Окружной суд Чехии: SMS-код не заменяет электронную подпись в договоре займа

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 3. 1. 2025 do zaplacení.II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 5 606,30 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 606,30 Kč od 16.7.2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 16.7.2023 do 2.1.2025, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12 606,30 Kč s příslušenstvím představujícím úrok z prodlení od 3.1.2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení, přičemž svůj nárok odůvodnil tvrzením, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23.6.2023 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve sjednané lhůtě, avšak tuto svou povinnost nesplnil, a proto byla pohledávka následně postoupena žalobci, jenž žalovaného k úhradě vyzval, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný prostřednictvím soudem ustanoveného procesního opatrovníka, k žalobě uvedl, že žalobce v řízení neprokázal, že by smlouva o úvěru byla uzavřena právě se žalovaným distančním způsobem, a tuto skutečnost nemá za doloženou, přičemž dále namítl, že poskytovatel úvěru nezjišťoval řádně majetkové poměry žalovaného ani jeho schopnost úvěr splácet, což má mít vliv na rozsah případného plnění, neboť by podle jeho názoru bylo možné přiznat toliko jistinu, nikoli další uplatněné nároky, a navrhl proto, aby v případě neprokázání uzavření smlouvy se žalovaným byla žaloba jako celek zamítnuta, případně aby v případě prokázání uzavření smlouvy, avšak při absenci řádného posouzení úvěruschopnosti, byla žalobci přiznána pouze částka odpovídající bezdůvodnému obohacení.3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, . a , Jméno žalobkyně, . ze dne 29. 11. 2024 vč. tabulky a dále z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2024 okresní soud zjistil, že dne 29.11.2024 uzavřeli postupitel a postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postupitel postoupil na postupníka pohledávky v celkovém počtu 85 o celkové hodnotě 3 596 833,02 Kč, včetně pohledávky za žalovaným.5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady od , právnická osoba, . ze dne 4. 12. 2024 ohledně platby ze dne 23. 6. 2023 okresní soud zjistil, že dne 23.6.2023 byla z účtu vedeného na jméno , právnická osoba, ., č. , č. účtu, , odeslána částka 7 000 Kč na účet příjemce č. , č. účtu, , přičemž variabilní symbol platby byl , var. symbol, a zpráva pro příjemce obsahovala označení „Zápůjčka , hodnota, “, a tato platební transakce byla bankou evidována jako provedená.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 6. 2023, bez podpisu žalovaného, okresní soud zjistil, že dne 23.6.2023 byly v souvislosti se zamýšleným poskytnutím spotřebitelského úvěru uvedeny předsmluvní informace o věřiteli a o základních charakteristikách úvěru, zejména o druhu úvěru, jeho výši, podmínkách čerpání, době trvání, způsobu splácení, celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a o nákladech úvěru, přičemž tento formulář slouží k informování spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru a neobsahuje podpis žalovaného ani jiný údaj osvědčující jeho souhlas s jeho obsahem.7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2023, bez podpisu žalovaného, okresní soud zjistil, že dne 23.6.2023 měl být mezi věřitelem a žalovaným uzavřen spotřebitelský úvěr, jehož předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem, přičemž smlouva obsahuje identifikační údaje žalovaného, jeho bankovní účet, údaj o zaslaném SMS kódu a základní parametry úvěru, zejména výši úvěru, dobu splatnosti a celkovou částku k úhradě, avšak tato listina neobsahuje podpis žalovaného ani jiný údaj, z něhož by bylo možné dovodit, že žalovaný projevil souhlas s konkrétním obsahem smlouvy nebo že právě tato verze smlouvy byla žalovanému poskytnuta a jím akceptována.8. Z přípisu ve věci: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024 okresní soud zjistil, že dne 20.12.2024 byla vyhotovena listina označená jako oznámení o postoupení pohledávky.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 12. 2024 a z podacího lístku ze dne 20. 12. 2024 adresáta , Jméno advokáta, , advokáta, okresní soud zjistil, že dne 20.12.2024 byla vyhotovena výzva k úhradě před podáním žaloby a že téhož dne byla tato zásilka odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zástupcem žalobce.10. Z odpovědi na výzvu , právnická osoba, . ze dne 9. 4. 2026 (ve spisu na č. l. 81) a z přílohy (ve spisu na č. l. 82) okresní soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalovaného, přičemž tento účet byl otevřen dne 18.5.2020 a ukončen dne 28.4.2025, a že na tento účet byla dne 23.6.2023 připsána částka 7 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou pro příjemce obsahující označení „Zápůjčka , hodnota, “.11. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.12. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 23.6.2023 byly v souvislosti se zamýšleným poskytnutím spotřebitelského úvěru vyhotoveny předsmluvní informace o jeho podmínkách, téhož dne měl být mezi věřitelem a žalovaným sjednán spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč obsahující identifikační údaje žalovaného, jeho bankovní účet, údaj o zaslaném SMS kódu a základní parametry úvěru, a současně byla dne 23.6.2023 z účtu vedeného na jméno , právnická osoba, ., č. , č. účtu, , odeslána částka 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou pro příjemce obsahující označení „Zápůjčka , hodnota, “, přičemž tato částka byla na uvedený účet připsána s tím, že předmětný účet byl veden na jméno žalovaného a existoval v období od 18.5.2020 do 28.4.2025. Dále soud zjistil, že dne 29.11.2024 uzavřeli postupitel a postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byly na postupníka postoupeny pohledávky v celkovém počtu 85 o celkové hodnotě 3 596 833,02 Kč, včetně pohledávky za žalovaným, a že mezi týmiž stranami byla následně uzavřena další smlouva o postoupení pohledávek. Konečně soud zjistil, že dne 20.12.2024 byla vyhotovena výzva k úhradě před podáním žaloby, která byla zároveň odeslána žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zástupcem žalobce.13. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.14. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.15. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.16. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.17. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.18. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.19. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.21. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).22. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.23. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je v elektronické verzi listiny poskytovatelem úvěru toliko uvedeno, že žalovaný měl její obsah autorizovat prostřednictvím jedinečného kódu zaslaného např. SMS zprávou, takový postup sám o sobě neumožňuje spolehlivě ověřit, že právě žalovaný učinil právní jednání směřující k uzavření smlouvy, ani že po této autorizaci nedošlo ke změně obsahu dokumentu. Za této situace nelze mít za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy v písemné formě.24. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).25. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru nikterak neprokázal, že by před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze spisu nevyplývá, že by poskytovatel disponoval konkrétními a ověřenými údaji o příjmech a výdajích žalovaného, ani že by tyto údaje jakkoliv verifikoval z nezávislých zdrojů či doložil listinami; toliko obecné tvrzení o provedení lustrace v registrech dlužníků nemůže obstát jako řádné posouzení úvěruschopnosti. Za této situace nelze mít za to, že by poskytovatel postupoval s odbornou péčí, když neověřoval skutečné výdaje žalovaného a jeho reálnou schopnost úvěr splácet, přičemž takový postup neodpovídá požadavkům zákona ani smyslu ochrany spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že k poskytnutí úvěru došlo v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva je tudíž neplatná dle § 87 odst. 1 tohoto zákona, k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti.26. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).27. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.28. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobci poskytl jakékoli plnění. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobce dosud neuhradil ničeho. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 7 000 Kč.29. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.30. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.31. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.32. V přezkoumávaném případě žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu. Za této situace soud vycházel z toho, že nic nebránilo vrácení poskytnutého plnění po výzvě věřitele ze dne 20.12.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 30.12.2024 (§ 573 obč. zák.), přičemž dne 2.1.2025 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho povinnosti poskytnuta, a žalovaný se tak dne 3.1.2025 dostal se zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 3.1.2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).33. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba není důvodná a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že úspěch účastníků ve věci byl srovnatelný (výrok ad III.).