{"check":null,"uid":"6fb3b78b5c8541ad","title":"Novela z.o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových","title_generated":false,"country":"Чехия","organ":"Палата депутатов Чехии","kind":"law","kind_name":"Законодательство","lang":"cs","date":"","summary":"Закон Чехии изменяет положения Закона об Управлении представительством государства в имущественных вопросах, уточняя полномочия органа управления при представлении интересов государства в судебных и административных процедурах, связанных с государственным имуществом. Вводятся новые правила взаимодействия между органом управления и государственными организациями, включая возможность заключения соглашений о правовой помощи и обмена документами после завершения процедуры представительства.","snippet":"","topics":["Персональные данные"],"status":"ok","error":"","text_len":135561,"versions":1,"url":"https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=358&CT1=0","first_seen":"2026-11-04","last_checked":"2026-11-16 07:23","relevance":"hit","score":33,"query":"","source_key":"psp_cz","verdict":{"relevance":"hit","score":33,"topics":["Персональные данные"],"need_body":8,"authorities":[],"evidence":[{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":56347,"ctx":"votní prostředí.  k) zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů  návrh rozšiřuje některé dosavadní operace zpracování osobních údajů a vytváří nové infor","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":56416,"ctx":"k ochraně soukromí a osobních údajů  návrh rozšiřuje některé dosavadní operace zpracování osobních údajů a vytváří nové informační toky. úřad bude zpravidla správcem osobních údajů zpracovávanýc","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":56492,"ctx":"ce zpracování osobních údajů a vytváří nové informační toky. úřad bude zpravidla správcem osobních údajů zpracovávaných při plnění vlastní zákonné působnosti. právním základem bude podle povahy","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":56802,"ctx":"eu) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/es (obecné nařízení o ochraně o","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":56897,"ctx":"ích údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/es (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), (dále jen „gdpr“) a příslušným ustanovením zákona č. 201/2002 sb. zvláštní kategorie os","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"gdpr","weak":false,"pos":56933,"ctx":"dajů a o zrušení směrnice 95/46/es (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), (dále jen „gdpr“) a příslušným ustanovením zákona č. 201/2002 sb. zvláštní kategorie osobních údajů bude","zone":"текст","weight":1}],"dropped":[]},"last_changed":"2026-11-04","meta":{"full_text_url":"https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=282055"},"source_url":"https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=358&CT1=0","text":"V l á d n í n á v r h\n\nZÁKON ze dne ……………. 2026, kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony\n\nParlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:\n\n## ČÁST PRVNÍ\n\n## Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových\n\nČl. I\n\nZákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění zákona č. 120/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 160/2006 Sb., zákona č. 153/2009 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 36/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto:\n\n1. V § 1 odst. 2 písm. a) se slova „rozhodčí orgány“ nahrazují slovy „rozhodčí orgán“.\n\n2. V § 1 odst. 2 písm. b) se za slovo „právní“ vkládají slova „rozbory a“.\n\n3. V části první v nadpisu hlavy druhé se slovo „VÝLUČNÉ“ zrušuje.\n\n4. V § 2 odstavec 1 zní:\n\n„(1) Úřad v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem vystupuje za stát v řízení před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady, orgány činnými v trestním řízení a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu (dále jen „majetek“) a) namísto organizační složky příslušné hospodařit s tímto majetkem, b) v zastoupení státní organizace, na kterou se použije zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích a která je příslušná hospodařit s tímto majetkem (dále jen „státní organizace“).“. Poznámky pod čarou č. 2 a 3 se zrušují. 5. V § 2 odst. 2 se na konci textu věty druhé doplňují slova „nebo které by mohla vykonat státní organizace“.\n\n6. V § 2 se doplňuje odstavec 3, který zní:\n\n„(3) Postavení a okruh účastníků řízení ani příslušnost organizační složky nebo státní organizace hospodařit s majetkem, kterého se řízení týká, nejsou úkony Úřadu podle odstavců 1 a 2 dotčeny a výsledek tohoto řízení včetně náhrady nákladů řízení má přímé právní účinky vůči této organizační složce nebo státní organizaci.“.\n\n7. V části první se za § 2 vkládá označení a nadpis hlavy III, které znějí:\n\n## „HLAVA III\n\n## VÝLUČNÉ JEDNÁNÍ ÚŘADU“.\n\nDosavadní hlavy III až VII se označují jako hlavy IV až VIII.\n\n8. V § 3 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „(§ 2) v řízení“ nahrazují slovy „v řízení namísto příslušné organizační složky před tuzemskými soudy a rozhodčími orgány ve věci“.\n\n9. V § 3 odst. 1 písm. a) úvodní části ustanovení se slova „před tuzemskými soudy a rozhodčími orgány ve věci“ zrušují.\n\n10. V § 3 odst. 1 písm. a) se bod 1 včetně poznámky pod čarou č. 4 zrušuje.\n\nDosavadní body 2 a 3 se označují jako body 1 a 2.\n\n11. V § 3 odst. 1 písm. a) bodě 1 se slova „ke hmotné“ nahrazují slovem „k“ a na konci textu bodu se doplňují slova „nebo nemovité věci, jejíž je národní kulturní památka součástí“.\n\n12. V § 3 odst. 1 písm. a) bodě 2 se slova „pozemku touto stavbou zastavěnému“ nahrazují slovy „k pozemku, jehož je tato stavba součástí, nebo k pozemku touto stavbou zastavěnému, pokud stavba není součástí pozemku“.\n\n13. V § 3 odst. 1 písm. a) se závěrečná část ustanovení zrušuje.\n\n14. V § 3 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:\n\n„b) vyklizení nemovité věci podle písmene a) nebo vydání movité věci podle písmene a) bodu 1,“.\n\nDosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena c) až e).\n\n15. V § 3 odst. 1 písm. c) se slova „před tuzemskými soudy a rozhodčími orgány ve věci“ a slova „50 000 000 Kč a v obchodních věcech“ zrušují.\n\n16. V § 3 odst. 1 se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmena d) a e) se zrušují.\n\n17. V § 3 se odstavec 2 zrušuje.\n\nDosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.\n\n18. V § 3 odst. 2 se slovo „případech“ nahrazuje slovem „případě“ a slova „b) a“ se zrušují.\n\n19. V § 5 písm. a) se za slovo „obrany“ vkládají slova „nebo jím zřízená státní organizace“ a část věty za středníkem včetně středníku se zrušuje.\n\n20. V § 5 písm. b) se slovo „Úřadu“ nahrazuje slovy „Bezpečnostní informační služby“.\n\n21. V § 5 se na konci písmene f) čárka nahrazuje tečkou a písmeno g) se zrušuje.\n\n22. V § 6 odst. 1 se za slovo „úřadem“ vkládají slova „, orgánem činným v trestním řízení“.\n\n23. V § 6 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Za podmínku omezující Úřad ve způsobu jednání se nepovažuje ujednání podle § 21 odst. 4 nebo § 25 odst. 5 a 6.“.\n\n24. Za § 6 se vkládá nový § 6a, který zní:\n\n„§ 6a (1) Úřad se může dohodnout se státní organizací, že ji bude za stát zastupovat v řízení před soudem, rozhodčím orgánem, správním úřadem, orgánem činným v trestním řízení nebo jiným orgánem ve věci týkající se majetku.\n\n(2) V případě postupu podle odstavce 1 uzavře Úřad se státní organizací písemnou smlouvu o právní pomoci, která musí obsahovat určení věci týkající se majetku nebo důvod, pro který má být zahájeno řízení, jakož i údaje určující majetek, jehož se věc týká.\n\n(3) Postupem podle odstavců 1 a 2 nelze dohodnout žádné podmínky, které by Úřad omezovaly ve způsobu jednání v řízení. Za podmínku omezující Úřad ve způsobu jednání se nepovažuje ujednání podle § 21 odst. 4 nebo § 25 odst. 5 a 6.“.\n\n25. V § 7 se za číslo „6“ vkládají slova „nebo 6a“ a za slovo „úřadem“ se vkládají slova „, orgánem činným v trestním řízení“.\n\n26. V § 8 úvodní části ustanovení se slovo „a“ nahrazuje slovem „až“.\n\n27. V § 8 se písmeno c) zrušuje.\n\nDosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena c) až f).\n\n28. V § 8 písm. d) se za slovo „složkou“ vkládají slova „nebo státní organizací“.\n\n29. V § 8 se na konci písmene d) čárka nahrazuje tečkou a písmena e) a f) se zrušují.\n\n30. V § 8 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 až 4, které znějí:\n\n„(2) Vyjde-li v průběhu řízení najevo, že Úřad nemůže dále jednat namísto příslušné organizační složky nebo zastupovat státní organizaci, protože zájmy Úřadu a příslušné organizační složky nebo státní organizace na výsledku řízení jsou v rozporu, strana dohodnutého jednání podle § 6 nebo 6a závazek ze zápisu nebo smlouvy vypoví.\n\n(3) Výpověď podle odstavce 2 je účinná jejím doručením druhé straně dohodnutého jednání nebo zastupování. O podané výpovědi uvědomí ten, kdo výpověď podal, rovněž soud, rozhodčí orgán, správní úřad, orgán činný v trestním řízení nebo jiný orgán, u něhož řízení probíhá.\n\n(4) Úřad je povinen po ukončení dohodnutého jednání nebo zastupování provést neodkladné úkony tak, aby příslušné organizační složce nebo státní organizaci nevznikla újma, a předat příslušné organizační složce nebo státní organizaci do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti výpovědi dokumenty související s řízením, které má k dispozici.“.\n\n31. V § 9 odst. 1 se za slovo „soudy“ vkládají slova „nebo v rozhodčím řízení před rozhodčími orgány“.\n\n32. V § 9 odst. 3 se za slovo „soudu“ vkládají slova „nebo rozhodčího orgánu“.\n\n33. V § 10 písm. a) se slova „§ 3 a 4 nebo podle ustanovení § 6 a 7“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6 nebo 6a“.\n\n34. V § 11 odstavec 1 zní:\n\n„(1) Úřad může v případech majetkového zájmu státu podat návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí o převodu vlastnického práva k věci, o neplatnost smlouvy o převodu vlastnického práva k věci nebo o určení vlastnického práva k nemovité věci. V takovém případě je Úřad způsobilý vystupovat za stát v občanském soudním řízení a má pro toto řízení procesní způsobilost6).“.\n\n35. V § 12 písm. a) se slova „§ 3 a 4 nebo podle ustanovení § 6 a 7 nebo podle ustanovení § 9“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6, 6a nebo 9“.\n\n36. V části první nadpis hlavy VII zní:\n\n## „PRÁVNÍ ROZBORY A STANOVISKA“.\n\n37. § 13 zní:\n\n„§ 13\n\nÚřad na základě žádosti organizační složky nebo státní organizace zpracovává písemné právní rozbory nebo stanoviska v jednotlivých věcech týkajících se majetku, pokud souvisejí s předmětem řízení před soudem, rozhodčím orgánem, správním úřadem, orgánem činným v trestním řízení nebo jiným orgánem, s procesní problematikou nebo s potřebou vyhodnotit účelnost, efektivnost a hospodárnost případného řízení.“.\n\n38. V části první nadpis hlavy VIII zní:\n\n## „ZASTUPOVÁNÍ ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ“.\n\n39. V § 13a odst. 1 se za slovo „může“ vkládají slova „za stát“, slovo „obcím“ se nahrazuje slovy „územním samosprávným celkům“ a slovo „obcí“ se nahrazuje slovy „územních samosprávných celků“.\n\n40. V § 13a odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 19 zní:\n\n„(2) Právní pomoc podle odstavce 1 může Úřad poskytovat pouze v řízení, ve kterém je proti územnímu samosprávnému celku uplatněn nárok na určení vlastnického práva k nemovité věci nebo jejímu příslušenství, které byly územním samosprávným celkem nabyty od státu, nebo nárok na jejich vydání nebo vydání jejich části podle zvláštních právních předpisů19) anebo nárok na jejich vyklizení.\n\n______________\n\n19) Například zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.“.\n\n41. V § 13a odst. 3 se slovo „obci“ zrušuje.\n\n42. V § 13b se slovo „Dohoda“ nahrazuje slovem „Smlouva“ a slovo „obce“ se nahrazuje slovy „územního samosprávného celku“.\n\n43. V § 13c písm. b) se text „3, 4, 6, 7,“ zrušuje a text „§ 13d“ se nahrazuje textem „13d“.\n\n44. V § 13c se na konci písmene b) čárka nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.\n\n45. V § 13c se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:\n\n„(2) Vyjde-li v průběhu řízení najevo, že Úřad nemůže dále zastupovat územní samosprávný celek, protože zájmy Úřadu nebo příslušné organizační složky anebo státní organizace, namísto kterých Úřad jedná nebo které zastupuje podle tohoto zákona, a zájmy územního samosprávného celku na výsledku řízení jsou v rozporu, Úřad nebo územní samosprávný celek závazek ze smlouvy o právní pomoci vypoví. Ustanovení § 8 odst. 3 a 4 se použijí obdobně.“.\n\n46. V § 13d odst. 1 větě první se slovo „obce“ nahrazuje slovy „územního samosprávného celku“ a na začátek věty druhé se vkládá slovo „Ustanovení“.\n\n47. V § 13d odst. 2 písm. b) se číslo „7“ nahrazuje textem „6a“ a text „§ 11“ se nahrazuje číslem „11“.\n\n48. V § 14 odst. 1 se číslo „7“ nahrazuje textem „6a“.\n\n49. V § 15 odst. 1 se číslo „7“ nahrazuje textem „6a“ a věta druhá se zrušuje.\n\nPoznámka pod čarou č. 12 se zrušuje. 50. V § 15 se odstavec 2 zrušuje.\n\nDosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.\n\n51. V § 16 odstavec 2 zní:\n\n„(2) Kvalifikačními předpoklady zaměstnance Úřadu, který má vykonávat činnosti podle § 3, 4, 6, 6a, 9, 11, 13, 13a, 13b a 13d nebo zajišťovat obdobné činnosti v rámci plnění dalších úkolů Úřadu, jsou a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním programu Právo a právní věda na vysoké škole v České republice nebo studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu Právo a právní věda na vysoké škole v České republice, a b) nejméně tříletá doba praxe v oboru předpokládaného druhu práce po ukončení předepsaného vzdělání podle písmene a).“.\n\n52. V § 16 se doplňuje odstavec 7, který zní:\n\n„(7) Generální ředitel Úřadu může písemně pověřit vedoucího zaměstnance Úřadu výkonem činností podle odstavce 2, splňuje-li kvalifikační předpoklady podle odstavce 2.“.\n\n53. V § 17 odst. 1 písm. a) se za slova „ředitel Úřadu“ vkládají slova „nebo jím písemně pověřený vedoucí zaměstnanec Úřadu“.\n\n54. V § 17 se doplňuje odstavec 4, který zní:\n\n„(4) Vedoucí zaměstnanci Úřadu nesmějí po dobu trvání pracovního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.“.\n\n55. V § 19 odst. 1 se text „č. 219/2000 Sb.,“ zrušuje, slova „(§ 14) v hlavním městě Praze“ se nahrazují slovy „, v jehož územním obvodu se tento majetek nachází“ a věta druhá se nahrazuje větou „Generální ředitel Úřadu nebo jím písemně pověřený vedoucí zaměstnanec Úřadu může stanovit, že některé z těchto úkolů plní jiné územní pracoviště.“.\n\n56. V § 19 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „nebo jím písemně pověřený vedoucí zaměstnanec Úřadu“.\n\n57. V § 19 se doplňuje odstavec 5, který zní:\n\n„(5) V případě majetku, který se nachází v cizině, může generální ředitel Úřadu nebo jím písemně pověřený vedoucí zaměstnanec Úřadu k plnění úkolů podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích určit jiné územní pracoviště než pracoviště podle odstavce 2 písm. b).“.\n\n58. V § 20 odst. 2 se slovo „obce“ nahrazuje slovy „územního samosprávného celku“.\n\n59. V § 21 odst. 1 se slova „§ 3 a 4 nebo podle ustanovení § 6 a 7“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6 nebo 6a“ a slova „§ 23 odst. 4 a 5“ se nahrazují slovy „§ 8 odst. 2 a 3, § 13c odst. 2, § 23 odst. 4 až 6“.\n\n60. V § 21 odst. 2 se slova „§ 3 a 4 nebo podle ustanovení § 6 a 7“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6 nebo 6a“, za slovo „prostředcích“ se vkládají slova „nebo řízení o ústavní stížnosti“ a slova „a 5“ se nahrazují slovy „až 6“.\n\n61. V § 21 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:\n\n„(3) Jedná-li Úřad v řízení podle § 3 nebo 4, je oprávněn jednat i v navazujícím řízení o soudním výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení a v řízení s nimi souvisejícím. Jedná-li Úřad podle § 3 nebo 4 v insolvenčním řízení, je oprávněn jednat i v řízení s ním souvisejícím.\n\n(4) Jedná-li Úřad v řízení podle § 6 nebo 6a, je oprávněn jednat i v navazujícím řízení o soudním výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení a v řízení s nimi souvisejícím, ledaže to zápis nebo smlouva pro tato řízení anebo pro některé z nich vylučuje. Jedná-li Úřad podle § 6 nebo 6a v insolvenčním řízení, je oprávněn jednat i v řízení s ním souvisejícím, ledaže to zápis nebo smlouva pro tato řízení anebo pro některé z nich vylučuje.“.\n\nDosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 5 a 6.\n\n62. V § 21 odst. 5 se slova „§ 3 a 4 a podle ustanovení § 6 a 7“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6 nebo 6a“, za slovo „složky“ se vkládají slova „nebo státní organizace“, za slovo „složka“ se vkládají slova „nebo státní organizace“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“.