{"check":null,"uid":"42d33671ec292cf1","title":"Novela z. - trestní řád","title_generated":false,"country":"Чехия","organ":"Палата депутатов Чехии","kind":"law","kind_name":"Законодательство","lang":"cs","date":"","summary":"Закон Чехии изменяет Уголовно-процессуальный кодекс, регулируя порядок предоставления информации общественности органами, участвующими в уголовном производстве. Вводятся ограничения на публикацию персональных данных участников уголовного процесса, за исключением случаев, когда раскрытие необходимо для предотвращения преступления или угрозы общественному порядку и безопасности. Также уточняются процедуры защиты конфиденциальности общения обвиняемого с адвокатом и использования специальных средств для фиксации процессуальных действий. Изменения направлены на обеспечение справедливого и прозрачного ведения уголовных дел.","snippet":"","topics":["Персональные данные"],"status":"ok","error":"","text_len":187016,"versions":1,"url":"https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=355&CT1=0","first_seen":"2026-10-31","last_checked":"2026-11-16 07:23","relevance":"hit","score":35,"query":"","source_key":"psp_cz","verdict":{"relevance":"hit","score":35,"topics":["Персональные данные"],"need_body":8,"authorities":[],"evidence":[{"topic":"Персональные данные","term":"osobní údaje","weak":false,"pos":8187,"ctx":"odstavce 1 je přípustná stížnost.“.  10. v § 55 odst. 2 větě první se slova „a jeho další osobní údaje“ nahrazují slovy „a další údaje umožňující jeho identifikaci“.  11. v § 55 odst. 2 větě p","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":8303,"ctx":"ovy „a další údaje umožňující jeho identifikaci“.  11. v § 55 odst. 2 větě páté se slova „osobních údajů svědka“ nahrazují slovy „údajů uvedených ve větě první“ a slova „ani údaje o jeho totožno","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":16408,"ctx":"zují slovy „záznamu pořízeného o výslechu“.  31. v § 104b odst. 7 větě poslední se slova „osobních údajů“ nahrazují slovy „údajů uvedených v § 55 odst. 2“.  32. v § 111a odstavec 2 zní:  „(2) vý","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":97305,"ctx":"zu diskriminace.  ## zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů  problematiky ochrany soukromí a osobních údajů se dotýkají změny ve vztahu k institutu n","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":97353,"ctx":"ého řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů  problematiky ochrany soukromí a osobních údajů se dotýkají změny ve vztahu k institutu nahlížení do trestních spisů ve formě dálkového z","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":98991,"ctx":"uvedený způsob zpracování nadále definuje hlava iii. zákona č. 110/2019 sb., o zpracování osobních údajů – tedy zpracování osobních údajů, které je nezbytné pro plnění úkolu a výkon veřejné moci","zone":"текст","weight":1}],"dropped":[{"topic":"Регулирование контента","term":"dezinformac","weak":false,"pos":61221,"ctx":"íslušnosti podezřelého nebo obviněného, aby bylo zabráněno šíření zavádějících informací (dezinformací) a veřejným nepokojům.  zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem č","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Регулирование контента","term":"dezinformac","weak":false,"pos":109613,"ctx":"ajištění transparentnosti výkonu veřejné moci orgánů činných v trestním řízení, boj proti dezinformacím a eliminaci případných hrozeb pro veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. primárně je reag","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Регулирование контента","term":"dezinformac","weak":false,"pos":116802,"ctx":"e trestní řízení (podezřelý, obviněný). navržená úprava sleduje legitimní cíl – boj proti dezinformacím a případnou eliminaci hrozeb pro veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek. primárně je reago","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Регулирование контента","term":"dezinformac","weak":false,"pos":117702,"ctx":"oto opatření vyvoláno událostmi v southportu v roce 2024, které byly jednoznačně vyvolané dezinformací o národnosti pachatelů trestného činu. nelze jednoznačně vyvozovat, že každý údaj o státn","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Кибербезопасность","term":"kybernetick","weak":false,"pos":89598,"ctx":"dní centrály proti organizovanému zločinu, národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě [pro případ, že by byl spáchán trestný čin porušení mezinárodních sankcí podl","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Кибербезопасность","term":"kybernetick bezpečnost","weak":false,"pos":102800,"ctx":"ická rizika spojená se zavedením plošného úložiště jsou řešena v rámci nastavení pravidel kybernetické bezpečnosti, především postupy a metodikou podle instrukce č. 5/2022 ministerstva spravedlnosti ze dn","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Кибербезопасность","term":"kybernetick","weak":false,"pos":107366,"ctx":".  s ohledem na elektronický charakter komunikace lze jako primární riziko vnímat možnost kybernetického útoku na programovou platformu spojenou s možným odposlechem. tato riskantnost zpracování","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Кибербезопасность","term":"kybernetick bezpečnost","weak":false,"pos":107592,"ctx":"ferenční infrastrukturou specificky vytvořenou pro potřeby justice, a nastavením pravidel kybernetické bezpečnosti, především postupy a metodikou podle instrukce č. 5/2022 ministerstva spravedlnosti ze dn","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","weak":false,"pos":101327,"ctx":". legitimním prostředkem se jeví též následná elektronická žádost opatřená kvalifikovaným elektronickým podpisem. v ostatních případech je nezbytné prověřit, zdali žadatel a jím uváděná elektronická adr","why":"одиночное упоминание (нужно 8)"}]},"last_changed":"2026-10-31","meta":{"full_text_url":"https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=281923"},"source_url":"https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=355&CT1=0","text":"V l á d n í n á v r h\n\nZÁKON ze dne 2026, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů\n\nParlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:\n\nČl. I\n\nZákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 326/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 29/2024 Sb., zákona č. 165/2024 Sb., zákona č. 166/2024 Sb., zákona č. 319/2024 Sb., zákona č. 448/2024 Sb., zákona č. 24/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona č. 269/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb., zákona č. 285/2025 Sb. a zákona č. .../2026 Sb., se mění takto:\n\n1. V § 8a odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení a neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen, a aby nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností.“.\n\n2. V § 8a odst. 1 se za větu první vkládá věta „Zákaz zveřejnění údajů, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, se nepoužije na údaj o státní příslušnosti toho, proti němuž se vede trestní řízení, je-li jeho zveřejnění nezbytné k předcházení trestné činnosti nebo předcházení ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti anebo k vyvrácení nepravdivých informací způsobilých takové ohrožení vyvolat.“.\n\n3. V § 8a odst. 1 větě třetí se slova „a svědka“ nahrazují slovy „, svědka, osoby podávající vysvětlení a oznamovatele“.\n\n4. V § 8b odst. 1 větě první se slovo „druhé“ nahrazuje slovem „třetí“.\n\n5. V § 12 odst. 2 písm. e) se slova „příslušníků ozbrojených sil a osob“ nahrazují slovy „příslušníků Vojenské policie a příslušníků ozbrojených sil a dále o trestných činech osob“.\n\n6. V § 12 odst. 7 se slova „a společenský zástupce“ zrušují.\n\n7. V § 30 odst. 2 větě první se slova „, společenský zástupce“ zrušují.\n\n8. V § 35a odst. 1 větě první se slovo „obhájcem“ nahrazuje slovy „jeho obhájcem v kterékoli trestní věci“.\n\n9. Za § 35a se vkládá nový § 35b, který včetně nadpisu zní:\n\n„§ 35b\n\n## Prostředky k ochraně důvěrnosti komunikace obviněného s obhájcem\n\n(1) Osoby uvedené v § 35a odst. 1 větách první a druhé mohou navrhnout, aby ze spisu byla vyňata listina nebo jiný záznam zachycující jejich důvěrnou komunikaci chráněnou podle § 35a anebo jejich sporná část, lze-li ji oddělit. V návrhu je třeba označit konkrétní listinu nebo záznam anebo jejich spornou část, kterých se návrh týká, a uvést, kde se nacházejí. O takovém návrhu rozhodne v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán a v řízení před soudem předseda senátu. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.\n\n(2) Dokud není o návrhu podle odstavce 1 pravomocně rozhodnuto, je třeba označenou listinu nebo záznam anebo jejich spornou část, lze-li ji oddělit, uchovávat odděleně od trestního spisu a zabezpečit tak, aby je nikdo nemohl zničit nebo poškodit ani se s jejich obsahem neoprávněně seznámit. Ve spise se o tom učiní záznam.\n\n(3) Pokud bylo návrhu podle odstavce 1 pravomocně vyhověno, orgán, který vede trestní spis, ponechá originál listiny uchovaný odděleně od trestního spisu a učiní potřebná opatření k jeho zabezpečení tak, aby jej nikdo nemohl zničit nebo poškodit ani se s jeho obsahem neoprávněně seznámit. Ve spise se o tom učiní záznam. Pokud listina obsahuje i jiné údaje, které jsou důkazně využitelné, založí se do spisu kopie listiny neobsahující důvěrnou komunikaci chráněnou podle § 35a. K originálu listiny lze umožnit přístup a pořízení kopie v nezbytném rozsahu pouze osobě, jejíž komunikace je chráněna. Dále má přístup k originálu listiny soud, případně znalec a tlumočník, je-li třeba prostřednictvím originálu listiny ověřit, že nedošlo k nepřípustnému zásahu do kopie listiny. Není-li originál listiny vrácen nebo vydán podle § 80, zničí se spolu se skartací trestního spisu.\n\n(4) Přiměřeně podle odstavce 3 se postupuje, je-li obsah důvěrné komunikace uchováván v elektronické podobě.\n\n(5) Pokud policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu zjistí, že součástí trestního spisu je listina nebo jiný záznam zachycující obsah důvěrné komunikace chráněné podle § 35a, učiní o tom záznam ve spisu a postupuje se přiměřeně podle odstavce 3; policejní orgán tak učiní po předchozím souhlasu státního zástupce.\n\n(6) Odstavce 1 až 5 se nepoužijí, pokud se jedná o listinu nebo jiný záznam, které byly do trestního spisu založeny po rozhodnutí soudce podle § 85b odst. 9, kterým ve vztahu k nim vyhověl návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory (dále jen „Komora“). Odstavec 2 se nepoužije, pokud se jedná o listinu nebo jiný záznam, které byly do trestního spisu založeny na základě souhlasu zástupce Komory podle § 85b odst. 1.\n\n(7) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.“.\n\n10. V § 55 odst. 2 větě první se slova „a jeho další osobní údaje“ nahrazují slovy „a další údaje umožňující jeho identifikaci“.\n\n11. V § 55 odst. 2 větě páté se slova „osobních údajů svědka“ nahrazují slovy „údajů uvedených ve větě první“ a slova „ani údaje o jeho totožnosti“ se nahrazují slovy „a jeho totožnost“.\n\n12. V § 55 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:\n\n„(4) V protokolu sepsaném o výslechu prováděném prostřednictvím videokonferenčního zařízení se uvede, jaké osoby byly přítomny na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba, a zda tam byly přítomny po celou dobu trvání výslechu.“.\n\nDosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.\n\n13.\n\n## § 55a včetně nadpisu zní:\n\n„§ 55a\n\n## Použití zvláštních prostředků k zachycení průběhu úkonu\n\n(1) Orgán činný v trestním řízení může k zachycení průběhu úkonu podle potřeby použít technické zařízení umožňující pořízení zvukového nebo obrazového záznamu a případně též přepisu zvukového záznamu nebo jiný vhodný prostředek. Je-li při provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový záznam vždy.\n\n(2) Pokud byl orgánem činným v trestním řízení pořízen o průběhu úkonu zvukový nebo obrazový záznam, případně též přepis zvukového záznamu, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu. Nosič informací, na němž je záznam uchováván, se připojí ke spisu nebo se ve spisu uvede, kde je nosič informací uložen, anebo se ve spisu uvede, kde je záznam uchováván.\n\n(3) Zvukový nebo obrazový záznam pořízený soudem nebo státním zástupcem lze uchovávat v jednotném elektronickém úložišti záznamů, které spravuje Ministerstvo spravedlnosti.“.\n\n14. V § 55b se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „; při tom může využít též doslovný přepis záznamu o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání nebo přepis záznamu zachycující podstatný obsah hlavního líčení nebo veřejného zasedání (dále jen „zjednodušený přepis“), pokud byl pořízen“.\n\n15. V § 55b odst. 4 větě první se slova „a na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání netrvají“ zrušují.\n\n16. V § 55b se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Stručný záznam není třeba vyhotovovat, pokud byl o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání pořízen zjednodušený přepis.“.\n\n17. V § 55b se odstavec 7 zrušuje.\n\nDosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7.\n\n18. V § 59 odstavec 1 zní:\n\n„(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Podání je možné učinit písemně nebo ústně do protokolu. Písemné podání se činí v listinné podobě s vlastnoručním podpisem nebo v elektronické podobě, a to prostřednictvím datové schránky nebo podepsané způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu.“.\n\n19. V § 62 se doplňuje odstavec 4, který zní:\n\n„(4) Doručení písemnosti převedené z elektronické podoby do listinné podoby s účinky ověřené kopie podle zákona upravujícího archivnictví a spisovou službu se považuje za rovnocenné s doručením opisu takové písemnosti.“.\n\n20. Za § 64a se vkládá nový § 64b, který včetně nadpisu zní:\n\n„§ 64b\n\n## Předvedení za účelem doručení písemnosti\n\n(1) Není-li možné doručit písemnost, jejíž doručení je nezbytné pro řádné provedení trestního řízení, z důvodu, že není známo, kde se její adresát zdržuje, může státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu za účelem doručení písemnosti udělit předchozí souhlas s předvedením adresáta písemnosti pro případ, že po vypátrání neposkytne potřebnou součinnost k doručení písemnosti. Je-li to třeba, připojí též žádost o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému za účelem pátrání po osobě podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.\n\n(2) Orgán činný v trestním řízení zašle Policii České republiky písemnost, kterou je třeba doručit, spolu s žádostí o její doručení a předchozím souhlasem s předvedením; § 62 tím není dotčen. Pokud je písemnost doručena jiným způsobem nebo pokud odpadne důvod pro její doručení, orgán činný v trestním řízení, o jehož písemnost se jedná, o tom Policii České republiky bez zbytečného odkladu vyrozumí.\n\n(3) Pokud Policie České republiky vypátrá adresáta písemnosti, příslušník Policie České republiky jej seznámí se skutečností, že po něm bylo vyhlášeno pátrání, a vyzve jej, aby poskytl potřebnou součinnost za účelem doručení písemnosti. Adresát písemnosti je povinen takovou součinnost poskytnout. Pokud ji neposkytne, může být za účelem doručení písemnosti na nezbytnou dobu předveden k Policii České republiky; na to musí být předem upozorněn. Příslušník Policie České republiky od adresáta písemnosti zjistí údaje potřebné pro zajištění jeho přítomnosti v trestním řízení, zejména místo pobytu a jeho kontaktní údaje. Poté mu doručí písemnost, o kterou se jedná. Pokud adresát písemnosti odmítne písemnost převzít, příslušník Policie České republiky mu umožní vyjádřit se k důvodům odmítnutí a poučí jej o skutečnostech uvedených v § 64a odst. 2.\n\n(4) O doručení písemnosti a případném předvedení za účelem jejího doručení nebo o odepření jejího převzetí a o skutečnostech zjištěných podle odstavce 3 se sepíše úřední záznam. Úřední záznam podepíše příslušník Policie České republiky, který provedl úkony směřující k doručení písemnosti. Policie České republiky úřední záznam bez zbytečného odkladu zašle orgánu činnému v trestním řízení, o jehož písemnost se jedná, a státnímu zástupci nebo předsedovi senátu, který vydal předchozí souhlas s předvedením.“.\n\n21. V § 65 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Přehrání zvukových nebo obrazových záznamů uchovávaných v jednotném elektronickém úložišti záznamů, zpřístupnění přepisu zvukového záznamu, pokud je v jednotném elektronickém úložišti záznamů uchováván, a pořízení jejich kopie lze také umožnit poskytnutím časově omezeného dálkového přístupu.“.\n\n22. V § 65 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Pořízení kopie zvukových nebo obrazových záznamů zachycujících trestný čin uvedený v § 101b nelze umožnit; oprávněné osobě se namísto toho umožní seznámit se s jejich obsahem.“.\n\n23. V § 73g odst. 6 se slova „, 56 a 57“ nahrazují slovy „až 58“.\n\n24. V § 79f odst. 3 se slova „O zrušení nebo omezení zajištění rozhoduje“ nahrazují slovy „Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí“.\n\n25. V § 79f odst. 4 a v § 79f odst. 5 větě první se slova „o zrušení nebo omezení zajištění“ nahrazují slovy „podle odstavců 1 a 2“.\n\n26. V § 81a se slova „nemovitých věcí a“ zrušují.\n\n27. V § 81b odstavec 1 zní:\n\n„(1) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o zničení vydané nebo odňaté věci již v průběhu trestního řízení, pokud a) z ní byl odebrán přiměřený vzorek a již jí není třeba k provedení důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o totožnosti vzorku věci a jejího celku a o celkovém množství věci, b) jí není třeba k dalšímu řízení, c) ji nelze vrátit podle § 80, není známo, komu patří, nebo není pobyt takové osoby znám, a d) jde o věc,\n\n1. která ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, zejména omamnou látku, psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, jed, rtuť, sloučeninu rtuti, směs rtuti, prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího takovou látku anebo jedu, jaderný materiál nebo radioaktivní látku, nebo\n\n2. jejíž držení je v rozporu s jinými právními předpisy a jejíž úschova vyžaduje zvláštní podmínky nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi, anebo jejíž úschova je spojena s nepřiměřenými náklady.