá tr. ř.), tj. nevztahuje se na informace, které smluvní správce získal sám při výkonu správy, tj. např. jaké náklady na správu vynaložil a jaké úkony při správě zajištěného majetku provedl.
Zprostit této povinnosti mlčenlivosti jej může orgán činný v trestním řízení, který se smluvním správcem uzavřel smlouvu o správě majetku (viz vymezení pojmu „soud“ pro účel zákona č. 279/2003 Sb. v jeho § 1 odst. 6), a v řízení před soudem předseda senátu.
K bodu 3 (§ 9b odst. 6)
Pro insolvenčního správce v postavení správce podílu se povinnost mlčenlivosti i její zproštění vymezují v § 9b odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb. obdobně jako pro smluvního správce v § 9 odst. 4 písm. b) uvedeného zákona. Také v tomto případě tedy platí, že se povinnost mlčenlivosti nevztahuje na informace, které smluvní správce získal sám při výkonu správy, tj. např. jaké náklady na správu vynaložil a jaké úkony při správě zajištěného majetku provedl.
Ustanovení § 45 insolvenčního zákona pro tento účel nepostačuje, protože se vztahuje pouze na insolvenčního správce vykonávajícího funkci v insolvenčním řízení. Po jeho vzoru se nicméně povinnost mlčenlivosti insolvenčního správce v postavení správce podílu uplatní také na osoby, prostřednictvím kterých vykonává insolvenční správce tuto svou funkci.
Dozví-li se o skutečnostech chráněných povinností mlčenlivosti podle zákona č. 279/2003 Sb. insolvenční správce vykonávající funkci v insolvenčním řízení, uplatní se § 45 insolvenčního zákona.
K bodu 4 (§ 9d)
Ustanovení upravuje spolupráci Ministerstva vnitra (CenZa) s orgány cizích států při výměně informací v oblasti správy zajištěného majetku, tedy činnost Ministerstva vnitra (CenZa) při plnění úkolů podle čl. 22 odst. 2 písm. c) konfiskační směrnice.
Dále upravuje spolupráci správců zajištěného majetku ve smyslu zákona č. 279/2003 Sb. s Ministerstvem vnitra (CenZa) pro účely takové mezinárodní spolupráce.
Ustanovení se uplatní nikoli pouze v trestním řízení jako takovém, ale i v jiném řízení, které směřuje k vydání příkazu ke konfiskaci ve smyslu nařízení 2018/1805, typicky řízení o odčerpání majetku navazujícím na skončené trestní řízení jako takové (konfiskační směrnice i nařízení 2018/1805 užívají širší pojem „řízení v trestních věcech“ zahrnující vedle trestního řízení jako takového také navazující řízení o odčerpání majetku splňující určité základní trestněprávní standardy; konfiskační směrnice i nařízení se uplatní právě v řízení v trestních věcech).
Ministerstvo vnitra (CenZa) spolupracuje v oblasti správy zajištěného majetku se zahraničními partnery, zejména si s nimi vyměňuje informace potřebné pro plnění úkolů v oblasti správy majetku. Tato spolupráce může probíhat na žádost i bez ní. Ačkoli bude spolupráce nejčastěji směřovat na přeshraniční partnery v rámci EU, zejména orgány členských států EU vázaných směrnicí, v praxi probíhá i výměna relevantních informací s partnery mimo EU, typicky například se Spojeným královstvím. Ustanovení proto spolupráci neomezuje pouze na členské státy EU.
Poskytování informací podle tohoto ustanovení není v rozporu se zákazem zveřejňování informací ve smyslu § 8b odst. 1 tr. řádu, protože jde o další zákonem předpokládané sdílení informací v rámci činnosti upravené zvláštním právním předpisem, které je k dosažení jejímu účelu nutné; ze stejného důvodu jej nelze považovat ani za porušení povinnosti mlčenlivosti.
Pokud jde o informace, které Ministerstvo vnitra (CenZa) získalo od orgánu činného v trestním řízení pro účely mezinárodní spolupráce, lze je orgánu cizího státu poskytnout bez dalšího (srov. § 7 odst. 4 tr. řádu a odůvodnění k němu). Pokud jde o informace z probíhajícího trestního řízení, které Ministerstvo vnitra (CenZa) získalo od orgánu činného v trestním řízení pro jiné účely, typicky pro vlastní výkon agendy správce majetku zajištěného v trestním řízení vedeném v České republice, je pro poskytnutí informací cizímu státu třeba souhlasu orgánu činného v trestním řízení, který trestní řízení vede (v přípravném řízení však vždy státního zástupce).
Odstavec druhý upravuje spolupráci jiných správců zajištěného majetku s Ministerstvem vnitra (CenZa) v souvislosti s jeho mezinárodní spoluprací. Upravuje poskytování informací jiným pověřeným správcem, smluvním správcem, správcem podílu nebo zvláštním správcem (správci podle § 9 odst. 2, § 9b a 9c zákona č. 279/2003 Sb.) Ministerstvu vnitra (CenZa) pro tento účel [pokud by správcem zajištěného majetku zůstal orgán činný v trestním řízení, poskytuje Ministerstvu vnitra (CenZa) informace pro účely takové spolupráce na základě § 7 odst. 4 tr. řádu]. Tento odstavec dále upravuje vyžadování informací ze zahraničí ze strany všech jiných správců (včetně orgánů činných v trestním řízení), které probíhá prostřednictvím Ministerstva vnitra (CenZa).
