{"check":null,"uid":"99d48d7d3d4921fd","title":"13 C 164/2025-90 — o 27 026,16 Kč s příslušenstvím","title_generated":false,"country":"Чехия","organ":"Министерство юстиции Чехии — база судебных решений","kind":"case","kind_name":"Судебная практика","lang":"cs","date":"2026-07-20","summary":"Суд взыскал с заёмщицы в пользу кредитора 9 124 кроны основного долга и законные проценты по ставке 11,5% годовых с 14.08.2025 до уплаты, ежемесячными платежами по 500 крон (последний платёж — остаток), начиная со вступления решения в силу; при просрочке платежей теряется право на рассрочку и досрочное погашение. В части требования о взыскании ещё 17 902,16 крон договорных процентов отказано, поскольку суд признал договор револьверного потребительского кредита недействительным из-за недостаточной оценки кредитоспособности. Расходы сторонам не возмещаются.","snippet":"","topics":["Персональные данные"],"status":"ok","error":"","text_len":17579,"versions":1,"url":"https://rozhodnuti.justice.cz/api/finaldoc/9a2a9fbd-e2bf-44e3-aa95-336e452d3313","first_seen":"2026-09-17","last_checked":"2026-09-17 01:52","relevance":"hit","score":3,"query":"","source_key":"justice_cz","verdict":{"relevance":"hit","score":3,"topics":["Персональные данные"],"need_body":3,"authorities":[],"evidence":[{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":1318,"ctx":"žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce žalobkyně , www stránky, , a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zříz","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":4287,"ctx":"mlouvu o uživatelském účtu, který slouží k elektronické komunikaci se společností, správě osobních údajů a sjednávání úvěrů na dálku. zřízení i vedení účtu je bezplatné, smlouva byla uzavřena na","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobní údaje","weak":false,"pos":6230,"ctx":"000 kč).9. z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně měla osvědčeny osobní údaje žalované a její totožnost.10. z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2025 a z detailu o zásilc","zone":"текст","weight":1}],"dropped":[{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronick podpis","weak":false,"pos":2809,"ctx":"ě zpochybnila platné uzavření smlouvy v žalobkyní předloženém znění s poukazem na absenci elektronického podpisu. uvedla, že z poskytnuté částky 21 450 kč již uhradila 12 326 kč, přičemž případný nárok","why":"одиночное упоминание (нужно 3)"},{"topic":"Телеком и инфраструктура","term":"elektronick komunikac","weak":false,"pos":4240,"ctx":"o zjištěno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o uživatelském účtu, který slouží k elektronické komunikaci se společností, správě osobních údajů a sjednávání úvěrů na dálku. zřízení i vedení účtu","why":"одиночное упоминание (нужно 3)"}]},"last_changed":"2026-09-17","meta":{"uuid":"9a2a9fbd-e2bf-44e3-aa95-336e452d3313","ecli":"ECLI:CZ:OSBR:2026:13.C.164.2025.1","typ":"JUDGEMENT","spisova znacka":"13 C 164/2025-90","predmet":"o 27 026,16 Kč s příslušenstvím","soud":"OSBR","soudce":"Mgr. Barbora Světlíková","rozhodnuto":"2026-07-20","zverejneno":"2026-09-16"},"source_url":"https://rozhodnuti.justice.cz/api/finaldoc/9a2a9fbd-e2bf-44e3-aa95-336e452d3313","text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 124 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 14. 8. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17 902,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 046 Kč od 31. 7. 2025 do 13. 8. 2025 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 922 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.\n\n1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 27 026,16 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne 16. 12. 2024 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne 16. 12. 2024 částku ve výši 8 000 Kč, dne 27. 2. 2025 částku ve výši 10 500 Kč a téhož dne částku 2 950 Kč. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce žalobkyně , www stránky, , a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a termín splatnosti. Po ověření schopnosti žalované splácet jí byl žalobkyní zaslán návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení dlužné jistiny úvěru ve výši 13 046 Kč, smluvního úroku ve výši 13 980,16 Kč a zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyni dlužná jistina převedena. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se v podaném odporu ze dne 7. 12. 2025 k věci vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu úvěru. Namítala především neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru z důvodu nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti žalobkyní a rozporu sjednaných podmínek úvěru, zejména výše RPSN, úroků a sankcí, s dobrými mravy. Současně zpochybnila platné uzavření smlouvy v žalobkyní předloženém znění s poukazem na absenci elektronického podpisu. Uvedla, že z poskytnuté částky 21 450 Kč již uhradila 12 326 Kč, přičemž případný nárok žalobkyně považuje toliko za nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Navrhla proto možnost doplatit zbývající částku 9 124 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč. Dále poukázala na své snahy o mimosoudní řešení sporu a navrhla, aby jí nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 16. 12. 