“.\n\n28. V § 81b se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:\n\n„(2) Výkon rozhodnutí o zničení věci podle odstavce 1 zajistí orgán činný v trestním řízení, který má věc, která má být zničena, v úschově, nebo na jeho pokyn ten, kdo věc spravuje podle zákona upravujícího správu majetku zajištěného v trestním řízení.“.\n\nDosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.\n\n29. V § 85b odst. 1 větě první se slova „České advokátní komory (dále jen „Komora“)“ nahrazují slovem „Komory“.\n\n30. V § 102 odst. 2 větě druhé se slova „obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení“ nahrazují slovy „záznamu pořízeného o výslechu“.\n\n31. V § 104b odst. 7 větě poslední se slova „osobních údajů“ nahrazují slovy „údajů uvedených v § 55 odst. 2“.\n\n32. V § 111a odstavec 2 zní:\n\n„(2) Výslech může být prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, je-li zajištěno řádné ověření totožnosti vyslýchané osoby. Při výslechu je třeba zvlášť dbát na to, aby vyslýchaná osoba nebyla v místě, kde se nachází, vystavena nepřípustnému ovlivňování.“.\n\n33. V § 143 odstavec 1 zní:\n\n„(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do 3 dnů od doručení opisu usnesení oprávněné osobě. V případech, ve kterých se usnesení nedoručuje, běží lhůta k podání stížnosti od jeho oznámení; jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.“.\n\n34. V § 146a odst. 1 se za písmeno i) vkládá nové písmeno j), které zní:\n\n„j) nevyhověl návrhu na vynětí listiny nebo jiného záznamu zachycujících důvěrnou komunikaci anebo jejich sporné části ze spisu,“.\n\nDosavadní písmena j) a k) se označují jako písmena k) a l).\n\n35. V § 146a odst. 1 písm. k) se slova „ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku“ zrušují.\n\n36. V § 146a odst. 2 větě první se za slova „hodnoty nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění“ vkládají slova „anebo nevyhověl návrhu na vynětí listiny nebo jiného záznamu zachycujících důvěrnou komunikaci anebo jejich sporné části ze spisu“.\n\n37. V § 158 odst. 9 větě poslední a v § 202 odst. 3 se slova „obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení“ nahrazují slovy „záznamy pořízené o jejich výslechu“.\n\n38. V § 161 se na konci odstavce 7 doplňuje věta „To neplatí pro trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 trestního zákoníku), zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§ 256 trestního zákoníku), pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257 trestního zákoníku), pletich při veřejné dražbě (§ 258 trestního zákoníku), poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 4 a 5 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 3 trestního zákoníku, maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 3 trestního zákoníku, přijetí úplatku (§ 331 trestního zákoníku), podplacení (§ 332 trestního zákoníku) a nepřímého úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku).“.\n\n39. V § 180 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Pokud zjistí, že existuje důkaz dříve neznámý, informuje o něm soud.“.\n\n40. V § 183 se doplňuje odstavec 3, který zní:\n\n„(3) Pokud státní zástupce informuje soud podle § 180 odst. 2 věty poslední o existenci dříve neznámého důkazu, předseda senátu s ním seznámí ostatní strany.“.\n\n41. V § 183a odst. 3 větě druhé se slova „obrazový a zvukový záznam pořízený o jeho výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení“ nahrazují slovy „záznam pořízený o jeho výslechu“.\n\n42. V § 202 odst. 1 větě první se slova „, zapisovatele“ zrušují.\n\n43. V § 211 odst. 7 se slova „zvukového a obrazového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení“ nahrazují slovy „záznamu pořízeného o výslechu“.\n\n44. § 214 zní:\n\n„§ 214\n\nStrany mají právo vyjádřit se ke každému důkazu po jeho provedení; vyjádření se zapíše do protokolu. Obžalovaný na to musí být po provedení každého důkazu upozorněn.“.\n\n45. V § 235 odst. 2 větě druhé se slova „obrazového a zvukového záznamu pořízeného o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení“ nahrazují slovy „záznamu pořízeného o jejich výslechu“.\n\n46.\n\n## § 252 včetně nadpisu zní:\n\n„§ 252\n\n## Odvolací soud\n\nO odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud a o odvolání proti rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud.“.\n\n47. V § 259 se doplňuje odstavec 6, který zní:\n\n„(6) Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí poté, co napadený rozsudek zrušil, nemůže jej zavázat k tomu, jak má v novém rozhodnutí hodnotit důkazy a jaká má učinit skutková zjištění, ani k tomu, aby vycházel ze skutkových závěrů učiněných odvolacím soudem na podkladě jím provedeného dokazování.“.\n\n48. V § 262 větě první se za slovo „může“ vkládají slova „z důležitých důvodů“.\n\n49. V § 262 větě druhé se slova „Z důležitého důvodu“ nahrazují slovy „Odůvodňuje-li to povaha důležitého důvodu,“.\n\n50. V § 263 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „, a nejde-li o případ, kdy je třeba provést ve veřejném zasedání důkazy, u nichž má odvolací soud pochybnosti o správnosti jejich hodnocení ve smyslu § 2 odst. 6“.\n\n51. V § 263 odst. 6 větě poslední se slova „řádně předvolán“ nahrazují slovy „k veřejnému zasedání řádně předvolán nebo o něm vyrozuměn“.\n\n52. V § 264 odst. 1 se slova „a je“ nahrazují slovem „je“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, a vypořádat se s pochybnostmi odvolacího soudu ohledně správnosti skutkových zjištění“.\n\n53. V § 265l odstavec 3 zní:\n\n„(3) Pokud Nejvyšší soud přikazuje věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí soudu, § 259 odst. 6 a § 262 se použijí přiměřeně. Z důležitých důvodů může také věc přikázat jinému státnímu zástupci. Pokud věc vrací k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, může zároveň nařídit, aby v případě dalšího řízení před odvolacím soudem byla věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu odvolacího soudu nebo jiným odvolacím soudem; § 262 se použije obdobně.“.\n\n54. V § 265s odst. 1 se slova „a je“ nahrazují slovem „je“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, a vypořádat se s pochybnostmi Nejvyššího soudu ohledně správnosti skutkových zjištění“.\n\n55. V § 270 odstavec 3 zní:\n\n„(3) Pokud Nejvyšší soud přikazuje věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí, § 259 odst. 6, § 262 a § 265l odst. 3 věta třetí se použijí přiměřeně.“.\n\n56. V § 306a odst. 1 větě druhé se slova „obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených prostřednictvím videokonferenčního zařízení“ nahrazují slovy „záznamy pořízené o úkonech“.\n\n57. V § 314q odst. 1 se věta čtvrtá zrušuje.\n\n58. V § 463 odst. 2 se slova „(vyšší vojenský)“ zrušují.\n\n59. V § 464 odst. 2 se slova „a v oboru vojenského soudnictví ten vyšší vojenský soud, jejž určí ministr spravedlnosti“ zrušují.\n\n60. V § 468 se slova „Ministr spravedlnosti může“ nahrazují slovy „Ministerstvo spravedlnosti může vyhláškou “ a slovo „pracovník“ se nahrazuje slovem „zaměstnanec“.\n\nČl. II\n\n## Přechodné ustanovení\n\nPokud bylo přede dnem 1. ledna 2028 zahájeno trestní stíhání v trestní věci, v níž byl příslušný konat vyšetřování pověřený orgán Vojenské policie podle § 161 odst. 7 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2028, použije se § 161 odst. 7 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2028, i ode dne 1. ledna 2028.\n\nČl. III\n\n## Účinnost\n\nTento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2027, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 38 a čl. II, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2028.\n\n## DŮVODOVÁ ZPRÁVA\n\n## Obecná část\n\n## Hodnocení dopadů regulace (RIA)\n\nNa základě výjimky udělené v souladu s článkem 76 odst. 2 Legislativních pravidel vlády a bodem 5.7. Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) předsedou Legislativní rady vlády dne 16. 4. 2026 (dopis č. j. 16085-2026-UVCR) nebylo hodnocení dopadů regulace zpracováno.\n\n## Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku\n\n1. Oprávnění odvolacího soudu v řízení o odvolání vůči soudu první instance v případě, kdy mu vrací věc k novému projednání a rozhodnutí (vychází z podnětu zástupců advokacie)\n\nPodle stávající právní úpravy odvolací soud nemůže odsoudit obviněného, kterého soud prvního stupně zprostil obžaloby, jak vyplývá z ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř. Odvolací řízení je v České republice sice postaveno především na principu apelace s prvky kasace, principy apelace se však uplatní primárně v případě, že soud prvního stupně uzná obviněného vinným. Naopak v případě rozhodování o odvolání proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně je apelační princip velmi omezen, odvolací řízení je založeno primárně na principu kasace. Pokud prvoinstanční soud obviněného zprostil obžaloby, pak odvolací soud sám nemůže uznat obviněného vinným, ale může napadený rozsudek pouze zrušit a věc vrátit k novému rozhodnutí prvoinstančnímu soudu. Při vrácení věci nemůže zavázat soud prvního stupně, aby dospěl k určitým skutkovým závěrům nebo aby určitým způsobem hodnotil důkazy. Pokud prvoinstanční soud i nadále setrvá na odlišném hodnocení, nemá odvolací soud jinou možnost, než znovu zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.\n\nPokud jde o rozsah a obsah pokynů odvolacího soudu, vymezil jej Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21, v němž uvedl typické výčty situací, které mají obecným soudům poskytnout referenční kritéria ve vztahu k jimi řešeným případům tak, aby byl naplněn ústavně-konformní výklad ustanovení § 264 odst. 1 t. ř. z hlediska pokynů týkajících se dokazování a skutkových zjištění.\n\nPodle citovaného nálezu odvolací soud smí soudu prvého stupně uložit zejména pokyn, aby:\n\ndoplnil dokazování ve vztahu k okolnosti, která nebyla objasněna vůbec či byla objasněna jen nedostatečně, provedl konkrétní důkaz, který byl navržen, vyhledán či zajištěn, ale soud prvního stupně jej opomněl provést či jeho provedení zamítl, ačkoliv jej ke zjištění skutkového stavu bylo třeba, či který je pro objasnění věci zcela nezbytný a teprve musí být vyhledán, zopakoval již provedený důkaz, z nějž nebyly získány všechny potřebné poznatky, či který byl proveden nezákonným způsobem a tuto vadu lze odstranit, nepřihlížel k důkazu, který je při náležitém zvážení formálně-materiální povahy důkazu neúčinný či nepřípustný a tuto vadu již nelze odstranit, či který je zcela nepoužitelný, hodnotil důkaz ze všech v daném kontextu relevantních hledisek a v souvislosti se všemi relevantními okolnostmi, doplnil odůvodnění, jestliže u některých skutkových zjištění není zřejmé, z čeho je soud prvého stupně vyvodil, jestliže jsou vzájemně v rozporu, jestliže z provedených důkazů vůbec nevyplývají, jestliže se některým skutkovým zjištěním soud prvého stupně vůbec nezabýval, či jestliže není zřejmé, jak některý důkaz soud prvého stupně vyhodnotil, co z něj vyvodil a proč či jak se vypořádal s rozpory mezi důkazy.\n\nPodle citovaného nálezu naopak odvolací soud nesmí soudu prvého stupně uložit zejména, aby:\n\nučinil konkrétní skutkové zjištění, či dokonce dospěl ke konkrétnímu skutkovému stavu, či naopak aby určité skutkové zjištění nečinil či určitou okolnost neobjasňoval, hodnotil důkaz konkrétním způsobem či jej hodnotil jen z některých hledisek, provedl nezákonný důkaz, závažnost či pravdivost konkrétního důkazu vyhodnotil určitým způsobem, určitým konkrétním způsobem vyhodnotil spolehlivost důkazu, zejména věrohodnost svědecké výpovědi, určitou okolnost objasnil jen konkrétně stanovenými důkazními prostředky s výjimkou případů, kdy takový požadavek plyne přímo ze zákona, či kdy jiným způsobem danou okolnost objasnit nelze (např. v některých situacích vyšetřovací pokus), po provedení úkonů uložených odvolacím soudem upustil od dalšího dokazování, ačkoliv jej vzhledem k dalšímu důkaznímu vývoji je zapotřebí.\n\nJe tedy považováno za protiústavní, pokud odvolací soud ruší opakovaně rozsudky prvoinstančního soudu proto, aby přiměl soud prvního stupně k převzetí svých skutkových závěrů či hodnocení důkazů. Jako nepřímý tlak označil Ústavní soud případy, kdy odvolací soud ukládá nekonzistentní pokyny, po splnění předchozích pokynů přichází s novými, které se týkají skutečností či důkazů, ohledně nichž se od prvního rozhodnutí nic nezměnilo, nepřímo naznačuje, jaká skutková zjištění či způsob hodnocení konkrétních důkazů by před odvolacím soudem obstály, opakovaně ukládá hodnotit důkaz z různých hledisek, ačkoliv tak mohl učinit již napoprvé a od prvního provedení důkazu se podstatně nezměnila situace, uloží pokyn, který považuje za nezbytný pro objektivní objasnění věci, avšak poté, co jej soud prvého stupně nesplní, ale změní svá skutková zjištění ke spokojenosti odvolacího soudu, na jeho splnění netrvá, ukládá opakovaně neurčité a obecné pokyny (např. důkladněji zvážit, pečlivěji odůvodnit, více se zabývat) ohledně stejné skutečnosti či důkazu, bez ohledu na to, že soud prvního stupně v tomto směru vynaložil zvláštní úsilí a opakovaně se danou otázkou zabýval, byť pokaždé dospěl ke stejnému výsledku, vyjadřuje přímo či nepřímo svůj názor na spolehlivost důkazu (zejména na věrohodnost svědka, obviněného, spoluobviněného či znalce), operuje bez vlastního provedení dokazování otevřeně či implicitně se skutkovým zjištěním, které soud prvého stupně v dané věci vůbec neučinil, či je dokonce vyloučil, uplatňuje rozdílný standard přísnosti ve vztahu k argumentaci soudu prvého stupně podle toho, zda se týká skutkových závěrů, s nimiž sám souhlasí, či nikoliv, slevuje ze svých původně vysokých požadavků na odůvodnění, jakmile soud prvního stupně přijme jím preferované závěry, případně změní-li soud prvého stupně svůj závěr, který původně logicky a přesvědčivým způsobem odůvodnil, akceptuje změnu takového závěru, která konvenuje jeho vlastnímu názoru, aniž by se soud prvého stupně vypořádal se svou původní argumentací a vysvětlil, proč se od ní nově odchýlil atd.\n\nOd této judikatury vymezující roli odvolacího soudu se odchýlil přelomový nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2980/22 ze dne 21. 3. 2023, který poprvé explicitně připustil, že odvolací soud může zavázat prvoinstanční soud k tomu, aby obžalovaného uznal vinným určitým trestným činem v případě, že odvolací soud ve veřejném zasedání o odvolání při zachování všech garancí kontradiktornosti řízení a práva na obhajobu zopakuje důkaz či důkazy, z nichž soud prvního stupně tato skutková zjištění učinil, a změní odpovídající skutková zjištění, přičemž dospěje k závěru, že možnosti dokazování již byly vyčerpány, skutkový stav byl v rozsahu nutném pro rozhodnutí zjištěn bez důvodných pochybností a je na místě vydat takové rozhodnutí, které sám vydat nemůže z důvodu zákonné překážky podle § 259 odst. 5 tr. ř. Soud prvního stupně je v takovém případě povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl ustálen odvolacím soudem, nevyžádá-li si procesní vývoj doplnění dokazování. V návaznosti na tento nález Ústavního soudu pak některé odvolací soudy začaly postupovat tak, že formálně zopakovaly provedení jen některých důkazů a zavázaly prvoinstanční soudy skutkovým stavem tak, jak jej zjistily, s konstatováním, že již není třeba provádět žádné další důkazy, a začaly dávat prvoinstančním soudům pokyny, jak mají o vině rozhodnout. Soud prvního stupně tak staví do role pouhého vyhlašovatele rozsudku, který fakticky učinil soud odvolací, kterému § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř. brání, aby obžalovaného sám odsoudil.\n\nTento přístup narušuje dosavadní praxi, která se vyvinula od přijetí omezeného apelačního principu v roce 1956, který nahradil předchozí úpravu úplné apelace. Nevýhody této praxe lze shrnout následovně:\n\nomezení zásady bezprostřednosti a presumpce neviny, těžiště dokazování se přesouvá před soud druhého stupně, důkazní a skutkový stav se ustálí až před odvolacím soudem, zkrácení o jednu soudní instanci.\n\nTakový stav tedy nelze považovat za uspokojivý, protože nelze odhlédnout od toho, že odvolací soud na rozdíl od prvoinstančního soudu neprovádí celé hlavní líčení a dokazování v plném rozsahu, ale provádí pouze některé důkazy; kromě toho svá zjištění o skutkovém stavu a hodnocení důkazů nemůže přenášet na jiný soud, který si v souladu se zásadou bezprostřednosti a volného hodnocení důkazů musí učinit závěr o vině obžalovaného samostatně, a odvolací soud jej nemůže zavázat vlastními skutkovými zjištěními, ani vlastním hodnocením důkazů.\n\nV důsledku výše uvedeného nálezu Ústavního soudu fakticky může dojít k vyprázdnění zákonné úpravy obsažené v § 259 odst. 5 tr. ř. Tím dochází k omezení práv obhajoby, neboť právo podat odvolání proti novému rozsudku sice obviněnému zůstává, avšak účinnost takového opravného prostředku je poměrně iluzorní, když materiálně je původcem obsahu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud, který o odvolání rozhoduje. Vzniká také otázka souladu takového postupu se zásadou presumpce neviny, neboť závazný názor odvolacího soudu prakticky znemožňuje jiné rozhodnutí než uznání viny, aniž by tím, kdo tak rozhodne, byl sám odvolací soud.\n\nNavrhuje se proto výslovně stanovit, že odvolací soud může vznášet výhrady i ke skutkovým otázkám (v souladu s vymezením těchto pokynů, jak je obsaženo v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1365/21), se kterými je prvoinstanční soud povinen se vypořádat, nemůže však prvoinstanční soud zavázat, jak má důkaz hodnotit, ani jej zavázat určitým jím zjištěným skutkovým stavem.