Informace z probíhajícího trestního řízení, které jiný pověřený správce, smluvní správce, správce podílu nebo zvláštní správce získal od orgánu činného v trestním řízení, mohou být Ministerstvu vnitra (CenZa) pro účely poskytnutí do zahraničí poskytnuty pouze s předchozím souhlasem orgánu činného v trestním řízení, který vede trestní řízení (v přípravném řízení však vždy státního zástupce). Jde o stejný režim jako v případě informací, které samo Ministerstvo vnitra (CenZa) získalo od orgánu činného v trestním řízení pro jiné účely než pro účely předání do zahraničí; souhlas orgánu činného v trestním řízení s předáním informací nicméně v tomto případě žádá příslušný správce, nikoli Ministerstvo vnitra (CenZa), které již existenci souhlasu neověřuje.
Odstavec třetí upravuje jazykový režim spolupráce Ministerstva vnitra (CenZa) se zahraničními partnery. Pro dohodu na jazykovém režimu nejsou stanoveny žádné formální náležitosti; v praxi probíhá komunikace zpravidla v anglickém jazyce.
K bodům 5 a 6 (§ 12 odst. 1 a 2)
K zajištění řádného provedení čl. 21 odst. 2 věty třetí konfiskační směrnice („Dotčená osoba dostane možnost požádat o prodej majetku.“) se výslovně potvrzuje, že o prodeji zajištěného majetku lze rozhodnout také na návrh obviněného (resp. toho, komu byl majetek zajištěn). O možnosti prodej navrhnout je taková osoba v relevantních případech informována v rozhodnutí o zajištění (doplňované věty v § 47 odst. 4 tr. řádu a § 79a odst. 3 tr. řádu).
K bodu 7 (§ 12 odst. 3)
O možném prodeji zajištěného majetku má být osoba, které byl zajištěn majetek v trestním řízení (viz vymezení pojmu „obviněný“ pro účel zákona č. 279/2003 Sb. v jeho § 1 odst. 7), poučena již v souvislosti se zajištěním majetku podle § 47 odst. 4 tr. ř. nebo § 79a odst. 3 tr. ř.
Pokud by se tak však nestalo, zejména proto, že v okamžiku vydání usnesení o zajištění neměl příslušný orgán za to, že přichází v úvahu naplnění podmínek pro prodej zajištěného majetku bez návrhu nebo souhlasu obviněného podle § 12 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., a proto obviněného nepoučil, je třeba jej poučit před rozhodnutím o prodeji.
Ustanovení zajišťuje naplnění čl. 21 odst. 2 věty první a druhé konfiskační směrnice v případech, kdy k poučení dříve nedošlo.
K bodu 8 (§ 12 odst. 6)
Ustanovení o stížnosti proti usnesení o prodeji zajištěného majetku se uvádí do souladu s čl. 24 odst. 6 konfiskační směrnice, který požaduje zavedení opravného prostředku proti takovému rozhodnutí bez výjimky, tedy také v případě prodeje z důvodu podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 279/2003 Sb., kde stížnost doposud přípustná není; stížnosti proti rozhodnutí učiněnému z tohoto důvodu se nepřiznává odkladný účinek.
K části třetí – změna zákona o Policii České republiky
K bodu 1 – (§ 7a) Nakládání s majetkem mezi organizačními složkami státu. Navrhovaná změna má zajistit snížení byrokratické, administrativní zátěže a operativnější postup při nakládání s majetkem. Navržená formulace vychází z obdobného znění v zákoně o Hasičském záchranném sboru.
K bodu 2 - (§ 66 odst. 2)
Nově je ve výčtu evidencí, z nichž může policie žádat poskytnutí informací za podmínek uvedených v ustanovení § 66, uveden integrovaný informační systém Ministerstva práce a sociálních věcí. Požadavek na přístup do této databáze vyplývá z čl. 6 odst. 3 písm. b) konfiskační směrnice. Dále se do výčtu vkládá centrální registr pojištěnců. Podle § 55 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, mají orgány Policie České republiky povinnost oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob. Jde tedy o zajištění plnění uvedené oznamovací povinnost vůči příslušné zdravotní pojišťovně.
Podle § 55 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, mají orgány Policie České republiky povinnost oznámit do 1 měsíce příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým byly poskytnuty hrazené služby, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby.
Není-li možné zjistit, u které zdravotní pojišťovny je zraněná osoba pojištěna (např. z důvodu vážného zranění), nelze tuto zákonnou oznamovací povinnost vůči konkrétní zdravotní pojišťovně řádně plnit.
S ohledem na nutnost chránit osobní údaje zraněné osoby je proto nezbytné znát údaj o její příslušné zdravotní pojišťovně. Policie ČR potřebuje získat pouze informaci o příslušné zdravotní pojišťovně, tj. o adresátovi, kterému bude informace o zranění předávána.
Současná praxe, vyplývající ze schůzek mezi PČR, SZP a VZP, vykazuje s ohledem na uvedenou skutečnost strukturální nedostatky při plnění povinnosti vyplývající ze zákona. Policie si na základě dohody splní svou povinnost odesláním relace na portál zdravotních pojišťoven, avšak bez uvedení příslušné zdravotní pojišťovny nedojde k přijetí relace odpovídající pojišťovnou.