\n\n63. V § 21 se odstavec 6 zrušuje.\n\n64. V § 22 odstavec 1 zní:\n\n„(1) Jedná-li Úřad v řízení jménem státu podle § 3, 4 nebo 6 nebo zastupuje-li za stát státní organizaci podle § 6a, je vyloučeno současné zastoupení na základě plné moci sjednané pro toto řízení příslušnou organizační složkou nebo státní organizací.“.\n\n65. V § 22 odst. 2 se text „7,“ zrušuje a slovo „obec“ se nahrazuje slovy „za stát státní organizaci podle § 6a nebo územní samosprávný celek“.\n\n66. V § 23 odst. 1 větě první se slova „písm. a) a b)“ a věta poslední zrušují.\n\n67. V § 23 odst. 2 se slova „a 7“ zrušují.\n\n68. V § 23 odstavec 4 zní:\n\n„(4) Pokud v průběhu řízení přestanou být plněny podmínky pro výlučné jednání podle § 3 odst. 1, Úřad oznámí tuto skutečnost příslušné organizační složce a soudu nebo rozhodčímu orgánu, před kterým řízení probíhá. V řízení dále za stát vystupuje Úřad, pokud příslušná organizační složka neoznámí Úřadu, že v řízení bude nadále za stát jednat sama. Příslušná organizační složka oznámí tuto skutečnost rovněž soudu nebo rozhodčímu orgánu, před kterým řízení probíhá. V případě jednání Úřadu za příslušnou organizační složku poté, co přestaly být plněny podmínky pro výlučné jednání, platí, že se jedná o dohodnuté jednání podle § 6.“.\n\n69. V § 23 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:\n\n„(5) Pokud v průběhu řízení nastanou okolnosti, které výlučné jednání podle § 3 nebo 4 vylučují, Úřad oznámí tuto skutečnost soudu nebo rozhodčímu orgánu, před kterým řízení probíhá, a v řízení dále za stát vystupuje příslušná organizační složka, nedojde-li k postupu podle § 7.“.\n\nDosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.\n\n70. V § 23 odstavec 6 zní:\n\n„(6) Pokud v průběhu řízení nastanou okolnosti, které vylučují dohodnuté jednání nebo zastupování a nejde přitom o případ podle odstavce 2, nebo pokud bude jednání nebo zastupování ukončeno dohodou, Úřad oznámí tuto skutečnost soudu, rozhodčímu orgánu, správnímu úřadu, orgánu činnému v trestním řízení nebo jinému orgánu, před kterým řízení probíhá, a v řízení dále za stát vystupuje příslušná organizační složka nebo jedná státní organizace.“.\n\n71. V § 24 odstavec 1 zní:\n\n„(1) Výkon činnosti Úřadu spočívající v jednání podle § 3, 4, 6, 6a, 13a, 13b nebo 13d zabezpečuje vždy to územní pracoviště, v jehož územním obvodu je sídlo příslušné organizační složky, státní organizace, krajského úřadu nebo obecního úřadu.“.\n\n72. V § 24 se odstavec 4 zrušuje.\n\nDosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.\n\n73. V § 24 odst. 4 se za slovo „ředitel“ vkládají slova „Úřadu nebo jím písemně pověřený vedoucí zaměstnanec Úřadu“, slova „ze závažných důvodů“ se zrušují a číslo „4“ se nahrazuje číslem „3“.\n\n74. V § 25 odstavec 1 zní:\n\n„(1) Jedná-li Úřad v řízení jménem státu podle § 3, 4, 6 nebo 9 nebo zastupuje-li za stát státní organizaci podle § 6a anebo se v řízení přímo účastní podle § 11, postupuje v rámci právních předpisů samostatně a vždy tak, aby účinně hájil majetkové zájmy státu a dodržování základních povinností při hospodaření s majetkem.“.\n\n75. V § 25 odst. 2 se za slovo „Úřadu“ vkládá slovo „bezplatně“, za slovo „Úřad“ se vkládají slova „bude jednat nebo již“, za slovo „státu“ se vkládají slova „nebo za státní organizaci“ a za slovo „právních“ se vkládají slova „rozborů a“.\n\n76. V § 25 odst. 3 se za slovo „složkám“ vkládají slova „a státním organizacím“ a číslo „7“ se nahrazuje textem „6a“.\n\n77. V § 25 odst. 4 se slova „§ 3 a 4 a podle ustanovení § 6 a 7“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6 nebo 6a“, za slovo „složky“ se vkládají slova „ani státní organizace“ a za slovo „právní“ se vkládají slova „rozbor nebo“.\n\n78. V § 25 odst. 5 se slova „§ 3 a 4 nebo podle ustanovení § 6 a 7“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6 nebo 6a“.\n\n79. V § 25 odst. 6 se slova „§ 3 a 4 nebo podle ustanovení § 6 a 7“ nahrazují slovy „§ 3, 4, 6 nebo 6a“, za slovo „složky“ se vkládají slova „nebo státní organizace“, za slovo „složka“ se vkládají slova „nebo státní organizace“, slovo „hrazeným“ se nahrazuje slovem „placeným“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, nedohodnou-li se v případě jednání podle § 6 nebo 6a s Úřadem jinak“.\n\n80. § 25a zní:\n\n„§ 25a (1) Územní samosprávný celek je povinen včas a v úplnosti bezplatně poskytnout Úřadu informace, údaje, podklady a součinnost nezbytné pro řízení, v němž Úřad bude zastupovat nebo zastupuje územní samosprávný celek podle § 13a.\n\n(2) Úřad včas a v úplnosti informuje územní samosprávný celek o průběhu řízení ve věci, ve kterém zajišťuje zastupování územního samosprávného celku podle § 13a.“.\n\n81. V § 26 se slovo „fyzickou“ zrušuje.\n\n82. § 27 zní:\n\n„§ 27\n\nÚdaje katastru nemovitostí potřebné pro činnost Úřadu poskytují zeměměřické a katastrální orgány bezúplatně.“.\n\n83. V § 27a odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „, na které se použije zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích,“ zrušují.\n\nČl. II\n\n## Přechodná ustanovení\n\n1. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“) jednal v rámci výlučného jednání podle § 3 odst. 1 písm. a) bodu 1, podle § 3 odst. 1 písm. b) v částce do 250 000 000 Kč včetně, podle § 3 odst. 1 písm. c) a d) nebo podle § 3 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jedná Úřad ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 6 zákona č. 201/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.\n\n2. V řízeních o soudním výkonu rozhodnutí a v exekučním řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 201/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.\n\n3. Na vedoucí zaměstnance Úřadu, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonávají funkci v politické straně nebo politickém hnutí, se § 17 odst. 4 zákona č. 201/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije po dobu 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.\n\n## ČÁST DRUHÁ\n\n## Změna občanského soudního řádu\n\nČl. III\n\nZákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 80/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 369/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 139/2015 Sb., zákona č. 164/2015 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 258/2017 Sb., zákona č. 291/2017 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 191/2020 Sb., zákona č. 588/2020 Sb., zákona č. 38/2021 Sb., zákona č. 192/2021 Sb., zákona č. 218/2021 Sb., zákona č. 286/2021 Sb., zákona č. 214/2022 Sb., zákona č. 105/2023 Sb., zákona č. 172/2023 Sb., zákona č. 281/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb., zákona č. 29/2024 Sb., zákona č. 85/2024 Sb., zákona č. 180/2024 Sb., zákona č. 252/2024 Sb., zákona č. 319/2024 Sb., zákona č. 77/2025 Sb., zákona č. 78/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 176/2025 Sb., zákona č. 268/2025 Sb., zákona č. 269/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb., zákona č. 275/2025 Sb., zákona č. 285/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto: 1. V § 26a odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 55a zní:\n\n„(1) Stát, za nějž před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, může v případech a za podmínek podle zvláštního právního předpisu55a) zastupovat a) územní samosprávný celek, nebo b) státní organizaci, na kterou se použije zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.\n\n_______________\n\n55a) Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů.“. 2. V § 26a odst. 3 se slova „zastoupenou obec“ nahrazují slovem „zastoupeného“.\n\n## ČÁST TŘETÍ\n\n## Změna zákona o Ústavním soudu\n\nČl. IV\n\nV § 30 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 202/2002 Sb. a zákona č. 120/2004 Sb., se věta druhá nahrazuje větou „Vystupuje-li za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná v řízení jménem státu jeho zaměstnanec pověřený generálním ředitelem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových; to platí i v případě, kdy za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise2a) je státní organizace, na kterou se použije zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, nebo územní samosprávný celek v řízení zastoupen státem, za nějž před Ústavním soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.“.\n\n## ČÁST ČTVRTÁ\n\n## Změna zákona o pozemních komunikacích\n\nČl. V\n\nV § 9a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 184/2023 Sb. a zákona č. 232/2025 Sb., se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:\n\n„(2) Ředitelství silnic a dálnic s. p. má rovněž právo hospodařit s mostními objekty ve vlastnictví státu, po kterých vede účelová komunikace a které jsou umístěny nad dálnicí nebo silnicí I. třídy, nebo s pozemky ve vlastnictví státu, jejichž součástí jsou tyto mostní objekty, u nichž při jejich nabytí státem není patrno, které organizační složce státu nebo státní organizaci, která se řídí zákonem o majetku státu, přísluší s nimi hospodařit, nebo s nimi žádná organizační složka státu nebo uvedená státní organizace nehospodaří. Stane-li se mostní objekt ve vlastnictví státu, po kterém vede účelová komunikace a který je umístěn nad dálnicí nebo silnicí I. třídy, nebo pozemek ve vlastnictví státu, jehož součástí je tento mostní objekt, pro organizační složku státu nebo státní organizaci, která se řídí zákonem o majetku státu, trvale nepotřebným, neprodleně jej bezúplatně převezme Ředitelství silnic a dálnic s. p.“. Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 3 až 8.\n\nČl. VI\n\n## Přechodné ustanovení\n\nPokud organizační složka státu nebo státní organizace, která se řídí zákonem o majetku státu, rozhodla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona o trvalé nepotřebnosti mostního objektu ve vlastnictví státu, po kterém vede účelová komunikace a který je umístěn nad dálnicí nebo silnicí I. třídy, nebo o trvalé nepotřebnosti pozemku ve vlastnictví státu, jehož je takový mostní objekt součástí, převezme jej bezúplatně Ředitelství silnic a dálnic s. p. neprodleně po nabytí účinnosti tohoto zákona.\n\n## ČÁST PÁTÁ\n\n## Změna zákona o majetku státu\n\nČl. VII\n\nZákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 280/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 22/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 139/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 153/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 239/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 311/2013 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 320/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 135/2016 Sb., zákona č. 185/2016 Sb., zákona č. 192/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 104/2017 Sb., zákona č. 118/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 225/2022 Sb., zákona č. 362/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 326/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 221/2024 Sb., zákona č. 36/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona č. 232/2025 Sb. a zákona č. …/2026 Sb., se mění takto: 1. V § 54 se odstavec 2 zrušuje.\n\nDosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5.\n\n2. V § 54 odstavce 3 až 5 znějí:\n\n„(3) Ministerstvo může k plnění úkolů v rámci své působnosti zřídit státní příspěvkovou organizaci. Pro tyto účely použije majetek, se kterým je příslušné hospodařit nebo se kterým je příslušná hospodařit jiná organizační složka nebo organizace jím řízená. Ke zřízení státní příspěvkové organizace je třeba předchozí souhlas Ministerstva financí.\n\n(4) O zřízení státní příspěvkové organizace podle odstavce 3 rozhoduje ministerstvo opatřením podle § 20, jehož součástí je zřizovací listina, která obsahuje alespoň tyto údaje:\n\na) označení zřizovatele státní příspěvkové organizace, b) název, sídlo a identifikační číslo osoby státní příspěvkové organizace, c) den, měsíc a rok vzniku státní příspěvkové organizace, d) předmět hlavní činnosti, popřípadě jiné činnosti státní příspěvkové organizace, e) označení statutárního orgánu a vymezení základní organizační struktury státní příspěvkové organizace, f) vymezení majetku, který ministerstvo svěřuje státní příspěvkové organizaci při jejím zřízení, g) vymezení doby, na kterou se státní příspěvková organizace zřizuje, popřípadě údaj, že se zřizuje na dobu neurčitou.\n\n(5) Člena statutárního orgánu státní příspěvkové organizace jmenuje a odvolává ministr stojící v čele ministerstva, které vykonává zřizovatelskou funkci.“.\n\n3. Za § 54 se vkládají nové § 54a a 54b, které znějí:\n\n„§ 54a (1) Organizační složka, která vykonává zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci, může rozhodnout o sloučení, splynutí, zrušení nebo jiných změnách organizace. Stávající organizaci lze rozdělit pouze v případech a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Opatření, kterým organizační složka rozhodne o změnách organizace, obsahuje dodatek ke zřizovací nebo zakladatelské listině nebo zřizovací listinu u nově vznikající organizace.\n\n(2) Ke sloučení, splynutí, zániku nebo jiným změnám dochází dnem, který organizační složka vykonávající zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci určí. Organizační složka, která vykonává zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci, rozhodne, která jí řízená organizace bude dále příslušná hospodařit s majetkem zrušované nebo měněné organizace a která převezme její práva a povinnosti, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Organizační složka, která vykonává zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci, může rozhodnout, že hospodaření s majetkem, práva a povinnosti, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, převezme sama.\n\n(3) Organizační složky vykonávající zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci se mohou dohodnout na sloučení, splynutí nebo změně výkonu funkce zřizovatele organizací, vůči kterým vykonávají zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci. Ke sloučení, splynutí nebo změně výkonu funkce zřizovatele dochází dnem uvedeným v zápise organizačních složek vykonávajících zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci. Organizační složka, která po sloučení, splynutí nebo změně výkonu funkce zřizovatele vykonává zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci, vydá dodatek ke zřizovací nebo zakladatelské listině nebo zřizovací listinu u nově vznikající organizace nebo u organizace, u které nově vykonává zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci.\n\n(4) V zápise o sloučení nebo splynutí podle odstavce 3 stanoví organizační složky vykonávající zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci, která organizace bude příslušná hospodařit s majetkem nebo převezme práva a povinnosti, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Organizační složky se mohou dohodnout, že hospodaření s majetkem nebo práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů převezme některá z těchto organizačních složek.\n\n§ 54b (1) Vznik, sloučení, splynutí, změnu výkonu funkce zřizovatele nebo zakladatele nebo zánik organizace oznamuje organizační složka vykonávající zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci v Ústředním věstníku České republiky do 30 dnů ode dne, kdy k uvedené skutečnosti došlo. Oznámení obsahuje označení zřizovatele organizace, název organizace, její sídlo, identifikační číslo osoby a den, měsíc a rok vzniku, sloučení, splynutí, změny výkonu funkce zřizovatele nebo zakladatele nebo zániku organizace.\n\n(2) Organizační složka vede v evidenci státních příspěvkových organizací, vůči kterým vykonává zřizovatelskou nebo zakladatelskou funkci, tyto údaje:\n\na) název, b) identifikační číslo osoby, c) datum vzniku, d) datum zániku, e) označení statutárního orgánu, f) údaje o členovi statutárního orgánu, a to jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa pobytu fyzické osoby nebo adresu místa jejího bydliště v cizině, nemá-li místo pobytu v České republice, anebo identifikační číslo osoby, název a adresu sídla právnické osoby, g) adresu sídla organizace.\n\n(3) Organizační složka může vést evidenci podle odstavce 2 v integrovaném agendovém informačním systému registru osob.“.\n\n4. V § 55 odst. 2 větě druhé se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje.\n\n## ČÁST ŠESTÁ\n\n## ÚČINNOST\n\nČl. VIII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2027.\n\n## DŮVODOVÁ ZPRÁVA\n\nI.\n\n## OBECNÁ ČÁST\n\nNávrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony byl připraven v souladu s Plánem legislativních prací na rok 2026.