Пульс · Документы · Чехия · Министерство юстиции Чехии — база судебных решений

Федеральный верховный суд Чехии: взыскание задолженности по потребительскому кредиту

6 C 35/2026-45 — zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

судебное решение 2026-07-21 17 922 знаков Цифровая идентификация и госуслуги
Скачать На сайте источника
Действующая редакция. Последнее изменение зафиксировано 2026-10-23.

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2024. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal žalobkyni vrátit společně s úrokem splatným ve splátkách ve výši 4 000 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Smlouva byla sjednána elektronicky za pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2025. Dluh byl proto posléze zesplatněn dopisem ze dne 28. 7. 2025. Žalovaný uhradil na pohledávku ze smlouvy celkem 48 000 Kč, tyto úhrady byly žalobkyní započteny na smluvní úrok. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 12. 8. 2025 do zaplacení a smluvně sjednaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky za dvě zaslané upomínky v celkové výši 1 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splatit lustrací v databázi ISIR, CEE, SOLUS, REPI, výpisem z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, interní databází žalobkyně, databází neplatných a odcizených dokladů. Žalobkyně dále porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Průměrný příjem žalovaného činil 26 794 Kč měsíčně, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč měsíčně. Současně byly zohledněny platby žalovaného na úvěry, mikroúvěry a na sázky. Rovněž byl zhodnocen rodinný stav žalovaného, místo jeho bydliště, počet jím vyživovaných osob, dosažené vzdělání, případné vlastnictví nemovitostí. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě interního skóringového systému, který vyhodnocuje údaje žalovaného podle algoritmu, v němž jednotlivé parametry mají odlišné váhy. Žalovaný obdržel při posuzování úvěruschopnosti výsledné skóre „průměrná bonita.“. Skóringový systém žalobkyně byl konzultován s ČNB během licenčního řízení a je předmětem pravidelných kontrol, rovněž podléhá auditu ze strany mezinárodní auditorské společnosti, od které vlastní žalobkyně certifikát ISO 31000:09 Risk Management. Žalobkyně dále vlastní ISO certifikát dle mezinárodního standardu TPL 1607 (důvěryhodný poskytovatel) a ISO certifikát dle mezinárodního standardu ISO 9001:2015 (systém managementu kvality postupů a procesů organizace).2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 3. 2024 podepsána smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovaný smlouvu dle autorizační doložky podepsal SMS kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefon a on jej vložil do smluvního elektronického formuláře přes internet. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal částku 20 000 Kč společně s úrokem ve výši 20 % měsíčně (celkem 68 000 Kč) žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatnými vždy k 15. dni kalendářního měsíce, kdy současně s poslední splátkou je splatná rovněž poskytnutá jistina úvěru. V bodu 5.4. smlouvy bylo sjednáno, že předtím, než se úvěr stane splatným v důsledku prodlení, zašle žalobkyně žalovanému dvě upomínky, každou zpoplatněnou částkou 500 Kč. Dle bodu 10.7. smlouvy, pro dostatečné ověření a určení identity jednající osoby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni tzv. „verifikační platbu“ ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu. Verifikační platba je vratná na žádost spotřebitele. Žalovanému byly dále poskytnuty předsmluvní informace, obsahující podrobnosti úvěru, včetně tabulky umoření.5. Žalovaný odeslal dne 21. 3. 2024 ze svého bankovního účtu verifikační platbu 1 Kč na bankovní účet žalobkyně (Detail pohybu – okamžitá příchozí platba). Žalobkyně následně dne 22. 3. 