K bodu 3
Navržená změna odpovídá modernějšímu pojetí schvalování krycích dokladů, které je provedeno např. zákonem č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, zákonem č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě nebo zákonem č. 289/2005 Sb., o vojenském zpravodajství, ve kterých o opatření krycího dokladu rozhoduje ředitel bezpečnostního sboru nebo ředitel vojenského zpravodajství. Ministr vnitra nerozhoduje o použití žádného jiného podpůrně operativně pátracího prostředku nebo operativně pátracího prostředku, není k tomu ani důvod. Při využití podpůrně operativně pátracích prostředků dochází k realizaci čistě policejních opatření. Navrženou změnou dojte také k významné redukci osob, které se nyní musí seznamovat s velice citlivou a mnohdy utajovanou agendou krycích dokladů. Dojde také k významnému administrativnímu zjednodušení agendy spojené s krycími doklady.
K bodům 4 (§ 85 a § 86)
V současnosti plní úkoly orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV (dále jen „NCOZ“), a to pouze v rámci mezinárodní policejní spolupráce.
Konfiskační směrnice předpokládá, že bude na zákonné úrovni určen orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, kdy po její implementaci bude nově zapotřebí rozlišovat dvě podoby činnosti orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti (ARO), a to a) vnější (v rámci mezinárodní policejní spolupráce) – spolupráce českého ARO s přeshraničními ARO („přeshraniční orgán pro vyhledávání majetku“ je legislativní zkratkou pro orgán jiného členského státu EU pro vyhledávání majetku). Tuto činnost bude vykonávat jako doposud NCOZ (se sídlem v Praze), která výhradně bude komunikovat s přeshraničními orgány pro vyhledávání majetku. Za tímto účelem bude NCOZ jmenována jako kontaktní místo pro usnadnění spolupráce v přeshraničních případech podle čl. 32 odst. 2 konfiskační směrnice.
V rámci plnění této činnosti bude NCOZ zpracovávat jak odpovědi na příchozí žádosti přeshraničního orgánu pro vyhledávání majetku, tak bude odesílat žádosti českého policejního orgánu směřující na přeshraniční ARO.
b) vnitřní (vnitrostátní) – vyhledávání majetku v rámci vnitrostátních trestních řízení, a to za účelem následného zajištění majetku pro účely trestního řízení (tj. vnitrostátní provádění finančního šetření). Tuto činnost budou provádět příslušníci Policie ČR, kteří jsou podle interních policejních předpisů specialisté na provádění finančního šetření. Specialisté na provádění finančního šetření jsou služebně zařazeni na útvarech s celostátní působností (NCOZ, NPC a NCTEKK) a krajských ředitelství policie (včetně útvarů zřízených v jeho rámci).
Jak vnitřní, tak vnější ARO bude při postupu dle tr. řádu policejním orgánem, resp. orgánem činným v trestním řízení. Pojem výkon trestní sankce terminologicky navazuje na související zajišťovací instituty upravené v § 344a, 347 a 358b trestního řádu, které upravují zajištění výkonu příslušné trestní sankce. Jde tedy fakticky o zajištění majetku za účelem výkonu určitých majetkových sankcí, nikoli v obecnějším významu o dohlédnutí nad tím (zajištění toho), že se trestní sankce provede.
Ustanovení § 86 transponuje čl. 9 a 10 konfiskační směrnice.
Vzhledem k nadnárodní povaze finančních prostředků využívaných organizovanými zločineckými skupinami je třeba zajistit dostatečně efektivní výměnu informací.
Odstavec první upravuje žádost orgánu pro vyhledávání majetku, která je směřována do jiného členského státu EU. Upravují se náležitosti žádosti v souladu s požadavky čl. 9 odst. 2 konfiskační směrnice.
Odstavec druhý upravuje postup orgánu pro vyhledávání majetku, který koná na základě žádosti přeshraničního orgánu pro vyhledávání majetku. Orgán pro vyhledávání majetku získává dožádané informace podle zákona o Policii ČR, pokud je takovýto postup vnitrostátně možný. V případě, že nelze příslušné informace získat podle zákona o Policii ČR (např. bankovní údaje, daňové údaje atp.), použije pravomoci policejního orgánu podle trestního řádu. Vždy se tedy jedná o vyřizování žádostí z jiného členského státu EU.
Odstavec třetí zajišťuje sladění se směrnicí (EU) 2016/680. Zejména na základě čl. 9 odst. 1 konfiskační směrnice upřesňuje, že veškeré osobní údaje vyměňované úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti mají zůstat omezeny na kategorie údajů uvedené v oddíle B bodě 2 přílohy II nařízení (EU) 2016/794, s výjimkou informací o forenzní identifikaci uvedené v oddíle B bodu 2 písm. c) podbodu v) uvedené přílohy.
Odstavec čtvrtý stanovuje lhůty pro poskytnutí informace orgánem pro vyhledávání majetku. Vzhledem k nadnárodní povaze finančních prostředků využívaných organizovanými zločineckými skupinami má být zaručena rychlá výměna informací, což může vést k identifikaci nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní a jiného majetku vlastněného nebo ovládaného zločinci. Odstavec pátý upravuje možnost prodloužení lhůty pro poskytnutí informace v případech, kdy není informace přímo přístupná. Ustanovení transponuje čl. 10(2) ve vztahu k informací podle čl. 10(1)(b) konfiskační směrnice. Je myšleno na situace, kdy je sice přímý přístup zajištěn, nicméně v daném případě přímý přístup nefunguje nebo informace v databázi není dostupná. Jde zejména o situace, kdy obvykle přímo přístupná informace v konkrétním případě přímo přístupná není, např. z důvodu nefunkčnosti databáze, IT podpory apod.