2024, uzavřenou formou prostředků komunikace na dálku, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Prvních 30 dnů byl úvěr pro nového klienta úročen sazbou 0 %, následně činila úroková sazba 22 % měsíčně. Žalovaná byla povinna hradit pravidelné minimální měsíční splátky, a to nejpozději do 30 dní ode dne prvního čerpání úvěru, přičemž v případě prodlení jí vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním. Ve smlouvě byla uvedena RPSN ve výši 557,91 % (viz Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 16. 12. 2024 a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).4. Ze smlouvy o uživatelském účtu ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o uživatelském účtu, který slouží k elektronické komunikaci se společností, správě osobních údajů a sjednávání úvěrů na dálku. Zřízení i vedení účtu je bezplatné, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a její uzavření samo o sobě nezakládalo nárok na poskytnutí úvěru.5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 6. 2025 a dokumentace žalobkyně ze dne 25. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne 16. 12. 2024 částku 8 000 Kč, dne 27. 2. 2025 částku 10 500 Kč a téhož dne částku 2 950 Kč. Žalované tak byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 21 450 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc září 2024 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč a na účet přijímala další platby od fyzických osob. Počáteční zůstatek činil – 6 046,70 Kč a ke dni 30. 9. 2024 konečný zůstatek - 6 088,61 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc říjen 2024 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč a přijímala další platby od fyzických osob. Současně bylo zjištěno, že dne 28. 10. 2024 jí byl společností , právnická osoba, . poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Účet byl po celé sledované období veden v záporném zůstatku, když jeho stav činil na počátku měsíce -6 088,61 Kč a na konci měsíce -5 635,48 Kč.8. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc listopad 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil -5 635,48 Kč a konečný zůstatek 26 952,63 Kč. Na účet žalované byl dne 7. 11. 2024 připsán rodičovský příspěvek ve výši 20 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná v průběhu měsíce opakovaně čerpala finanční prostředky z úvěrů a půjček, a to zejména od společností , právnická osoba, . (celkem 21 500 Kč), , právnická osoba, . (celkem 20 000 Kč), , právnická osoba, . (5 000 Kč) a , právnická osoba, (prostřednictvím , právnická osoba, , celkem 98 000 Kč).9. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně měla osvědčeny osobní údaje žalované a její totožnost.10. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2025 a z detailu o zásilce ze dne 1. 8. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.11. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 21 450 Kč na její bankovní účet, a to dne 16. 12. 2024 částku ve výši 8 000 Kč a dne 27. 2. 2025 částku 13 450 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 12 326 Kč.12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.15. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“.17. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZoSÚ, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.23. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů či spoléhání se jen na žadatelem sdělené informace, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovanými §§ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.26. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a její objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice dle jejích tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalované, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv jejími příjmy či výdaji. Nijak neověřovala, kolik vydá za bydlení, či zda s někým sdílí domácnost, kolik vydá za léky, jídlo, běžné potřeby, kulturu, sport či volný čas. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 16. 12. 2024 je neplatná.27. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 21 450 Kč, jež byla převedena na její bankovní účet, na kterou bylo do dnešního dne uhrazeno 12 326 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku dosud nezaplatila a dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky (tj. od 14. 8. 2025, neboť výzvou ze dne 30. 7. 2025, odeslanou na adresu žalované dne 1. 8. 2025 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a stanovila jí k tomu lhůtu 7 dnů od jejího obdržení) do zaplacení s tím, že soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o. z. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, a to s ohledem na finanční situaci žalované, stejně jako skutečnost, že sama žalobkyně proti úhradě dluhu ve splátkách ničeho nenamítala, resp. se k tomuto způsobu plnění nijak nevyjádřila (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).28. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků a úroků z prodlení nad rámec přiznaných (výrok II. tohoto rozsudku).29. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 33, 8 %, zatímco žalovaná z 66,2 %. Přestože byla žalovaná ve věci úspěšnější, nevznikly jí v řízení žádné účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by bylo možno přiznat. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.","changes":[]}