\n\na) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen\n\nPrávní úprava postavení a činnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“) je obsažena především v zákoně č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů (dále také „Zákon“). V otázkách hospodaření s majetkem státu pak Úřad podléhá úpravě zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o majetku státu“), jeho prováděcí vyhlášce č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek a státních organizací s majetkem státu, a nařízení vlády č. 41/2017 Sb., o údajích centrálního registru administrativních budov.\n\nZákon vymezil v souvislosti se zřízením Úřadu jeho postavení, činnost a organizaci. Od doby přijetí Zákona uplynulo více než 20 let a za celou dobu své účinnosti nebyl daný předpis v rozsahu vymezené činnosti Úřadu doposud novelizován (vyjma doplnění možnosti zastupovat obce, a to skrze novelu provedenou zákonem č. 120/2004 Sb.).\n\nV důvodové zprávě k Zákonu se uvádí, že Úřad byl zřízen se záměrem vytvořit specializovanou státní instituci, „která by ve věcech týkajících se majetku státu poskytovala odborné právní služby na úseku vystupování v řízení před soudy a jinými orgány a přispěla tak ke zkvalitnění zejména procesně právní stránky hospodaření s majetkem státu.“. Úřad měl „zčásti povinně a zčásti na bázi dohody zajišťovat jednání jménem státu v těch řízeních (soudních, správních, popř. jiných), kde stát bude sám účastníkem řízení a půjde o majetek, s nímž jsou příslušné hospodařit organizační složky státu.“. Citované cíle jsou nadále aktuální, nicméně právě více než dvacetiletá praxe Úřadu zároveň vyžaduje přizpůsobení daných cílů nabytým zkušenostem.\n\nJe nadále žádoucí, aby Úřad byl jakýmsi „centralizovaným zástupcem státu“ v rámci soudních a jiných řízení týkajících se majetku státu, nicméně je dle získaných zkušeností zároveň nezbytné zohlednit i praktické poznatky a znalosti jednotlivých organizačních složek státu (jejich zaměstnanců), které v rámci úzce profilovaných sporů, jež veskrze souvisí s jimi vykonávanou agendou, mohou před soudem vystupovat a hájit své zájmy (resp. zájmy státu) samy. Tj. i bez ingerence Úřadu, a to právě vzhledem ke skutečnosti, že řada případů úzce souvisí s agendou, kterou dotčené organizační složky státu na denní bázi vykonávají. Stávající právní úprava spočívající v nastavení případů, kdy Úřad jedná namísto příslušných organizačních složek státu povinně (tzv. výlučné jednání Úřadu), však takový postup neumožňuje. V případě řízení o určení vlastnického práva k hmotné nemovité věci nebo ve věci jejího vyklizení stanoví zákon výlučné jednání Úřadu namísto příslušné organizační složky státu v případě, že ocenění dotčené nemovité věci ke dni zahájení řízení přesahuje 25 000 000 Kč. Uvedené nastavení s sebou nese mj. potřebu vyhodnocení, která složka bude za stát v řízení jednat, včetně příp. nákladů na zpracování aktuálního ocenění nemovité věci. V případě výlučného jednání Úřadu před zahraničními a mezinárodními soudy a rozhodčími orgány takto Úřad v posledních pěti letech jednal ve čtyřech řízeních, v nichž byl ve všech zastoupen na základě plné moci advokáty. V takovém případě se ovšem Úřad stává spíše prostředníkem mezi příslušnou organizační složkou státu a advokátem. Stávající úprava dále v rámci výlučného jednání rozlišuje řízení ve věcech peněžitého plnění na obchodní věci a ostatní. Takové rozlišení však s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který sjednotil úpravu závazkových vztahů, postrádá opodstatnění. Ke dni 31. 12. 2025 jednal Úřad v rámci probíhajících řízení před soudy a jinými orgány (tuzemskými i zahraničními) namísto příslušných organizačních složek státu ve 30 případech povinně (tj. v rámci výlučného jednání) a v 5121 případech na základě dohody s příslušnou organizační složkou státu.\n\nDle platné právní úpravy může Úřad v řízení, v němž na jedné straně vystupuje více organizačních složek státu, jednat jen namísto jedné z nich, případně, je-li sám Úřad onou příslušnou organizační složkou státu, nemůže vystupovat za žádnou jinou organizační složku státu, a to navzdory tomu, že zájem ostatních zúčastněných organizačních složek státu na výsledku řízení může být v některých případech totožný.\n\nStávající právní úprava zároveň neumožňuje Úřadu zastupovat v řízení před soudy státní organizace, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu. Zákon v platném znění umožňuje „pouze“ vystupování Úřadu za stát jako vedlejšího účastníka v občanském soudním řízení, jehož se státní organizace účastní.\n\nZároveň Zákon připouští v taxativně vymezených případech zastupování obcí, nicméně takovou možnost již nepřiznává krajům.\n\nDle úpravy zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2024 má Ředitelství silnic a dálnic s. p. právo hospodařit s mostními objekty, které jsou součástí dálnic a silnic I. třídy. V praxi ovšem existují např. situace, kdy vybrané mosty ve vlastnictví státu vedou nad dálnicemi a silnicemi I. třídy, ovšem Ředitelství silnic a dálnic s. p. k nim právo hospodařit nemá. Mnohdy jsou takové objekty navíc v havarijním stavu a jejich vlastník (resp. organizační složka státu či státní organizace, která je s nimi příslušná hospodařit) nemá prostředky či dostatečné technické zázemí a zkušenosti na jejich opravu.\n\nStávající právní úprava ve vztahu ke státním organizacím vyžaduje, aby případná nová státní organizace mohla být organizační složkou státu zřízena výhradně v případě, kdy tak stanoví zvláštní právní předpis. V praxi se uvedené ukazuje jako problematické, neboť rychlý společenský vývoj vyžaduje flexibilitu při volbě prostředků pro zajištění úkolů v rámci působnosti jednotlivých potenciálních zřizovatelů státních organizací.\n\nCílem předkládaného návrhu je výše nastíněné nedostatky odstranit a v tomto směru stávající Zákon a související právní předpisy změnit a doplnit. Zároveň je potřeba i vybraná stávající ustanovení podle poznatků z praxe zpřesnit, doplnit či jinak změnit a tím přispět ke zkvalitnění právní úpravy a příp. k odstranění výkladových nejasností.\n\nStávající právní úprava není diskriminační a nemá dopad na rovnost mužů a žen. Zákon je genderově neutrální, neboť nestanoví pro ženy a muže žádné odlišné podmínky pro možnost stát se zaměstnancem Úřadu. Zákonem používaná terminologie, jako je např. fyzická osoba, má zobecňující charakter a rozumí se jí pohlaví bez rozdílu.\n\nb) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a shrnutí nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen\n\nPředkládaná novela Zákona sleduje jako svůj základní cíl zohlednění zkušeností získaných za více než dvacetileté fungování Úřadu a zaměřuje se tedy na změnu a doplnění stávající právní úpravy o ustanovení, která zajistí efektivní výkon činnosti Úřadu.\n\nS ohledem na uvedené je navrhována změna Zákona v tom smyslu, že je více upřednostněno zastoupení organizačních složek státu na bázi dohody. Cílem je zakotvit v co nejširší možné míře fakultativní zastupování státu (příslušných organizačních složek státu a nově i státních organizací, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu – viz níže) Úřadem tak, aby se dotčené organizační složky státu (a státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) mohly rozhodnout, že v případě dostatečných kapacit a především věcných zkušeností svých zaměstnanců budou v řízení za stát jednat samy. Snížení případů výlučného jednání Úřadu tedy nevylučuje v Zákoně předvídanou možnost organizační složky státu, nikoliv však povinnost, předat soudní řízení k jednání Úřadu na základě dohody. Uvedené samozřejmě i nadále znamená, že rozhodne-li se příslušná organizační složka státu, že nebude v řízení vystupovat sama, ale nechá se zastoupit, pak má být i s ohledem na zásadu hospodárnosti obsaženou v § 14 zákona o majetku státu zastupována primárně Úřadem a nikoliv advokáty. Konstantní judikatura (např. nález Ústavního soudu ze dne 24.11.2009, sp.zn. IV. ÚS 1087/09; nález Ústavního soudu ze dne 14.9.2010, sp.zn. III. ÚS 1180/10; nález Ústavního soudu ze dne 10.5.2017, sp.zn. III. ÚS 532/17; nález Ústavního soudu ze dne 23.6.2020, sp.zn. II. ÚS 3790/19) je v tomto ohledu neúprosná, neboť ve většině případů soudy nepřiznávají náhradu nákladů řízení státu při jeho zastoupení advokátem s odůvodněním, že se nejedná o účelně vynaložené náklady. Nehodlá-li tedy organizační složka státu z jakéhokoliv důvodu jednat v řízení za stát sama, pak by se vždy měla i s ohledem na zásadu hospodárnosti obrátit primárně na Úřad a uzavřít s ním dohodu, že za ni bude před soudem jednat. Upřednostnění dohodnutého jednání Úřadem před povinným zároveň umožní, aby v případě potřeby specifických znalostí zaměstnanců dotčené organizační složky státu mohly tyto složky jednat samy, což jim v některých případech stávající úprava výlučného jednání Úřadu neumožňovala. Oproti stávající úpravě se nově navrhuje, aby Úřad mohl v témže řízení jednat za více organizačních složek státu, pokud budou jejich zájmy na výsledku v řízení totožné.\n\nPředkládaný návrh dále nově zavádí možnost zastupovat Úřadem v řízeních před soudem, rozhodčím orgánem, správním úřadem nebo jiným orgánem ve věci týkající se majetku rovněž státní organizace, a to ty z nich, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu (jedná se např. o státní příspěvkové organizace; státní fondy; státní podniky v likvidaci, založené dle zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, které se tímto zákonem stále řídí). Uvedené je reakcí na neodůvodněný rozdíl v přístupu k zastupování organizačních složek státu a uvedených státních organizací, kdy obě tyto skupiny se řídí zákonem o majetku státu a přísluší jim hospodařit se státním majetkem. Návrh proto dává prostor těmto státním organizacím pro využití zastoupení Úřadem, a to na bázi dohody. S tím jsou spojené úspory státních prostředků vynakládaných na zastupování daných státních organizací v případech, kdy jsou zastupovány advokáty. Dle údajů z Administrativního registru ekonomických subjektů k březnu 2026 bude Úřad moci nově zastupovat více než 202 státních příspěvkových organizací, 6 státních fondů a jednotky státních podniků v likvidaci, které se řídí zákonem o majetku státu. Naopak nebylo přistoupeno k rozšíření možnosti zastupování Úřadem na subjekty nepodléhající úpravě zákona o majetku státu, tj. na státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, včetně těch státních podniků, které se za založené podle uvedeného zákona považují, ani na státní organizace, které se zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy řídí (např. Správa železnic), ani na Budějovický Budvar, národní podnik. Důvodem je jednak samotné podřízení těchto subjektů zvláštním právním předpisům a zákonu č. 77/1997 Sb., o státním podniku, bez jakékoliv podpůrné aplikace zákona o majetku státu (zatímco Úřad sám i organizační složky státu, namísto kterých jedná, úpravě zákona o majetku státu podléhají), jednak skutečnost, že uvedené subjekty sice rovněž hospodaří s majetkem státu, ale zároveň vykonávají podnikatelskou činnost. Zatímco Úřad jedná namísto příslušných organizačních složek státu v řízeních ve věcech týkajících se majetku státu bez jakéhokoliv omezení (ve smyslu majetku, s nímž je konkrétní organizační složka státu příslušná hospodařit), v případě státních podniků, které se řídí zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, by ovšem stejné „neomezení“ co do rozsahu státního majetku nepřicházelo v úvahu. Pokud by se totiž spor dotýkal majetku státu, k němuž státní podnik vykonává právo hospodaření, ale zároveň by se jednalo o majetek související s podnikatelskou činností státního podniku, mohlo by bezúplatné zastupování daného státního podniku Úřadem představovat výhodu v soutěžně právním smyslu, a tedy nedovolenou veřejnou podporu. Právě s ohledem na riziko existence veřejné podpory, pokud by Úřad bezplatně zastupoval státní podniky, které se řídí zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, (příp. státní organizace, které se uvedeným zákonem v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy řídí) se navrhuje rozšířit možnost zastupování Úřadem jen na státní organizace, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu.\n\nNávrhem je nově zaváděna možnost zastupovat v řízeních před soudem i kraje, a to ve stejném rozsahu, v jakém jsou podle platné právní úpravy zastupovány obce.\n\nŘeditelství silnic a dálnic s. p. nebude mít právo hospodařit pouze s mostními objekty, které jsou součástí dálnic a silnic I. třídy (jako je tomu nyní), ale nově i s vybranými mostními objekty ve vlastnictví státu, které jsou umístěny nad dálnicemi nebo silnicemi I. třídy a vede po nich účelová komunikace, příp. s pozemky, jejichž jsou tyto mostní objekty součástí. Uvedené přímo souvisí s další kruciální činností Úřadu, a to s jeho hospodařením s majetkem státu. Úřad nemá oproti Ředitelství silnic a dálnic s. p. dostatečné technické zázemí ani potřebné zkušenosti se správou (příp. s prováděním nutných oprav) takového majetku. Navíc v případě, kdy jsou mostní objekty součástí dálnic a silnic I. třídy, má k nim právo hospodařit právě Ředitelství silnic a dálnic s. p. Není tak důvod, aby v případě mostů ve vlastnictví státu, které jsou součástí dálnic a silnic I. třídy a těmi, které nad těmito pozemními komunikacemi vedou, byla příslušnost hospodařit rozdělena mezi různé entity.\n\nNávrh výslovně umožňuje ministerstvům zřizovat státní organizace bez výslovného zmocnění ve zvláštních právních předpisech. Ke zřízení bude nutný předchozí souhlas Ministerstva financí, tj. nezbytnost jejich zřízení bude předem posuzována.\n\nNavrhovaná právní úprava nemá vzhledem ke svému věcnému zaměření žádný vztah ke sledovaným hlediskům, tj. ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen, a proto předkládané řešení nemá žádné dopady v těchto směrech.\n\nc) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku\n\nNavrhovaná právní úprava je zaměřena na zohlednění dosavadních zkušeností získaných v souvislosti s více než dvacetiletým fungováním Úřadu. Cílem je vytvořit právní rámec, který Úřadu umožní kvalitně a bez překážek naplňovat své poslání v podobě zastupování státu ve věcech týkajících se majetku státu. Záměrem je tedy odstranit nedostatky stávající úpravy popsané výše pod písmenem a), včetně mj. doplnění chybějící právní úpravy ve vztahu k možnosti zastupovat Úřadem i státní organizace, které podléhají úpravě zákona o majetku státu, či možnosti zastupovat kraje.\n\nd) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a ostatními součástmi právního řádu\n\nNavrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s čl. 2 odst. 3 a čl. 79 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod přijaté ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., kdy Úřad bude vykonávat svou působnost pouze v mezích stanovených zákonem.\n\nSoučasně není návrh v rozporu s jinými právními předpisy. Nová úprava je v rozsahu věcných změn propisována do zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů tak, aby tyto právní předpisy byly s návrhem ve vzájemném souladu.\n\ne) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie\n\nPředpisy Evropské unie, judikatura soudních orgánů Evropské unie nebo obecné právní zásady práva Evropské unie se na oblast činnosti Úřadu nevztahují.\n\nNa pracovněprávní vztahy zaměstnanců Úřadu nicméně dopadají pravidla primárního práva, a to zejména zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti podle čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie a volného pohybu osob podle čl. 45 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie. Ve vztahu k uznávání odborné kvalifikace (viz § 16 Zákona a kvalifikační předpoklady pro tzv. právní zástupce) platí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací, v konsolidovaném znění, kterou do českého právního řádu transponoval zákon č. 18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace. S danou právní úpravou je návrh zákona plně slučitelný.\n\nf) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána\n\nNavrhovaná právní úprava není v rozporu se zněním mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, ať již se jedná o smlouvy dvoustranné, nebo mnohostranné.\n\ng) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky\n\nNavrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na výdaje ze státního rozpočtu.\n\nRozšíření možnosti zastupovat Úřadem nově státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, je koncipováno jako jednání dohodnuté, a tudíž při vytíženosti Úřadu nemusí Úřad na dohodnuté jednání přistoupit. Není proto navrhováno navýšení personální kapacity právních zástupců, se kterým by byly spojeny zvýšené náklady ze státního rozpočtu. Nová agenda spočívající v možnosti zastupování státních organizací v režimu zákona o majetku státu a krajů bude zajištěna rozdělením nových případů mezi právní zástupce dle aktuální systemizace Úřadu. Naopak se očekává pozitivní dopad navrhované změny v případě, že státní organizace, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu, využijí možnost nechat se zastupovat Úřadem, namísto případného zastupování advokáty. Tuto úsporu však nelze dopředu kvantifikovat, neboť takové posouzení odvisí od počtu probíhajících řízení se zohledněním skutečnosti, nakolik příslušné státní organizace budou v daných řízeních jednat samy. V České republice neexistuje centrální přehled o soudních sporech, v nichž jsou uvedené státní organizace účastníkem řízení.