Odstavec šestý upravuje možnost překročení lhůty stanovené v odst. 4 písm. c) v případech, kdy je vyřízení žádosti spojeno s nepřiměřeným zatížením orgánu. Odstavec sedmý upravuje, v jakých situacích může orgán pro vyhledávání majetku odmítnout poskytnutí informace. Ze směrnice vyplývá, že dožádaný ARO nemůže odmítnout nebo zamítnout žádost. Jen odmítne podat informace, a to navíc jen v relevantním rozsahu podle čl. 9 (7) směrnice. Obdobný postup již zákon o Policii ČR zná, a to v § 88b odst. 5 zákona o Policii ČR. V případě, že žádost nepodá cizí ARO nebo se netýká zajištění věcí v řízení v trestních věcech nebo zajištění výkonu trestní sankce, odmítne se podání všech informací.
Odstavec osmý stanovuje povinnost orgánu pro vyhledávání majetku vyzvat přeshraniční orgán pro vyhledávání majetku k upřesnění žádosti tehdy, pokud by mělo dojít zcela nebo z části k jejímu zamítnutí.
Odstavec devátý upravuje situace, kdy orgán pro vyhledávání majetku může předat přeshraničnímu orgánu pro vyhledávání majetku informace i bez předchozí žádosti.
K bodu 5 (§ 90c)
Vzhledem ke znění čl. 9 odst. 5 konfiskační směrnice dochází k doplnění nového odstavce 2. Orgán pro vyhledávání majetku má zajištěn přístup k aplikaci sítě pro bezpečnou výměnu informací („SIENA“).
K bodu 6 (§ 116 odst. 4)
Návrh reflektuje zaběhlou praxi, kdy se letecká technika Policie České republiky používá k zdravotnickým účelům na pravidelné bázi.
K části čtvrté – změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
K bodu 1 (nadpis dílu 2 v části druhé hlavě 1)
V nadpisu je třeba zohlednit nový § 20a ZMJS, jehož odstavec 1 upravuje souhlas s opatřením informace, nikoli s použitím informace.
K bodu 2 (§ 20a)
Základní pravidla spolupráce úřadů pro vyhledávání majetku se vymezují v zákoně o Policii ČR, dvě související ustanovení konfiskační směrnice nicméně vyžadují provedení v ZMJS.
Prvním z nich je čl. 9 odst. 4 konfiskační směrnice, podle kterého, neuvede-li úřad pro vyhledávání majetku poskytující informace jinak, může být poskytovaná informace použita jako důkaz před vnitrostátním soudem nebo příslušným orgánem členského státu EU, v němž se nachází úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, který informace obdržel, a to v souladu s vnitrostátními právními postupy, včetně procesních pravidel pro přípustnost důkazů v trestním řízení v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a povinnostmi členských států EU stanovenými v článku 6 Smlouvy o EU.
Uvedené ustanovení konfiskační směrnice tedy předpokládá důkazní použitelnost předávaných informací, byť nejde o informace poskytované cestou spolupráce mezi justičními orgány, pokud použití předávané informace jako důkazu úřad pro vyhledávání majetku, který informaci poskytuje, aktivně nevyloučil. S tímto ustanovením konfiskační směrnice proto není § 20 ZMJS v souladu, neboť ten vychází z opačného přístupu (pokud se poskytující policejní nebo správní orgán k důkazní použitelnosti nevyjádří, informaci jako důkaz použít nelze).
Za účelem provedení tohoto pravidla specifického pro informace vyměňované cestou spolupráce úřadů pro vyhledávání majetku se do ZMJS vkládá nový § 20a, který upravuje pravidla důkazní použitelnosti informací obdržených a poskytnutých touto cestou.
Současně reaguje na změnu § 8 odst. 2 věty první tr. ř., podle níž může údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, nebo údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů, požadovat také policejní orgán s předchozím souhlasem státního zástupce, a to včetně orgánu pro vyhledávání majetku, který tyto údaje vyžaduje pro účel spolupráce orgánů pro vyhledávání majetku podle konfiskační směrnice, tedy pro účel trestního řízení vedeného v jiném členském státě EU vázaném touto směrnicí.
Odstavec první upravuje příslušnost k udělení souhlasu s opatřením těchto informací pro uvedený účel. Vzhledem k tomu, že přeshraniční působnost orgánu pro vyhledávání majetku bude vykonávat NCOZ se sídlem v Praze, příslušné bude Městské státní zastupitelství v Praze
Odstavec druhý upravuje použitelnost informací obdržených v rámci této specifické spolupráce od úřadu pro vyhledávání majetku jiného členského státu EU vázaného směrnicí. Použitelnosti takto získaných informací jako důkazu v trestním řízení vedeném orgány ČR nebrání mlčení ze strany úřadu pro vyhledávání majetku, který informace České republice poskytl. Takto obdržené informace lze jako důkaz v trestním řízení použít za podmínek stanovených právním řádem České republiky, pokud úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu EU takové jejich použití předem (před použitím informace jako důkazu) nevyloučil, a to za podmínek, které takový orgán případně stanovil. Oproti § 20 odst. 1 ZMJS tedy není třeba aktivně žádat souhlas cizího státu s použitím informace jako důkazu.
Odstavec třetí upravuje základní pravidlo v opačném směru, tedy pro informace poskytované jinému členskému státu EU vázanému směrnicí, resp. jeho úřadu pro vyhledávání majetku. Má-li orgán pro vyhledávání majetku zájem vyloučit nebo omezit (stanovit podmínky pro) důkazní použitelnost poskytované informace, učiní tak při jejím poskytnutí. Důkazní použitelnost vyloučí vždy, pokud by použití takových informací jako důkazu bylo v trestním řízení v České republice vyloučeno, nebo hrozí, že by použitím takových informací jako důkazu bylo zmařeno trestní řízení vedené v České republice nebo by byl vážně ohrožen jiný důležitý zájem (§ 20 odst. 3 ZMJS). Nejde-li o informace podle odstavce čtvrtého nebo pátého, vyjadřuje se případně orgán pro vyhledávání majetku vždy na základě vlastního rozhodnutí bez ingerence justičního orgánu.