2024 převedla na běžný účet žalovaného částku 20 000 Kč (Detail pohybu – bezhotovostní platba).6. Z přílohy č. 1 ke smlouvě „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalobkyně započetla příjmy žalovaného ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši 26 794 Kč měsíčně a žalovaným uvedené náklady na bydlení v částce 3 000 Kč měsíčně, pravidelné finanční závazky ve výši 0 Kč, sázky ve výši 0 Kč. Finanční zůstatek žalovaného při započtení měsíční splátky úvěru ve výši 4 000 Kč tak činil 18 594 Kč.7. Žalobkyně před podpisem úvěrové smlouvy ověřila identitu žalovaného jeho platným občanským průkazem a řidičským průkazem, jejichž fotokopie soudu doložila. Žalobkyně lustrovala číslo občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, ve které nebyl nalezen, dále nahlédla do obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, dále lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku s nalezením jedné pravomocně skončené insolvence (splněním oddlužení), dále v registru platebních informací s výsledkem bez negativního záznamu, a v registru SOLUS s výsledkem bez negativního záznamu. Žalobkyně současně lustrovala žalovaného v registru CRIBIS, kdy k osobě žalovaného byly nalezeny tři záznamy o exekučních řízeních.8. Dle oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 5. 2023 náležel žalovanému invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 11 897 Kč měsíčně.9. Pokud se jedná o výpisy z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného za období měsíců prosince 2023, ledna 2024 a února 2024, z těchto vyplynulo, že žalovaný pobíral invalidní důchod, v měsíci prosinci 2023 ve výši 11 897 Kč a v měsících lednu až únoru 2024 pak ve výši 12 257 Kč. Žalovanému byl současně připisován příjem od , právnická osoba, v průměrné výši 15 660 Kč měsíčně. Žalovaný v měsících prosinci 2023 a lednu 2024 prováděl platby ve výši kolem 2 100 Kč označené jako „QR splátka“, současně platby pohybující se okolo 8 600 Kč měsíčně ve prospěch , právnická osoba, . a dále množství blíže nespecifikovaných plateb, například v opakující se výši 6 110 Kč měsíčně či 3 250 Kč měsíčně, případně ve výši pohybující se okolo 4 700 Kč měsíčně, to vše na blíže nespecifikované protiúčty. Žalovaný současně vybíral podstatné peněžní prostředky v hotovosti.10. Žalovaný neplatil splátky poskytnutého úvěru, žalobkyně mu proto dne 20. 3. 2025 zaslala upomínku č. 1, kterou jej vyzvala k úhradě dlužné částky (upomínka č. 1, e-mailová zpráva). Protože žalovaný dále neplnil své smluvní závazky, odeslala mu žalobkyně dne 5. 4. 2025 upomínku č. 2 s výzvou k úhradě dlužné částky (upomínka č. 2, e-mailová zpráva). Předžalobní výzvou ze dne 28. 7. 2025, odeslanou téhož dne, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru z důvodu neplnění platebních povinností a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 11. 8. 2025 s tím, že jinak bude k soudu podána žaloba (předžalobní výzva, podací lístek).11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. k 21. 3. 2024 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud má po zhodnocení provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, která svým obsahem odpovídá smlouvě o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostně částku 20 000 Kč, kterou se zavázal žalobkyni vrátit společně s úrokem v měsíčních splátkách po 4 000 Kč.15. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Ke kontraktaci smlouvy ze strany žalovaného došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaný sjednal z pozice podnikatele a žalobkyně toto ostatně ani netvrdila. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná dle smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto musí z úřední povinnosti, i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele.17. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové sumě, tj. i k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit, stejně jako je nutno zohlednit i další částky, které spotřebiteli plynou z dalších jeho závazků. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a jeho dosavadní dluhové zatížení. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.18. Ke zkoumání příjmové části žalobkyně doložila výstupy z lustrací, oznámení o zvýšení invalidního důchodu, a výpis z bankovního účtu žalovaného za tři měsíce, z nichž vyplynul měsíční příjem žalovaného představovaný invalidním důchodem ve výši 12 257 Kč a průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání (či z dohody o práci konané mimo pracovní poměr) u , právnická osoba, ve výši 15 660 Kč. Příjmy žalovaného tak lze mít za ověřené. Co se však týče výdajové stránky žalovaného, tuto žalobkyně mimo provedené lustrace žalovaného ve veřejných registrech a databázích zjevně nezkoumala nijak blíže, neověřovala, z jakých položek se skládají a spoléhala se pouze na tvrzení žalovaného, že tyto činí 3 000 Kč a jsou představovány pouze náklady na bydlení. Žalobkyně však v této souvislosti neověřovala ani způsob bydlení žalovaného, ani nežádala žádné doklady osvědčující výši jeho nákladů na bydlení, a to přestože náklady na bydlení jsou často zásadní a nepominutelným výdajem každé osoby a nelze je v případě potřeby rychle změnit. Jejich ověření přitom není spojeno s nepřiměřeným úsilím (například předložením nájemní smlouvy, potvrzení o platbách energií a podobně). Pokud se jedná o provedené lustrace, žalobkyně dále žádným způsobem nereflektovala zjištěnou negativní skutečnost o bonitě žalovaného, a to existenci třech aktivních exekučních řízení vedených vůči žalovanému jako povinnému. Z předložených výpisů z účtů je přitom zřejmé, že pravidelné měsíční výdaje žalovaného dosahovaly částky nejméně okolo 20 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně, nehledě na další neočekávané výdaje. Z tohoto důvodu tak nelze mít za prokázané, že by žalobkyně dostatečným způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného po výdajové stránce.19. Žalobkyně odkazovala na skutečnost, že její skóringový systém k posouzení úvěruschopnosti byl konzultován s Českou národní bankou během licenčního řízení a je předmětem pravidelných kontrol, rovněž podléhá auditu ze strany mezinárodní auditorské společnosti Tayllorcox s.r.o., od které vlastní žalobkyně certifikát ISO 31000:09 Risk Management, dále vlastní ISO certifikát dle mezinárodního standardu TPL 1607 v 02 Trusted Provider of Loans (důvěryhodný, Anonymizováno, poskytovatel), ISO certifikát dle mezinárodního standardu ISO 9001:2015 (systém managementu kvality postupů a procesů organizace). Soud nezpochybňuje, že je nezbytné, aby žalobkyně dostala licenci k poskytování spotřebitelských úvěrů a že skóringový systém je předmětem pravidelných kontrol. Tyto skutečnosti ale nezbavují žalobkyni povinnosti jednat v souladu s ustálenou judikaturou soudů České republiky a posuzovat každý případ individuálně. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má přitom pochybnosti o skóringovém systému žalobkyně, když z pouhého výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že jeho výdaje jsou daleko vyšší, než ze kterých žalobkyně vycházela.20. Posouzením obsahu provedených listinných důkazů nebylo podle soudu možné dospět k jinému závěru, než že finanční situace žalovaného nebyla uspokojivá. Při posuzování úvěruschopnosti nejde jen o prosté vyžádání si podkladů o majetkové situaci spotřebitele, ale rovněž o jejich kritické zhodnocení. Pokud by žalobkyně řádně zkoumala výdajovou stránku žalovaného a kriticky by zhodnotila shromážděná data, dospěla by k závěru, že finanční situace žalovaného rozhodně nezakládá jistotu o jeho schopnosti uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splatit. Žalobkyně zřejmě nepodnikla žádné další kroky k tomu, aby tyto zásadní pochybnosti odstranila. Na základě shora uvedených podkladů proto podle soudu nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a že na základě svých řádných a pravidelných příjmů a po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků mu zbude taková částka, aby mohl splácet dohodnuté splátky. Pokud přesto za nastalé situace spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, nejednala s odbornou péčí.21. Posuzovanou úvěrovou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou, přičemž žalobkyně má vůči žalovanému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného. Žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka 20 000 Kč, na kterou žalovaný hradil částkou ve výši celkem 48 000 Kč (12 splátek po 4 000 Kč), a to dle sdělení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval. Je tedy zřejmé, že žalovaný již uhradil více, než kolik byl povinen. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).22. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, měl by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Перевод на русский: GigaChat-2, 24.10.2026. Машинный перевод, вычитывается редакцией.