\n\nDopad možnosti zřizovat státní organizace bez zmocnění ve zvláštním právním předpise na státní rozpočet nelze předem kvantifikovat a ostatně ani predikovat. Nelze dopředu stanovit, zda vůbec budou organizační složky státu nové státní organizace zřizovat. Právní úprava předepisuje pro takový případ předchozí souhlas Ministerstva financí, bez něhož nepůjde novou organizaci zřídit. V rámci procesu udělování předchozího souhlasu se budou vždy jednotlivě zkoumat dopady na státní rozpočet, a i vyhodnocení této otázky bude mít vliv na udělení/neudělení předchozího souhlasu.\n\nLze identifikovat výlučně pozitivní dopad do rozpočtů krajů, kdy v důsledku možnosti (nikoliv povinnosti) využít služeb Úřadu za účelem jejich bezúplatného zastupování ve vybraných řízeních lze čekat úsporu finančních prostředků na straně krajů, kdy nebudou muset využívat placených služeb třetích osob (advokátů). Navrhovaná úprava tedy není spojena s negativními dopady do rozpočtu územních samosprávných celků.\n\nNeočekává se žádný dopad do podnikatelského prostředí.\n\nh) Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora\n\nZ hlediska pravidel veřejné podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie nezakládá zavedení nové možnosti zastupovat Úřadem státní organizace, které se řídí zákonem o majetku státu, veřejnou podporu. Ze státních organizací se jedná např. o státní příspěvkové organizace, které v rámci své hlavní činnosti nevykonávají podnikatelskou činnost (na rozdíl od např. státních podniků, jejichž hlavním účelem je provozování podnikatelské činnosti, a proto se na ně nová úprava nevztahuje). V souladu s § 2 odst. 1 zákona jedná Úřad výhradně ve věcech týkajících se majetku státu. S ohledem na uvedené skutečnosti budou státní organizace, kterým se nově možnost zastoupení Úřadem otevírá, tuto možnost využívat výhradně v souvislosti s výkonem působnosti při hospodaření s majetkem státu a nikoli na podporu hospodářské činnosti na trhu. Vzhledem k uvedenému nedochází navrhovanou úpravou k narušení hospodářské soutěže.\n\nVe vztahu k územním samosprávným celkům je právní pomoc podle § 13a poskytována pouze ve výjimečných, zákonem vymezených sporech týkajících se nemovitého majetku nabytého od státu. V těchto případech územní samosprávné celky nevykonávají hospodářskou činnost, ale jednají jako veřejnoprávní korporace při ochraně majetku sloužícího k plnění veřejných úkolů. Navrhovaná úprava proto nezakládá selektivní zvýhodnění podniku ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.\n\ni) Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob\n\nS ohledem na věcné zaměření samotného Zákona nebude mít navrhovaná právní úprava žádné dopady na práva a povinnosti fyzických ani právnických osob.\n\nj) Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí, a dopadů na životní prostředí\n\nS ohledem na věcné zaměření samotného Zákona nebude mít navrhovaná právní úprava žádné sociální dopady ani dopady na ochranu práv dětí.\n\nZe stejného důvodu nebude mít navrhovaná právní úprava ani žádné negativní dopady na životní prostředí.\n\nk) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů\n\nNávrh rozšiřuje některé dosavadní operace zpracování osobních údajů a vytváří nové informační toky. Úřad bude zpravidla správcem osobních údajů zpracovávaných při plnění vlastní zákonné působnosti. Právním základem bude podle povahy konkrétní operace čl. 6 odst.\n\n1 písm. c) nebo e) ve spojení s čl. 6 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), (dále jen „GDPR“) a příslušným ustanovením zákona č. 201/2002 Sb. Zvláštní kategorie osobních údajů bude možné zpracovávat pouze při splnění některé z podmínek čl. 9 odst. 2 GDPR, zejména bude-li zpracování nezbytné pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků podle čl. 9 odst. 2 písm. f) GDPR. Stejně tak budou muset být v konkrétních případech naplněny podmínky článku 10 GDPR, který nepředstavuje samostatný právní titul. Jde o případy postupu např. podle trestního řádu nebo zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení.\n\n1. Ověřování zahraničního vzdělání podle § 16 odst. 2 Zákona\n\nÚčelem je ověření splnění kvalifikačních předpokladů uchazeče. Vyžadovány přitom musí být pouze podklady nezbytné k prokázání odpovídajícího obsahu vzdělání tak, aby nedocházelo k zpracování nadbytečných údajů a nepřiměřeně dlouhé době uchovávání dokumentů.\n\nNavrhovanou úpravou § 16 odst. 2 Zákona dochází k zohlednění práva EU (v oblasti uznávání odborných kvalifikací, zákazu diskriminace a volného pohybu osob) také ve vztahu k požadavkům na kvalifikaci zaměstnanců vykonávajících činnosti specifikované v tomto ustanovení, tj. tzv. právních zástupců.\n\nZa účelem vedení výběrového řízení budou u uchazečů, absolventů zahraničních vysokých škol, vyžadovány doklady prokazující splnění stanovené kvalifikace, tj. doložení vysokoškolského diplomu a v případě stanoveném v § 16 odst. 2 Zákona rovněž dokumenty prokazující srovnatelnost obsahu a rozsahu vzdělání dosaženého na zahraniční vysoké škole s magisterským oborem Právo a právní věda na vysoké škole v České republice. Právním základem pro ověření kvalifikačního požadavku těchto uchazečů o pozici právního zástupce bude ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR, tj. jde o zpracování nezbytné pro splnění právní povinnosti.\n\nPodle stávající právní úpravy § 16 odst. 2 Zákona uzavře Úřad pracovní smlouvu s uchazeči na pracovní pozici právního zástupce v případě, kdy mimo dalších požadavků splňují také požadavek na jejich vzdělání, který striktně stanoví, že kvalifikačním předpokladem „je vždy vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním oboru Právo a právní věda na vysoké škole v České republice“. Za tímto účelem je Úřad oprávněn vyžadovat doložení dokumentů prokazujících tyto skutečnosti, tj. vysokoškolského diplomu, který je v případě přijetí uchazeče do pracovněprávního poměru následně založen do jeho osobního spisu.\n\nNavrhovanou úpravou § 16 odst. 2 Zákona tedy dochází k rozšíření okruhu uchazečů, kteří se mohou účastnit výběrového řízení na pozici právního zástupce, neboť účast na výběrovém řízení bude umožněna také absolventům vysokoškolského studia v zahraničí při splnění požadavků stanovených na jejich kvalifikaci. Tím dojde i k rozšíření stávajícího okruhu subjektů údajů, jejichž osobní údaje mohou být zpracovávány.\n\nS ohledem na formulaci § 16 odst. 2 Zákona je nezbytné, aby Úřadu byly uchazečem, absolventem zahraniční vysoké školy, předloženy takové dokumenty, aby Úřad mohl řádně ověřit splnění kvalifikačních podmínek. Ve vztahu k § 16 odst. 2 Zákona dojde tedy k rozšíření zpracování osobních údajů uchazečů (a v případě jejich přijetí do pracovněprávního vztahu zaměstnanců) o osobní údaje obsažené v dokumentech prokazujících vzdělání a srovnatelnost obsahu a rozsahu vzdělání dosaženého na zahraniční vysoké škole s magisterským oborem Právo a právní věda na vysoké škole v České republice. Požadavek na doložení těchto dokumentů je oprávněný a zároveň nediskriminační, neboť pro výkon činnosti právních zástupců musí být zajištěna jejich odborná úroveň, která bude srovnatelná jak u absolventů českých vysokých škol, tak u absolventů zahraničních vysokých škol.\n\nUchazeči o zaměstnání předkládají profesní životopis, motivační dopis a u vybraných vedoucích pozic je požadováno zpracování koncepce pro daný útvar. Další materiály nejsou v této fázi výběrového řízení požadovány a jsou-li uchazečem přesto poskytnuty, nejsou ve výběrovém řízení dále využity. Pokud uchazeč o zaměstnání předloží na osobním pohovoru výběrové komise originály dalších dokumentů, např. doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání, nejsou pořizovány jejich kopie a výběrová komise je oprávněna pouze do těchto dokumentů nahlédnout. Při osobním pohovoru jsou uchazeči upozorněni, že vybraný uchazeč před uzavřením pracovní smlouvy doloží potřebné doklady o vzdělávání. Vybraný uchazeč před uzavřením pracovní smlouvy předloží personalistce doklady prokazující jeho kvalifikaci, ze kterých jsou pořízeny kopie. Po podpisu pracovní smlouvy jsou tyto kopie společně s profesním životopisem, motivačním dopisem, případně koncepcí zařazeny do osobního spisu zaměstnance.\n\nRizikem při zpracování osobních údajů získaných Úřadem při prokazování kvalifikačních požadavků uchazečů o pracovní pozici právního zástupce může být přístup k těmto údajům neoprávněnou osobou, poškození, zneužití či ztráta dokumentace. Úřad má komplexně nastavený systém pro nakládání s osobními údaji uchazečů o zaměstnání, a to od přijetí jimi předložených dokumentů, až do uzavření pracovní smlouvy s vybranými uchazeči a následně i pro nakládání s osobními údaji zaměstnanců. Tento systém zajišťuje, že jsou shromažďovány osobní údaje pouze za předem daným účelem, tj. účelem výběru uchazečů splňujících kromě dalšího kvalifikační předpoklady dle § 16 odst. 2 zákona, a to na základě zákonného požadavku, způsobem pro uchazeče předvídatelným, transparentním. Je stanoven okruh zaměstnanců Úřadu, kteří jsou oprávněni zpracovávat osobní údaje získané v rámci výběrového řízení a následně při přijetí uchazeče do zaměstnání. Dokumenty zpracovává určený zaměstnanec personalista, který má dané výběrové řízení na starosti a je zodpovědný za vedení složky v eSSL obsahující příslušnou dokumentaci, k osobním spisům zaměstnanců má rovněž přístup pouze určený personalista. Pro přístup do složek s podklady uchazečů o zaměstnání je nezbytné přidělení přístupových oprávnění (obdobně jsou nezbytná přístupová oprávnění ke spisům zaměstnanců). Členům výběrové komise jsou předávány pouze materiály uchazečů splňujících požadavky výběrového řízení.\n\nDoba uložení podkladových materiálů výběrových řízení u neúspěšných uchazečů je stanovena na 6 měsíců, a to s ohledem pro případ nutnosti přezkumu správnosti postupu ve výběrovém řízení. Po uplynutí této lhůty jsou podkladové materiály skartovány. Ostatní dokumenty k výběrovému řízení jsou uloženy po 5 let v souladu se spisovým a skartačním plánem Spisového řádu Úřadu a následně skartovány. U uchazečů vybraných ve výběrovém řízení jsou dokumenty předložené v rámci výběrového řízení po uzavření pracovní smlouvy uloženy do osobního spisu zaměstnance a při skončení pracovního poměru jsou zaměstnanci vráceny.\n\nPředkládaná novela Zákona tedy nepředstavuje zavádění nových procesů zpracování osobních údajů, ani nijak nezasahuje do existujících zpracování osobních údajů.\n\n2. Zpracování podkladů pro právní rozbory a stanoviska podle § 13 a 25 odst. 2 Zákona\n\nÚčelem rozborů a stanovisek je právní posouzení procesní problematiky související s konkrétním majetkem. Konkrétně jde o případy, kdy by Úřad na základě žádosti organizační složky nebo státní organizace zpracovával stanoviska a rozbory v jednotlivých věcech týkajících se majetku, a to v souvislosti s předmětem řízení před soudem, rozhodčím orgánem, správním úřadem, orgánem činným v trestním řízení nebo jiným orgánem, s procesní problematikou nebo s potřebou vyhodnotit účelnost, efektivnost a hospodárnost případného řízení. Údaje budou v daných případech poskytovány organizačními složkami nebo státními organizacemi, podklady mohou být i procesní spisy a údaje z veřejných evidencí (např. veřejný rejstřík, insolvenční rejstřík). Úřadu budou předávány pouze relevantní části podkladů. Rozsah údajů bude vždy vázán na konkrétní zpracování stanoviska či rozboru ke konkrétní otázce a Úřad bude vyžadovat poskytnutí pouze relevantních informací (např. pokud to nebude nezbytné, budou využity pouze potřebné části spisů poskytnuté žadatelem o stanovisko či rozbor). Obdobně jako je tomu již nyní u zpracování písemných právních stanovisek, budou také u písemných právních rozborů aplikována technická a organizační opatření k zamezení přístupu neoprávněných osob, ztrátě či poškození (tj. opatření v oblasti IT – udělení přístupových oprávnění, kontrolní činnost nadřízených zaměstnanců, stanovení ukládací doby ve spisovém a skartačním plánu Spisového řádu Úřadu, stanovení pravidel při manipulaci se spisy).\n\n3. Poskytování údajů katastru nemovitostí podle § 27 Zákona\n\nÚčel přístupu je vymezen konkrétními zákonnými úkoly Úřadu. Poskytování údajů zeměměřickými a katastrálními orgány Úřadu je proto zákonem vázáno striktně na potřebnost těchto údajů pro činnost Úřadu. Využití údajů vychází z úkolů vyplývajících Úřadu ze Zákona a z dalších právních předpisů (např. ze zákona o majetku státu) – hospodaření s nemovitostmi, které jsou majetkem státu, jejich prodeje, převody, pachty, nájmy, stanovení cen nemovitého majetku, obhajování právních nároků týkajících se majetku státu, Úřad je rovněž správcem a provozovatelem informačního systému CRAB. Úřad je ve vztahu k získaným osobním údajům v postavení správce. Obdobně jako u stávajících přístupů do katastru nemovitostí bude přístup umožněn zaměstnancům, kteří zpracovávají související agendu, a to pouze na základě přidělených oprávnění (za určení těchto zaměstnanců odpovídá jejich nadřízený). Vedení spisů obsahujících údaje získané z katastru nemovitostí je kontrolováno interními kontrolními útvary i nadřízenými zaměstnanců vedoucích tyto spisy. Doba uchování těchto spisů je stanovena podle jednotlivých agend ve spisovém a skartačním plánu Spisového řádu Úřadu. Přístup do aplikace se řídí pravidly stanovenými katastrem nemovitostí, neboť se jedná o jeho informační systém.\n\n4. Zastupování státních organizací podle § 6a a územních samosprávných celků podle\n\n## § 13a Zákona\n\nNávrhem se zavádí dohodnuté zastupování státních organizací Úřadem ve vyjmenovaných řízeních (tj. před soudem, rozhodčím orgánem, správním úřadem, orgánem činným v trestním řízení nebo jiným orgánem ve věci týkající se majetku). Za zákonem stanovených podmínek může Úřad za stát poskytovat právní pomoc rovněž územním samosprávným celkům za účelem řízení před soudem v taxativním okruhu případů. Dochází tedy k rozšíření zastupovaných subjektů o státní organizace a o kraje (viz § 6a a 13a Zákona).\n\nMezi rizika spojená se zpracováním údajů ve výše uvedených případech patří zejména riziko, že budou využity údaje jiného zastupovaného subjektu, nebude vyhodnocen střet zájmů, dojde ke zpřístupnění údajů neoprávněnému subjektu. K eliminaci těchto rizik přijal Úřad opatření, která jsou stanovena v interních předpisech. Na jejich základě musí být pro každý jednotlivý případ (zastoupení před soudem, správním úřadem atd.) veden samostatný spis. Musí být určen konkrétní zaměstnanec, který bude daný případ zpracovávat a jsou mu přidělena patřičná přístupová oprávnění. Tento zaměstnanec je zodpovědný za řádné vedení případu (včetně administrativních úkonů) a průběžného hodnocení, zda nedochází ke střetu zájmů. Předávání údajů musí být evidováno průkazným způsobem.\n\n5. Jednání před orgány činnými v trestním řízení\n\nV případech stanovených návrhem zákona je Úřad oprávněn za účelem uplatnění majetkového nároku státu nebo státní organizace jako poškozeného jednat před orgány činnými v trestním řízení. V těchto případech budou mezi subjekty údajů náležet zejména poškození, obvinění, svědci, znalci, případně další osoby uvedené ve spise. Mezi zpracovávanými údaji mohou být kromě identifikačních údajů subjektů údajů také údaje o jejich majetkových poměrech, skutku, škodě, zdravotní údaje atd. S ohledem na předpokládaný rozsah zpracovávaných osobních údajů je možnost rizika závažného zásahu do soukromí, reputační újma, zpřístupnění údajů neoprávněné osobě, využití údajů pro jiné účely. Za účelem eliminace rizik jsou přijata opatření formou interních předpisů, která striktně stanoví postupy v těchto řízeních. Pro každé řízení je určen konkrétní zaměstnanec, který odpovídá také za náležitou evidenci všech podkladových materiálů tak, aby bylo prokazatelné, že postup Úřadu byl v souladu s právními předpisy. Ke konkrétním spisům mají přístup pouze zaměstnanci s přiděleným přístupovým oprávněním. Shromažďovány mohou být pouze údaje nezbytné pro dané řízení. Na základě interních předpisů jsou vykonávány kontroly správnosti postupů (včetně administrativního vedení spisů) v daných řízeních. Pro uzavřené spisy jsou stanoveny doby uložení v souladu se spisovým a skartačním plánem Spisového řádu Úřadu.