\n\nPředkladatel si je vědom, že jím navržené řešení je spojeno s určitými negativy ve vztahu k možnému soudnímu ping-pongu. Jak ale mnohdy zaznívá v odborné diskuzi, otázka vymezení role odvolacího soudu a soudu prvního stupně je otázkou velmi složitou, a přestože si lze představit i jiná řešení, žádné z dosud zvažovaných řešení není ideální a každé s sebou přináší určitá negativa. Počty případů, kdy dochází k tzv. soudnímu ping-pongu, jsou přitom nízké.\n\nJedním z v minulosti zvažovaných řešení v souvislosti s rekodifikací trestního práva procesního bylo zrušení zákazu pro odvolací soud v těchto případech sám rozhodnout a výrazné posílení apelačního principu. Takové řešení předpokládá zásadní posílení role odvolacích soudů a zároveň změnu, podle níž by proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým uzná vinným obžalovaného, jenž byl soudem prvního stupně zproštěn obžaloby, bylo možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu s tím, že rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu by byl stejný jako v případě odvolání. Taková změna je zásadním koncepčním průlomem do stávající úpravy opravných prostředků, neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k jiným účelům. Je také spojena s poměrně významnými finančními náklady a personálním posílením soudů, jakož i se zajištěním dostatečného počtu jednacích síní. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že tím, že by bylo dokazování prováděno u odvolacích soudů (v zásadě se předpokládalo odvolací líčení v rozsahu hlavního líčení), by vzrostly významně i náklady na svědečné a znalečné. Zároveň je třeba uvést, že tato úprava byla při přípravě nového trestního řádu výrazně kritizována zástupci advokacie, kteří požadovali předložení navržené úpravy variantně s tím, že druhou variantou bylo zachování stávající právní úpravy. Ohledně předmětné změny odvolacího řízení tak nebylo v rámci tehdejší rekodifikační komise dosaženo shody, byť nyní může být odmítavý postoj zástupců advokacie ovlivněn citovaným nálezem Ústavního soudu. Je také třeba uvést, že ani řešení obsažené v návrhu nového trestního řádu otázku tzv. soudního ping-pongu neřeší zcela uspokojivě, neboť jej jen přesouvá o instanci výše, tj. ani tato úprava není způsobilá tento problém odstranit. Ostatně i v jiných evropských státech jsou náhledy na tuto otázku rozdílné.\n\nTakovou změnu každopádně není vhodné provádět cestou dílčí novely trestního řádu, neboť je spojena s celou řadou dalších aspektů, posílením kontradiktornosti řízení aj. Tato vláda přitom nepředpokládá, že by předkládala zcela nový návrh trestního řádu. Pro rozhodnutí, zda je důvod usilovat alespoň o dílčí změnu právní úpravy odvolacího řízení, nebo nenavrhovat v tuto chvíli žádnou změnu, je podstatné posouzení, zda je stávající praxe odvolacích soudů vyhovující, nebo nikoli. Jak již bylo uvedeno výše, předkladatel tuto praxi za vhodnou nepovažuje, neboť je spojena s omezováním práva na obhajobu a může být potenciálně problematická z hlediska zásady presumpce neviny (k tomu lze odkázat na rozsudek SDEU ve věci C -748/24, Kotaňák, který se sice procesně týkal jiné situace, je však otázka, zda by některé v něm uvedené postuláty SDEU nevztáhl i na výše popsaný postup).\n\nCílem navržené právní úpravy je dále v otázce možného zavázání prvoinstančního soudu k určitému posouzení viny zohlednit také judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti (dále jen „ESLP“), zejména rozsudek ve věci Tempel proti České republice ze dne 25. 6. 2020, č. 44151/12. Navrhuje se tedy v souladu s pravidlem, že odvolací soud nesmí s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů a zásadu bezprostřednosti dávat prvoinstančnímu soudu přímé pokyny ve vztahu k hodnocení důkazů, zákonnou úpravu doplnit v tom směru, že pokud odvolací soud při vrácení věci vznese pochybnosti ohledně správnosti skutkových zjištění, prvoinstanční soud sice není vázán hodnocením provedeným odvolacím soudem, má však povinnost se s vznesenými pochybnostmi vypořádat, tj. zdůrazňuje se, že se uplatněnými výhradami má zabývat, byť odvolací soud nemůže vydat závazný pokyn, jak má být důkaz hodnocen a k jakým závěrům má prvoinstanční soud dospět. Předpokladem uplatnění takových výhrad ze strany odvolacího soudu směrem k soudu nalézacímu však je, že odvolací soud sám provede potřebné důkazy, o nichž má pochybnosti, jinak je vázán hodnocením důkazů provedeným prvoinstančním soudem.\n\n2. Ochrana důvěrnosti komunikace obviněného s jeho obhájcem (podezřelého s jeho advokátem) (vychází z podnětu zástupců advokacie)\n\nDne 18. 12. 2025 vydal ESLP rozsudek ve věci Černý a ostatní proti České republice (č. 37514/20 a další), v němž dospěl jednomyslně k závěru o porušení článku 6 odst. 1 a článků 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“). Konkrétně shledal porušení práva stěžovatelů – advokátů na respektování soukromého života a korespondence kvůli založení jejich privilegované komunikace s klientem do spisu ze strany trestního soudu, a v této souvislosti i porušení práva na účinný prostředek nápravy.\n\nZ judikatury ESLP vyplývá, že dotčená osoba musí mít k dispozici prostředek nápravy, jehož prostřednictvím by se mohla svým jménem domáhat účinné kontroly v souvislosti s údajným porušením práv na respektování soukromého života a korespondence, potažmo domoci se následného odstranění či zničení privilegované komunikace. Podle ESLP stěžovatelé takový prostředek nápravy v případě založení privilegované komunikace do soudního spisu k dispozici neměli. Přezkoumávaná právní úprava výslovně nestanoví postup pro odstranění, a případně zničení, privilegované komunikace založené ve spise.\n\nV mezidobí došlo k významné novelizaci trestního řádu a zákona o advokacii. Od 1. 1. 2026 trestní řád obsahuje ustanovení § 35a o ochraně důvěrnosti komunikace obviněného s obhájcem, resp. podezřelého s advokátem, včetně výjimky z této ochrany, jestliže obsahem komunikace není poskytování právních služeb1. Od 1. 4. 2025 je důvěrnost informací tvořících obsah privilegované komunikace upravena také v § 3a zákona o advokacii2. Současně podle § 35a odst. 3 tr. ř. platí, že informace získaná porušením důvěrnosti komunikace nesmí být v trestním řízení použita, s výjimkou případu, kdy se použití takové informace v trestním řízení dovolává sám podezřelý nebo obviněný. Zároveň § 3a odst. 3 zákona o advokacii stanoví, že každý, kdo získá důvěrné informace, je nesmí zneužít nebo prozradit jiné osobě bez zákonného důvodu anebo bez souhlasu toho, komu byly právní služby poskytnuty.\n\nNa § 35a tr. ř. nicméně nenavazuje úprava, která by stanovila konkrétní postup, podle něhož dotčená osoba může v trestním řízení podat návrh na odstranění důvěrné komunikace ze spisu, jakož i účinný prostředek nápravy, pokud takovému návrhu orgán činný v trestním řízení nevyhoví. Kromě toho není konkrétněji upraven postup, jak má být s důvěrnou komunikací naloženo. Stejně tak by i orgán činný v trestním řízení měl být vázán povinností důvěrnou\n\n1 Podle § 35a odst. 1 tr. ř. orgány činné v trestním řízení jsou povinny zachovávat důvěrnost informací sdělovaných mezi obviněným a obhájcem jakýmkoli způsobem, zejména ústně, elektronicky nebo v listinné podobě, ať již přenášených nebo uchovávaných v soukromí. Ochrana důvěrnosti komunikace se ve stejném rozsahu vztahuje také na komunikaci mezi podezřelým a jeho advokátem v trestní věci. Podle odstavce 2 se ochrana důvěrnosti komunikace podle odstavce 1 nevztahuje na případy, kdy obsahem komunikace není poskytování právních služeb.\n\n2 Informace tvořící obsah komunikace advokáta, advokátního koncipienta a dalších osob uvedených v § 21 odst. 9 písm. a) zákona o advokacii s klientem při výkonu advokacie jsou důvěrné, je-li tato důvěrnost v zájmu klienta. Stejně tak jsou důvěrné informace získané nebo vytvářené při výkonu advokacie nebo v bezprostřední souvislosti s ním, pokud z nich lze zjistit informace o obsahu komunikace uvedené ve větě první nebo o poskytovaných právních službách, je-li tato důvěrnost v zájmu klienta.\n\nkomunikaci z trestního spisu vyjmout i bez návrhu, jakmile na ni sám narazí. V tomto smyslu se tedy navrhuje stávající právní úpravu v trestním řádu doplnit.\n\nV této novele se provádí pouze nezbytná provazba na § 35a tr. ř., předkladatel si je nicméně vědom širších dopadů judikatury ESLP na právní řád, proto předpokládá, že následně bude legislativně (v rámci předpisů ve své gesci) řešit další s tím spojené otázky, zejména pokud jde o vymezení okruhu subjektů, jejichž komunikace je chráněna, a úpravu postupů při zajištění chráněné komunikace a při třídění zajištěných listin a elektronických dat.\n\n3. Vyšetřování trestných činů souvisejících se zakázkami a hospodařením s majetkem státu v oblasti obrany\n\nStávající právní úprava v § 12 odst. 2 tr. ř. vymezuje policejní orgány, které mají pravomoci, jež trestní řád svěřuje v trestním řízení policejnímu orgánu, pokud trestní řád výslovně neuvádí, že některou pravomoc má jen některý z nich. Tak tomu je v případě vyšetřování (tj. fáze trestního řízení po zahájení trestního stíhání), neboť § 161 tr. ř. užším způsobem vymezuje policejní orgány, které jsou příslušné v této fázi konat trestní řízení.\n\nPouze útvary Policie České republiky mají jako policejní orgány neomezenou věcnou působnost a mohou být činní ve všech věcech. Útvar Policie České republiky nemůže provádět úkony v trestním řízení namísto jiných orgánů pouze tehdy, pokud státní zástupce věc přikázal podle § 157 odst. 2 písm. b) tr. ř. jinému policejnímu orgánu, státní zástupce si vyhradil provedení určitého úkonu či celého vyšetřování podle\n\n## § 174 odst. 2 písm. b) tr. ř., nebo\n\nje dána výlučná příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů (§ 158 odst. 2 tr. ř.).\n\nPůsobnost ostatních policejních orgánů je vždy určitým způsobem omezena jen na určitou trestnou činnost, která je vymezena typicky okruhem pachatelů, typem trestné činnosti, případně kombinací více kritérií.\n\nPověřené orgány Vojenské policie jsou oprávněny činit úkony trestního řízení jak ve fázi před zahájením trestního stíhání, tak i po jeho zahájení, neboť jde o orgán oprávněný vést vyšetřování podle § 161 odst. 7 tr. ř. Věcná působnost Vojenské policie je v obou těchto fázích omezena na trestné činy spáchané příslušníky ozbrojených sil, trestné činy spáchané proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech a trestné činy spáchané proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany.\n\nVzhledem k tomu, že věcná působnost Policie České republiky není omezena, může v praxi dojít k tomu, že se působnost Policie České republiky a jiného policejního orgánu překrývá. Příslušný útvar Policie České republiky může v rámci své činnosti zjistit, že se podezřelý dopustil trestné činnosti, která spadá do věcné příslušnosti jiného policejního orgánu. V takovém případě může buď vyrozumět příslušný policejní orgán, který zahájí úkony trestního řízení, nebo může ve věci zahájit úkony trestního řízení sám. V případě kompetenčních sporů je na státním zástupci, aby posoudil, který policejní orgán má být nadále příslušný.\n\nUmožnění sdílené příslušnosti u trestných činů, k jejichž prověřování a vyšetřování je příslušná Vojenská policie, se jeví být velmi žádoucí v případě prověřování, neboť Vojenská policie má v některých případech lepší možnost proniknout do zájmového prostředí a má lepší znalost vojenského prostředí, kromě toho se na základě praktických zkušeností (např. v oblasti daňové kriminality) jeví jako velmi efektivní umožnit vytvoření společného týmu složeného z příslušníků Policie České republiky a Vojenské policie, kteří budou moci při prověřování trestné činnosti úzce spolupracovat a využívat tak plně kvality a možnosti obou útvarů.\n\nPokud však jde o vyšetřování, přestože je příslušníkům Vojenské policie vlastní znalost vojenského prostředí, zvyklostí, struktury a vnitřních předpisů, poznatky z aplikační praxe ukazují, že v určitých případech je nutno upřednostnit znalosti a specializaci útvarů Policie České republiky, neboť po Vojenské policii nelze spravedlivě požadovat, aby při nízkém počtu jí řešených trestních věcí mohla dosáhnout takové míry odbornosti, jako je tomu u útvarů Policie České republiky, které uvedené trestné činy vyšetřují prakticky každodenně.\n\nNavrhuje se proto zakotvit výlučnou příslušnost útvarů Policie České republiky k vyšetřování vybraných hospodářských trestných činů obvykle spojených se zadáváním veřejných zakázek, případně s evropskými dotacemi, které dosud spadaly do příslušnosti Vojenské policie. Vyšetřování této specifické trestné činnosti, zpravidla organizovaného charakteru, mnohdy i mimořádně složitých hospodářských kauz, předpokládá nezbytné odborné znalosti a zkušenosti. Navržená změna navíc přispěje k nezávislejšímu vyšetřování trestných činů, jež jsou typicky spojeny se zadáváním veřejných zakázek v resortu obrany. Trestné činy porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži a pletich při veřejné dražbě se nenavrhuje omezit určitou výši škody nebo prospěchu, neboť u těchto trestných činů je vyčíslení škody poměrně složité a předpokládá větší znalecké dokazování. Pokud má orgán příslušný k vyšetřování být činný i v prověřování, není vhodné příslušnost vázat na toto kritérium, které je zejména v počátečních fázích trestního řízení proměnlivé. Naopak v případě trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie nečiní určení výše škody obtíže, protože se vychází z výše dotace. Dále se do působnosti Policie České republiky svěřuje i vyšetřování korupčních trestných činů a trestných činů spočívajících ve zneužití pravomoci úřední osoby (s omezením výší škody nebo prospěchu), neboť jsou s uvedenými trestnými činy páchány velmi často v souběhu. Pokud jde o jiné související trestné činy, pak v případě, že budou splněny podmínky pro vedení společného řízení, může Policie České republiky začít prověřovat (a následně vyšetřovat) i tuto jinou související trestnou činnost − v případě kompetenčního sporu lze pak věc postoupit k rozhodnutí státnímu zástupci.\n\nDnes útvary Policie České republiky své oprávnění prověřovat uvedené trestné činy v zásadě nevyužívají, neboť k tomu nejsou motivovány. Jiná situace ovšem nastane po přijetí této novely, která jim svěří určitý úsek trestné činnosti dosud vyšetřované Vojenskou policií – pokud budou útvary Policie České republiky výlučně příslušné k jejímu vyšetřování, pak budou mít zájem i na provedení prověřování.\n\nPro srovnání lze uvést, že v roce 2025 byly Vojenskou policií šetřeny 2 trestné činy zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, 3 trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby a 1 trestný čin přijetí úplatku, z ostatních relevantních trestných činů nebyl šetřen žádný. V roce 2024 pak Vojenskou policí nebyl z relevantních trestných činů šetřen žádný. Navržená změna příslušnosti k vyšetřování zákonem vymezených trestných činů by mohla přispět k efektivnějšímu prověřování a vyšetřování těchto trestných činů. Vojenská policie by pak byla příslušná k vyšetřování trestných činů ve zbylé oblasti působnosti, kde je naopak na místě, aby její příslušnost zůstala zachována s ohledem na ochranu specifických vojenských zájmů (zejména trestné činy příslušníků ozbrojených sil, trestné činy namířené proti nim nebo proti vojenským objektům). Lze očekávat, že po zapojení útvarů Policie České republiky počet šetřených trestných činů naroste a dojde k zefektivnění využití znalostí a kapacit jak Vojenské policie, tak i Policie České republiky.\n\n4. Předvedení osoby na za účelem doručení písemnosti (vychází z podnětu soudů a Policie České republiky, přispívá k zefektivnění řízení a tím i k plnění programového prohlášení vlády)\n\nV současné právní úpravě absentují dostatečně efektivní nástroje pro doručení písemnosti, jejíž doručení je potřebné pro řádné provedení trestního řízení a nelze ji doručit z důvodu neznámého místa (faktického) pobytu adresáta. Stávající trestní řád upravuje institut předvedení, který je však primárně určen k zajištění účasti osoby při výslechu. V praxi chybí institut předvedení pouze za účelem zjištění, kde se adresát zdržuje a jaké jsou jeho kontaktní údaje, přičemž je mu zároveň doručena relevantní písemnost. Využití stávající podoby institutu předvedení zejména v případě, že je osoba předváděna před soud, vede k neefektivnímu vynakládání finančních i personálních zdrojů Policie České republiky (eskorty k místně vzdálenému soudu). Současně je takový postup zbytečně invazivní i vůči dotčené osobě.\n\nProto se navrhuje s ohledem na možnost využít pro doručení písemnosti systém elektronického trestního řízení (ETŘ), aby došlo k zakotvení nového institutu předvedení adresáta písemnosti za účelem jejího doručení, který umožní v odůvodněných případech realizovat doručení písemnosti prostřednictvím Policie České republiky (případně po předvedení na nejbližší služebnu Policie České republiky, neposkytne-li adresát potřebnou součinnost). Vytvoření takového institutu je potřebné jednak z pohledu hospodárnějšího využití kapacit Policie České republiky, jednak z hlediska minimalizace zásahů do práva na osobní svobodu osoby, jíž je písemnost doručována, neboť omezení osobní svobody pouze z důvodu potřeby doručení písemnosti má s ohledem na zásadu zdrženlivosti a proporcionalitu takového zásahu z hlediska sledovaného účelu trvat co nejkratší dobu.\n\n5. Využití videokonferencí v trestním řízení a nakládání se zvukovými a obrazovými záznamy (vychází z požadavků Policie České republiky, přispívá k zefektivnění trestního řízení a tím i k plnění programového prohlášení vlády)\n\nPodle ustanovení § 111a tr. ř. upravujícího provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení je vyžadováno, aby totožnost vyslýchané osoby byla ověřena v místě, kde se vyslýchaná osoba v průběhu úkonu nachází. Zároveň je de lege lata nutné, aby zaměstnanec, který totožnost ověřuje, byl výslechu po celou dobu osobně přítomen.