Odstavec čtvrtý a pátý upravují případy, kdy se k případné důkazní využitelnosti poskytovaných informací vyjadřují justiční orgány.
Odstavec čtvrtý upravuje postup v případě údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství, údajů, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle daňového řádu, nebo údajů z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů, které orgán pro vyhledávání majetku získá (vyhledá) sám, tedy nezíská je od jiného orgánů činného v trestním řízení. Při poskytování takových údajů přeshraničnímu partnerovi může jejich použití jako důkazu sám vyloučit. Nemá-li to však v úmyslu, musí si opatřit závazné stanovisko justičního orgánu k důkazní použitelnosti takových údajů. Vzhledem k tomu, že přeshraniční působnost orgánu pro vyhledávání majetku bude vykonávat NCOZ se sídlem v Praze, příslušným justičním orgánem bude Městský soud v Praze, a je-li v cizím státu vedeno přípravné řízení, Městské státní zastupitelství v Praze (srov. § 20 odst. 2 věta třetí ZMJS, na jehož obdobné použití odstavec třetí odkazuje).
Odstavec pátý upravuje postup v případě informací získaných od jiného orgánu činného v trestním řízení, a to buď z probíhajícího trestního řízení, nebo ze skončeného trestního řízení. I při poskytování takové informace přeshraničnímu partnerovi může orgán pro vyhledávání majetku její použití jako důkazu sám vyloučit, nemá-li to však v úmyslu, musí si opatřit závazné stanovisko justičního orgánu k důkazní použitelnosti takové informace, a to,
- jde-li o informaci z probíhajícího trestního řízení, v řízení před soudem stanovisko předsedy senátu a v přípravném řízení stanovisko státního zástupce,
- jde-li o informaci z pravomocně skončeného trestního řízení, stanovisko předsedy senátu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a pokud byla věc skončena v přípravném řízení stanovisko dozorového státního zástupce; za pravomocné skončení trestního řízení by se pro tento účel mělo považovat také pravomocné odložení věci před zahájením trestního stíhání podle § 159a tr. řádu nebo rozhodnutí o odklonu.
Jde-li o jakoukoli informaci z probíhajícího trestního řízení, stanoví se dále policejnímu orgánu, který informaci orgánu pro vyhledávání majetku pro účely předání do zahraničí poskytuje, povinnost o tom předem informovat v řízení před soudem předsedu senátu a v přípravném řízení státního zástupce. Tato povinnost dopadá na všechny informace z probíhajícího trestního řízení, tedy i na ty, jejichž důkazní použitelnost bude vyloučena. O jakémkoli předání informace z probíhajícího trestního řízení do ciziny by se měl justiční orgán přinejmenším dozvědět.
Odstavec šestý upravuje po vzoru § 7 odst. 2 ZMJS zásadu speciality, kdy k použití informace poskytnuté orgánům pro vyhledávání majetku jiného členského státu pro jiný účel, než pro který byla poskytnuta, je třeba souhlasu příslušného orgánu. S ohledem na § 8 odst. 2 a 3 věty poslední tr. ř. nelze udělit souhlas s použitím údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství, údajů, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle daňového řádu, nebo údajů z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů pro jiný účel než pro řízení v trestních věcech v jiném členském státě, pro které byly vyžádány a poskytnuty. Jde-li o jiné informace, které orgán pro vyhledávání majetku získal podle odstavce 5, je k jejich použití pro jiný účel třeba souhlasu justičního orgánu příslušného podle odstavce 5.
Odstavec sedmý potvrzuje, že se § 20a ZMJS aplikuje pouze ve vztahu k členským státům vázaným konfiskační směrnicí (všechny členské státy EU s výjimkou Dánska a Irska).
K bodům 3 a 6 (§ 45 odst. 2 a § 238d odst. 1)
V rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních se opakovaně vyskytují případy, v nichž některé státy, které uplatňují anglosaský typ řízení (např. USA), odmítají vyhovět žádosti o právní pomoc týkající se zajištění např. výnosu z trestné činnosti pouze z toho důvodu, že usnesení o zajištění podle § 45 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních ve spojení s příslušným ustanovením trestního řádu vydal státní zástupce a nikoli soud. Konzultacemi se zástupci těchto států bylo zjištěno, že jejich soudy požadují, aby rozhodnutí o zajištění věci nebo majetku bylo v České republice již v prvním stupni vydáno soudem anebo alespoň soudem potvrzeno. Současný nedostatek právního základu neumožňuje soudu v České republice potvrdit v přípravném řízení usnesení státního zástupce o zajištění věci nebo majetku, což je v některých státech zásadní překážkou úspěšného vyřízení žádostí o právní pomoc podávaných státním zástupcem v přípravném řízení trestním.
Navrženou změnou se umožňuje, aby v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce potvrdil rozhodnutí státního zástupce o zajištění věci nebo majetku v případě, že v přípravném řízení nelze v cizím státě dosáhnout zajištění věci nebo majetku bez předchozího soudního přezkumu v České republice. Současně se stanoví minimální požadavky na obsah takového potvrzení a příslušnost k rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí potvrzenému soudcem, aby nedocházelo k situacím, kdy by o stížnosti rozhodoval stejný orgán, který původní rozhodnutí potvrdil. Obdobný postup se umožňuje také pro navazující rozhodnutí týkající se zajištěné věci či majetku.
