I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Řízení se v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1705 Kč, zastavuje.III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 700,68 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 11 000 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 303,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u soudu dne 13. 7. 2023 zaplacení částky 12 705 Kč se shora uvedeným příslušenstvím a smluvní pokutou s tím, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, uzavřel prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku dne 31. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění změny ze dne 1. 9. 2022 , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal mu vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 1. 10. 2022. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas neuhradil. Tímto mu vznikla povinnosti zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení v souladu se zněním úvěrové smlouvy, a současně zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, zejm. za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 s účinností ke dni 6. 3. 2023 na společnost , právnická osoba, a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 v průběhu soudního řízení převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Celková hodnota pohledávky činila ke dni prvního postoupení 13 189 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 11 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 089 Kč a neuhrazených nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, když poplatek za jednu upomínku byl sjednán ve výši 50 Kč. Žalobkyně žalobou uplatňuje úhradu jistiny ve výši 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dále pak požaduje úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 700,68 Kč za období od 2. 10. 2022 do 5. 3. 2023 z neuhrazené jistiny z neuhrazené jistiny, dále úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 2. 10. 2022 do 6. 3. 2023 v celkové výši 1 705 Kč, což je přepočtená neuhrazená smluvní pokuta zahrnutá do celkové hodnoty převáděné pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby, žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil. Podáním doručeným soudu dne 17. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku částečně zpět.2. Žalovaný k podané žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se nedostavil, podal však nevčasnou žádost o odročení z důvodu střevní chřipky, když jeho neschopnost dostavit se k nařízenému jednání nebylo možné, svoje onemocnění nedoložil, navíc uvedené podání nebylo řádné, neboť bylo učiněno elektronicky bez připojeného elektronického podpisu.3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:- Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2022 ve znění změny ze dne 1. 9. 2022 včetně obchodních podmínek , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (, Anonymizováno, )- mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (jako věřitelem) a žalovaným (jako klientem) byla dne 31. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně , webové stránky, , na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč, splatný 1. 10. 2022, a to s úrokovou sazbou ve výši 0 %, při RPSN ve výši 269,8 % a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou částku úvěru. Strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jakoukoli část závazku dle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanové výši a poplatek za každou písemnou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč, nejvýše však v počtu 3 upomínek. Úvěr měl být čerpán ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu- Výpisem z účtu poskytovatele úvěru ze dne 31. 3. 2022 – věřitel , právnická osoba, poskytla žalovanému z titulu úvěru pod VS , var. symbol, ve prospěch jeho bankovního účtu č. , č. účtu, dne 31. 3. 2022 částku 12 000 Kč- Upomínkou ze dne 15. 3. 2023 adresovanou žalovanému – žalovaný byl upomínán k úhradě nedoplatku v celkové výši 13 225,16 ve vztahu k uvedené úvěrové smlouvě s účtováním smluvního poplatku za upomínku- Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek 8. 12. 2022 s účinností ke dni 6. 3. 2023 a přehledu úvěru, společným prohlášením ze dne 29. 3. 2023, výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, a potvrzením o zaplacení úplaty ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 15. 3. 2023 vč. poštovního archu , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 vč. příloh- společnost , právnická osoba, jako postupitel a , právnická osoba, jako postupník uzavřeli dne 8. 12. 2022 s účinností ke dni 6. 3. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, která zahrnovala i předmětnou pohledávku za žalovaným, když postupník řádně zaplatil kupní cenu za postoupení pohledávek dle Smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2023 sdělila právní předchůdkyně tuto skutečnost žalovanému s výzvou úhrady dluhu v celkové výši ke dni postoupení v částce 13 189 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 se stala právním nástupcem společnost Serraghis Loen Management Ltd.- Výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 6. 