\n\nOd doby přijetí právní úpravy provádění výslechu pomocí videokonferenčního zařízení (tj. od r. 2012) přitom došlo k výraznému technickému pokroku, ve světle kterého se stávající úprava jeví jako nedůvodně rigidní, když dnes jsou k dispozici nástroje, které osobě provádějící výslech umožní přesvědčivě ověřit totožnost osoby na dálku, a tím fakticky učinit využití videokonferencí flexibilnějším. Navrhovaná právní úprava také reaguje na poznatky praxe, zejména z doby pandemie onemocnění Covid-19, kdy se ukázalo, že je jiný postup možný, a dnešní proces provádění videokonferenčního výslechu se ukázal jako zbytečně formalizovaný.\n\nNadále zůstávají zachovány podmínky plynoucí z dosavadního § 52a tr. ř. pro provedení úkonu trestního řízení prostřednictvím videokonferenčního zařízení, a sice že takový postup musí být potřebný pro ochranu práv osob, nebo jej vyžaduje bezpečnost nebo jiné závažné důvody. To posuzuje osoba provádějící výslech v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétní osobě a okolnostem, které osobní přítomnost této osoby znesnadňují či znemožňují, jakož i k důvodu, pro který je přítomnost či participace této osoby v trestním řízení vyžadována.\n\nCílem navrhované právní úpravy je upravit podmínky pro provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení tak, aby mohl být vzhledem k vývoji informačních a komunikačních technologií lépe využit potenciál tohoto institutu. Jelikož již nadále nebude vyžadována přítomnost osoby ověřující totožnost vyslýchaného přímo na daném místě, bude provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení klást nižší nároky na personální zajištění, čímž se umožní jeho častější využití a současně dojde také ke snížení nákladů a zrychlení řízení. Navrhované změny rovněž umožní využití možnosti provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení v řadě dalších situací, v nichž by podle dosavadní právní úpravy bylo konání takového výslechu možné jen s obtížemi (za příklad mohou sloužit tzv. POL POINTy využívané ve Středočeském kraji).\n\nDruhou změnou podřazenou pod tento bod je zákonné zakotvení jednotného elektronického úložiště záznamů spravovaného Ministerstvem spravedlnosti, jehož bude možné využít jako prostředku k uchovávání zvukových nebo obrazových záznamů pořízených o úkonu státního zástupce nebo soudu, mj. i záznamu o videokonferenčním výslechu. To umožní přejít na nový systém nahlížení do takovýchto záznamů a pořizování jejich kopií ve smyslu § 65 tr. ř.\n\nZa stávajícího stavu lze takové záznamy přehrát pouze osobně při nahlížení do spisů u soudu (státního zastupitelství) a kopie takových záznamů se „vypalují“ na kompaktní disky (CD), jejichž pořizování je v dnešní době, kdy je tato technologie na ústupu, neekonomické a problematické. Není bez významu, že většina nově vyráběných počítačů dnes již nedisponuje mechanikami pro přehrání takových záznamů, takže tato cesta pořizování kopií záznamů je pro osoby, které tyto kopie žádají, nepraktická. Vzhledem k tomu, že z důvodu bezpečnosti není možné kopie vytvářet přímo na zařízení přinesená osobami s právem nahlížet do spisů (typicky USB flash disk), jeví se navržený způsob jako nejvhodnější a administrativně i časově méně zatěžující než dnešní stav.\n\n6. Využití systému automatického přepisu záznamu (Beey) při soudních jednáních (vychází zčásti z požadavků soudů, přispívá k zefektivnění trestního řízení a tím i k plnění programového prohlášení vlády)\n\nJednotlivé soudní síně jsou postupně vybavovány systémem Beey umožňujícím pořídit nejen zvukový záznam z jednání, ale i jeho automatický přepis. Zvukový záznam se odesílá na servery Ministerstva spravedlnosti, technické zařízení provádí doslovný přepis zvukového záznamu a posílá ho s cca 20vteřinovým zpožděním zpět na počítač v jednací síni. Kvalita automatického přepisu závisí na kvalitě zvuku, tedy záleží na správném užívání mikrofonu uživatelem.\n\nSystém vyhotovuje doslovný přepis zvukového záznamu, ze kterého bude nově nasazený nástroj umělé inteligence vytvářet podle přednastavené šablony zjednodušený přepis záznamu zachycující podstatný obsah úkonu. Předpokládá se, že tento nástroj by mohl být nasazen do konce roku 2026. Šablony budou formátově vypadat jako současný protokol, aby byl přehledný a pro účely soudů využitelný. Šablony budou vytvořeny samostatně pro civilní, trestní i správní soudnictví.\n\nSystém umí prozatím přepis pouze v českém a slovenském jazyce, avšak je výhledově plánována možnost nasazení automatického překládání základních cizích jazyků pomocí nástroje umělé inteligence (angličtina, němčina).\n\nZvukový záznam bude možné přepsat i zpětně a není nutné používat přepis přímo při probíhajícím jednání v soudní síni. MP3 záznamu jednání se nahraje na jednotné elektronické úložiště záznamů, které je spravované Ministerstvem spravedlnosti, systém identifikuje novou nahrávku a pořídí přepis.\n\nVzhledem k tomu, že doslovný přepis zvukového záznamu je zbytečně obsáhlý a nemá dostatečnou kvalitu a zjednodušený přepis je teprve ve fázi testování, navrhuje se v tuto chvíli pouze omezené využití těchto přepisů. Doslovný přepis bude pouhou pomůckou pro protokolující úředníky, nebude nikým kontrolován a ani nebude součástí spisu. Zjednodušený přepis pak bude možné využít namísto stručného záznamu pořizovaného v případě, že nejsou podány opravné prostředky proti soudnímu rozhodnutí – půjde přitom o fakultativní postup, předseda senátu může vždy dát pokyn, že se stručný záznam vyhotoví, i když je zjednodušený přepis pořízen. Zjednodušený přepis bude v tomto případě součástí trestního spisu.\n\nZáznamy ze soudních jednání (a případně i úkonů státního zástupce) budou uchovávány v jednotném elektronickém úložišti záznamů a v trestním spisu bude poznamenáno, kde se záznam nachází. Jednotné elektronické úložiště záznamů je strukturováno (členěno dle kritérií: instituce, letopočet, spisová značka apod.) s cílem umožnit jednoduché dohledání každého jednotlivého záznamu. Systém umožňuje fulltextové vyhledávání v záznamu, tzn. při zadání určitého slova či slovního spojení nalezne konkrétní část jednání a příslušného zvukového záznamu, ve kterém se slova nacházejí.\n\nOprávněným osobám pak bude na vyžádání umožněn dálkový přístup k takovému záznamu za účelem jeho poslechnutí, stažení nebo pořízení kopie. Předpokládá se, že spolu se záznamem bude dostupný i zjednodušený přepis.\n\nNavržená úprava obsahuje řadu dalších dílčích změn reagujících na aktuální problémy praxe nebo nejnovější soudní judikaturu, stručně je lze shrnout následovně (v podrobnostech srov. odůvodnění ve zvláštní části důvodové zprávy):\n\n- Povinnost státního zástupce informovat v řízení před soudem předsedu senátu o nově se objevivším důkazu (vychází z podnětu zástupců advokacie)\n\nVýslovně se navrhuje upravit, že pokud v řízení před soudem státní zástupce zjistí existenci nového důkazu (typicky důkazu, který by mohl svědčit ve prospěch obviněného), informuje o něm předsedu senátu, který, pokud jej sám neprovede, o něm vyrozumí ostatní strany.\n\n- Rozšíření ochrany údajů před zveřejněním i na oznamovatele trestného činu a osobu podávající vysvětlení (vychází z podnětu neziskových organizací)\n\nDnes v přípravném řízení nesmějí orgány činné v trestním řízení v rámci poskytování informací o své činnosti zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti podezřelého, obviněného, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka. Mezi takto chráněné osoby se navrhuje doplnit i osobu podávající vysvětlení a oznamovatele trestného činu.\n\n- Rozšíření práva vyjádřit se k provedenému důkazu na všechny strany (vychází z podnětu zástupců advokacie)\n\nZa účelem posílení kontradiktornosti řízení a možnosti, aby takové vyjádření učinil namísto obviněného jeho obhájce, se navrhuje právo vyjádřit se k provedenému důkazu v řízení před soudem (§ 214 tr. ř.) přiznat všem stranám. Obžalovaný na toto právo musí být zvlášť upozorněn po provedení každého důkazu (nebo jejich souboru).\n\n- Rozšíření možnosti zničit nebezpečné věci již v průběhu trestního řízení také na věci, jejichž držení je v rozporu s jinými právními předpisy a jejichž úschova vyžaduje zvláštní podmínky nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi, anebo jejichž úschova je spojena s nepřiměřenými náklady (vychází z podnětu Generálního ředitelství cel, přispívá k úspoře finančních nákladů státu)\n\nNavrhuje se umožnit zničení věci již v průběhu trestního řízení také u další kategorie věcí, které sice ze své povahy neohrožují přímo bezpečnost lidí nebo majetku, ale jejichž držení je v rozporu s právními předpisy České republiky a jejichž úschova je obtížná nebo nepřiměřeně nákladná. V praxi se jedná např. o skladování velkého množství (mnohdy kumulativně o několik desítek až stovek tun) neoprávněně nezdaněných tabákových výrobků. Navržená úprava šetří peněžní prostředky státu.\n\n- V návaznosti na judikaturu Ústavního soudu změna stanovení počátku běhu lhůty pro podání stížnosti proti usnesení až na okamžik jeho doručení (vychází z podnětu soudů)\n\nNavrhuje se v zákoně zohlednit novou judikaturu Ústavního soudu, podle níž běží lhůta pro podání stížnosti až od doručení rozhodnutí, i když byla osoba přítomna vyhlášení rozhodnutí.\n\n- Učinění výjimky ze zákazu zveřejnění údajů o tom, proti komu se trestní řízení vede, pro údaj o jeho státní příslušnosti\n\nNavrhuje se umožnit, aby orgány činné v trestním řízení mohly v odůvodněných zákonem stanovených případech veřejnost informovat o státní příslušnosti podezřelého nebo obviněného, aby bylo zabráněno šíření zavádějících informací (dezinformací) a veřejným nepokojům.\n\nZhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva\n\nAd 1.\n\nPokud jde o pokyny, které může odvolací soud dát prvoinstančnímu soudu, Ústavní soud konstatoval, že za výhrady stran vnitřní rozpornosti a nelogičnosti hodnocení důkazů nelze skrývat snahu odvolacího soudu rozšířit svůj zákonem vymezený prostor k prosazení svého názoru na postup a závěry soudu prvního stupně, ať už jde o oprávnění ve věci sám meritorně rozhodnout, nebo pouze zrušit rozsudek soudu prvního stupně a vrátit věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu tedy odvolací soud nemůže zrušit rozsudek soudu prvního stupně pouze z toho důvodu, aby prosadil své vlastní hodnocení provedených důkazů (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1922/09 ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 109/11 ze dne 14. 4. 2011 a sp. zn. II. ÚS 3564/12 ze dne 5. 3. 2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 652/2015 ze dne 24. 6. 2015).\n\nVymezení, kam až sahají hranice prostoru, jenž je odvolacímu soudu vymezen k prosazení svého názoru na postup a závěry prvostupňového soudu, učinil Ústavní soud ve výše citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 1365/21.\n\nÚstavní soud také uvedl, že otázka určení limitů pravomoci odvolacího soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu prvního stupně není záležitostí pouze podústavního práva, ale má přesah i do oblasti ústavního práva, konkrétně do ústavně zaručeného práva jednotlivce na spravedlivý proces. Ústavní soud uvedl, že je v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud odvolací soud nad rámec svého zákonného oprávnění, jakož i procesních pravidel pro dokazování, spekulativně mění skutková zjištění nalézacího soudu, aniž by provedl všechny relevantní důkazy, z nichž tato skutková zjištění vyplývají (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3235/15 ze dne 26. 4. 2016).\n\nPokud měl Ústavní soud za to, že odvolací soud nepatřičně zasáhl do skutkových zjištění prvostupňového soudu, již v několika případech neváhal zakročit (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 794/16 ze dne 21. 6. 2016 nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2980/22).\n\nZ předchozí soudní judikatury vybočil nález Ústavního soudu IV. ÚS 2980/22 ze dne 21. 3. 2023, který připustil, že odvolací soud může zavázat prvoinstanční soud k tomu, aby obžalovaného uznal vinným určitým trestným činem v případě, že odvolací soud ve veřejném zasedání o odvolání při zachování všech garancí kontradiktornosti řízení a práva na obhajobu zopakuje důkaz či důkazy, z nichž soud prvního stupně tato skutková zjištění učinil, a změní odpovídající skutková zjištění, přičemž dospěje k závěru, že možnosti dokazování již byly vyčerpány, skutkový stav byl v rozsahu nutném pro rozhodnutí zjištěn bez důvodných pochybností a je na místě vydat takové rozhodnutí, které sám vydat nemůže z důvodu zákonné překážky podle § 259 odst. 5 tr. ř. Jak je uvedeno výše v obecné části důvodové zprávy, praxe některých odvolacích soudů vycházející z uvedeného nálezu není uspokojivá.\n\nNavržená úprava si klade za cíl navázat na předchozí judikaturu Ústavního soudu, neboť předkladatel má za to, že takový významný judikatorní posun by se měl stát cestou plenárního nálezu Ústavního soudu, když je třeba se vypořádat zejména s dopady na zásadu bezprostřednosti a volného hodnocení důkazů, přičemž je primárně věcí zákona upravit, v jakých otázkách je, anebo není nalézací soud vázán názorem odvolacího soudu.\n\nPokud jde o Úmluvu a judikaturu ESLP, z hlediska navržené právní úpravy je významný zejména článek 6 odst. 1 Úmluvy zakotvující právo na spravedlivý proces. Významný je v této věci rozsudek ve věci Tempel proti České republice jednak tím, že uvádí důvody, pro které je možné postupovat podle § 262 tr. ř., a jednak tím, že výslovně zdůrazňuje požadavek na předchozí provedení relevantních důkazů odvolacím soudem, pokud důvodem takového postupu má být opakované dostatečné nevypořádání se s výtkami odvolacího soudu stran skutkových zjištění.\n\nZ pohledu judikatury ESLP ve vztahu k právu na spravedlivý proces je pro rozhodnutí podle § 262 tr. ř. relevantní také požadavek na řádné odůvodnění takového postupu, aby se nejednalo o projev libovůle odvolacího soudu. Při interpretaci článku 6 odst. 1 Úmluvy dospěl ESLP k závěru, že „čl. 6 odst. 1 Úmluvy zavazuje soudy uvést důvody pro svá rozhodnutí, i když toto ustanovení nelze interpretovat tak, že vyžaduje detailní odpověď na každý argument vznesený stranami.“ (srov. např. rozsudek ve věci Ruiz Torija proti Španělsku ze dne 9. 12. 1994, č. 18390/91 nebo rozsudek ve věci Van De Hurk proti Nizozemsku ze dne 19. 4. 1994, č. 16034/90). V rozsudku ve věci Boldea proti Rumunsku ze dne 15. 2. 2007, č. 19997/02, ESLP konstatoval, že „z rozhodnutí musí jednoznačně vyplývat, že hlavní otázky posuzovaného případu byly náležitě posouzeny.“ Tomuto požadavku odpovídají nároky kladené na odůvodnění rozsudku a usnesení podle § 125 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř.\n\nPokud jde o úpravu řízení o odvolání a mimořádných opravných prostředcích, z pohledu ústavních předpisů je relevantní zejména právo na zákonného soudce ve smyslu článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článek 2 odst. 3 Ústavy, resp. článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že státní moc je možno uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, přirozeně při respektu k principu proporcionality plynoucímu z požadavku právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Pokud se tak neděje, představuje jednání či akt státní moci svévoli.\n\nV souvislosti s ústavně zaručeným právem na zákonného soudce se Ústavní soud zabýval postupy odvolacích soudů v trestním řízení podle § 262 tr. ř. poměrně často, v současnosti tedy již existuje poměrně bohatá judikatura Ústavního soudu k této otázce3. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 1222/20 ze dne 30. 6. 2020 se Ústavní soud zabýval návrhem na zrušení tohoto ustanovení.\n\nVe své rozhodovací činnosti Ústavní soud zdůraznil, že postup podle § 262 tr. ř. je zcela výjimečný a že má jasně dané ústavněprávní mantinely (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 90/95 ze dne 7. 12. 1995, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 112/98 ze dne 14. 7. 1998). Ústavní soud vyzdvihl zejména nutnost, aby byla rozhodnutí odvolacích soudů náležitě odůvodněna. Musí tak obsahovat konkrétní výhrady vůči rozhodnutí soudu prvního stupně (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4091/18 ze dne 5. 2. 2019).\n\nÚstavní soud akceptuje, že ústavní právo na zákonného soudce se neuplatňuje absolutně v tom smyslu, že by za všech okolností bylo nutné trvat na projednání věci soudcem, resp. soudem určeným podle zákonných pravidel upravujících způsob ustavení senátu či samosoudce, který bude ve věci rozhodovat, zaručujících stabilitu obsazení soudu a zamezujících jeho svévolným změnám, pokud by to znamenalo porušení či pravděpodobné porušení jiných významných zásad spravedlivého procesu (zejména zásady nestrannosti a nezávislosti soudce), nebo pokud by to zpochybňovalo celkovou zákonnost řízení a objektivitu meritorního rozhodnutí. Pokud jde o důvody, pro které lze ústavně konformně využít postup podle § 262 tr. ř., základním kritériem pro posouzení jejich existence je zejména to, zda u dosavadního senátu (resp. samosoudce) lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v § 2 tr. ř., a vyloučit jakékoli pochybnosti o nestrannosti soudu jako principu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny.\n\nVe svém nálezu sp. zn. II. ÚS 3564/12 ze dne 5. 3. 2013 Ústavní soud stanovil, že postup odvolacího soudu podle § 262 tr. ř. je možné považovat za ústavně konformní pouze tehdy, jestliže je tento krok odůvodněn vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. S ohledem na okolnosti se může jednat např. i o opakované nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu.\n\nÚstavní soud ve své judikatuře rovněž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na usnesení sp. zn. 11 Tdo 652/2015 ze dne 24. 6. 