Окружной суд Чехии: клик по кнопке «подпись» не заменяет подпись в договоре займа

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 140 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 29. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, . IČ , IČO, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované částku 10 140 Kč Kč převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz , respektive formou odeslánmí verifikační platby 1 Kč na účet původního věřitele a kliknutím na tlačítko „podpis“ v zaslaném návrhu smlouvy.. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se všeobecnými obchodními podmínkami a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaná rovněž uvedla údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 21. 3. 2025. Dlužnou částku však sjednaným způsobem nehradila, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu do 13. 6. 2023, částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 10 140 Kč Kč od 14. 6. 2023do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalobkyně dokládala své tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce listinou nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V této listině je jako věřitel uvedena společnost , právnická osoba, . a jako klient žalovaná. U žalované jsou vyplněny údaje o jejím rodném čísle, čísle občanského průkazu, telefonním čísle, adrese bydliště a číslo bankovního účtu. Dále je zde uvedeno, že je žalované poskytnut úvěr ve výši 10 140 Kč Kč, splatný převodem na její číslo účtu, a žalovaná se úvěr zavazuje splatit do 21. 3. 2025. Listina není opatřena žádným podpisem žalované. Dále žalobkyně předložila listinu nazvanou Potvrzení o provedené platbě, v níž je uvedeno, že částka 10 140 Kč Kč byla odeslána dne 21. 3. 2023 na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Skutečnost, že se jedná o účet k žalované byla potvrzena společnosti , právnická osoba, .5. V poměrech projednávané věci, vycházeje ze žalobkyní předložením důkazů, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce včetně podmínek, které měly být nedílnou součástí smlouvy. Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem na základě žádosti o zápůjčku, nicméně žalobkyní předložená listina (smlouva o spotřebitelském úvěru“ dle názoru soudu pro učinění závěru, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce právě v tvrzeném znění, na které poukazuje žalobkyně, nepostačuje. Dle výpisů z účtu byla žalovanému poukázána částka 10 140 Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nárazem mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Žalobkyně uvedla, že žalovaná potvrdila správnost údajů, které uvedla do internetového formuláře odesláním autorizační platby 1 Kč a zaslaný návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru poté podepsala na stránkách původního věřitele kliknutím na tlačítko „podpis“9. Podepisování elektronického dokumentu upravuje § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle něhož k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronicky dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem, než způsobem uvedeným v § 5 (toto ustanovení upravuje podepisování elektronických dokumentů ve vztahu k veřejnoprávní instituci – poznámka soudu). Z důvodové zprávy k § 7 tohoto zákona vyplývá, že v případě těchto právních jednání je možné použít všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS, tedy elektronický podpis, zaručený elektronický podpis, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon tak rozšiřuje paritu s vlastnoručním podpisem i na tyto typy elektronických podpisů.10. Náležitosti elektronického podpisu upravuje přímo použitelný předpis EU, a to nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS). Toto nařízení v článku 3 definuje pojmy jím užívané, zejména elektronickou identifikaci, jíž se myslí postup používání osobních identifikačních údajů v elektronické podobě, které jedinečně identifikují určitou fyzickou či právnickou osobu nebo fyzickou osobu zastupující právnickou osobu, dále osobní identifikační údaje, jimiž se myslí soubor údajů umožňujících určit totožnost fyzické či právnické osoby nebo fyzické osoby zastupující právnickou osobu, dále pojem autentizace, jíž se myslí elektronický postup, který umožňuje potvrdit elektronickou identifikaci fyzické či právnické osoby nebo původ a integritu dat v elektronické podobě. Dále definuje pojem zaručený elektronický podpis, jímž se míní elektronický podpis, který splňuje požadavky čl. 26 eIDAS. Podle tohoto článku zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; d) je k datům, které jsou tímto podpisem podepsány, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS je pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem) elektronický podpis postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu.11. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že zaslání verifikační platby a po té kliknutí na tlačítko „podpis“, nesplňuje všechny podmínky – požadavky na kvalitu zaručeného elektronického podpisu stanovené v článku 26 eIDAS, neboť neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu a důvěryhodně nezaručuje identitu podepisující osoby ve smyslu nařízení eIDAS. Žalovaná nedisponovala daty pro vytváření elektronických podpisů, která může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou. Kliknutí na tlačítko „podpis“ na návrhu smlouvy, k němuž ani nemusel mít podepisující výhradní přístup, taková data nepředstavuje. Úvěrová smlouva tak nebyla elektronicky podepsána.12. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani výpis kopie občanského průkazu (fotografie občanského průkazu žalovaného) a ani tvrzené ověření majitele účtu – neboť ani tyto důkazy neprokazují, že předloženou smlouvu uzavřela žalobkyně právě s žalovanou a neplyne z nich žádná vůle žalované k uzavření smlouvy o úvěru a v tom znění, které žalobkyně předložila.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 10 140 Kč Kč na její účet od právního předchůdce žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni.16. Lze tedy uzavřít, že poskytnutí peněžních prostředků žalované tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy, na jehož základě byla částka poskytnuta). Soud tak žalobkyni přiznal dané plnění na základě ust. § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud zavázal žalovaného vydat žalobkyni částku 10 140 Kč Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 140 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Aplikaci ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. soud odůvodňuje tím, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. poskytnutí zápůjčky), byť jiných dlužníků. Lze učinit závěr o ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), obzvlášť je-li předmětem žaloby je standardní poskytnutí zápůjčky; právě řízení o nároku na úhradu poskytnuté zápůjčky lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Navíc lze předpokládat, že stejné žaloby podává žalobce i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.