2023 vč. poštovního archu – před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě celkového dluhu pod hrozbou podání žaloby4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (jako věřitelem) a žalovaným (jako klientem) byla dne 31. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně , webové stránky, , na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč, splatný 1. 10. 2022, a to s úrokovou sazbou ve výši 0 %, při RPSN ve výši 269,8 % a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou částku úvěru. Strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jakoukoli část závazku dle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanové výši a poplatek za každou písemnou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč, nejvýše však v počtu 3 upomínek. Úvěr byl čerpán ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, bezhotovostním převodem dne 31. 3. 2022. Žalovaný byl upomínán k úhradě nedoplatku v celkové výši 13 225,16 ve vztahu k uvedené úvěrové smlouvě s účtováním smluvního poplatku za upomínku, ničeho však nezaplatil. Následně se stala právním nástupcem pohledávky s příslušenstvím za žalovaným žalobkyně na základě postupného postoupení pohledávek. ke dni 27. 5. 2025. Žalovaný nereagoval plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.5. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.6. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.7. Podle ust. § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.8. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř., ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.9. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobkyně v průběhu řízení vzala svým dispozitivním úkonem žalobu částečně zpět v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku, a proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, když soud nevyžádal od žalovaného souhlas se zpětvzetím žaloby, neboť případně vyjádřený nesouhlas žalovaného by byl neúčinný, kdy ve věci nebylo doposud jednáno.10. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.12. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.13. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Podle ustanovení § 1879 o. z, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Po provedení dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud po částečném zastavení řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.23. Žalobkyně zcela prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována, což nepopíral ani samotný žalovaný, který převzal částku 12 000 Kč, což vyplynulo i z provedených důkazů bezhotovostním převodem ve prospěch jím označeného bankovního účtu. Nicméně žalobkyně v řízení nedoložila pro soud přesvědčivé důkazy prokazující řádné posuzování úvěruschopnosti úvěrovaného věřitelem jakožto poskytovatelem finančních prostředků před uzavřením úvěrové smlouvy tak, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu ČR. Tuto skutečnost musí soudy brát v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Z uvedeného důvodu, kdy současně z obsahu spisu vyplynulo, že na žalovaného byl zjištěn dne 17. 10. 2023 úpadek a soud řešil povolení úpadku oddlužením žalovaného, soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, když žalovaný v daném smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel, tedy strana slabší. Zcela otaznou pak zůstává i sjednaná výše úrokové sazby výši 0 % ročně, když za této situace v souvislosti se zněním všeobecných podmínek poskytovatele, které odkazují na výši úrokové sazby zásadně sjednané v uzavřené smlouvě, se nejedná o úvěrový závazek ve shora uvedeném zákonném znění. Uvedený stav je tedy nutné posoudit z daného pohledu z titulu institutu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z., které na rozdíl od předcházející právní úpravy nezakládá soudu možnost bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni. Pokud tedy žalobkyně požaduje na samotné jistině toliko částku 11 000 Kč, pak žalobce z poskytnutých finančních prostředků 12 000 Kč zaplatil toliko 1 000 Kč, tudíž ve zbývajícím rozsahu rozdílu těchto položek je povinen žalobce žalobkyni zaplatit částku 11 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uplatňovaného příslušenství pohledávky tedy soud žalobu ve výroku III. tohoto rozsudku s odkazem na popsané závěry zamítl.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni v rozsahu 74 % jejích celkových nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci úspěšná toliko v rozsahu 87 %, tedy v celkové částce 4 303,10 Kč. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně v částce 5 815 Kč spočívala v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně za zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva, návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 10. 2023, návrh na vstup žalobkyně do řízení ze dne 15. 9. 2025) celkem ve výši 3 440 Kč podle § 14b) za 3 úkony á 300 Kč, tj. 900 Kč, 1 úkon á 1 000 Kč a 1 úkon á 1 540 Kč podle § 7 dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 5 x RP v celkové výši 1 050 Kč podle §14b), § 11, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále 21 % DPH /z 4 úkonů právní služby/ ve výši 525 Kč. Tuto náhradu soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.25. Povinnost plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř. jako lhůtu třídenní.