\n\n6. Navazující řízení o výkonu rozhodnutí, exekuční a insolvenční řízení podle § 21 odst. 3 a 4 Zákona\n\nÚřad je oprávněn za účelem výkonu nebo ochrany konkrétního majetkového nároku realizovat navazující výkon rozhodnutí, exekuční řízení a jednat v insolvenčním řízení a řízeních souvisejících, jimiž mohou být dotčeny také fyzické osoby. V rámci těchto řízení dochází ke zpracování údajů týkajících majetku, příjmů, závazků a právních vztahů dlužníků, věřitelů, případně dalších subjektů dotčených těmito řízeními. Úřad je vázán zákonnými postupy (zejména zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Vzhledem k rozsahu zpracovávaných údajů přijal Úřad jako správce opatření pro eliminaci rizik pro subjekty, jichž se exekuční či insolvenční řízení týká. Interním předpisem jsou stanovené závazné postupy pro oba typy řízení a k jednotlivým řízením jsou vedeny samostatné spisy. Za každé řízení je zodpovědný konkrétní zaměstnanec, který odpovídá také za náležitou evidenci všech podkladových materiálů tak, aby bylo prokazatelné, že Úřad postupoval při uplatňování nároků v souladu s právními předpisy. Ke konkrétním spisům mají přístup pouze zaměstnanci s přiděleným přístupovým oprávněním. Shromažďovány mohou být pouze údaje nezbytné pro vyhodnocení zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekučního řízení či insolvenčního řízení, zpracování podání, doplnění údajů v průběhu řízení. Na základě interních předpisů jsou vykonávány kontroly správnosti postupů (včetně administrativního vedení spisů) v daných řízeních. Pro uzavřené spisy jsou stanoveny doby uložení v souladu se spisovým a skartačním plánem Spisového řádu Úřadu.\n\n7. Poskytování informací, údajů, podkladů a součinnosti podle § 25 a 25a Zákona\n\nNa základě návrhu zákona dochází v § 25 a § 25a k rozšíření informačních toků mezi Úřadem a organizačními složkami státu, státními organizacemi a územními samosprávnými celky (nově kraji). Informačními toky dochází také k rozšíření okruhu subjektů, předávaných podkladů, informací o výsledku řízení a právních rozborů. Úřad jako správce přijal opatření k omezení rizik, která by mohla v daných případech nastat v souvislosti se zpracováním (zejména rizika předávání nadbytečných údajů, jejich zpřístupnění neoprávněným osobám). Úřad má zpracovány interní postupy upravující celý cyklus zpracování údajů, tj. od zahájení činnosti (např. na základě doručené žádosti o právní stanovisko či rozbor, žádost o právní zastoupení), předávání informací a podkladů, až po uzavření konkrétního případu. Interní předpis stanoví pro zaměstnance postupy při poskytování právních služeb Úřadu, tj. dohodnutého jednání, právního zastupování (dále také např. zpracování písemných právních stanovisek, postupů v exekučním a insolvenčním řízení). Jsou stanoveny konkrétní postupy předání případu zodpovědnému útvaru, následně přidělení konkrétnímu zaměstnanci, termíny pro vyřízení, postupy pro jednání před soudy. Dále jsou stanoveny přesné postupy pro evidenci v interních informačních systémech (eSSL a ISMS – včetně interních termínů, do kdy musí být provedena evidence jednotlivých kroků v těchto systémech), jsou stanoveny interní kontrolní postupy (tzv. manažerské dohlídky) a určeni zaměstnanci, kteří jsou oprávněni tyto činnosti provádět (z kontrolní činnosti jsou pořizovány písemné záznamy). Ke spisové dokumentaci mají přístup pouze oprávnění zaměstnanci (zaměstnanec odpovědný za vyřízení konkrétního případu, jeho nadřízený zaměstnanec, zaměstnanci vykonávající kontrolní činnost, případně pracovníci interního auditu), ke spisové dokumentaci vedené v informačním systému je nezbytné vždy udělení přístupového oprávnění.\n\n8. Předávání dokumentů právním zástupcům podle § 26, včetně zahraničních právnických osob\n\nV návrhu textu dochází k možnosti rozšíření zastupování Úřadu před zahraničními a mezinárodními soudy a rozhodčími orgány také právnickou osobou. S ohledem na různorodost právních případů nelze vyloučit, že bude nezbytné uskutečnit řízení i v těchto případech a v rámci řízení by měly být předávány i osobní údaje. Pokud by se jednalo o třetí zemi, u které neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně podle čl. 45 odst. 3 GDPR ani neexistují vhodné záruky podle čl. 46 GDPR, bylo by nezbytné zvážit, zda by nepřicházelo do úvahy využití výjimek podle čl. 49 GDPR.\n\n9. Zpracování zvláštních kategorií osobních údajů a údajů podle čl. 10 GDPR\n\nZvláštní kategorie osobních údajů podle čl. 9 GDPR a údaje o odsouzeních a trestných činech podle článku 10 GDPR mohou být Úřadem zpracovávány z důvodu převzetí právního zastoupení, dohodnutého jednání apod. Při činnosti Úřadu by se jednalo o operaci zpracování kritických údajů. Pro Úřad jsou tyto údaje nezbytné, neboť bez jejich znalosti by nemohl plnit činnosti, které pro něj vyplývají ze zákona (zejména vedení řízení před orgány činnými v trestním a přestupkovém řízení). Ke spisům obsahujícím tyto údaje mají přístup pouze zaměstnanci podílející se na jejich zpracování.\n\nRizika, kterými jsou zejména neoprávněné zpřístupnění osobních údajů mající za následek újmu na soukromí, důstojnosti nebo pověsti dotčených osob, jsou eliminována přijetím interních předpisů Úřadu. Pro jednotlivé případy jsou vedeny samostatné spisy a za jejich zpracování odpovídá zaměstnanec určený svým nadřízeným. K danému spisu je umožněn přístup pouze na základě přidělených přístupových oprávnění. Je stanoven postup evidence podkladů v eSSL a spis musí být veden způsobem, aby bylo prokazatelné, že všechny úkony provedené Úřadem byly v souladu s právními předpisy. Spisy jsou kontrolovány zaměstnanci stanovenými v interním předpisu Úřadu (kontrolován je odborný postup v daném řízení včetně administrace spisu, tj. zda jsou veškeré dokumenty řádně evidovány).\n\n10. Předávání a další uchovávání dokumentů po skončení dohodnutého jednání nebo zastupování podle § 8 odst. 4 a 13c odst. 2 Zákona\n\nPodklady, které jsou pro Úřad nezbytné pro dohodnuté jednání nebo právní zastupování, přebírá Úřad na základě protokolu obsahujícího soupis převzaté dokumentace. Soupis je evidován v eSSL a zařazen do příslušného spisu. Po ukončení dohodnutého jednání nebo právního zastupování nebo do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti výpovědi předá Úřad příslušné organizační složce nebo státní organizaci dokumenty související s řízením, které má k dispozici, a to opět prostřednictvím předávacího protokolu evidovaného v eSSL a zařazeného do příslušného spisu. Ze zapůjčené dokumentace a listin předávaných v originále pořídí odpovědný zaměstnanec kopie pouze za účelem zdokumentování postupu poskytování právní služby a archivace. Pro manipulaci se spisy jsou dána pravidla upravující činnosti zaměstnanců při poskytování právních služeb Úřadu, tj. dohodnutého jednání, právního zastupování (dále také např. zpracování písemných právních stanovisek, postupů v exekučním a insolvenčním řízení). Tato pravidla uvádějí konkrétní postup předání případu zodpovědnému útvaru, následně přidělení konkrétnímu zaměstnanci, termíny pro vyřízení, postupy pro jednání před soudy. Dále jsou stanoveny přesné postupy pro evidenci v interních informačních systémech (eSSL a ISMS – včetně interních termínů, do kdy musí být provedena evidence jednotlivých kroků v těchto systémech), jsou stanoveny interní kontrolní postupy (tzv. manažerské dohlídky) a zaměstnanci, kteří jsou oprávněni tyto činnosti provádět (z kontrolní činnosti jsou pořizovány písemné záznamy). Ke spisové dokumentaci mají přístup pouze oprávnění zaměstnanci (zaměstnanec odpovědný za vyřízení konkrétního případu, jeho nadřízený zaměstnanec, zaměstnanci vykonávající kontrolní činnost, případně pracovníci interního auditu). Přístup ke spisové dokumentaci vedené v informačních systémech mají zaměstnanci pouze na základě přiděleného oprávnění. Pokud jsou spisy nebo jejich části v listinné podobě, jsou za jejich uložení zodpovědní zpracovatelé spisů a tyto spisy musí být uloženy v uzamykatelných skříních (tak, aby se s nimi nemohla seznámit neoprávněná osoba).\n\nl) Zhodnocení korupčních rizik\n\nV rámci předkládaného návrhu nebyla s ohledem na věcně navrhované změny identifikována žádná korupční rizika.\n\nm) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu\n\nNavrhovaná úprava nemá žádné dopady na bezpečnost ani obranu státu.\n\nn) Zhodnocení dopadů na rodiny\n\nNavrhovaná úprava nemá vzhledem k věcnému zaměření žádné dopady na rodiny.\n\no) Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky\n\nNávrh nově umožňuje krajům nechat se v řízení před soudem zastoupit Úřadem ve stejném rozsahu, v jakém to stávající úprava umožňuje obcím. Vedle možné úspory nákladů na právní zastoupení může navrhovaná úprava přispět ke zvýšení právní jistoty krajů při řešení majetkoprávních sporů a sjednocení argumentace v obdobných sporech.\n\np) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)\n\nNávrh dopadá výlučně na organizační složky státu a vybrané státní organizace a dále na územní samosprávné celky a nehrozí tak vyloučení či omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování. Současně se nicméně nová úprava vzhledem k jejímu věcnému zaměření digitalizace nijak nedotýká, resp. k digitalizaci u nově navrhovaných změn ani nemůže, vzhledem k jejich povaze, docházet.\n\nq) Informace podle zákona o regulaci lobbování\n\nPři přípravě návrhu zákona nedošlo k lobbování a neproběhly ani konzultace ve smyslu § 2 odst. 2 písm. l) zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování.\n\nII.\n\n## ZVLÁŠTNÍ ČÁST\n\n## K ČÁSTI PRVNÍ – Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových\n\n## K čl. I bodu 1 (§ 1 odst. 2 písm. a))\n\nUvedení legislativní zkratky do souladu s čl. 44 odst. 1 Legislativních pravidel vlády, podle něhož se legislativní zkratka uvádí v jednotném čísle.\n\n## K čl. I bodu 2 (§ 1 odst. 2 písm. b))\n\nNově se výslovně zakotvuje, že Úřad zpracovává nejen právní stanoviska, ale i rozbory, čímž je myšleno např. poskytnutí posouzení sporného případu z hlediska možností, jak jej řešit, příp. zda jej vůbec předkládat k rozhodnutí soudu.\n\n## K čl. I bodům 3 až 5 a 7 (§ 2 odst. 1 a 2)\n\nReakce na nově zakotvenou možnost zastupovat státem prostřednictvím Úřadu státní organizace, na které se použije zákon o majetku státu – viz nový § 6a Zákona a odůvodnění k němu.\n\n## K čl. I bodu 6 (§ 2 odst. 3)\n\nDochází pouze k přesunu úpravy, která je v platném a účinném znění Zákona obsažena v jeho ustanovení § 21 odst. 4, a to do § 2 Zákona. Cílem této změny je snaha jednak uceleně upravit na jednom místě postavení Úřadu v řízení, v němž jedná za stát, a jednak stanovit dopady tohoto jednání na příslušnou organizační složku státu a státní organizaci. Z hlediska uvedených dopadů nedochází pouhým přesunutím dané úpravy k věcným změnám. Účastníkem řízení nadále zůstává příslušná organizační složka státu, namísto které Úřad v daném řízení „pouze“ jedná (nebo státní organizace, kterou zastupuje). Jednání Úřadu jménem státu namísto organizačních složek státu a v zastoupení státní organizace se tedy nadále věcně omezuje pouze na procesní úkony, kdy okruh účastníků řízení vymezený návrhem na zahájení řízení či procesní normou zůstává beze změn – tj. beze změn zůstává i označení státu jako účastníka řízení ve vazbě na konkrétní organizační složku státu příslušnou hospodařit s majetkem, o němž se v řízení jedná (příp. ve vazbě na zastoupenou státní organizaci). Ucelení dané úpravy v jednom ustanovení je snahou o předejití nesprávnému výkladu dosavadního znění Zákona, který některé soudy přijaly, kdy např. zcela mylně označují jako účastníka řízení Úřad (v případě, kdy jedná namísto příslušné organizační složky státu) či dokonce směřují k absurdnímu závěru, že Úřad se stal příslušným hospodařit s majetkem státu, kterého se soudní spor týká. Takový závěr je však zcela v rozporu se stávající úpravou. Tzn. účinky rozhodování soudů a jiných orgánů nadále dopadají výlučně na příslušné organizační složky státu, namísto kterých Úřad v řízení „pouze“ jedná (a na státní organizace, které nově zastupuje). Stejně tak jednání zajišťované Úřadem v řízení nemá dopad na ze zákona o majetku státu vyplývající příslušnost organizační složky státu nebo státní organizace hospodařit s majetkem, o který v řízení jde. V novém (přesunutém) ustanovení se zachovává úprava, dle které náhrada nákladů řízení (ve prospěch protistrany) jde k tíži výhradně „zastupované“ organizační složce státu.\n\n## K čl. I bodům 8 a 9 (§ 3 odst. 1)\n\nNedochází k věcné změně, pouze se řízení, ve kterých Úřad jedná namísto příslušné organizační složky výlučně, specifikují v návětí § 3 a nikoliv v jednotlivých navazujících ustanoveních.\n\n## K čl. I bodům 10 až 14 (§ 3 odst. 1 písm. a) a b))\n\nZrušuje se výlučné zastoupení Úřadem pro případ řízení ve věci určení vlastnického práva státu ke hmotné nemovité věci, jejíž ocenění podle zvláštního právního předpisu přesahuje v době zahájení řízení částku 25 000 000 Kč. Cílem této změny je zjednodušení situace rozhodujících orgánů, které nebudou muset zjišťovat, zda daný případ spadá pod výlučné jednání Úřadu či nikoliv, příp. rovněž úspora státních prostředků vynakládaných v některých případech na ocenění dotčené nemovité věci, které bylo pořizováno za účelem objasnění, zda má daný případ spadat pod výlučné zastoupení Úřadem či nikoliv. Tato změna příslušným organizačním složkám samozřejmě nebrání dohodnout se s Úřadem ve smyslu § 6 Zákona, že namísto nich bude Úřad v těchto řízeních jednat, a to bez ohledu na cenu dotčené nemovité věci. Nově tedy budou v řízeních ve věci určení vlastnického práva státu ke hmotné nemovité věci jednat příslušné organizační složky státu a Úřad v případě, že se na jednání namísto příslušných organizačních složek státu s nimi dohodne. V reakci na § 3054 a 3055 občanského zákoníku, kdy se stavba stala součástí pozemku, dochází k úpravě formulace v definici případu výlučného zastoupení.\n\n## K čl. I bodu 15 (§ 3 odst. 1 písm. c))\n\nV reakci na přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který zrušil mj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se ruší rozlišování mezi občanskoprávními a obchodními věcmi a sjednocuje se hranice pro výlučné jednání Úřadu v řízení ve věcech peněžitého plnění na částce převyšující 250 000 000,- Kč. Pokud jde o výši peněžitého plnění, je nastavena tak, aby příslušné organizační složky státu nebyly Zákonem nuceny předávat Úřadu případy, v nichž např. pro specifičnost agendy nebo dosavadní znalosti věci jsou jejich zaměstnanci odborníky kompetentními v řízení jednat. Zároveň samozřejmě zůstává příslušným organizačním složkám státu možnost se s Úřadem na jednání namísto nich v řízení, v nichž je peněžitá hodnota 250 000 000,- Kč a nižší, dohodnout podle § 6 nebo § 7 Zákona.\n\n## K čl. I bodům 16 a 17 (§ 3 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2)\n\nZrušuje se výlučné jednání Úřadu v řízení před zahraničními a mezinárodními soudy a rozhodčími orgány ve věci peněžitého plnění převyšujícího 50 000 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 000 Kč, neboť často docházelo k situacím, kdy vzhledem k aplikaci zahraniční právní úpravy nebo přinejmenším aplikaci zahraničního procesního práva bylo nutné, aby Úřad najímal advokáty působící v místě sporu. V takovém případě se ovšem Úřad stával nadbytečným prostředníkem mezi zahraničním advokátem a příslušnou organizační složkou státu. Za posledních 5 let jednal Úřad v rámci výlučného jednání podle § 3 odst. 1 písm. c) Zákona ve čtyřech případech, přitom ve všech byl zastoupen advokátní kanceláří. Pokud nicméně organizační složka státu bude mít zájem, aby za ni Úřad i v těchto případech jednal, a aby za ni mj. výběr a komunikaci se zahraničním advokáty přesto zajišťoval, může se na takovém postupu s Úřadem podle § 6 Zákona nadále dohodnout. Rovněž dochází ke zrušení výlučného zastoupení Úřadem v řízení před Ústavním soudem, kdy platná a účinná právní úprava mohla vést k absurdním situacím, že příslušná organizační složka státu vystupovala v řízení až po jeho konání před Nejvyšším soudem a poté měla ze Zákona „předat“ věc k jednání Úřadu, který tak do řízení vstupoval na jeho samém konci navzdory tomu, že pracovníci příslušné organizační složky v řízení doposud jednali za tuto složku sami a byli tak znalí věci. Na tuto změnu reaguje nové znění ustanovení § 21 odst. 2 Zákona, podle kterého započne-li Úřad jednat v řízení, jedná až do jeho pravomocného skončení, včetně případného řízení o mimořádných opravných prostředcích či řízení o ústavní stížnosti. Nově tedy bude Úřad jednat v řízení před Ústavním soudem namísto příslušné organizační složky v případě, že namísto uvedené složky jednal v dosavadním průběhu řízení z titulu výlučného jednání (podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) a § 4 Zákona) nebo na základě dohody (podle § 6 Zákona). Případně, pokud dosud v řízení za příslušnou organizační složku státu nejednal, může se na jednání s ní dohodnout podle § 6 (jde o situaci, kdy se příslušná organizační složka dohodne s Úřadem na jednání až ve fázi řízení před Ústavním soudem, byť doposud jednala sama – viz možnost daná v § 7 Zákona).