2015, v němž Nejvyšší soud uvedl, že použití výjimky zakotvené v citovaném ustanovení „je nutno posuzovat i s ohledem na ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř., dle něhož odvolací soud nemůže sám uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn. Použití ustanovení § 262 věta první tr. ř. […] je možností, jak ukončit opakovanou výměnu názorů mezi soudy prvního a druhého stupně a snahou vyhnout se tak bezúčelnému protahování trestního řízení. Použití citovaného ustanovení musí být motivováno snahou zajistit všechny roviny práva na spravedlivý proces, nikoliv snahou o jejich eliminaci.“\n\nÚstavní soud dále rozvedl své úvahy ohledně podmínek aplikace předmětného ustanovení tak, že je nezbytné, aby v takovémto případě zrušující rozhodnutí odvolacího soudu vždy obsahovalo konkrétní výhrady k rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 14. 7. 1998 sp. zn. I. ÚS 112/98).\n\n3 Srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 90/95 ze dne 7. 12. 1995, sp. zn. I. ÚS 49/06 ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 1922/09 ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 109/11 ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2317/11 ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 3564/12 ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 794/16 ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 1837/16 ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 564/17 ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 4091/18 ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1222/20 ze dne 30. 6. 2020 a další.\n\nRekapitulaci ústavněprávních podmínek pro použití § 262 tr. ř. ze strany odvolacích soudů obsahuje nález pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 27. 7. 2021.\n\nV návaznosti na uvedenou judikaturu se navrhuje zdůraznit, že postup podle § 262 tr. ř. může být použit jen z důležitých důvodů. Tyto důvody pak dostatečně vymezuje již stávající soudní judikatura. Navržená úprava je s výše uvedenou judikaturou v souladu, zároveň zdůrazňuje, že v případě změny celého soudu musí takový postup odůvodnit povaha důležitého důvodu (tj. podjatost celého soudu).\n\nPokud jde o jiné mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, lze zmínit zejména článek 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zaručující právo na spravedlivý proces.\n\nPředpisy Evropské unie danou problematiku specificky neupravují, v obecné rovině zakotvuje právo na spravedlivý proces článek 47 Listiny základních práv Evropské unie. Zmínit lze také rozsudek SDEU ve věci C -748/24, Kotaňák, který se sice procesně týkal jiné situace, je však otázka, zda by se některé v něm uvedené postuláty neuplatnily i na postup odvolacích soudů, pokud soud prvního stupně zavazují k tomu, že mají obviněného uznat vinným, na základě vlastních skutkových zjištění.\n\nAd 2.\n\nZ hlediska ochrany důvěrnosti komunikace je relevantní zejména článek 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nedotknutelnost soukromí), článek 13 Listiny základních práv a svobod chránící listovní tajemství listin a jiných zpráv přenášených nebo uchovávaných v soukromí a článek 36 zaručující právo na soudní ochranu. Z pohledu Úmluvy pak jde zejména o článek 6, 8 a 13.\n\nNavržená úprava tyto články respektuje a je s nimi v souladu, neboť posiluje princip důvěrnosti komunikace mezi obviněným a jeho obhájcem (podezřelým a jeho advokátem).\n\nÚstavní soud se otázce důvěrnosti při výkonu advokacie věnoval např. ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 3533/18, v němž uvedl, že povinnost mlčenlivosti je základním předpokladem pro poskytování právní pomoci a tím i nezbytnou podmínkou fungování demokratické společnosti. Advokáti totiž v demokratické společnosti vykonávají zásadní úlohu, obhajobu stran sporu v soudním řízení, kterou by nebyli schopni zajistit, pokud by nemohli zaručit důvěrnost výměny informací (srov. rozsudek ESLP ve věci Michaud proti Francii ze dne 6. 12. 2012, č. stížnosti 12323/11). Výkon profese advokáta totiž vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 799/15 ze dne 9. 7. 2015). Nejedná se proto o výsadu advokáta, která by měla založit jeho vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, nýbrž jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu. V tomto smyslu také profesionální tajemství a jeho dodržování advokátem požívá příslušné ochrany. Svým významem je tedy advokátní mlčenlivost součástí práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. 3. 2014).\n\nNejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1849/2024, body 62–63, podotkl, že vytříděná komunikace by se neměla zakládat přímo do spisu, na místě je vytvořit přílohu uchovávanou zvlášť (mimo spis) a do spisu učinit jen záznam o tom, že tak soud učinil a kde je příloha uložena, což vyloučí přístup k těmto datům při nahlížení do spisů, ale v případě potřeby či sporu umožní zpětné přezkoumání. Po pravomocném skončení řízení by mělo dojít ke zničení materiálu za současného pořízení záznamu.\n\nZ hlediska judikatury ESLP je významný rozsudek ve věci Černý a ostatní proti České republice (č. 37514/20 a další), kterým bylo shledáno porušení článku 6 odst. 1 a článků 8 a 13\n\nÚmluvy a který navržená úprava v některých aspektech provádí do oblasti trestního práva. Ve vztahu k nakládání s chráněnou důvěrnou komunikací je významný rozsudek ve věci Matanovič proti Chorvatsku, č. 2742/12, podle něhož je třeba obhajobě umožnit přístup k materiálům získaným orgány činnými v trestním řízení, pokud se domáhá jejich přezkoumání za účelem případného použití ve prospěch obhajoby.\n\nV rozsudku Särgava proti Estonsku, č. 698/19, ESLP vyslovil, že nedostatečné procesní záruky k ochraně důvěrných údajů, které byly zajištěny při zabavení a následném zkoumání notebooku a mobilního telefonu advokáta, představují porušení článku 8 Úmluvy.\n\nV rozsudku Michaud proti Francii, č. 12323/11, ESLP připomněl, že článek 8 Úmluvy zaručuje mj. každému právo na respektování korespondence a chrání důvěrnost všech výměn informací, kterých se jednotlivci účastní za účelem komunikace. Povinnost advokáta předložit ústřednímu orgánu informace shromážděné v rámci výměny informací s jejich klienty tedy představuje zásah do jejich práva na respektování korespondence. Představuje také zásah do jejich práva na respektování soukromého života, do kterého náleží jak činnosti profesionální, tak obchodní povahy. Soud dále připomněl, že článek 8 Úmluvy poskytuje zesílenou ochranu výměny informací mezi advokáty a jejich klienty. Advokáti totiž v demokratické společnosti vykonávají zásadní úlohu, obhajobu stran sporu v soudním řízení, kterou by nebyli schopni zajistit, pokud by nemohli zaručit důvěrnost výměny informací. Na této důvěře mezi advokátem a jeho klientem závisí mj. i naplnění práva na spravedlivý proces a zejména právo obviněného neobviňovat sebe sama. Tato zásada důvěrnosti nicméně není nedotknutelná. V projednávané věci je ji třeba poměřit důležitostí boje proti praní špinavých peněz.\n\nPokud jde o vztah k právním předpisům Evropské unie, návrhu se dotýkají zejména článek 7 a 47 Listiny základních práv Evropské unie. Podle článku 7 má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. Ochrana důvěrnosti informací mezi advokátem a klientem spadá pod tuto kategorii práv, přičemž jde o její kvalifikovanou podobu opírající se o právo na právní pomoc a právo na účinnou právní ochranu podle článku 47. Dle článku 47 odst. 1 Úmluvy má každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, právo na účinné prostředky nápravy před soudem za podmínek stanovených tímto článkem. Tomu odpovídá právo obviněného (podezřelého) na ochranu důvěrnosti informací podle § 35a tr. ř., včetně ochrany soudní, která se nově přiznává v § 35b tr. ř. ve spojení s § 146a odst. 2 tr. ř.\n\nPodle článku 47 odst. 2 Úmluvy musí být každému umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován, přičemž z práva na právní pomoc plyne i nezbytnost důvěrnosti informací tvořících obsah komunikace mezi advokátem a klientem.\n\nNa úrovni sekundárního práva Evropské unie se návrhu dotýká článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. 10. 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody. Podle citovaného ustanovení členské státy respektují důvěrnost komunikace mezi podezřelými nebo obviněnými osobami a jejich obhájcem v rámci výkonu práva na přístup k obhájci stanoveného podle této směrnice. Tato komunikace zahrnuje schůzky, korespondenci, telefonické hovory a jiné formy komunikace, které jsou přípustné podle vnitrostátního práva. Tomu odpovídá zejména stávající § 35a tr. ř., který takovou ochranu zakotvuje, navržený § 35b tr. ř. pak konkrétně provádí způsob, jakým je ochrana poskytována.\n\nPokud jde o jiné mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, lze zmínit zejména článek 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zaručující právo na spravedlivý proces. Významná je rovněž Úmluva Rady Evropy o ochraně profese advokáta, podepsaná Českou republikou dne 14. 11. 2025, která v článku 6 chrání důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem.\n\nLze uzavřít, že navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s Úmluvou a relevantní judikaturou ESLP, jakož i s předpisy Evropské unie a ostatními mezinárodními smlouvami.\n\nAd 3.\n\nPokud jde o prověřování a vyšetřování trestných činů, je třeba dbát na jejich nezávislost a nestrannost. Požadavek na nestrannost a nezávislost vyšetřování trestných činů požaduje ESLP zejména v souvislosti s právem na účinné vyšetřování, které se primárně vztahuje k jiným trestným činům, než kterých se týká navržená právní úprava. K právu na účinné vyšetřování v oblasti majetkové trestné činnosti se vyjádřil Ústavní soud např. v nálezu 1958/23 ze dne 10. 4. 2024, když uvedl, že „z práva na ochranu vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyplývá u závažných zásahů do majetkových práv kriminální povahy povinnost státu vést účinné trestní vyšetřování… Stát proto podle ESLP poruší své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze u vad a pochybení extrémní povahy (srov. rozsudek ze dne 14. 10. 2008 ve věci Blumberga proti Lotyšsku č. 70930/01; dále viz rozsudky ze dne 12. 12. 2013 ve věci Zagrebačka banka d.d. proti Chorvatsku č. 39544/05, ze dne 25. 2. 2020 ve věci Abukauskai proti Litvě, č. 72065/17, a ze dne 19. 1. 2023 ve věci Korotyuk proti Ukrajině č. 74663/17)“. Jde tedy o závažné zásahy do majetkových práv např. typu žhářských útoků aj. a toto právo se tedy typicky u trestné činnosti, o kterou jde, neuplatní.\n\nPokud jde o předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy, této otázce se specificky nevěnují.\n\nAd 4.\n\nNavrhovaná úprava předvedení adresáta písemnosti za účelem jejího doručení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, i předpisy Evropské unie. Tato úprava je spojena se zásahem do práva na osobní svobodu ve smyslu článku 8 Listiny základních práv a svobod, článku 5 Úmluvy, čl. 9 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článku 6 Listiny základních práv EU.\n\nZ těchto dokumentů mj. vyplývá, že každé zbavení, resp. omezení osobní svobody musí být provedeno pouze ze zákonných důvodů a zákonným způsobem. Současně musí spadat pod případ, které taxativně vyjmenovává článek 5 Úmluvy.\n\nNavrhovaná úprava požadavky zmíněných lidskoprávních dokumentů respektuje, když umožňuje předvedení adresáta písemnosti pouze jako krajní prostředek pro případ, kdy adresát neposkytnutím součinnosti brání naplnění účelu trestního řízení a jeho řádnému provedení. Návrh současně omezení osobní svobody omezuje na dobu nezbytnou pro naplnění sledovaného účelu, tedy pouze na dobu nutnou k doručení písemnosti a zjištění údajů potřebných pro další vedení trestního řízení. Jelikož je doručení písemnosti a zjištění údajů o pobytu adresáta písemnosti v těchto případech nezbytné pro řádné provedení trestního řízení a naplnění jeho účelu, jeví se tento krátkodobý zásah do práva na osobní svobodu jako proporcionální sledovanému účelu.\n\nESLP při posuzování, zda se jedná o zbavení osobní svobody ve smyslu článku 5 Úmluvy, hodnotí zejména druh, délku, účinky a způsoby výkonu předmětného opatření (srov. např. rozsudek ze dne 11. 10. 2016, Kasparov proti Rusku, č. 53659/07; rozsudek ze dne 5. 4. 2016, Cazan proti Rumunsku, č. 30050/12; rozsudek ze dne 24. 6. 2008, Foka proti Turecku, č. 28940/95; rozsudek velkého senátu ze dne 23. 2. 2012, Creangă proti Rumunsku, č. 29226/03). Předvedení adresáta písemnosti pro tento účel zřejmě spadá pod „zbavení osobní svobody“ ve smyslu článku 5 Úmluvy, byť by záleželo, jak by soud hodnotil jednotlivá kritéria. Takové omezení osobní svobody je v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy (k tomu srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. 47244/99, Novotka proti Slovensku, který se týkal předvedení na policejní služebnu za účelem ověření totožnosti, a kdy byl stěžovatel dokonce omezen asi na hodinu v cele – soud tento zásah shledal za souladný s článkem 5 Úmluvy).\n\nVyužití institutu předvedení v případech opakovaného neúspěšného doručování určitých písemností aproboval i Ústavní soud v nálezu sp. IV. ÚS 1507/21 ze dne 24. 8. 2021, přičemž uvedl, že v takovém případě „nemusí jít o předvedení na předem určený den a čas, ale může být provedeno v podstatě kdykoli, jakmile bude policií zastižen na jím uvedených adresách nebo kdekoli jinde.“\n\nS ohledem na výše uvedené se navrhuje upravit postup, který zajišťuje co nejmenší zásah do práv adresáta písemnosti a současně umožňuje dosažení úspěšného provedení trestního řízení.\n\nPokud jde o předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy, této otázce se specificky nevěnují.\n\nAd 5.\n\nPokud jde o využívání videokonference v trestním řízení, ESLP se videokonferencemi zabývá ve vztahu k obviněnému z hlediska dodržení záruk práva na spravedlivý proces, zejména z hlediska respektování práv obhajoby. Podle judikatury ESLP není účast obviněného na jednání soudu prostřednictvím videokonference sama o sobě v rozporu s Úmluvou, nicméně vždy je třeba zkoumat, zda použití tohoto prostředku v konkrétním případě sleduje nějaký legitimní cíl a zda je způsob jeho provedení slučitelný s požadavky na respektování práv obhajoby, jak jsou zakotvena v článku 6 Úmluvy (srov. např. rozsudek ze dne 5. 10. 2006 ve věci Marcello Viola proti Itálii, rozhodnutí ze dne 8. 1. 2008 o přípustnosti stížnosti ve věci Condé Nast Publications LTD a Carter proti Velké Británii nebo rozsudek ze dne 26. 6. 2008 ve věci Shulepov proti Rusku). Za takový legitimní cíl je považována např. ochrana veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku a předcházení páchání jiných trestných činů nebo zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Tomu odpovídá stávající § 52a tr. ř.\n\nVyužívání videokonferencí je významné také z hlediska zajištění šetrného zacházení s oběťmi trestné činnosti, zejména se zvlášť zranitelnými. Provedení výslechu prostřednictvím videokonference umožňuje provést výslech oběti bez nutnosti její fyzické přítomnosti v soudní síni a bez přímého kontaktu s obviněným, čímž se snižuje riziko její sekundární viktimizace, zastrašování či psychické zátěže.\n\nMožnost využívat videokonferenci v trestním řízení v přeshraničních případech vyplývá pro členské státy EU z článku 10 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii ze dne 29. 5. 2000 (u nás byla vyhlášena ve Sbírce zákonů formou sdělení MZV č. 55/2006 Sb.) a z Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 8. 11. 2001, který obsahuje téměř shodná ustanovení jako citovaná úmluva.\n\nMožnost výslechu prostřednictvím videokonferencí upravuje také např. Dodatková úmluva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a USA, vyhlášená pod č. 7/2010 Sb. m. s.\n\nExistující mezinárodní smlouvy se netýkají používání videokonferencí ve vnitrostátních případech, ale upravují tuto problematiku výlučně ve vztahu k přeshraniční justiční spolupráci.\n\nStejně tak pokud jde o předpisy Evropské unie, užívání videokonferencí upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844 ze dne 13. 12. 2023 o digitalizaci justiční spolupráce a přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních občanských, obchodních a trestních věcech a o změně některých aktů pouze pro oblast přeshraniční justiční spolupráce.\n\nPodle čl. 17 směrnice 2012/29/EU mají členské státy povinnost přijímat opatření ke zmírnění obtíží obětí, které mají bydliště v jiném členském státě, zejména prostřednictvím využívání videokonferencí při jejich výslechu. Videokonference tak představují klíčový nástroj pro zajištění efektivního přístupu obětí k trestnímu řízení v přeshraničních případech.\n\nAd 6.\n\nOtázkou protokolace a rozporu se zvukovým záznamem v trestním řízení se Ústavní soud zabýval zejména z pohledu ústavně garantovaného základního práva na spravedlivý proces (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jehož podstatnou součástí je právo na obhajobu (článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).\n\nV nálezu IV. ÚS 388/06 ze dne 17. 4. 2007 Ústavní soud uvedl, že pokud není obžalovanému či jeho obhájci na základě žádosti soudem umožněno zkonfrontovat zvukový záznam s jeho přepisem v protokolu, ať již tím, že je mu umožněn poslech záznamu, nebo tím, že mu je poskytnuta jeho kopie, je obhajobě znemožněno vznést proti protokolaci konkrétní námitky či kvalifikovaně brojit proti výpovědím osob vypovídajících během hlavního líčení, čehož důsledkem je porušení ústavně garantovaného základního práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jehož podstatnou součástí je právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).\n\nV nálezu III. ÚS 348/21 ze dne 9. 6. 2021 Ústavní soud konstatoval, že v každé věci, v níž je uplatněna rozhodovací pravomoc obecných soudů, musí být zajištěn soulad mezi pořízeným audiozáznamem jednání (veřejného zasedání) soudu, v jehož průběhu dochází k vyhlášení rozhodnutí, písemným protokolem z tohoto jednání (veřejného zasedání), jakož i písemným vyhotovením samotného rozhodnutí tohoto soudu. Vyskytne-li se rozpor mezi písemným vyhotovením protokolu o úkonu a zvukovým záznamem, je třeba vycházet ze zvukového záznamu.