Navrhovaná právní úprava rovněž vychází vstříc předběžným připomínkám hodnotitelů v rámci probíhajícího hodnocení MONEYVAL k právní úpravě České republiky, kteří za problém označili skutečnost, že Česká republika není schopna zajistit potvrzení usnesení státního zástupce o zajištění věci nebo majetku soudem, pokud to dožádaný stát požaduje, čímž je oslabena její schopnost zajišťovat výnosy z trestné činnosti v cizině.
Změna § 238d odst. 1 ZMJS se navrhuje z obdobných důvodů, protože bez potvrzení soudem v praxi pravidelně nefunguje ani spolupráce s některými členskými státy EU vázanými nařízením 2018/1805, pokud jde o vydání zajištěného majetku poškozenému (zejm. jde o spolupráci se SRN).
K bodu 4 (§ 238a)
V novém odstavci druhém se potvrzuje, že ustanovení upravující k provedení konfiskační směrnice institut předběžného zajištění se aplikují pouze ve vztahu k členským státům vázaným konfiskační směrnicí (všechny členské státy EU s výjimkou Dánska a Irska). V současnosti jsou sice konfiskační směrnicí a nařízením 2018/1805 vázány stejné členské státy, jedná se však o rozdílné akty a není vyloučeno, že se okruh jimi vázaných členských států v budoucnu odliší.
K bodu 5 (§ 238ba)
Druhým ustanovením konfiskační směrnice týkajícím se úřadů pro vyhledávání majetku, které vyžaduje provedení v ZMJS, je čl. 11 odst. 2 a 3 upravující tzv. neprodleně přijímané opatření k zajištění.
Úřady pro vyhledávání majetku musejí mít podle něj oprávnění takové zajišťovací opatření přijímat, pokud vysledovaly majetek, který se může stát předmětem příkazu k zajištění nebo konfiskaci v jiném členském státě EU [čl. 5 odst. 2 písm. b) konfiskační směrnice], tedy v zásadě při vyhledání (zjištění) majetku pro účely řízení v trestních věcech vedeného v jiném členském státě EU, pokud existuje bezprostřední riziko, že takový majetek zmizí, resp. bude vyveden mimo dosah příslušných orgánů před vydáním formálního příkazu k zajištění a jeho uznáním a výkonem podle nařízení 2018/1805. Doba platnosti takového neprodleně přijímaného opatření k zajištění nesmí přesáhnout 7 pracovních dnů [aby pak nebylo možné majetek z dosahu příslušných orgánů vyvést, je nutné do té doby vydat, uznat a vykonat samotný příkaz k zajištění ve smyslu čl. 11 odst. 1 konfiskační směrnice a čl. 2 bod 1) nařízení 2018/1805].
Tento institut se navrhuje zařadit k ustanovením ZMJS o příkazu k zajištění ve vztahu k členským státům EU vázaným nařízením 2018/1805, neboť s nimi věcně souvisí, protože předběžné zajištění má uchovat majetek pro účely tohoto příkazu k zajištění (a následné konfiskace).
Ustanovení § 238ba se týká předběžného zajištění v jiném členském státě EU, tedy situací, kdy je v České republice vedeno trestní řízení (za které je považováno i řízení o odčerpání majetku) a v jiném členském státě EU vázaném směrnicí a nařízením je zjištěn majetek, který by mohlo být třeba zajistit pro účely trestního řízení vedeného v České republice.
Odstavec první upravuje postup v situaci, kdy byl takový majetek v jiném členském státě EU zjištěn (vyhledán), nikoli však ještě předběžně zajištěn. V takovém případě je za splnění stanovených podmínek třeba úřad pro vyhledávání majetku jiného členského státu EU o provedení předběžného zajištění požádat. S ohledem na účel předběžného zajištění a míru, v jaké zasahuje do základního práva dotčené osoby na majetek, nelze o provedení předběžného zajištění žádat, pokud příslušný justiční orgán neuvede, že lze očekávat vydání příkazu k zajištění ve stanovené lhůtě.
Odstavec druhý upravuje postup v situaci, kdy majetek již byl v jiném členském státě EU předběžně zajištěn.
Odstavce třetí a čtvrtý obecněji upravují informační toky mezi příslušnými orgány a stanoví, že české orgány při činnosti podle § 238ba postupují s největším urychlením, což je nezbytné vzhledem k maximálnímu možnému trvání zajištění umožněnému konfiskační směrnicí, dopadům předběžného zajištění na dotčenou osobu i následkům případného neprovedení včasného zajištění majetku (možné vyvedení mimo dosah příslušných orgánů).
K bodu 7 (§ 238da)
Ustanovení § 238da se týká předběžného zajištění v České republice, tedy situací, kdy je v jiném členském státě EU vázaném konfiskační směrnicí a nařízením 2018/1805 vedeno řízení v trestních věcech a český orgán pro vyhledávání majetku na území České republiky zjistí (vyhledá) majetek, který by mohlo být pro účely tohoto řízení v trestních věcech vedeného v jiném členském státě EU třeba zajistit. Typicky tomu tak bude v rámci probíhající spolupráce s úřadem pro vyhledávání jiného členského státu EU podle § 86 zákona o Policii ČR.