\n\n## K čl. I bodu 19 (§ 5 písm. a))\n\nNově se z důvodu bezpečnosti zrušuje výlučné zastupování Ministerstva obrany nejen ve vybraných případech, ale ve všech, ve kterých by připadalo v úvahu, neboť dané ministerstvo disponuje odborným a zkušeným aparátem. Pokud nicméně nebude z jakéhokoliv důvodu v řízeních využito jednání Ministerstva obrany prostřednictvím vlastních zaměstnanců, mělo by být z důvodu hospodárnosti upřednostněno zastoupení Úřadem (v rámci dohodnutého jednání podle § 6 Zákona) před zastoupením advokáty.\n\n## K čl. I bodu 20 (§ 5 písm. b))\n\nVzhledem ke skutečnosti, že podle § 5 písm. b) Zákona nelze použít výlučné zastupování Úřadem tehdy, měl-li by Úřad jednat v řízení ve věci týkající se majetku, s nímž je příslušná hospodařit Bezpečnostní informační služba, a současně by takovým postupem mohly být ohroženy bezpečnostní zájmy státu, je vhodné zakotvit, aby v pochybnostech, zda jde o takovou situaci, bylo rozhodující stanovisko Bezpečnostní informační služby. S ohledem na vymezení její zákonné působnosti je to právě Bezpečnostní informační služba, která může kvalifikovaně posoudit možné ohrožení daných zájmů.\n\n## K čl. I bodu 21 (§ 5 písm. g))\n\nZrušuje se zákaz, aby Úřad jednal v rámci výlučného jednání i v řízení o výkon rozhodnutí. Naopak se nově umožňuje, ve vazbě na nové znění ustanovení § 21 odst. 3 Zákona, aby jednáli Úřad v řízení (nalézacím) z titulu výlučného jednání, byl oprávněn jednat i v navazujícím řízení o soudní výkon rozhodnutí nebo v exekučním řízení. Jde o reakci na zbytečné průtahy vznikající mezi skončením nalézacího řízení a zahájením výkonu rozhodnutí, kdy je v některých případech vzhledem k případnému promlčení nezbytné konat operativně a není tak vhodné zdržovat se např. předáváním spisů a dalších podkladů mezi Úřadem a zastupovanou organizační složkou státu, příp. se zdržovat uzavíráním dohody podle § 6 Zákona.\n\n## K čl. I bodu 22 (§ 6 odst. 1)\n\nRozšiřuje se výčet orgánů, před kterými může Úřad jednat na základě dohody namísto příslušné organizační složky státu, a to o orgány činné v trestním řízení. Uvedené umožní, aby Úřad jednal i ve fázi trestního řízení, které předchází řízení před soudem a mohl tak například uplatnit nárok příslušné složky na náhradu škody jako osoby poškozené. Navazující soudní řízení totiž právě z předchozích fází trestního řízení vychází a navazuje na ně. Orgánem činným v trestním řízení se myslí v souladu s § 12 odst. 1 trestního řádu soud, státní zástupce a policejní orgán.\n\n## K čl. I bodu 23 (§ 6 odst. 3)\n\nStaví se na jisto, že za podmínky, které by omezovaly Úřad ve způsobu jednání, se nepovažují ujednání dohodnutá podle nových znění ustanovení § 21 odst. 4 a § 25 odst. 5 a 6 Zákona. Ustanovení § 21 odst. 4 Zákona nově stanoví, že jedná-li Úřad namísto organizační složky státu v řízení, je oprávněn jednat i v navazujícím řízení o soudní výkon rozhodnutí nebo v exekučním řízení a ve s nimi souvisejících řízeních (obdobně to platí i pro insolvenční a s ním související řízení). Zároveň dané ustanovení výslovně stanoví, že tato zákonná premisa může být v dohodě o jednání namísto příslušné organizační složky státu uzavřené mezi Úřadem a touto složkou vyloučena. Právě úprava doplněná do ustanovení § 6 odst. 3 Zákona stanoví, že uvedené odlišné ujednání není považováno za porušení zákazu omezovat Úřad ve způsobu jednání v řízení. Ve vazbě na nové znění ustanovení § 25 odst. 6 Zákona je rovněž postaveno na jisto, že dohoda uzavřená podle § 6 Zákona může obsahovat jiné ujednání ohledně vzájemné úhrady nákladů řízení – v podrobnostech viz odůvodnění k ustanovení § 25 odst. 6 Zákona.\n\n## K čl. I bodu 24 (§ 6a)\n\nNavrženou změnou se rozšiřuje okruh státních institucí, které bude moci stát prostřednictvím Úřadu zastupovat. Nově se totiž bude moci s Úřadem dohodnout i státní organizace, na kterou se vztahuje působnost zákona o majetku státu, že ji bude právně zastupovat ve stejných řízeních, jako to stávající znění Zákona umožňuje v případě organizačních složek státu podle § 6. Tato úprava se vztahuje výlučně na státní organizace v působnosti zákona o majetku státu, tj. vymezené v ustanovení § 54 odst. 1 věta první až třetí uvedeného zákona (např. státní příspěvkové organizace; státní fondy; státní podniky v likvidaci, které se řídí zákonem č. 111/1990 Sb., o státním podniku). Mezi subjekty, které budou moci být zastoupeny v řízení na základě navrhované změny, budou patřit například: Národní muzeum, Národní galerie, Národní památkový ústav, Diplomatický servis, Bytová správa Ministerstva vnitra, Český hydrometeorologický ústav, Státní fond životního prostředí České republiky, Státní fond kultury České republiky, Státní fond dopravní infrastruktury, Státní zemědělský intervenční fond, Státní fond kinematografie, a další. Naopak nebude možné Úřadem takto zastupovat státní podniky, které režimu zákona o majetku státu nepodléhají a byly založeny nebo se považují za založené podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku nebo ty státní organizace, které se zákonem č. 77/1997 Sb. v rozsahu stanoveném zvláštním přepisem řídí, jako je Správa železnic, státní organizace nebo Budějovický Budvar, národní podnik. Navrhovaná úprava je vhodná zejména z důvodu, že uvedené státní organizace hospodaří s majetkem státu v režimu zvláštních zákonů a zákona o majetku státu, a je v zájmu státu zajistit řádné hospodaření s jeho majetkem včetně zajištění jednotné právní služby, kterou Úřad vykonává a je schopen svými odbornými zaměstnanci zabezpečit. Bude-li institut právního zastupování využit, lze nepochybně předpokládat úsporu finančních prostředků státu, neboť v mnoha případech jsou dané státní organizace zastupovány advokáty, ačkoli judikatura soudů směřuje k závěru, že státu nelze přiznávat náhradu nákladů řízení v případech, kdy je zastoupen advokátem, protože k právnímu zastupování disponuje vlastními odbornými zaměstnanci. Úřad oproti tomu bude právní zastoupení pro uvedené státní organizace poskytovat bezplatně. Reaguje se tak na judikaturu Ústavního soudu, kdy např. dle nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 3790/19, platí, že pokud se organizační složka státu nechá zastoupit advokátem jakožto soukromým subjektem, tak pro uznání takto vzniklých nákladů organizační složky státu jako účelně vynaložených je nutné, aby prokázala důvody zastupování soukromým subjektem (např. jedná se o právní problematiku, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, apod.). Mezi Úřadem a státní organizací se tak bude jednat o klasické smluvní zastoupení s jedinou výjimkou, že zástupcem je zde právnická osoba – stát, což občanský soudní řád obecně nepřipouští (v platném znění tak připouští výslovně jen ve svých ustanoveních § 26 a 26a mj. pro případy, kdy jsou státem prostřednictvím Úřadu zastupovány obce). Z tohoto důvodu musí být možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, vložena rovněž do občanského soudního řádu. Úřad, jako organizační složka státu, nemá právní subjektivitu, tu má pouze stát jako právnická osoba. Navrhovanou změnou je tedy umožněno, aby se výše uvedené státní organizace mohly dohodnout se státem, že je v těchto sporech bude bezúplatně zastupovat a za stát toto zastupování bude zajištovat Úřad. Vzhledem k tomu, že zastupování prostřednictvím státu nemůže být výše uvedeným subjektům vnuceno, jde výhradně o zastoupení smluvní. Smluvní volnost při jeho založení mají obě strany. Zastoupení navrhuje obvykle státní organizace, ale není povinna tak učinit. Stejně tak Úřad není povinen právní pomoc převzít. Smlouva o právní pomoci má zvláštní požadavky pouze na formu a obsah. Musí být uzavřena písemně a musí v ní být označen majetek nebo důvod soudního sporu. V ostatním se přiměřeně použije zákon o majetku státu (smlouva uzavíraná podle § 55 odst. 3) a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Smluvní zastoupení pak znamená, že na tento vztah se použijí obecná ustanovení o zastoupení obsažená v § 26a až 28a občanského soudního řádu. Obsah smlouvy o právní pomoci, stejně jako práva a povinnosti smluvních stran, se řídí dalšími ustanoveními Zákona obdobně jako u dohodnutých právních jednání podle ustanovení § 6 Zákona, tj. v případě organizačních složek státu. Stejně jako v případě organizačních složek státu, zůstanou postavení a okruh účastníků řízení včetně příslušnosti státní organizace hospodařit s majetkem, kterého se řízení týká, zastupováním Úřadu nedotčeny. Formulace samotného ustanovení § 6a Zákona vychází z formulace ustanovení § 6 Zákona, který upravuje dohodnuté jednání Úřadu s organizačními složkami státu. Navrhovanou úpravou se tak stírá neodůvodněný rozdíl v přístupu k organizačním složkám státu a státním organizacím, které se řídí zákonem o majetku státu.\n\nK čl. I bodu 25 (§ 7) Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Rozšiřuje se výčet orgánů, před kterými může Úřad na základě dohody jednat, a to o orgány činné v trestním řízení. Uvedené umožní, aby Úřad jednal i ve fázi trestního řízení, které předchází řízení před soudem a mohl tak například uplatnit nárok příslušné složky na náhradu škody jako osoby poškozené. Navazující soudní řízení totiž právě z předchozích fází trestního řízení vychází a navazuje na ně.\n\nK čl. I bodům 26, 28, 33, 35, 47, 48, 67 Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu).\n\nK čl. I bodům 27, 29 a 30 (§ 8) Nově se umožňuje, aby se Úřad mohl na zastupování dohodnout s organizační složkou státu nebo v návaznosti na § 6a se státní organizací, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, i v případě, kdy v daném řízení současně již jedná, a to z titulu výlučného jednání, nebo kdy je sám příslušnou organizační složkou státu v daném řízení, anebo se již na jednání v daném řízení dohodl s jinou organizační složkou státu či státní organizací, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu. Je totiž zájmem státu zajistit jednotný právní názor a postup v řízení, ve kterém vystupuje vedle sebe více organizačních složek státu a/nebo státních organizací. Nejsou-li totiž jejich zájmy protichůdné, není důvod neumožnit, aby Úřad jednal jako příslušná organizační složka státu a zároveň v řízení jednal namísto jedné nebo i více organizačních složek státu. Ve vazbě na nový odstavec 2 daného ustanovení má Úřad k uzavření dohody přistoupit v situaci, nejsou-li zájmy jeho nebo jím již zastupované organizační složky státu, příp. státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, se zájmy nově zastupované organizační složky státu, příp. státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, v rozporu. Vzhledem k tomu, že uzavření dohody není povinné, má Úřad prostor pro takové posouzení. Stávající právní úprava zastoupení více organizačních složek státu v jednom řízení vylučuje. Navrhovaná právní úprava tedy umožní zastupování více státních institucí tam, kde je jejich zájem na výsledku řízení shodný. Nepředpokládá se tak, že by Úřad uzavřel dohodu o zastupování např.\n\ns organizační složkou státu v případě, kdy by již v probíhajícím řízení jinou organizační složku státu zastupoval na opačné straně sporu. Pokud však až v průběhu příslušného řízení vyjdou najevo takové skutečnosti, které zastupování na základě dohody znemožní (např. na základě provedených důkazů v řízení vyplyne protichůdný právní zájem Úřadu a zúčastněných organizačních složek státu nebo státních organizací na výsledku řízení), pak kterýkoliv z účastníků dohodnutého jednání s co nejmenší prodlevou zastupování ukončí. Výpověď je účinná jejím doručením druhé straně dohodnutého jednání (s účinky ex nunc) s tím, že ten, kdo výpověď podal, ji musí rovněž doručit orgánu, u něhož řízení probíhá. Účinky úkonů, které Úřad v řízení doposud učinil, zůstávají zachovány.\n\nK čl. I bodům 31 a 32 (§ 9) Odstraňuje se neodůvodněný rozdíl v občanském soudním řízení a rozhodčím řízení, kdy nově bude možné, aby Úřad vystupoval jako vedlejší účastník rovněž v rozhodčím řízení tam, kde to procesní předpisy umožňují.\n\n## K čl. I bodu 34 (§ 11 odst. 1)\n\nZpřesňuje se stávající znění daného ustanovení tak, že Úřad může podat návrh na zahájení řízení v případech, kdy je třeba hájit majetkové zájmy státu. Oproti stávajícímu znění se rozšiřuje možnost zahájit řízení i ohledně uzavřených smluv o smlouvách budoucích. Úřad tedy bude plnit jemu předurčenou roli „strážce“ majetkových hodnot státu (nikoli osob od státu odlišných), aniž by mu v tomto úkolu byla do cesty kladena další omezení. Tato preference státu je odůvodněna mj. zásadní a nezastupitelnou rolí státu, resp. jeho majetku, při zajišťování celospolečensky nezbytných funkcí a činností, a tedy i intenzitou a rozsahem dopadů případného poškození majetkových zájmů státu. V případě řízení o neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí o převodu vlastnického práva k věci a o neplatnost smlouvy o převodu vlastnického práva k věci se bude jednat o smluvní vztah dotýkající se jakéhokoliv majetku (jak movitého, tak nemovitého). V případech řízení o neplatnost smlouvy však rozhodnutí soudu o určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovité věci není pro katastrální úřady vkladovou listinou a není tedy podkladem pro zápis skutečného vlastníka nemovité věci a výmaz jiné osoby v katastru nemovitostí. Z výroku soudu o tom, že je smlouva neplatná, nemusí být zřejmé, má-li tato skutečnost dopad na zapsaný právní stav. Takové důsledky pro právní vztah může mít např. výrok soudu vydaný v řízení o určení vlastnického práva k věci. V řízení o určení vlastnického práva k nemovité věci je pak otázka neplatnosti převodu vlastnického práva otázkou předběžnou. Teprve v souvislosti s vyřešením této předběžné otázky dospěje soud k závěru uvedenému ve výroku rozsudku o určení vlastnického práva. V případě zjištění existence vlastnického práva jiné osoby uvedené ve výroku rozhodnutí soudu, může být takový rozsudek vkladovou listinou, tedy i podkladem pro změnu katastrálního zápisu. S ohledem na uvedené se zavádí možnost Úřadu zahájit i řízení o určení vlastnického práva k nemovité věci. Vedle daného oprávnění Úřadu bude nadále platit, že státní zastupitelství bude podle § 42 zákona státním zastupitelství aktivně legitimováno k podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví (vlastnického práva) v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastníků. Státní zastupitelství tedy není (na rozdíl od Úřadu) limitováno co do okruhu osob (majetkového zájmu osob, nikoliv pouze státu), v jejichž prospěch může předmětný návrh podat, avšak zároveň je zásadně limitováno podmínkou porušení smluvní volnosti účastníků.\n\nK čl. I bodům 36 a 37 (§ 13) Úřad zpracovává k žádosti organizačních složek státu a státních organizací právní rozbory (např. za účelem posouzení, zda by případný spor byl účelný, efektivní a hospodárný) a právní stanoviska (k problematice hospodaření s majetkem státu ovšem výlučně ve vazbě na konkrétní řízení, neboť gestorem oprávněným k výkladu zákona o majetku státu je Ministerstvo financí).\n\nK čl. I bodům 38 až 42 (§ 13a a 13b) Nově se odstraňuje neodůvodněný rozdíl v přístupu k obcím a krajům, kdy nově se bude Úřad moci dohodnout na zastupování za stát rovněž s kraji, a to ve stejných případech, jako to platná právní úprava umožňuje v případě obcí – tj. v taxativně uvedených řízeních týkajících se nemovité věci nebo jejího příslušenství, které kraj nabyl od státu. Může se jednat o nemovité věci, které kraj nabyl od státu např. na základě zákona č. 157/2000 Sb., zákona č. 290/2002 Sb., nebo na základě smlouvy. Nově se jak v případě obcí, tak krajů nebude jednat pouze o řízení o určení vlastnického práva k uvedeným nemovitým věcem či jejich vyklizení, ale rovněž o řízení o jejich vydání podle zvláštních právních předpisů – např. podle zákona o církevních restitucích. Stejně jako v případě obcí bude právní pomoc krajům poskytována vždy pouze na základě vzájemné dohody s Úřadem a zastupování bude bezplatné. Nelze tedy v žádném případě územnímu samosprávnému celku zastupování ze strany Úřadu vnutit, stejně jako není Úřad povinen (např. pro jeho aktuální vytíženost) zastupování územního samosprávného celku převzít. Smlouva o právní pomoci má zvláštní požadavky pouze na formu a obsah. Musí být uzavřena písemně a musí v ní být označen majetek, k němuž je v řízení uplatněn nárok. Smluvní zastoupení v řízení zároveň znamená, že na tento vztah se použijí mj. obecná ustanovení o zastoupení obsažená v § 26a až 28a občanského soudního řádu.