\n\nV nálezu III. ÚS 4071/17 ze dne 31. 7. 2018 Ústavní soud uvedl, že pokud obecný soud odmítne provedení důkazu zvukovým záznamem z porady senátu soudu a nepřekračuje-li přitom jeho provedení přijatelnou míru kontextuálního zásahu do základního práva na ochranu soukromí, je takový postup v rozporu se základními právy účastníka řízení dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\nZ judikatury Ústavního soudu tedy vyplývá, že v případě rozporu mezi písemným protokolem o úkonu a zvukovým záznamem je třeba vycházet ze zvukového záznamu a že zvukový záznam je rozhodným důkazem. Navržená úprava tuto judikaturu respektuje.\n\nPokud jde o judikaturu ESLP, předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy, této otázce se podrobněji nevěnují.\n\n## Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty\n\nV souvislosti se zakotvením výlučné příslušnosti útvarů Policie České republiky k vyšetřování vybraných trestných činů spadajících do působnosti Vojenské policie a s posílením jejich prověřovací činnosti v této oblasti je zapotřebí posílit personální kapacity policejních útvarů řešících závažnější a složitější typy případů, konkrétně zejména Národní centrály proti organizovanému zločinu, Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě [pro případ, že by byl spáchán trestný čin porušení mezinárodních sankcí podle § 410 tr. zák. ve spojení s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zák., nebo by se jednalo o nedovolené obchodování se zbraněmi, výbušninami, vojenským materiálem, zbožím a technologiemi dvojího užití, chemickými, biologickými, radioaktivními a ostatními vysoce nebezpečnými látkami ve spojení s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zák., neboť i v této oblasti je dána příslušnost NCTEKK] a krajských ředitelství Policie České republiky.\n\nOdhad počtu služebních míst, které bude zapotřebí vytvořit na pokrytí nových úkolů Policie České republiky, a souvisejících finančních nákladů, je uveden níže. Náklady na platy a související náklady takto nově vytvořených míst lze odhadovat v prvním roce na 71,3 mil. Kč a v následujících letech na 62,7 mil. Kč. V jejich výši nejsou zohledněny prostředky na odměny podle § 123, resp. § 49 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a rovněž není zohledněno předpokládané navýšení nástupního služebního příjmu příslušníků Policie České republiky na 50 000 Kč podle programového prohlášení vlády.\n\nFinanční požadavky související s vytvořením nových služebních míst u Policie České republiky:\n\n1. rok\n\n## NCOZ SKPV\n\n## NCTEKK SKPV\n\n## KŘP SKPV\n\n## Celkem\n\nCelkový počet SSM\n\nSlužební místo rada vedoucí 9.TT rada - 9.TT vrchní komisař 8.TT rada - 9.TT vrchní komisař 8.TT vrchní komisař 8.TT\n\nPočet SSM\n\n## Výdaje celkem\n\n3 275 394 26 190 896 16 285 129 1 540 641 1 480 466 22 522 788 71 295 314\n\nTarif 51 360 51 360 47 640 51 360 47 640 47 640\n\nZvláštní 9 000 9 000 9 000 9 000 9 000 9 000\n\nVedení 6 000\n\nOsobní 9 500 9 500 9 500 9 500 9 500 5 000\n\nStabilizační 5 600 5 600 5 600 5 600 5 600 5 600\n\nSlužební příjmy celkem 1 955 040 15 393 840 9 469 680 905 520 860 880 12 910 080 41 495 040\n\nPojistné 660 804 5 203 118 3 200 752 306 066 290 977 4 363 607 14 025 324\n\nFKSP 19 550 153 938 94 697 9 055 8 609 129 101 414 950\n\nOBV - náborový příspěvek 300 000 2 550 000 1 650 000 150 000 150 000 2 400 000 7 200 000\n\nOBV - vybavení 340 000 2 890 000 1 870 000 170 000 170 000 2 720 000 8 160 000\n\n2. rok a další\n\n## NCOZ SKPV\n\n## NCTEKK SKPV\n\n## KŘP SKPV\n\n## Celkem\n\n## Výdaje celkem\n\n2 915 394 23 130 896 14 305 129 1 360 641 1 300 466 19 642 788 62 655 314\n\nTarif 51 360 51 360 47 640 51 360 47 640 47 640\n\nZvláštní 9 000 9 000 9 000 9 000 9 000 9 000\n\nVedení 6 000\n\nOsobní 9 500 9 500 9 500 9 500 9 500 5 000\n\nStabilizační 5 600 5 600 5 600 5 600 5 600 5 600\n\nSlužební příjmy celkem 1 955 040 15 393 840 9 469 680 905 520 860 880 12 910 080 41 495 040\n\nPojistné 660 804 5 203 118 3 200 752 306 066 290 977 4 363 607 14 025 324\n\nFKSP 19 550 153 938 94 697 9 055 8 609 129 101 414 950\n\nOBV - náborový příspěvek\n\nOBV - vybavení 280 000 2 380 000 1 540 000 140 000 140 000 2 240 000 6 720 000\n\n## Roční výdaje v prvním roce\n\n71 295 314\n\n## Roční výdaje v následujících letech\n\n62 655 314\n\nFinanční výdaje spojené s touto změnou budou pokryty přesunem odpovídajících peněžních prostředků z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany do rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra a nebude tedy požadováno navýšení rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra ze státního rozpočtu.\n\nNavrhovaná úprava zavádějící institut předvedení adresáta písemnosti za účelem jejího doručení má pozitivní dopady na státní rozpočet, a to zejména z důvodu očekávaného snížení nákladů Policie České republiky na eskorty osob k soudům realizované primárně za účelem doručení písemnosti. Úprava současně přispívá k hospodárnějšímu průběhu trestního řízení tím, že umožňuje doručení písemnosti bezodkladně po vypátrání osoby (případně po jejím předvedení na Policii České republiky) bez nutnosti provedení eskorty k soudu v řízení před soudem.\n\nNejvíce finančně a personálně zatěžující jsou pro Policii České republiky tzv. dálkové eskorty (tj. eskorty k soudům vzdáleným 100 km a více). Podle kvalifikovaných odhadů Policejního prezidia vyžaduje jedna eskorta k soudu vzdálenému 100 km (tzn. celková vzdálenost eskorty činí 200 km) přibližně 15 člověkohodin, neboť průměrně trvá okolo 5 hodin a zpravidla ji provádějí 3 policisté. Při započtení nákladů na pohonné hmoty lze celkové odhadované náklady na jednu dálkovou eskortu vyčíslit na 6 635 Kč. Počet dálkových eskort v roce 2025 je Policejním prezidiem odhadován na téměř 900, což představuje celkové odhadované výdaje ve výši přibližně 6 mil. Kč ročně. Lze přitom předpokládat, že skutečný počet dálkových eskort, a tedy i náklady na ně vynakládané, budou oproti odhadům podstatně vyšší.\n\nAčkoli navrhovaná úprava nepovede k eliminaci všech dálkových eskort, neboť jsou prováděny i z jiných procesních důvodů, než je doručení písemnosti (typicky účast na úkonech trestního řízení), i přes to lze očekávat významnou úsporu především v oblasti personálních zdrojů Policie České republiky, neboť doručení písemnosti prostřednictvím Policie České republiky je ve srovnání s dálkovou eskortou výrazně méně zatěžující. Pokud je písemnost doručována na policejní služebně, provádí tento úkon pouze jeden policista, přičemž čas potřebný na jeho provedení lze odhadnout nejdéle na 1 hodinu. Oproti dálkové eskortě tak může v relevantních případech dojít k úspoře nejméně 14 člověkohodin na jeden případ. Současně se tímto postupem šetří prostředky soudů, neboť odpadá nutnost vynakládat prostředky na opakované pokusy o doručení písemnosti.\n\nLze předpokládat, že navrhovaná úprava přispěje ke snížení zátěže soudů a zejména Policie České republiky a k hospodárnějšímu využití jejich personálních a finančních kapacit.\n\nJednotné elektronické úložiště záznamů, které je spravováno Ministerstvem spravedlnosti a které mimo jiné umožní uchování některých zvukových nebo obrazových záznamů o úkonu v trestním řízení, již bylo pořízeno, a nepředstavuje tak nutnost vynaložení dalších výdajů.\n\nNavržená právní úprava si vyžádá dílčí změny informačních systémů užívaných v resortu justice a policejních informačních systémů. Úprava informačních systémů si vyžádá finanční náklady řádově ve výši cca desítek tisíc Kč. Tyto zvýšené finanční náklady spojené s navrženou právní úpravou budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů rozpočtových kapitol Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra bez navyšujících požadavků na státní rozpočet.\n\nNavržená úprava není spojena s dopady na jiné veřejné rozpočty.\n\nPředpokládaný dopad na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a dopadů na ochranu práv dětí\n\nNavržená právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí v České republice, nemá zvláštní sociální dopady ani dopady na specifické skupiny obyvatel.\n\n## Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen\n\nNavržená právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky.\n\nNavržená právní úprava neupravuje vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona (tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru). Lze proto konstatovat, že právní úprava obsažená v návrhu zákona nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace.\n\n## Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů\n\nProblematiky ochrany soukromí a osobních údajů se dotýkají změny ve vztahu k institutu nahlížení do trestních spisů ve formě dálkového zprostředkování přístupu ke zvukovým a obrazovým záznamům a ověření totožnosti osoby vyslýchané prostřednictvím videokonference a dále změny týkající se možnosti zveřejnit informaci o státní příslušnosti toho, proti komu se vede trestní řízení.\n\nMožnost pořizování zvukových a obrazových záznamů k zachycení úkonů orgánů činných v trestním řízení byla do trestního řádu včleněna zákonem č. 265/2001 Sb., tedy před více než dvaceti lety. V souvislosti s nesporným technickým pokrokem, jakož i moderními trendy digitalizace, zpracování jednotlivých agend a úkonů trestního řízení se v posledních letech jednoznačně tenduje k převaze elektronických nástrojů nad analogovými, a to i na základě oprávněných požadavků procesních stran.\n\nZásadní navrhovanou změnou je úprava režimu zpřístupňování zvukových nebo obrazových záznamů pořízených soudem nebo státním zástupcem uložených na nově zřizovaném jednotném elektronickém úložišti záznamů pod programovou správou Ministerstva spravedlnosti. Zřízením elektronického úložiště odpadne nutnost uchovávat uvedené záznamy spolu se spisem, případně separátně, což dosud neslo riziko možné ztráty či dočasné nedostupnosti [elektronické úložiště bude nepřetržitě přístupné a riziko ztráty (poškození souboru) bude zanedbatelné]; současně s tím odpadne v této době již technicky překonané poskytování kopií oprávněným osobám na různých typech nosičů spojené s různými bezpečnostními riziky.\n\nPrávní důvod pro uvedený způsob zpracování nadále definuje hlava III. zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů – tedy zpracování osobních údajů, které je nezbytné pro plnění úkolu a výkon veřejné moci spravujícího orgánu stanovených jinými zákony za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech – in concreto naplnění práva na přístup k soudnímu spisu a všem podkladům trestního řízení (v tomto případě k databázi zvukových nebo obrazových záznamů pořízených soudem nebo státním zástupcem v rámci trestního řízení).\n\nNavrhovaná úprava nemění rozsah zpracovávaných osobních údajů, ani okruh oprávněných osob. Mění však technické podmínky zpracování – zejména způsob uložení a zpřístupnění záznamů – tyto změny jsou zohledněny v následujícím posouzení technických a organizačních opatření.\n\nUvedeným návrhem se rozsah zpracovávaných osobních údajů nemění; osoby oprávněné nahlížet do spisů mají v zásadě právo seznámit se se všemi informacemi relevantními pro dané řízení v rámci zákonných limitů stanovených v § 65 tr. ř., což nová úprava nijak nemodifikuje. Obdobně také není měněn ani okruh osob oprávněných do spisů nahlížet.\n\nZ pohledu nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k účelu zpracování osobních údajů se do navrhované úpravy promítá nezbytnost reflexe požadavku digitalizace, zjednodušení přístupu oprávněných osob k podkladům pro vedení trestního řízení distanční formou a současně též zvýšení ochrany uchovávaných informací prostřednictvím centrálně spravovaného a kontrolovaného elektronického úložiště. Ve srovnání s dosavadním stavem se jednoznačně jedná o řešení žádoucí a tedy nezbytné; s ohledem na neměnnost rozsahu zpracování též o řešení přiměřené.\n\nČasově omezený přístup ke konkrétnímu zvukovému nebo obrazovému záznamu bude vázán na autentizaci žadatele a ověření jeho oprávnění ke zpřístupnění záznamu vzhledem k jeho poměru k věci. V rámci komunikace advokátů se zpravidla bude uvedený děj realizovat prostřednictvím datové schránky. V rámci ostatních osob přichází v úvahu též komunikace prostřednictvím elektronické pošty, jejíž adresu sdělí osobně při prvním úkonu před orgánem činným v trestním řízení. Legitimním prostředkem se jeví též následná elektronická žádost opatřená kvalifikovaným elektronickým podpisem. V ostatních případech je nezbytné prověřit, zdali žadatel a jím uváděná elektronická adresa k zaslání odkazu na záznam odpovídá osobě oprávněné k tomuto úkonu a její elektronické adrese. Nastavení přístupu k záznamům na elektronickém úložišti bude vylučovat přístup ke kterémukoliv jinému záznamu s postavením žadatele nesouvisejícím. Současně budou vedeny záznamy (logy) o realizovaných přístupech.\n\nSoučástí přístupu k záznamům na elektronickém úložišti bude též notifikace zdůrazňující možné zákonné postihy v linii přestupkového či trestního práva v oblasti ochrany soukromí a osobních údajů v případě neoprávněného zpřístupnění kopie s narušením práv a svobod třetích osob.\n\nDoba uchování záznamů na úložišti bude korespondovat se skartačním režimem spisů a dokumentů jednotlivých agend (rejstříků) v souladu s Instrukcí Ministerstva spravedlnosti č.7/2022 ze dne 7. 9. 2022, č. j. 30/2022-OSKJ-MET, kterou se vydává skartační řád pro okresní, krajské a vrchní soudy.\n\nRiskantnost předmětného navrhovaného zpracování se oproti stávajícímu poskytování záznamů z úkonů trestního řízení umenšuje tím, že v rámci soudů a státních zastupitelství budou uvedené záznamy centralizovaně shromážděny na kontrolovaném elektronickém úložišti, tedy je eliminována možnost ztráty či dočasné nedostupnosti nosičů dat držených jednotlivými organizačními složkami.\n\nTechnická rizika spojená se zavedením plošného úložiště jsou řešena v rámci nastavení pravidel kybernetické bezpečnosti, především postupy a metodikou podle instrukce č. 5/2022 Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 6. 2022, č. j. 115/2022-OI-SP/1 o zajištění bezpečnosti informací v prostředí informačních a komunikačních technologií resortu spravedlnosti. Součástí této instrukce je též politika řízení přístupu jednotlivých uživatelů infomačních systémů, která vylučuje možnost plošného přístupu ke všem informacím, které jsou v databázi obsaženy. Se záznamem v úložišti proto bude vždy nakládat pouze původce, případně oprávněný orgán, do jehož správy bude záznam převeden, což bude zajištěno komplexním systémem softwarových oprávnění přístupu.\n\nRiskantnost spojenou s individuálními požadavky na nahlížení a čerpání dat ze záznamů lze s ohledem na požadavek důsledné autentizace žadatelů, povinnosti zákonné mlčenlivosti advokátů a edukace ostatních žadatelů považovat v případě, že je všechny orgány činné v trestním řízení budou důsledně vyžadovat a vymáhat, za minimální. K tomuto snížení nepochybně přistupuje i notifikované upozornění na možné právní následky zneužití takto získaných dat k narušení soukromí a ochrany osobních údajů dalších participujících osob. Kvantita i kvalita zpracování údajů a informací z trestního řízení se v zásadě nemění, naopak vydávání dat z trestního řízení oprávněným osobám bude více kontrolovatelné.\n\nMožnost provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení byla zavedena do trestního řádu zákonem č. 459/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K naplnění této úpravy byl pro účely resortu justice zrealizován projekt v rámci Programu CZ15 – Budování kapacit a spolupráce v justici a Nápravné služby včetně alternativních trestů, jejímž výsledem bylo vytvoření vlastní platformy pro provoz videokonferencí. Zejména v době omezení osobních kontaktů v době pandemie Covid-19 prošel systém videokonferencí v justici zátěžovým testem s jednoznačně pozitivními výsledky. Navrhovaná úprava reaguje na některé zjištěné komplikace spojené se zajištěním videokonferencí v kontextu se zachováním procesních pravidel.\n\nJedním z identifikovaných problémových bodů byla možnost vzdálené autentizace vyslýchané osoby (tj. bez přítomnosti jakékoliv jiné osoby zastupující orgán veřejné moci). V zásadě se navrhuje uznat možnost prokázání totožnosti vyslýchané osoby vzdáleným náhledem na jí předložený průkaz totožnosti, tedy úkon obsahově shodný s úkonem prováděným v živém kontaktu, oba s případnou zákonnou možností orgánu činného v trestním řízení verifikovat předložené údaje s údaji v CEO. Navržený postup se nijak neodchyluje od úkonů prováděných v rámci řízení prováděného za přímé účasti osob na řízení zúčastněných. V příštích letech bude následovat možnost elektronického načtení předloženého průkazu totožnosti nebo ztotožnění osoby pomocí Identity občana (NIA).\n\nI v tomto případě právní důvod pro uvedený způsob zpracování definuje hlava III. zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů – tedy zpracování osobních údajů, které je nezbytné pro plnění úkolu a výkon veřejné moci spravujícího orgánu stanovených jinými zákony za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech konkrétně zajištění autentizace osoby vyslýchané prostřednictvím videokonferenčního zařízení dle § 111a tr. ř. a zajištění naplnění procesních pravidel.\n\nOproti prezenčnímu jednání v jednací místnosti soudu či na státním zastupitelství je při výslechu prováděném prostřednictvím videokonference třeba zvýšeně dbát na zajištění toho, aby bylo vyloučeno jakékoli nepřípustné ovlivňování vyslýchané osoby. Při neúčasti úřední osoby se tak bude dít ad hoc prostřednictvím technických prostředků (nastavením kamery, tak aby bylo vyslýchající osobě patrno, že v místnosti, kde vyslýchaná osoba vypovídá, není přítomen nikdo, jehož přítomnost není přípustná). I při realizaci tohoto požadavku bude respektována zásada minimalizace zpracování tak, aby kamera zabírala pouze nezbytně nutný perimetr.