Zjištěný majetek orgán pro vyhledávání majetku bez konzultace s úřadem pro vyhledávání majetku dotčeného jiného členského státu EU sám předběžně nezajišťuje, naopak se vždy dotáže, zda tento jiný stát předběžné zajištění požaduje a zda je schopen včas předat osvědčení o příkazu k zajištění podle nařízení 2018/1805, které je předpokladem uznání a výkonu příkazu k zajištění. Tato konzultace bude zpravidla navazovat na komunikaci v rámci spolupráce podle § 86 odst. 2 a násl. zákona o Policii ČR a v rámci zavedeného komunikačního kanálu by měla proběhnout co možná nejrychleji.
Orgán pro vyhledávání majetku majetek předběžně zajistí, obdrží-li od úřadu pro vyhledávání majetku dotčeného jiného členského státu EU sdělení, že požaduje předběžné zajištění a ve stanovené lhůtě lze očekávat předání osvědčení o příkazu k zajištění.
Předběžné zajištění nařizuje orgán pro vyhledávání majetku formou příkazu; jeho náležitosti upravuje odstavec druhý. V samotném příkazu k předběžnému zajištění je vymezen i jeho základní účinek – zákaz majetek převést na jiného nebo jej zatížit, a jde-li o hmotný majetek, také jej záměrně poškozovat nebo ničit [odst. 2 písm. d)].
Odhlédne-li se od maximální doby jeho trvání, jeho omezení na urgentní přeshraniční případy a zvláštní působnosti k rozhodování o něm, předběžné zajištění se z hlediska své povahy v zásadě podobá zajištění podle § 79a a násl. tr. řádu. Odstavec třetí proto odkazuje na související ustanovení trestního řádu, která se na předběžné opatření přiměřeně použijí (s ohledem krátkou dobu jeho maximálního trvání).
Odstavec čtvrtý v souladu s konfiskační směrnicí časově striktně omezuje maximální dobu trvání předběžného zajištění, využívá se maximální směrnicí připuštěná doba jeho trvání, tedy 7 pracovních dnů, protože vydání osvědčení o příkazu k zajištění (a jeho uznání a výkon) v ještě kratší době by bylo těžko představitelné. Striktní časové omezení trvání předběžného zajištění je nutné nikoli pouze z hlediska nutnosti dosažení souladu s konfiskační směrnicí, ale též i z hlediska přiměřenosti s ohledem na intruzivní povahu tohoto opatření, proti němuž není připuštěn opravný prostředek. I proto se zdůrazňuje, že orgán pro vyhledávání majetku je povinen příkaz k předběžnému zajištění zrušit nebo omezit, jakmile není předběžného zajištění třeba, nebo jej není třeba v původním rozsahu. Účinky předběžného zajištění zanikají nejpozději uplynutím nejvyšší přípustné doby jeho trvání, a to ze zákona; o zrušení příkazu není v takovém případě třeba rozhodovat. Vedle některých ustanovení trestního řádu upravujících zrušení a omezení zajištění se odkazuje také na přiměřené užití jeho ustanovení upravujících postup při vrácení a dalším nakládání se zajištěnými věcmi, u nichž nepřichází v úvahu jejich konfiskace.
Odstavec pátý upravuje důvody, pro které nelze majetek předběžně zajistit, o nichž musí být orgán pro vyhledávání majetku jiného členského státu EU předem informován podle odstavce 1. Překážkou předběžnému zajištění naopak není dřívější zajištění stejného majetku na základě jiného právního předpisu, které v České republice před zajištěním pro účely řízení v trestních věcech obecně přednost nemá.
Odstavec šestý upravuje informační toky mezi příslušnými orgány.
K bodu 8 (§ 238h odst. 6)
Do ustanovení o rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu k zajištění se doplňuje odstavec o informační povinnosti, kdy o uznání příkazu k zajištění, který navazuje na provedené předběžné zajištění, musí justiční orgán informovat orgán pro vyhledávání majetku [tato informační povinnost navazuje na skutečnost, že provedením zajištění majetku na základě uznaného příkazu k zajištění předběžné zajištění zaniká (§ 238da odst. 4 ZMJS) a že pokud by k zajištění majetku na základě uznaného příkazu k zajištění nedošlo, předběžné zajištění by zaniklo plynutím času – informace o (ne)provedení zajištění majetku je tak podstatná pro případné další nakládání s věcí, které se předběžné zajištění týkalo].
K části páté – změna zákona o centrální evidenci účtů
K bodu 1 (§ 6 odst. 2)
Ve vztahu k jiným údajům než dosud uvedeným v § 6 odst. 2, tj. např. údajům od platební instituce ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o CEÚ, se reaguje na skutečnost, že v oblasti trestního práva byl dosud zastáván výklad, že údaje v CEÚ pocházející od bank (včetně zahraničních) jsou předmětem bankovního tajemství a že ostatní údaje v CEÚ musí být chráněny obdobně jako údaje podléhající bankovnímu tajemství, a při jejich vyžadování se proto postupuje analogicky podle § 8 odst. 2 tr. ř. V oblasti finančního práva je zastáván jiný výklad stran předmětu bankovního tajemství, nicméně je dán požadavek na stejnou úroveň ochrany všech informací obsažených v CEÚ, jako informací, které jsou předmětem bankovního tajemství, tj. aby při jejich vyžadování pro účely trestního řízení byla dána justiční kontrola, a to s výjimkou situace, kdy je žadatelem orgán vykonávající působnost úřadu pro vyhledávání majetku, který musí mít podle nové konfiskační směrnice do CEÚ přímý přístup. Proto se výslovně doplňuje, že i tyto údaje se vyžadují ve stejném režimu jako údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství (tj. podle § 6 odst. 2 zákona o CEÚ ve spojení s § 8 odst. 2 tr. ř.).