\n\n## K čl. I bodům 43 až 45 (§ 13c)\n\nUmožňuje se, aby se Úřad mohl na zastupování s územními samosprávními celky dohodnout i v případě, kdy v daném řízení současně již jedná, a to z titulu výlučného jednání, nebo kdy je sám příslušnou organizační složkou státu v daném řízení, anebo se již na zastupování v daném řízení dohodl s jinou organizační složkou státu či státní organizací, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu. Stejně jako v případě změn navržených v § 8 Zákona, je i v řízeních, pro která se může Úřad s územními samosprávnými celky na zastupování dohodnout, zájmem státu zajistit jednotný právní názor, pokud v nich současně vystupují i organizační složky státu nebo zastupované státní organizace, jsou-li zájmy všech zúčastněných společné. Ve vazbě na nový odstavec 2 daného ustanovení má Úřad k uzavření dohody přistoupit v situaci, nejsou-li jeho zájmy nebo zájmy již zastupované organizační složky státu, příp. státní organizace, na kterou se vztahuje zákona o majetku státu, se zájmy územního samosprávného celku v rozporu. Stávající právní úprava současné zastoupení organizační složky státu a obce pro totéž řízení neumožňuje. Smyslem navrhované úpravy je tedy umožnit zastupování tam, kde je zájem zastupovaných na výsledku řízení totožný, resp. si neodporuje. Nepředpokládá se tedy, že by Úřad uzavřel dohodu o zastupování s územním samosprávným celkem v případě, kdy by jeho zájmy nebo zájmy jím zastupované organizační složky státu nebo státní organizace byly v rozporu. Pokud však v průběhu řízení vyjdou najevo takové skutečnosti, z nichž vyplyne, že zájmy Úřadu nebo jím zastupovaných organizačních složek státu nebo státních organizací a zájmy zastupovaného územního samosprávného celku jsou protichůdné (např. na základě provedeného dokazování), pak kterýkoliv z účastníků dohodnutého jednání s co nejmenší prodlevou zastupování ukončí, a to výpovědí. Výpověď je účinná jejím doručením druhé straně dohodnutého jednání (s účinky ex nunc) s tím, že ten, kdo výpověď podal, ji musí rovněž doručit orgánu, u něhož řízení probíhá. Účinky úkonů, které Úřad v řízení doposud učinil, zůstávají zachovány.\n\nK čl. I bodu 46 (§ 13d) Navazující změna s ohledem na rozšíření možnosti zastupovat Úřadem vedle obcí i kraje.\n\n## K čl. I bodu 49 (§ 15 odst. 1)\n\nNavazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Současně se vypouští nadbytečné konstatování, že činnost Úřadu podléhá právním předpisům upravujícím kontrolu a působnost kontrolních orgánů. Jde např. o kontrolu prováděnou podle zákona č. 231/2025 Sb., o řízení a kontrole veřejných financí, o kontrolu prováděnou podle zákona o majetku státu nebo prováděnou Nejvyšším kontrolním úřadem. Uvedené platí i bez výslovného konstatování v Zákoně. Tzv. dohled Ministerstva financí nad činností Úřadu prováděný ve smyslu daného ustanovení je čistě metodický, nejedná se o výkon kontrolní pravomoci či jakoukoliv veřejnoprávní kontrolu.\n\n## K čl. I bodu 50 (§ 15 odst. 2)\n\nVzhledem ke skutečnosti, že právní stanoviska Úřadu se netýkají „obecného“ výkladu zákona o majetku státu (který podává Ministerstvo financí), ale s ohledem na upravené znění § 13 Zákona se věnují „pouze“ otázkám souvisejícím s majetkem státu ve vazbě na konkrétní řízení, není žádoucí a jeví se jako nadbytečné zasílat taková stanoviska na vědomí Ministerstvu financí.\n\n## K čl. I bodu 51 (§ 16 odst. 2)\n\nUpřesňují se a doplňují požadavky na dosažené vzdělání tzv. právních zástupců, tj. zaměstnanců Úřadu, kteří vykonávají v Zákoně vymezené činnosti Úřadu. Základním předpokladem pro výkon činností vymezených v ustanovení § 16 odst. 2 Zákona je získání odborných právních znalostí vysokoškolským studiem, konkrétně absolvováním magisterského studijního programu Právo a právní věda na vysoké škole v České republice. Za odpovídající přípravu lze nicméně považovat též absolvování vysokoškolského studia v zahraničí, a to za předpokladu, že takto získané vzdělání svým obsahem a rozsahem odpovídá vzdělání získanému absolvováním magisterského studijního programu Právo a právní věda v České republice. Jedná se především o dostatečné znalosti právního řádu České republiky a práva Evropské unie, které jsou nezbytným předpokladem pro výkon činností vymezených v Zákoně. Navrhovaná úprava zohledňuje skutečnost, že odpovídající právnické vzdělání lze získat i na zahraničních vysokých školách. Jejím cílem je umožnit přístup k výkonu činností podle tohoto zákona také osobám, jejichž zahraniční vzdělání je v České republice uznáváno, a odstranit neodůvodněné omezení spočívající ve vazbě výhradně na absolvování vysoké školy v České republice. Při stanovení kvalifikačních předpokladů byly zohledněny rovněž principy práva Evropské unie, zejména pravidla volného pohybu pracovníků podle čl. 45 SFEU a principy uznávání odborných kvalifikací vyplývající ze směrnice 2005/36/ES. Tyto předpisy zdůrazňují, že požadavky na odbornou kvalifikaci musí být objektivně odůvodněné, přiměřené povaze vykonávané činnosti a nesmí představovat nepřiměřenou překážku přístupu k zaměstnání. Navrhovaná úprava umožňuje splnit kvalifikační předpoklad rovněž vysokoškolským vzděláním získaným na zahraniční vysoké škole, pokud svým obsahem a rozsahem odpovídá magisterskému studijnímu programu Právo a právní věda v České republice. Splnění této podmínky bude posuzovat Úřad v rámci posouzení splnění předpokladů pro výkon příslušné činnosti. Nepůjde o akademické uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání podle zákona o vysokých školách, ale o věcné posouzení, zda absolvované studium poskytuje odborné znalosti odpovídající požadavkům na výkon činností podle § 16 odst. 2. Při posouzení bude zohledněna zejména obsahová a rozsahová srovnatelnost absolvovaného studia s magisterským studijním programem Právo a právní věda, včetně dostatečné znalosti českého právního řádu a procesních předpisů nezbytné pro zastupování státu před soudy a jinými orgány. V případě pochybností o úrovni nebo charakteru zahraničního vysokoškolského vzdělání může Úřad využít metodickou součinnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které v rámci své gesce zjistí relevantní informace. Tento postup odpovídá principům uplatňovaným při posuzování zahraničního vzdělání v případě státních zaměstnanců.\n\n## K čl. I bodu 52 (§ 16 odst. 7)\n\nOdstraňuje pochybnost, zda přímo nadřízení vedoucí zaměstnanci právních zástupců mohou být pověřeni k výkonu činností specializovaných zaměstnanců dle ustanovení § 16 odst. 2 Zákona.\n\n## K čl. I bodu 53 (§ 17 odst. 1 písm. a)\n\nVzhledem k potřebě zajistit zastupitelnost generálního ředitele Úřadu (např. po dobu jeho nepřítomnosti) v rozsahu zde stanovené pravomoci se nově umožňuje pověřit vedoucího zaměstnance Úřadu (např. náměstka), aby mohl zprostit zaměstnance Úřadu mlčenlivosti. Mělo by se jednat o pověření na konkrétní jméno vedoucího zaměstnance Úřadu.\n\n## K čl. I bodu 54 (§ 17 odst. 4)\n\nVhledem k charakteru a postavení Úřadu se navrhuje sjednocení postavení jeho vedoucích zaměstnanců s vedoucími státními zaměstnanci podle zákona o státních zaměstnancích, kteří mají v daném zákoně totožnou právní úpravu, tj. zákaz výkonu funkce v politické straně či politickém hnutí (viz § 47 zákona o státních zaměstnancích). Zákon však vedoucím zaměstnancům nezakazuje, aby byli řadovými členy politické strany nebo politického hnutí, ale toliko nesmí „vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí“. Tzn., že plnění úkolů „řadového“ člena politické strany či politického hnutí, rovněž ani účast v orgánu politické strany či politického hnutí, který je jednorázový a nemá trvalý charakter (např. účast řadového delegáta na sjezdu či kongresu), nejsou zakázány.\n\n## K čl. I bodu 55 (§ 19 odst. 1)\n\nNavrhuje se, aby nejenom s majetkem v tzv. operativní evidenci (viz odst. 2), ale i v účetní evidenci plnilo úkoly podle zákona o majetku státu to územní pracoviště, v jehož územním obvodu se majetek nachází. Výjimku z tohoto pravidla může stanovit generální ředitel Úřadu nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec Úřadu. Jiné územní pracoviště lze pověřit jak k plnění všech úkolů souvisejících s dotčeným majetkem, tak k plnění pouze některých z nich.\n\n## K čl. I bodu 56 (§ 19 odst. 4)\n\nPro případy majetku jak na území České republiky, tak v cizině, se nově stanoví, že v případě pochybností o určení příslušného územního pracoviště může o tomto rozhodnout nejen generální ředitel Úřadu, ale i jím pověřený vedoucí zaměstnanec.\n\n## K čl. I bodu 57 (§ 19 odst. 5)\n\nGenerální ředitel (či jím pověřený vedoucí zaměstnanec Úřadu) bude moci u majetku, který se nachází v cizině, určit k plnění úkolů podle zákona o majetku státu jiné uzemní pracoviště Úřadu než územní pracoviště vymezené v § 19 odst. 2 písm. b) Zákona. Pokud by tedy měl například předchozí majitel majetku nacházejícího se na Slovensku poslední trvalý pobyt v územním obvodu územního pracoviště Plzeň, mohl by generální ředitel (např. z důvodu hospodárnosti) určit, že úkoly podle zákona o majetku státu bude k dotčenému majetku plnit např. územní pracoviště Brno.\n\n## K čl. I bodu 58 (§ 20 odst. 2)\n\nNavazující změna z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje.\n\nK čl. I bodům 59 a 60 (§ 21 odst. 1 a 2)\n\nNavazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). V reakci na zrušení výlučného jednání Úřadu namísto příslušných organizačních složek státu v řízeních před Ústavním soudem se zde stanoví, že započne-li Úřad jednat v řízení, ať již v rámci výlučného nebo dohodnutého jednání, pak takto jedná do jeho pravomocného skončení včetně případného řízení o mimořádných opravných prostředcích či řízení o ústavní stížnosti.\n\nK čl. I bodu 61 (§ 21 odst. 3 a 4) Nově se stanoví, že bude-li Úřad jednat namísto příslušné organizační složky státu v rámci tzv. výlučného jednání, pak toto jednání zahrnuje i jednání za příslušnou organizační složku v navazujícím výkonu rozhodnutí, včetně případných např. vylučovacích žalob. A stejně tak bude-li Úřad v rámci výlučného jednání jednat namísto příslušné organizační složky státu v insolvenčním řízení, pak za ni jedná i v rámci souvisejících incidenčních nebo excindačních sporů. V takovém případě tedy nebude potřeba uzavírat dohodu o právním jednání pro uvedená řízení, neboť Úřad v nich bude jednat namísto příslušných organizačních složek státu právě z titulu výlučného jednání v původním řízení. Pokud bude Úřad jednat v řízení namísto příslušné organizační složky státu nebo bude zastupovat státní organizaci, která se řídí zákonem o majetku státu, na základě dohody, pak tato dohoda pokrývá i navazující výkon rozhodnutí, včetně případných např. vylučovacích žalob. A stejně tak bude-li Úřad na základě dohody jednat namísto příslušné organizační složky státu nebo bude zastupovat státní organizaci, která se řídí zákonem o majetku státu, v insolvenčním řízení, pak za ni jedná i v rámci souvisejících incidenčních nebo excindačních sporů. Podmínkou jednání Úřadu v uvedených řízeních je tedy platně uzavřená dohoda o jednání namísto organizační složky státu (ve formě zápisu) nebo zastupování státní organizace v původním řízení (ve formě smlouvy). Nicméně při sjednávání dohody pro jednání v původním řízení lze tento zákonem předvídaný postup vyloučit (na rozdíl od výlučného jednání, kde žádná dohoda uzavírána není a není zde proto prostor pro od zákona odlišnou úpravu). Smyslem navržené úpravy je zachovat kontinuitu jednání za stát v souvisejících řízeních i zamezit případným prodlevám při předávání agendy zpět na příslušnou organizační složku státu či státní organizaci, jejichž pracovníci by museli věc nastudovat pro „separátní řízení“, zatímco pracovník Úřadu je věci znalý již z původního řízení.\n\n## K čl. I bodu 62 (§ 21 odst. 5)\n\nNavazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Upřesňuje se, že neplatnost stanovená v platném znění zákona je neplatností absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.\n\n## K čl. I bodu 63\n\nStávající úprava § 21 odst. 4 Zákona byla nově přesunuta do ustanovení § 2 Zákona jako jeho nový odstavec 3.\n\nK čl. I bodům 64 a 65 (§ 22) Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem – státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje.\n\n## K čl. I bodu 66 (§ 23 odst. 1)\n\nV návaznosti na redukci případů, v nichž Úřad jedná výlučně, se ruší již nadbytečná poslední věta daného ustanovení, neboť v budoucnu již jiné případy výlučného jednání, než uvedené v § 3 odst. 1 písm. a) až c) nebudou.\n\nK čl. I bodům 68 a 69 (§ 23 odst. 4 a 5) Nově se stanoví, že přestanou-li být splněny podmínky pro výlučné jednání, bude v řízení za stát nadále vystupovat Úřad. Smyslem této změny je zajištění kontinuity v zastupování, tj. bez nutnosti předávat agendu zpět organizační složce státu, když Úřad v řízení od počátku vystupuje a případ tak již zná. V takovém případě zákon konstruuje nevyvratitelnou domněnku, že v řízení nadále jedná Úřad v rámci dohodnutého jednání podle § 6 a v důsledku aplikace domněnky není nutné uzavírat zápis. Pokud nicméně bude mít příslušná organizační složka státu z jakéhokoliv důvodu zájem jednat v řízení dále sama, oznámí tuto skutečnost Úřadu i soudu nebo rozhodčímu orgánu, před kterým řízení probíhá a nadále jedná v řízení sama. K zániku oprávnění Úřadu jednat v příslušném řízení v případech, kdy organizační složka státu chce v řízení nadále jednat sama, dochází dnem, kdy příslušná organizační složka doručí oznámení o takové skutečnosti soudu nebo rozhodčímu orgánu, před kterým řízení probíhá Zároveň dochází k přesunutí části stávající platné a účinné úpravy z odstavce 4 do nového odstavce 5. Ten řeší, na rozdíl od odstavce 4, situace, kdy je výlučné jednání Úřadu vyloučeno. Nadále tedy platí, že nastanou-li okolnosti předvídané v ustanovení § 5 Zákona, které výlučné jednání vylučují, pak v řízení za stát dále vystupuje příslušná organizační složka státu. K zániku oprávnění Úřadu jednat v příslušném řízení dochází dnem, kdy je oznámení o takové skutečnosti doručeno soudu nebo rozhodčímu orgánu, před kterým řízení probíhá. Uvedené nevylučuje, aby se organizační složka státu s Úřadem dohodla podle § 6 na dalším jednání Úřadu v řízení (viz § 7 Zákona).\n\n## K čl. I bodu 70 (§ 23 odst. 6)\n\nNavazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Zůstává zachována úprava, že nastanou-li okolnosti, které vylučují dohodnuté jednání nebo zastupování, pak v řízení nadále vystupuje příslušná organizační složka státu nebo státní organizace. Zároveň se zde výslovně umožňuje ukončení dohodnutého jednání Úřadu namísto organizační složky státu nebo zastupování státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, po vzájemné dohodě.\n\n## K čl. I bodu 71 (§ 24 odst. 1)\n\nNavazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje. Výčet jednotlivých ustanovení Zákona představuje činnosti, které z povahy věci vykonávají jednotlivá územní pracoviště Úřadu.\n\n## K čl. I bodu 72 (§ 24 odst. 4)\n\nStanovení územního pracoviště příslušného pro vypracování právních stanovisek zákonem se jeví jako nadbytečné a nepraktické. Úprava by měla být obsažena v organizačním řádu.\n\n## K čl. I bodu 73 (§ 24 odst. 4)\n\nVzhledem k potřebě zajistit zastupitelnost generálního ředitele Úřadu (např. po dobu jeho nepřítomnosti) v rozsahu zde stanovené pravomoci se nově umožňuje pověřit vedoucího zaměstnance Úřadu (např. náměstka), aby mohl pro výkon v zákoně vymezených činností určit jiné než obecně stanovené územní pracoviště. Mělo by se jednat o pověření na konkrétní jméno vedoucího zaměstnance Úřadu.\n\n## K čl. I bodům 74 až 77 (§ 25 odst. 1 až 4)\n\nNavazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a výslovné potvrzení stávající praxe, že jakékoliv jednání Úřadu vůči organizačním složkám státu a státním organizacím, na které se vztahuje zákon o majetku státu, je bezplatné, stejně tak veškerá nezbytná součinnost organizačních složek státu a státních organizací vůči Úřadu je poskytována bezplatně.\n\nK čl. I bodům 78 a 79 (§ 25 odst. 5 a 6) Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Nadále beze změny platí, že Úřad hradí hotové výdaje bezprostředně související s jednáním namísto organizační složky či zastoupením státní organizace. Stejně tak bude organizační složka státu (a nově i zastupovaná státní organizace) hradit ostatní náklady řízení a náhradu nákladů řízení protistraně (např. bude-li jejich náhrada protistraně rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu přiznána). Nově se nicméně umožňuje (odst. 6), aby si v případě dohodnutého jednání Úřad s příslušnou organizační složkou státu, namísto které jedná, nebo se zastupovanou státní organizací, dohodly jiný mechanismus převádění přiznané náhrady nákladů řízení (tj. těch, které obdrží od protistrany) na účet Úřadu – např. skrze pověření k vymáhání takto přiznaných nákladů řízení přímo na účet Úřadu.\n\nK čl. I bodu 80 (§ 25a) Navazující změna z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje a potvrzení stávající praxe, že veškerá součinnost územních samosprávných celků vůči Úřadu je poskytována bezplatně. Skutečnost, že rovněž jakékoliv jednání Úřadu vůči územním samosprávným celkům je bezplatné pak vyplývá z § 13a odst. 3 Zákona.