\n\nZ pohledu nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k účelu zpracování osobních údajů opětovně návrh směřuje ke zjednodušení procesní formy výslechu, a minimalizaci zásahu do soukromí vyslýchaných osob přítomností další úřední osoby.\n\nS ohledem na elektronický charakter komunikace lze jako primární riziko vnímat možnost kybernetického útoku na programovou platformu spojenou s možným odposlechem. Tato riskantnost zpracování je eliminována vlastní videokonferenční infrastrukturou specificky vytvořenou pro potřeby justice, a nastavením pravidel kybernetické bezpečnosti, především postupy a metodikou podle instrukce č. 5/2022 Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 6. 2022, č. j. 115/2022-OI-SP/1 o zajištění bezpečnosti informací v prostředí informačních a komunikačních technologií resortu spravedlnosti.\n\nAudiovizuální výstupy budou následně ukládány na elektronickém úložišti pod programovou správou Ministerstva spravedlnosti a pro hodnocení dopadů jejich dalšího zpracování platí výše uvedené.\n\nPráva subjektů osobních údajů dle § 27 až 31 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů nejsou navrhovanou úpravou nijak omezena.\n\nNavržená úprava dále rozšiřuje operace možného zpracování osobních údajů v souvislosti s poskytováním informací o činnosti orgánů činných v trestním řízení o údaje o státní příslušnosti toho, proti komu se trestní řízení vede. Z pohledu definice osobního údaje dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně osobních údajů (dále jen „nařízení GDPR“) prostá informace o státní příslušnosti osoby sama o sobě osobní údaj nepředstavuje, není-li spojena s dalšími přímými či nepřímými identifikátory konkrétního subjektu osobních údajů. Lze-li z těchto identifikátorů identitu subjektu osobních údajů vyvodit, nejedná se v případě státní příslušnosti o osobní údaj podléhající specifickému režimu typu zvláštní kategorie osobních údajů dle čl. 9 odst. 1 nařízení GDPR.\n\nPrávní základ tohoto zpracování osobních údajů je postaven na § 24 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů – zpracování osobních údajů je nezbytné pro plnění úkolu a výkon veřejné moci spravujícího orgánu stanovených jinými zákony za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.\n\nNavrhované zpracování sleduje zajištění transparentnosti výkonu veřejné moci orgánů činných v trestním řízení, boj proti dezinformacím a eliminaci případných hrozeb pro veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. Primárně je reagováno na narůstající projevy předsudečné nenávisti, přičítající pravidelně trestnou činnost příslušníkům minorit. Zájem na vyvracení neoprávněných spekulací šířících se mnohdy prostřednictvím sociálních sítí a na předcházení ohrožení veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti převažuje nad právem na ochranu údaje o státní příslušnosti před případným zveřejněním.\n\nJe nutno zdůraznit, že vyloučení informace o státní příslušnosti z okruhu informací, které se dle § 8a odst. 1 tr. ř. neposkytují, automaticky nepredikuje, že se taková informace poskytne vždy; záleží na individuálním posouzení příslušného orgánu činného v trestním řízení v kontextu prověřované věci. Rovněž tak není poskytování této informace omezeno charakterem trestné činnosti, lze ovšem předpokládat, že bude žádoucí tyto údaje zpřístupnit zejména v případě závažných trestných činů.\n\n## Zhodnocení korupčních rizik\n\nNavržená právní úprava nepřináší zvýšení korupčního rizika.\n\nNavržená právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než kterým čelí orgány činné v trestním řízení obecně, zejména u zájmových nebo politických kauz. Korupční riziko pro ně není nové, je přítomno i při účinnosti stávající právní úpravy. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě. Předně jsou to zákonné požadavky a postupy při výběru osoby státního zástupce a soudce, u nichž jsou kladeny zvýšené nároky na jejich morální integritu a osobnostní záruky. Dále jsou to pak určité mechanismy kontroly, jež spočívají zejména ve výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím (a případně dohledu nad dohledem), jakož i v systému řádných a mimořádných opravných prostředků.\n\nKromě těchto procesních pojistek se čelí tomuto riziku i hrozbou trestního stíhání toho, kdo úplatek nabídl, poskytl nebo slíbil, jakož i toho, kdo si dal úplatek slíbit nebo jej přijal. Je-li pachatelem trestného činu přijetí úplatku úřední osoba, jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, kde hrozí trest odnětí svobody ve výši tři léta až deset let (v případě, kdy byl tento trestný čin spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, je dána trestní sazba pět až dvanáct let). V případě podplacení je rovněž skutečnost, že byl tento trestný čin spáchán vůči úřední osobě, okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (pachateli v tomto případě hrozí podle § 332 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výši jeden rok až šest let).\n\n## Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu\n\nNavržená právní úprava nepřináší negativní dopady na bezpečnost nebo obranu státu.\n\n## Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů\n\nna ochranu práv dětí a dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů\n\nNavržená právní úprava není spojena s negativními sociálními dopady ani s dopady na specifické skupiny obyvatel, děti a na rodiny. Navržená právní úprava se nedotýká postavení rodin, rovnováhy mezi prací a rodinou nebo příbuzenských vztahů, a ani na tyto oblasti nemá negativní dopady.\n\n## Zhodnocení dopadů na životní prostředí\n\nNavržená právní úprava není spojena s dopady na životní prostředí.\n\n## Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky\n\nNavržená právní úprava není spojena s dopady na územní samosprávné celky.\n\n## Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování\n\n## (digitální vyloučení)\n\nZjednodušení procesu ověření totožnosti osoby, která je vyslýchaná prostřednictvím videokonferenčního zařízení, povede nejen ke snížení administrativní zátěže, ale i k odstranění jedné z překážek, které omezují vyšší využití videokonferenčního zařízení v rámci trestního řízení; touto cestou tak dojde k posílení digitální přívětivosti legislativy.\n\nEfekt zvýšení digitální přívětivosti legislativy lze spatřovat rovněž v úpravě institutu nahlížení do spisů podle § 65 tr. ř., který umožňuje realizovat právo přehrát si obrazové a zvukové záznamy, které budou uloženy v jednotném elektronickém úložišti záznamů spravovaném Ministerstvem spravedlnosti, a pořízení si jejich kopií i dálkovým způsobem. Tento postup bude fakultativní, tj. nedojde k omezení možnosti nahlížet do spisů i jiným způsobem, riziko digitálního vyloučení tak není dáno.\n\n## Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu\n\nŽádné ustanovení navržené právní úpravy nemá povahu technického předpisu.\n\n## Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora\n\nNávrh zákona nezakládá veřejnou podporu.\n\n## Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob\n\nNavrhovaná právní úprava usnadňuje využití práva nahlížet do spisů, pokud jde o přístup k obrazovým a zvukovým záznamům uloženým v jednotném elektronickém úložišti záznamů. Toto právo bude nově možné realizovat i distančně, osoba se za tímto účelem již nebude muset dostavovat do budovy soudu nebo státního zastupitelství.\n\nNavrhovaná právní úprava nově zvýšeně chrání před zveřejněním jeho osobních údajů také oznamovatele trestného činu a osobu podávající vysvětlení.\n\nNavrhovaná úprava posiluje právo na ochranu komunikace obviněného a podezřelého s jeho právním zástupcem tím, že mu přiznává právo domáhat se vynětí jeho chráněné komunikace z trestního spisu a žádat soudní přezkum rozhodnutí, kterým není jeho návrhu vyhověno.\n\nNavrhovaná úprava předvedení adresáta písemnosti za účelem jejího doručení sice umožňuje v případě, že adresát neposkytne potřebnou součinnost, jeho předvedení na nejbližší policejní služebnu, což je spojeno s omezením jeho osobní svobody, oproti stávající úpravě jde nicméně o šetrnější úpravu, neboť nyní je za tímto účelem předváděn před orgán činný v trestním řízení, který písemnost doručuje, tj. zpravidla na vzdálenější místo.\n\nV ostatních ohledech navrhovaná právní úprava sama o sobě nepřináší nové bezprostřední dopady do práv a povinností fyzických či právnických osob.\n\n## Zvláštní část\n\n## K čl. I – změna trestního řádu\n\n## K bodům 1 a 2 (§ 8a odst. 1 věty první a druhá)\n\nNavrhuje se umožnit orgánům činným v trestním řízení, aby mohly veřejnost v odůvodněných případech informovat o státní příslušnosti osoby, proti které se vede trestní řízení (podezřelý, obviněný). Navržená úprava sleduje legitimní cíl – boj proti dezinformacím a případnou eliminaci hrozeb pro veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek. Primárně je reagováno na narůstající projevy předsudečné nenávisti, přičítající pravidelně trestnou činnost příslušníkům minorit.\n\nOsobní údaj o státní příslušnosti nespadá do zvláštní kategorie osobních údajů zvýšeně chráněných dle čl. 9 odst. 1 GDPR, kterým je pouze etnická příslušnost. V této souvislosti lze poukázat na obdobný přístup i motivaci Dánska, které od listopadu 2025 zavedlo možnost informovat o státní příslušnosti osob, vůči nimž se vede trestní řízení, přičemž informace o etnickém původu nadále spadá do kategorie zvlášť chráněných osobních údajů, jež se nezveřejňují. Obdobně od roku 2025 informuje o státní příslušnosti osob, vůči nimž se vede trestní řízení, Velká Británie; v uvedeném případě bylo toto opatření vyvoláno událostmi v Southportu v roce 2024, které byly jednoznačně vyvolané dezinformací o národnosti pachatelů trestného činu. Nelze jednoznačně vyvozovat, že každý údaj o státní příslušnosti vede k určení etnického původu, neboť podle závěrů sčítání v roce 2021 se jenom na území ČR hlásili respondenti k celkem 1 169 národnostem.\n\nUmožnění objektivního informování veřejnosti o státní příslušnosti (nikoli etnickém původu) osoby podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu přispěje k předcházení vytváření si mylných názorů pramenících z předsudků, kdy část veřejnosti tenduje k tomu u každého závažnějšího trestného činu (zejména násilné nebo i majetkové povahy) prvotně předpokládat, že takový trestný čin spáchal cizí státní příslušník. Smyslem je i předcházení nepokojům a nárůstu nenávisti vůči cizím státním příslušníkům.\n\nI nadále zůstává zachován požadavek, aby orgány činné v trestním řízení při poskytování informací dbaly na to, aby neporušily zásadu presumpce neviny. Zveřejnění státní příslušnosti osoby, proti které se vede trestní řízení (s tím, že až na výjimky převažujícího veřejného zájmu v přípravném řízení nesmí být poskytnuta informace o totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení), samo o sobě nemá vztah k zásadě presumpce neviny.\n\n## K bodu 3 (§ 8a odst. 1 věta třetí)\n\nPodle § 8a odst. 1 tr. ř. v přípravném řízení nesmějí orgány činné v trestním řízení v rámci poskytování informací o své činnosti zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka. Mezi takto chráněné osoby se navrhuje zařadit také osobu podávající vysvětlení a oznamovatele (osobu podávající trestní oznámení), kteří doposud chráněni nebyli, pokud neměli současně postavení strany trestního řízení nebo svědka (resp. pokud orgán činný v trestním řízení poskytující informace neposoudí materiálně, že daná osoba takové postavení mít může, byť dosud např. jako svědek předvolána nebyla). Zveřejňování informací o nich v přípravném řízení je nežádoucí mj. s ohledem na riziko jejich ovlivňování či zastrašování.\n\n## K bodu 4 (§ 8b odst. 1)\n\nJde o legislativně technickou úpravu odkazu v důsledku vložení nové věty do § 8a tr. ř.\n\n## K bodu 5 [§ 12 odst. 2 písm. e)]\n\nS ohledem na možné výkladové nejasnosti se navrhuje jednoznačně v zákoně upravit v souladu se stávající aplikační praxí, že trestné činy příslušníků Vojenské policie prověřuje (vedle obecné působnosti Policie České republiky) oddělení inspekce a vnitřní kontroly Vojenské policie. Jedná se o obdobnou úpravu jako v případě prověřování trestných činů spáchaných příslušníky zpravodajských služeb nebo příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy jsou k prověřování rovněž příslušné vnitřní kontrolní útvary.\n\nK bodům 6 a 7 (§ 12 odst. 7 a § 30 odst. 2)\n\nOdkaz na společenského zástupce se v těchto ustanoveních objevuje jako residuum, neboť tento subjekt jako strana trestního řízení byl již v minulosti zrušen. Proto se navrhuje odkazy na něj zrušit.\n\n## K bodu 8 (§ 35a odst. 1)\n\nNavrhuje se výslovně stanovit, že ochrana komunikace se vztahuje nejen na případ, kdy obviněný komunikuje se svým obhájcem v trestní věci, o které se vede dané trestní řízení, ale i na případy, kdy se svým obhájcem komunikuje v jiné trestní věci. Obdobně to platí pro podezřelého a jeho advokáta.\n\nK bodu 9 (§ 35b)\n\nV trestním řízení je třeba respektovat důvěrnost komunikace mezi obviněným a jeho obhájcem (jakož i podezřelým a jeho advokátem) při poskytování právní služby. Uvedená povinnost orgánů činných v trestním řízení je s účinností k 1. 1. 2026 zakotvena v § 35a tr. ř., avšak zákon neřeší situaci, jak postupovat v případech, kdy jsou součástí trestního spisu, ať již v listinné nebo elektronické podobě, záznamy obsahující takovou důvěrnou komunikaci a existuje tak nebezpečí, že zmíněná důvěrnost komunikace bude prolomena a neoprávněně se s jejím obsahem seznámí další osoby.\n\nNově se proto upravuje postup v případě, že obviněný nebo obhájce (případně podezřelý nebo jeho advokát) namítají, že trestní spis obsahuje údaje o jejich vzájemné komunikaci. Pojem „komunikace mezi obviněným a obhájcem“ a „komunikace mezi podezřelým a jeho advokátem“ je třeba vykládat v materiálním slova smyslu, tj. ochrana se vztahuje nejen na komunikaci, kdy tak tyto osoby činily v uvedeném procesním postavení, ale i na jejich dřívější komunikaci (a to i před zahájením trestního řízení), pokud se prokazatelně vztahuje k trestní věci.\n\nTyto osoby mají právo navrhnout, aby jimi označená listina nebo jiný záznam anebo jejich oddělitelná část obsahující takovou komunikaci byly ze spisu vyňaty, s tím, že dokud o takovém návrhu nebude pravomocně rozhodnuto, platí presumpce důvodnosti takového návrhu, tedy s označenými listinami nebo záznamy dat anebo jejich spornými částmi je třeba nakládat tak, jako by chráněnou komunikaci obsahovaly. Aby však bylo možné přistoupit k účinnému uplatnění tohoto práva a oddělenému uchování chráněné komunikace mimo spis, je zapotřebí, aby ji navrhovatel dostatečně konkrétně specifikoval, tj. zejména uvedl osoby, o jejichž komunikaci se jedná, v jakém jsou postavení a kde se komunikace nachází (např. označením stránky znaleckého posudku, označením konkrétního datového souboru atd.).\n\nOrgán činný v trestním řízení takto dostatečně konkrétně označenou listinu nebo záznam anebo jejich spornou část vyjme ze spisu a ve spise učiní záznam, v němž specifikuje, jaké listiny nebo data nebo jejich sporné části jsou uchovávány odděleně od trestního spisu (jejich části, které neobsahují spornou komunikaci, mohou být založeny do spisu) a kde jsou uloženy.\n\nProti rozhodnutí o návrhu je přípustná stížnost, o níž v přípravném řízení rozhoduje soud uvedený v § 146a tr. ř., čímž je zaručen soudní přezkum.\n\nPokud je návrhu pravomocně vyhověno, nelze originál listiny nebo záznamu bez dalšího zničit, neboť se jeho použití jako důkazu může domáhat sám obviněný (podezřelý), k tomu srov. § 35a odst. 3 tr. ř. a judikaturu ESLP (srov. Matanovič proti Chorvatsku, č. 2742/12). Kromě toho je třeba zachovat originál listiny nebo elektronického záznamu pro případy, kdy by v řízení před soudem vyvstal spor týkající se autenticity důkazu, tj. zda do něj nebylo nepřípustným způsobem zasahováno (ze znaleckého posudku bylo odstraněno více listů, než odpovídá chráněné komunikaci, bylo vymazáno více záznamů, než mělo být vymazáno apod.). Proto se stanoví, že originální listina nebo záznam se uchovají odděleně od spisu a zabezpečí se tak, aby se s jejich obsahem nikdo nepovolaný nesměl seznámit a nemohl s ním manipulovat. Ve fázi před rozhodnutím to budou zejména orgány podílející se na rozhodnutí (policejní orgán, státní zástupce, soudce, a dále dotčená osoba, případně tlumočník, je-li obsah listiny nebo záznamu v cizím jazyce). Vzhledem k tomu, že odděleně uchovávaný nosič (případně i listina) může obsahovat i důkazně nerelevantní komunikaci dalších osob, případně jiná data a informace, které s trestním řízením nesouvisejí nebo jejichž zpřístupněním by mohlo dojít k neoprávněnému zásahu do práv třetích osob, zejména do práva na soukromí, ochranu osobních údajů, listovního tajemství nebo ochranu důvěrných informací, se zdůrazňuje, že přístup k údajům lze oprávněné osobě umožnit pouze v nezbytném rozsahu, tj. v rozsahu nezbytném pro uplatnění jejích práv, a pouze ve vztahu ke komunikaci, která požívá ochrany podle § 35b tr. ř.\n\nPokud listina nebo nosič informací obsahují i jiné důkazně využitelné údaje, založí se do spisu kopie listiny neobsahující důvěrnou komunikaci chráněnou podle § 35a tr. ř. Toho lze docílit různými způsoby, např. začerněním příslušných pasáží, znepřístupněním příslušné části elektronického záznamu apod. Pokud již není originál listiny nebo záznamu k dalšímu řízení třeba, přednostně se vrátí tomu, komu byl zajištěn, případně se vydá jiné osobě, pokud by se chráněná komunikace nacházela u osoby, u které byla zajištěna, neoprávněně. Není-li takový postup možný, protože není zřejmé, komu má být vrácena, nebo tato osoba o vrácení nestojí, originál listiny nebo nosiče sleduje osud spisu a zničí se spolu se skartací spisu (to je důvodné pro případ, že by byly uplatněny mimořádné opravné prostředky, podána ústavní stížnost nebo stížnost k ESLP).