K bodu 2 (§ 6 odst. 5)
Oprávnění orgánu pro vyhledávání majetku získávat údaje z centrální evidence účtů se doplňuje o nové oprávnění tohoto orgánu, která mu přiznává článek 6 odst. 2 písm. f) konfiskační směrnice. Tento článek neumožňuje, aby orgán pro vyhledávání majetku o předmětné informace žádal prostřednictvím jiného orgánu, neboť požaduje okamžitý a přímý přístup k těmto údajům.
Přístup k údajům v centrální evidenci účtů je omezen na „nezbytný rozsah“ a na vedení trestního řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, což je minimální požadavek čl. 2 odst. 4 směrnice. Údaje budou vyžadovány ve spojení s § 8 odst. 3 tr. ř., proto se pro ně uplatní omezení jejich využití pro jiné trestní řízení stanovené v uvedeném ustanovení.
K bodů 3 (§ 7 odst. 3 písm. h))
S ohledem na sjednocení režimu ve vztahu k ust. § 8 odst. 2 trestního řádu, kdy údaje z centrální evidence účtů vyžaduje orgán pro vyhledávání majetku podle § 6 odst. 1 písm. f), a kdy útvar Policie České republiky jako orgán činný v trestním řízení podle § 6 odst. 1 písm. a) – tj. sám po přechozím souhlasu státního zástupce, se doplňuje, že i jiný útvar Policie ČR než orgán pro vyhledávání majetku hlásí identifikátory datových schránek prostřednictvím Policejního prezidia. Jiné policejní orgány než policejní útvary (jako orgány činné v trestním řízení) nemohou vyžadovat údaje z CEÚ se souhlasem státního zástupce, ale musí dát státnímu zástupci podnět k jejich vyžádání, neboť jejich datovou schránku nelze v souladu s tímto ustanovením České národní bance oznámit.
K části šesté – účinnost
Účinnost se navrhuje dnem 23. listopadu 2026, v souladu s implementační lhůtou konfiskační směrnice, s výjimkou ustanovení čl. III bodu 5, které nabývá účinnosti dnem 1. července 2027. Odložení účinnosti se týká využívání aplikace Europolu SIENA. Tuto aplikaci SIENA má jednotné kontaktní místo (ŘMPS PP ČR) používat podle směrnice 2023/977 o výměně informací mezi donucovacími orgány, resp. jejích článku 22 a 13, až od 12. června 2027. Jde o § 90c, který do zákona o policii zavede od 1. července 2027 novela 230/2025 Sb.
V Praze dne 2. listopadu 2026
Předseda vlády:
Ing. Andrej Babiš podepsáno elektronicky
Ministr vnitra:
Mgr. Lubomír Metnar podepsáno elektronicky
Elektronický podpis: 6.11.2026 Certifikát autora podpisu:
Jméno: Mgr. Lubomír Metnar
Vydal: NCA SubCA1/RSA 10/2023
Platnost do: 17.12.2028 17:05 +01:00
Digitálně podepsal Andrej Babiš Datum: 09.11.2026
Passport
Разбор этого акта по матрице ещё не составлен. Машинный черновик готовится для всех законов и законопроектов базы по очереди; затем его проверяет эксперт.
Последняя попытка машинного разбора не удалась.
Details
| Country | Czechia |
| Body | Chamber of Deputies (Czechia) |
| Type | law / bill |
| Language | cs |
| Document date | — |
| Size | 106 213 знаков |
| Versions | 1 |
| First seen | 2026-11-11 |
| Last checked | 2026-11-16 07:23 |
| full_text_url | https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=282378 |
Topics
Why this document is in the base
Selection matched on the following, total weight 12.
-
osobní údaje
текст
Personal data
…souvisejí, jakékoli identifikační doklady nebo informace, které má k dispozici, g) další osobní údaje nezbytné pro podání nebo vyřízení žádosti a h) důvody naléhavosti v případě, že je žádost…
-
osobní údaje
текст
Personal data
…orgán pro vyhledávání majetku poskytne přeshraničnímu orgánu pro vyhledávání majetku jen osobní údaje spadající do některé z kategorií uvedených v oddílu b bodu 2 přílohy ii nařízení evropské…
-
osobn údaj
текст
Personal data
…ddílu b bodu 2 přílohy ii nařízení evropského parlamentu a rady (eu) 2016/794, s výjimkou osobních údajů spadajících do kategorie uvedené v oddílu b bodu 2 písm. c) podbodu v) přílohy ii nařízen…
-
osobní údaje
текст
Personal data
…ace jsou zjevně nepřiměřené nebo nejsou nezbytné k dosažení účelu žádosti nebo požadované osobní údaje nesplňují podmínky uvedené v odstavci 3, e) lze důvodně předpokládat, že by poskytnutí po…
-
osobn údaj
текст
Personal data
…veřejná podpora. ## zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů účelem navrhovaného zpracování osobních údajů je efektivní vyhledávání, identifikace, za…
-
osobn údaj
текст
Personal data
…ného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů účelem navrhovaného zpracování osobních údajů je efektivní vyhledávání, identifikace, zajištění, správa a konfiskace výnosů z trestné č…
Dropped as boilerplate or single passing mentions: elektronický podpis
Summary
The Czech law amends the Criminal Procedure Code by adding provisions on information and data transfer in criminal investigations, including requirements for authorities managing seized property and access to central tax reporting data. Changes also cover sale procedures of seized assets and conditions for obtaining information from tax authorities. A new procedure for using Europoli SIENA application is introduced.