\n\nK čl. I bodu 81 (§ 26) Úprava umožní sjednávat zastoupení pro účely řízení před zahraničními a mezinárodními soudy a rozhodčími orgány nejen s fyzickými, ale i právnickými osobami (advokátní kanceláře).\n\nK čl. I bodu 82 (§ 27) Úprava vychází z obdobné právní úpravy obsažené v § 21 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od této úpravy ovšem není omezena pouze Zákonem, neboť okruh činností Úřadu je definován i v dalších právních předpisech – např. v návaznosti na novelu zákona o majetku státu provedenou zákonem č. 51/2016 Sb., se stal Úřad správcem a provozovatelem informačního systému CRAB, v němž jsou evidovány i budovy v nestátním vlastnictví, proto je účelné, aby měl snadnější přístup k informacím poskytovaným katastrálními úřady ohledně v katastru evidovaného majetku, a to bez omezení pouze na majetek, s nímž je Úřad příslušný hospodařit.\n\nK čl. I bodu 83 (§ 27a) Navazující změna vzhledem k zavedení legislativní zkratky „státní organizace“ pro ty organizace, které se řídí zákonem o majetku státu.\n\n## K čl. II bodu 1\n\nVzhledem ke skutečnosti, že novela zužuje rozsah výlučného jednání Úřadu, tak přechodné ustanovení stanoví, že v řízení zahájeném přede dnem účinnosti novely, v němž Úřad takto jednal (a nyní jde o případ, v němž Zákon výlučné jednání nově nepředepisuje, ale umožňuje v něm jednání na dohodu), nově Úřad jedná na základě dohody. I po účinnosti novely tak bude Úřad v daných řízeních oprávněn namísto příslušné organizační složky státu nadále jednat. Pro tyto účely není nutné uzavírat zápis, neboť následné jednání Úřadu plyne přímo ze zákona. Organizační složka státu se nicméně může s Úřadem s ohledem na obecnou úpravu dohodnutého jednání dohodnout na ukončení jednání s tím, že nadále bude jednat v řízení sama (viz § 23 odst. 6 Zákona).\n\n## K čl. II bodu 2\n\nVzhledem ke skutečnosti, že soudní výkon rozhodnutí a exekuce nastupuje po pravomocném skončení věci, navrhuje se zachovat stávající jednání příslušné organizační složky v řízení, pokud byl soudní výkon rozhodnutí či exekuční řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti novely.\n\n## K čl. II bodu 3\n\nVzhledem k úpravě provedené v § 17 Zákona, která cílí na sjednocení postavení vedoucích zaměstnanců Úřadu s vedoucími státními zaměstnanci podle zákona o státních zaměstnancích, kteří mají v daném zákoně totožnou právní úpravu, tj. zákaz výkonu funkce v politické straně či politickém hnutí (viz § 47 zákona o státních zaměstnancích), se stanoví, že dotčení vedoucí zaměstnanci Úřadu mohou funkci v politické straně nebo hnutí vykonávat nejdéle po dobu 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona. Pokud chtějí být vedoucími zaměstnanci Úřadu i nadále, musí výkon funkce v politické straně nebo hnutí v dané lhůtě ukončit.\n\n## K ČÁSTI DRUHÉ – Změna občanského soudního řádu\n\n## K čl. III bodům 1 a 2 (§ 26a)\n\nÚprava navazuje na změny provedené v zákoně č. 201/2002 Sb. spočívající v rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, a také kraje. Jedná se o klasické smluvní zastoupení s jedinou výjimkou, že zástupcem je zde právnická osoba, což občanský soudní řád obecně nepřipouští (v platném znění tak připouští výslovně jen ve svých ustanoveních § 26 a 26a mj. pro případy, kdy jsou Úřadem zastupovány obce). Z tohoto důvodu musí být možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, vložena rovněž do občanského soudního řádu. Úřad, jako organizační složka státu, nemá právní subjektivitu, tu má pouze stát jako právnická osoba. Navrhovanou změnou je tedy umožněno, aby se výše uvedené státní organizace mohly dohodnout se státem, že je v těchto sporech bude zastupovat a za stát bude toto zastupování zajištovat Úřad. Navržená textace navazuje na stávající textaci ustanovení § 26a o.s.ř.\n\n## K ČÁSTI TŘETÍ – Změna zákona o Ústavním soudu\n\n## K čl. IV\n\nSjednocení terminologie v případě generálního ředitele Úřadu. Úprava navazuje na změny provedené v zákoně č. 201/2002 Sb. spočívající v zavedení možnosti zastupovat Úřadem nově i státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, a také ve vybraných řízeních kraje.\n\n## K ČÁSTI ČTVRTÉ – Změna zákona o pozemních komunikacích\n\n## K čl. V\n\nSjednocuje se právo hospodařit s mostními objekty ve vlastnictví státu, které jsou součástmi dálnic a silnic I. třídy, s těmi, které součástmi těchto pozemních komunikací nejsou, ale jsou nad nimi umístěny, jsou ve vlastnictví státu a vede po nich účelová komunikace, a to u Ředitelství silnic a dálnic s. p. za níže uvedených podmínek. Nově se stanoví, že bude-li ve vlastnictví státu mostní objekt, který je umístěn nad dálnicí nebo silnicí I. třídy a vede po něm účelová komunikace, u něhož při jeho nabytí státem není patrno, kdo s ním hospodaří, nebo se kterým žádná organizační složka státu či státní organizace, na kterou se použije zákon o majetku státu, nehospodaří, pak s ním bude mít podle nového odstavce 2 § 9a zákona o pozemních komunikacích právo hospodařit Ředitelství silnic a dálnic s. p. Úprava zákona o majetku státu (§ 10 a 11) se tedy nepoužije, a to vzhledem ke specialitě nové úpravy § 9a zákona o pozemních komunikacích. Pokud se mostní objekt ve vlastnictví státu, který je umístěn nad dálnicí nebo silnicí I. třídy a vede po něm účelová komunikace, stane pro organizační složku státu (nebo státní organizaci v režimu zákona o majetku státu) trvale nepotřebným – podle § 14 odst. 7 zákona o majetku státu – pak ho nově nebude přebírat Úřad podle § 19b odst. 1 zákona o majetku státu, ale převezme jej neprodleně a bezúplatně Ředitelství silnic a dálnic s. p. do svého práva hospodařit. Ustanovení § 19b a § 19c zákona o majetku státu se tak neuplatní. Stejně tak se neuplatní ani ustanovení § 17a zákona o státním podniku, které upravuje nabývání majetku státním podnikem. Převzetí majetku Ředitelstvím silnic a dálnic s. p. se bude dít na základě smlouvy uzavírané mezi předávající organizační složkou/státní organizací v režimu zákona o majetku státu a Ředitelstvím silnic a dálnic s. p. K uzavření smlouvy si strany poskytnou nezbytnou součinnost. Právě smlouva je pak listinou, na základě které bude proveden zápis do katastru nemovitostí. Dle stávající judikatury může být most samostatnou věcí způsobilou být předmětem vlastnictví - srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1927/2007 ze dne 19. 8. 2008, zároveň ale může být most součástí pozemku, na kterém se nachází. Pokud bude most (ten, na který dopadá nový § 9a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích) součástí pozemku, na kterém se nachází, pak se uvedená úprava vztahuje rovněž k pozemku ve vlastnictví státu. Navrhovaná úprava se nijak nedotýká mostních objektů ve vlastnictví státu, k nimž mají právo hospodařit státní podniky.\n\n## K čl. VI\n\nPřechodné ustanovení stanoví, že Ředitelství silnic a dálnic s. p. převezme mostní objekt, na který dopadá nový § 9a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, příp. pozemek, jehož je takový mostní objekt součástí, neprodleně po nabytí účinnosti tohoto nového ustanovení do práva hospodařit, pokud o jeho trvalé nepotřebnosti (předmětného mostu nebo pozemku) bylo rozhodnuto před touto účinností.\n\n## K ČÁSTI PÁTÉ – Změna zákona o majetku státu\n\n## K čl. VII bodům 1 a 2\n\nNově se upravuje možnost zřizování státních příspěvkových organizací bez výslovného zmocnění ve zvláštním právním předpise, a to prostřednictvím opatření (viz § 20 zákona o majetku státu). Součástí opatření je zřizovací listina, která obsahuje zákonem předepsané údaje. Státní organizace bude vznikat dnem uvedeným ve zřizovací listině. Zřizovat novou státní organizaci mohou výhradně ministerstva, a to s předchozím souhlasem Ministerstva financí. Proces udělování předchozího souhlasu je upraven v § 44 a 45 zákona o majetku státu. Ministerstvo financí má prostor mj. pro posouzení nezbytnosti zřízení nové organizace, a to i s přihlédnutím k požadavkům na její financování. Nově zřizované státní příspěvkové organizaci svěřuje ministerstvo majetek, se kterým je samo příslušné hospodařit, příp. se kterým hospodaří jiná jím řízená organizační složka či státní organizace.\n\nMinistr zřizovatelského ministerstva zároveň jmenuje a odvolává člena statutárního orgánu. Statutární orgán může být jak monokratický, tak kolektivní. Nastavení je na rozhodnutí zřizovatele a vyplývá ze zřizovací listiny. V otázkách neupravených v § 54 zákona o majetku státu se použije obecná úprava občanského zákoníku. Vychází se přitom z jeho § 20 odst. 2, podle něhož „Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob.“. Pro statusové otázky, jako jsou zřízení, organizační změny a zánik organizací se tedy primárně uplatní zvláštní zákonný režim. Pro smluvní a jiné soukromoprávní vztahy se občanský zákoník uplatní v rozsahu neřešeném zvláštními předpisy podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku: „Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.“. Případná zvláštní právní úprava doposud regulující zřizování státních organizací (např. zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů, nebo zákon č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů) má před obecnou úpravou obsaženou v tomto ustanovení přednost, tj. pokud např. zvláštní zákon nevyžaduje předchozí souhlas Ministerstva financí ke zřízení nové organizace, pak se potřeba takového souhlasu novou úpravou nezakládá.\n\n## K čl. VII bodu 3\n\nNové ustanovení § 54a zákona o majetku státu uceleně upravuje změny státních organizací, a to ať již v rámci rezortu, tak napříč rezorty. Uvedená úprava dopadá nejen na nově zřízené státní organizace, ale i na ty v minulosti transformované podle § 54 odst. 1 zákona o majetku státu, nebo založené podle zvláštního zákona. Proto se zde používá nejenom pojem „zřizovatelské funkce“, ale i funkce „zakladatelské“. Při neexistenci zvláštní úpravy umožňují odstavce 1 a 2 organizační složce státu, která vykonává zřizovatelskou (zakladatelskou) funkci vůči státní organizaci, rozhodnout o jejím sloučení, splynutí, zrušení a jiných změnách. Jinými změnami se přitom myslí např. změna v předmětu hlavní činnosti organizace. O změnách a zrušení organizace se rozhoduje opatřením (viz § 20 zákona o majetku státu), které současně obsahuje dodatek ke zřizovací nebo zakladatelské listině nebo zřizovací listinu u nově zřizované organizace. Ke změně organizace nebo jejímu zániku dochází dnem určeným zřizovatelem (zakladatelem). Rozdělení organizace bude nicméně nadále možné pouze v případě, umožní-li to zvláštní právní předpis. Organizační složka, která vykonává zřizovatelskou (zakladatelskou) funkci určí, která jím řízená organizace bude příslušná hospodařit s majetkem a převezme práva a povinnosti měněné nebo zrušované organizace, příp. rozhodne, že něco z uvedeného převezme sama. Odstavce 3 a 4 § 54a nově upravují tzv. mezirezortní změny státních organizací, tj. umožňují, aby došlo ke sloučení, splynutí nebo změně výkonu funkce u organizací, které mají různé zřizovatele. Bude se tak dít prostřednictvím zápisu uzavřeného organizačními složkami, které vykonávají vůči dotčeným státním organizacím zřizovatelské (zakladatelské) funkce. V zápise o sloučení nebo splynutí bude upraveno, která organizace převezme majetek a práva a povinnosti měněných organizací, příp. může dojít k dohodě, že něco z uvedeného převezme přímo jeden ze stávajících zřizovatelů. V případě změny výkonu funkce zřizovatele zůstávají právní poměry dotčené státní organizace beze změny, tj. nemění se ani její příslušnost hospodařit s majetkem ani její práva a povinnosti. K takovým změnám může následně dojít standardním postupem z rozhodnutí „nového“ zřizovatele (např. opatření o změně v předmětu hlavní činnosti, opatření o naložení s majetkem – viz § 55 odst. 2 zákona o majetku státu).\n\nCo je podstatou, resp. důsledkem sloučení nebo splynutí vyplývá z obecné úpravy občanského zákoníku, konkrétně jeho § 178 odst. 1 a 2, podle kterého „Při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká (…). Při splynutí zanikají všechny zúčastněné osoby a na jejich místě vzniká nová právnická osoba jako osoba nástupnická.“. Úprava přechodu práv a povinností obsažená v zákoně o majetku státu je pak úpravou zvláštní. Nové ustanovení § 54b zákona o majetku státu přejímá stávající povinnost zveřejňovat vybrané skutečnosti o státní organizacích. Podle nové úpravy bude povinné zveřejňovat oznámení o vzniku, změně (sloučení, splynutí) a zániku organizace nebo o změně výkonu funkce zakladatele nebo zřizovatele, a to v Ústředním věstníku. Zároveň dochází k přesunutí úpravy, která je v platném a účinném znění zákona o majetku státu obsažena v § 54 odst. 5 a 6 zákona, do nového § 54b.\n\n## K čl. VII bodu 4\n\nNavazující změna z důvodu přesunutí stávající úpravy z § 54 do nového § 54a. Rozhodnutí o změně v předmětu hlavní činnosti je nadále možné, a to prostřednictvím opatření. V zákoně je tato možnost nově upravena pod tzv. „jinou změnou“ v § 54a odst. 1, proto je stávající úprava obsažená v § 55 odst. 2 větě druhé za středníkem nadbytečná.\n\n## K ČÁSTI ŠESTÉ – Účinnost\n\n## K čl. VIII\n\nÚčinnost je stanovena v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).\n\nV Praze dne 26. října 2026\n\nPředseda vlády:\n\nIng. Andrej Babiš podepsáno elektronicky\n\nMístopředsedkyně vlády a ministryně financí:\n\nJUDr. Alena Schillerová, Ph.D.\n\npodepsáno elektronicky\n\n## JUDr. Alena Schillerová\n\nPh.D. Ministr Digitálně podepsáno 02. 11. 2026 15:09:04 Česká republika - Ministerstvo financí\n\nDigitálně podepsal Andrej Babiš Datum: 03.11.2026","changes":[],"passport":{"data":{"act":{"jurisdiction":"Чехия\n[Официальное наименование]","title_official":"Novela z.o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových\n[Рабочее название]","title_short":"Изменение законодательства об управлении представительством государства в имущественных вопросах\n[Вид и уровень акта]","level":"Закон\n[Дата принятия]","date_adopted":"не указана\n[Вступление в силу]","date_in_force":"1 июля 2027 года\n[Действующая редакция]","date_version":"последняя редакция на дату 1 июля 2027 года\n[Поэтапные сроки]","phased":"[Статус]","status":"действует\n[Регулятор]","sunset":"","regulator":"Палата депутатов Чехии\n[Связанные акты]","related":""},"goal":{"problem":"необходимость адаптации правового статуса и полномочий Управления представительством государства в имущественных вопросах (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) в соответствии с накопленным опытом за более чем двадцатилетний период функционирования данного органа.","goal":"улучшение качества правовых процедур и повышение эффективности управления государственной собственностью путем изменения и дополнения действующего законодательства.\n[Целевые показатели]: отсутствуют\n[Сфера действия]","targets":"","scope":"Управление представительством государства в имущественных вопросах (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových); государственные организации, органы власти, хозяйствующие субъекты, связанные с управлением государственной собственностью.\n[Исключения]: отсутствуют","exclusions":""},"subjects_note":{"protected":"отсутствуют"},"subjects":[{"role":"орган государственного управления\n[Кто именно]","who":"Управление представительством государства в имущественных вопросах (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových)\n[Критерии отнесения]: отсутствует\n[Оценка числа адресатов]: нет данных","criteria":"","count":""}],"norms":[{"address":"ст. I–VI, VII–VIII\n[Адресат]","addressee":"Управление представительством государства в имущественных вопросах (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), государственные организации, органы власти, хозяйствующие субъекты, участвующие в управлении государственной собственностью.\n[Суть]","essence":"изменение порядка действий и полномочий Управления представительством государства в имущественных вопросах, расширение возможностей участия государственных организаций и хозяйствующих субъектов в управлении государственной собственностью посредством заключения соглашений о правовой помощи и обмена информацией.\n[Тип предписания]","type":"обязанность, полномочие\n[Механизм воздействия]","mechanism":"организационное регулирование, информационная поддержка, заключение соглашений о правовой помощи.\n[Канал издержек]","cost_channel":"административный, содержательный\n[Характер издержек]","cost_kind":"регулярный, по событию\n[Событие-триггер]","trigger":"начало деятельности, сбор информации, запрос органа, инцидент\n[Санкция]: отсутствует\n[Отсылка к иным актам]: отсутствует\n[Форма исполнения]","sanction":"","refs":"","form":"цифровая, бумажная, смешанная\n[Вступление в силу]","in_force":"1 июля 2027 года\n[Российский аналог]","ru_analog":"требует проверки"}]},"made_by":"GigaChat-2","made_at":"2026-11-04 07:28:21","edited_at":null,"edited_by":null}}