\n\nPovinnost chránit důvěrnost komunikace podle § 35a tr. ř. je nicméně primárně povinností samotných orgánů činných v trestním řízení. Proto se stanoví, že pokud orgán činný v trestním řízení sám zjistí (ať již z vlastní činnosti nebo na základě vnějšího podnětu), že trestní spis obsahuje záznam o komunikaci obviněného s obhájcem (nebo podezřelého s advokátem), vyjme ji z trestního spisu. Vzhledem k dozorové úloze státního zástupce se vyžaduje jeho předchozí souhlas s vynětím listiny nebo jiného záznamu ze spisu policejním orgánem. Pokud obviněný považuje vynětí za neoprávněné, může následně dát podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zástupce. V řízení před soudem může proti takovému postupu brojit obviněný nebo státní zástupce v rámci dokazování a cestou opravných prostředků.\n\nPokud došlo k tomu, že se orgán činný v trestním řízení s obsahem důvěrné komunikace seznámil, v souladu s § 35a odst. 3 tr. ř. nesmí takto získané informace v trestním řízení nijak použít.\n\nNavržená úprava se dále provazuje s úpravou obsaženou v § 85b tr. ř. Postup podle § 35b tr. ř. je vyloučen v případě, že došlo k přezkumu obsahu komunikace soudcem podle § 85b odst. 9 tr. ř. V případě, že listina nebo záznam byly založeny do spisu po souhlasu zástupce České advokátní komory podle § 85b odst. 1 tr. ř., však nelze vyloučit situaci, že se osoba, jejíž komunikace je chráněna, bude dovolávat ochrany takové komunikace, protože bude mít odlišný názor. Proto se jeví vhodné pro tento případ postup podle § 35b tr. ř. umožnit, nicméně s tím, že zde neplatí presumpce důvěrnosti komunikace a není třeba s ní do doby právní moci rozhodnutí nakládat jako s chráněnou komunikací, protože již vůči jejímu obsahu kontrola předpokládaná zákonem proběhla.\n\nK bodům 10, 11 a 31 (§ 55 odst. 2 a § 104b odst. 7)\n\nZpřesňuje se vymezení okruhu osobních údajů, které se vedou odděleně za účelem ochrany svědka. Účelem tohoto ustanovení je zabezpečit utajení totožnosti a podoby svědka, jemuž (nebo osobě jemu blízké) v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv. Použitá terminologie, podle které se vedou mimo trestní spis „osobní údaje svědka“, odpovídá době přijetí tohoto ustanovení (zákon č. 292/1993 Sb.), kategorie „osobních údajů“ je však mnohem širší než okruh informací umožňující jeho ztotožnění. Mimo spis tak napříště – vedle jména a příjmení – budou vedeny pouze ty osobní údaje, jež umožňují přímou identifikaci osoby.\n\nK bodu 12 (§ 55 odst. 4)\n\nS ohledem na potřebu zajištění transparentnosti provádění úkonu a možnost obhajoby prověřit, zda vyslýchaná osoba nebyla nepřípustně ovlivňována, se navrhuje doplnit jako obsahovou náležitost protokolu o výslechu prováděném s využitím videokonferenčního zařízení také informaci, které osoby se nacházely na místě výslechu spolu s vyslýchanou osobou, a v jakém časovém úseku.\n\nK bodům 13 a 17 (§ 55a a § 55b odst. 7)\n\nJelikož využití těsnopisného zápisu ustoupilo do pozadí a dnes se nepoužívá, je nadbytečné jej nadále výslovně uvádět jako prostředek zachycení průběhu úkonu (jeho použití je ale případně i nadále možné, neboť k zachycení průběhu úkonu lze „podle potřeby využít […] jiný vhodný prostředek“).\n\nK pořízení zvukového záznamu a automatického přepisu do písemné podoby mohou soudy využít také systém automatického přepisu záznamu (Beey). Při soudním jednání pracovník soudu zapne nahrávání. Na počítači v jednací síni se v aplikaci ReMark přes specifickou funkci zapne automatický přepis záznamu. Automatický záznam a přepis lze vypnout a zase zapnout. Záznam se odesílá na elektronické úložiště Ministerstva spravedlnosti. Systém vyhotovuje doslovný přepis zvukového záznamu, ze kterého bude nově nasazený nástroj umělé inteligence vytvářet podle přednastavené šablony zjednodušený přepis zachycující podstatný obsah úkonu. Nasazení tohoto nového nástroje se předpokládá do konce roku 2026. Doslovný přepis nebude součástí spisu.\n\nUvádění údajů o prostředku, který byl použit k pořízení zvukového nebo obrazového záznamu a který se doposud uváděl v protokolu sepsaném o úkonu, o němž byl tento záznam pořízen, se již v dnešní době jeví jako nadbytečné. Zatímco v době přijetí stávajícího znění existovala řada možností, jak zvukový nebo obrazový záznam uchovat (v minulosti se v průběhu času jednalo např. o disketu, VHS, CD nebo DVD), dnes se vlivem rozvoje informačních technologií většina uvedených prostředků stala obsoletními; za postačující lze považovat uvedení informace o tom, že takovýto záznam byl pořízen (ostatně ani jiné procesní předpisy s uvedením takovéto informace v protokolech o úkonech nepočítají). Navrhuje se i vypustit požadavek na uvedení údajů o čase a místě provedení záznamu a též o způsobu provedení záznamu, a to pro duplicitu s požadavky vyplývajícími z § 55 tr. ř.\n\nDále se navrhuje řešit jednotně nakládání se zvukovými nebo obrazovými záznamy pořízenými o úkonech (místo dnešní duplicitní úpravy obsažené v § 55a odst. 2 a § 55b odst. 7 tr. ř.).\n\nPokud bude pořízen kterýmkoli orgánem činným v trestním řízení zvukový nebo obrazový záznam, připojí se na nosiči informací ke spisu (pokud je záznam připojen ke spisu, není potřeba takovou skutečnost nikam blíže uvádět), nebo se ve spisu uvede, kde je takový záznam uložen – pokud je uložen na nosiči informací, je třeba specifikovat jeho umístění, v případě záznamu uchovávaného v rámci hromadného datového úložiště je třeba specifikovat, o jaké úložiště se jedná, a v případě, kdy se nejedná o datové úložiště Ministerstva spravedlnosti, jaké je jeho adresné umístění v rámci souborového systému úložiště.\n\nZáznam pořízený soudem nebo státním zástupcem bude nově možné uložit na novém jednotném elektronickém úložišti záznamů, které centrálně spravuje Ministerstvo spravedlnosti. Tato změna umožní jednoduchý způsob ukládání, úložiště těchto záznamů bude strukturováno (bude členěno dle kritérií, jako je instituce, letopočet, spisové značky apod.), a tak bude každý jednotlivý záznam jednoduché dohledat. V případě využití tohoto úložiště postačí uvést tuto skutečnost v protokolu sepsaném o úkonu; vzhledem k členění úložiště již nebude zapotřebí žádná další specifikace. Toto centralizované úložiště zvukových a obrazových záznamů budou moci využívat soudy a státní zástupci, s využitím pro policejní orgány se nepočítá. Oprávněným osobám pak bude umožněn dálkový přístup k takovým záznamům (srov. odůvodnění k § 65 tr. ř.). Předpokládá se, že technicky bude možné zajistit, aby byl spolu se zvukovým záznamem dostupný i zjednodušený přepis.\n\nSkartace zvukových nebo obrazových záznamů, stejně jako doposud, bude sledovat osud spisu, a nebude je tak možné smazat před skartací samotného spisu (uvedené není třeba v zákoně výslovně uvádět, jsou součástí spisu).\n\n## K bodu 14 (§ 55b odst. 2)\n\nS ohledem na možnost využít pro nahrávání soudních jednání a popis zvukového záznamu z jednání systém automatického přepisu záznamu (Beey) se ustanovení o protokolaci doplňují tak, že ačkoli protokolující úředník vychází při sepisování protokolu ze zvukového záznamu, který je rozhodný, může jako pomůcku využít automaticky pořízený doslovný přepis zvukového záznamu nebo i zjednodušený přepis vytvořený pomocí nástroje umělé inteligence (a upravit jej a zkontrolovat oproti zvukovému záznamu).\n\n## K bodu 15 (§ 55b odst. 4 věta první)\n\nS ohledem na technický rozvoj a postupnou digitalizaci, jakož i s přihlédnutím k úpravě občanskoprávního řízení, podle níž se vedle zvukového záznamu pořídí přepis záznamu jen pokud tak z důležitých důvodů stanoví soud, se navrhuje vypustit podmínku, aby v případě, kdy se obžalovaný a státní zástupce vzdají práva na opravný prostředek, navíc museli prohlásit, že na vyhotovení protokolu netrvají. Taková podmínka se v současné době jeví být nadbytečnou, když strany mají k dispozici zvukový záznam, a nově budou mít k dispozici i přepis zvukového záznamu.\n\n## K bodu 16 (§ 55b odst. 4 věta poslední)\n\nJak již bylo uvedeno, pokud bude využit systém automatického přepisu záznamu (Beey), vyhotoví doslovný přepis zvukového záznamu, ze kterého bude nově nasazený nástroj umělé inteligence vytvářet podle přednastavené šablony také zjednodušený přepis zachycující podstatný obsah úkonu. Z tohoto zjednodušeného přepisu budou patrné požadované obsahové náležitosti, které má mít stručný záznam. Proto se stanoví, že v takovém případě není třeba stručný záznam vyhotovovat, součástí spisu bude pouze zjednodušený přepis.\n\nK bodu 18 (§ 59 odst. 1)\n\nNavrhuje se upravit ustanovení o způsobech činění podání. Podání je možné učinit vůči orgánům činným v trestním řízení čtyřmi možnými způsoby – ústně, v listinné podobě s vlastnoručním podpisem, prostřednictvím datové schránky nebo jinak elektronicky, pokud je podání podepsáno podle požadavku § 6 zákona č. 297/2016 Sb.\n\nPokud jde o podání činěné prostřednictvím datové schránky, postupuje se podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (zejména § 18).\n\nPokud jde o jiné podání v elektronické podobě, je třeba vycházet ze zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Předmětný zákon v § 6 stanoví, že při jednání vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti je třeba k podepisování elektronickým podpisem použít pouze uznávaný elektronický podpis, kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Pokud je tedy podání učiněno v elektronické podobě bez splnění požadovaných podmínek (e-mail bez elektronického podpisu nebo bez elektronického podpisu požadované kvality), nejsou s ním spojeny účinky řádného podání.\n\nDoplněním výslovného požadavku na to, že elektronické podání musí být opatřeno stanoveným elektronickým podpisem, do trestního řádu, právní úprava reaguje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3315/25. Zakotvením tohoto požadavku přímo v § 59 odst. 1 tr. ř. se staví najisto, že formálně bezvadné je pouze elektronicky podepsané elektronické podání. Bylo-li tedy určité podání (např. dovolání) učiněno sice v elektronické podobě, ale bez splnění požadovaných podmínek, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání. Pokud zákon vyžaduje, aby určité podání bylo učiněno ve stanovené lhůtě, pak nedostatek elektronického podání lze napravit postupem podle § 59 odst. 3 tr. ř. jen v této lhůtě.\n\nProvoz telegrafu byl v České republice ukončen dne 31. 3. 2010, dálnopis byl ukončen v červenci roku 2008 a telefaxová veřejná služba již rovněž neexistuje, pouze se připouští u soukromých stanic. Není proto důvod v § 59 odst. 1 tr. ř. tento způsob podání nadále připouštět.\n\nK bodu 19 (§ 62 odst. 4)\n\nStávající trestní řád předpokládá, že bude doručován opis písemnosti. Pokud je třeba doručit písemnost v listinné (analogové) podobě v případě, kdy originál písemnosti je v elektronické (digitální) podobě, je třeba provést jeho autorizovanou konverzi ve smyslu § 22 zákona č. 300/2008 Sb., pokud se nevyužije možnosti uvedené v § 62 odst. 3 tr. ř. Provádění autorizované konverze je však administrativně, časově i finančně náročné. Staví se najisto, že pro tyto účely lze využít i možnosti § 69a odst. 1 až 4 zákona č. 499/2004 Sb., kdy výsledná písemnost je opatřena předepsanou doložkou (ověření platnosti elektronického podpisu, elektronické pečetě nebo elektronického časového razítka) a má právní účinky ověřené kopie. Z hlediska doručení je doručení takto vzniklé písemnosti zcela dostačující a není třeba trvat na autorizované konverzi. Navrhuje se proto výslovně stanovit, že takový výstup je pro účely doručení dostačující a vyvolá stejné právní účinky jako kdyby byl doručen opis písemnosti.\n\nK bodu 20 (§ 64b)\n\nStávající právní úprava upravuje doručování písemností v trestním řízení v § 62 a násl. tr. ř. Pokud písemnost nelze doručit jiným způsobem předpokládaným v § 62 tr. ř., doručuje se prostřednictvím příslušného policejního orgánu. Nemožnost doručit písemnost jiným způsobem může vyplývat i z povahy věci, např. když je třeba písemnost doručit v mimopracovní době v krátké lhůtě, při neúspěšnosti doručování zásilky určené do vlastních rukou s vyloučením možnosti náhradního doručení nebo při nebezpečí zmaření jednání. V praxi se doručování prostřednictvím policejních orgánů používá především v případě, kdy se adresát doručení písemnosti vyhýbá.\n\nPokud písemnost doručuje Policie České republiky, využívá k tomu specifické oprávnění k pátrání po pobytu osoby podle § 68 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Jiné policejní orgány jsou k pátrání po adresátovi písemnosti vybaveny jen velmi omezeně.\n\nStávající právní úprava tedy poskytuje dostatečný právní základ pro vypátrání osoby v souvislosti s doručováním písemností v trestním řízení, nicméně není v ní dostatečně upraven procesní postup poté, co k vypátrání adresáta písemnosti dojde, který by umožnil efektivně doručit písemnost.\n\nNově se proto navrhuje upravit institut umožňující státnímu zástupci a v řízení před soudem předsedovi senátu (samosoudci) předem udělit souhlas s předvedením adresáta písemnosti na nejbližší policejní služebnu pro případ, že je adresát vypátrán a na služebnu se nedostaví na výzvu policisty dobrovolně. Souhlas s takovým předvedením může být vydán v případě, že se možnými zákonem předvídanými způsoby nepodařilo doručit písemnost osobě, o které není v době doručování písemnosti známo, kde se fakticky zdržuje (nejde o evidenční pobyt, ale o faktické místo pobytu), a pro řádné provedení trestního řízení je třeba takové osobě doručit určitou písemnost – tj. jde o podskupinu případů, kdy písemnost doručuje policejní orgán, a po adresátovi je třeba pátrat s využitím nástrojů Policie České republiky. Tento institut doplňuje úpravu doručování písemnosti podle § 62 tr. ř. (nenahrazuje ji), tj. není vyloučeno, že i když byla písemnost za účelem doručení zaslána Policii České republiky postupem podle § 64b tr. ř., v mezidobí, než dojde k vypátrání osoby Policií České republiky, se podaří adresátovi doručit jiným způsobem, např. při úkonu, nebo jiným policejním orgánem, který je příslušným policejním orgánem v daném trestním řízení.\n\nCílem nové úpravy je především zefektivnění doručení písemnosti, jejíž doručení je nutné pro řádné provedení trestního řízení, a současně zjištění údajů o aktuálním pobytu adresáta tak, aby byla pro další průběh trestního řízení zajištěna možnost jak doručování dalších písemností, tak i zastižení adresáta pro případ, že by v trestním řízení byla potřebná jeho osobní přítomnost.\n\nZavedení nové úpravy reaguje na potřeby praxe a na personální vytížení Policie České republiky. V současné době je v případech, kdy je nutné doručit písemnost osobě neznámého pobytu a vyslechnout ji k adrese jejího aktuálního pobytu pro účely dalšího doručování či zajištění přítomnosti osoby při úkonech trestního řízení, někdy v praxi vydáván příkaz k předvedení či případně příkaz k zatčení, jsou-li splněny podmínky pro jeho vydání. V takových případech je však osoba předvedena před orgán, který příkaz k jejímu předvedení nebo zatčení vydal. Předváděná nebo zatčená osoba tedy musí být Policií České republiky eskortována např. k soudu, často i značně vzdálenému od místa zajištění nebo zatčení osoby.\n\nTakový postup, pokud je primárním účelem zjištění kontaktních údajů a doručení písemnosti, je jak zbytečně zatěžující pro orgány činné v trestním řízení, tak i zbytečně zasahuje do práv osoby, které je písemnost doručována, neboť v důsledku eskorty může být její osobní svoboda omezena i po dobu několika hodin. Přestože je osoba po provedení potřebných úkonů neprodleně propuštěna na svobodu, může pro ni předvedení představovat i nepřiměřené praktické potíže, zejména pokud je eskortována k vzdálenějšímu soudu, případně jinému orgánu, neboť cestu zpět do místa pobytu si musí zajistit na vlastní náklady.\n\nNavrhovaná úprava uvedené nedostatky odstraňuje tím, že zavádí institut určený výhradně pro doručení písemnosti osobě neznámého pobytu prostřednictvím Policie České republiky, přičemž předvedení je možné pouze při neposkytnutí potřebné součinnosti ze strany adresáta písemnosti. V takovém případě adresát písemnosti nebude předváděn k orgánu, o jehož písemnost jde, ale na nejbližší policejní služebnu, a to pouze na dobu nezbytnou k doručení písemnosti a zjištění kontaktních údajů. Tím se zvyšuje efektivita trestního řízení a současně se minimalizuje rozsah zásahu do práv adresáta písemnosti.\n\nPředchozí souhlas s předvedením adresáta písemnosti může udělit v přípravném řízení státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Tím je zajištěna kontrola splnění zákonných podmínek justičním orgánem před případným omezením osobní svobody adresáta bez ohledu na to, který orgán písemnost vydal. Pokud se jedná o vlastní písemnost orgánu příslušného k udělení souhlasu, pak tak činí z vlastní iniciativy, jsou-li splněny podmínky pro takový postup. Pokud by se jednalo o písemnost policejního orgánu, státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu udělí souhlas s předvedením na jeho odůvodněnou žádost. Okolnosti, proč je takový postup potřebný, by měly být vždy dostatečně popsány, aby byl využíván jen v odůvodněných případech, kdy doručení písemnosti nelze zajistit jiným způsobem; zároveň musí být dostatečně identifikován adresát písemnosti tak, aby nemohl být zaměněn za jiného. Při udělení souhlasu s předvedením adresáta písemnosti je třeba vždy zvážit, zda je na místě současně požádat Policii České republiky o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému za účelem pátrání po osobě podle § 38 zákona č. 104/2013 Sb., což bude spíše pravidlem (takový postup je důvodný ve většině případů), nebo zda takovou žádost podá až následně, pokud se adresáta nepodaří vypátrat v České republice, anebo zda ji nepodá vůbec (např. u osoby, která má úzké vazby na určité místo či region, která zjevně není ochotna či schopna vycestovat z České republiky).\n\nVýlučné svěření oprávnění k předvedení Policii České republiky zajišťuje, že předchozí souhlas směřuje vždy vůči jedinému orgánu, který provádí pátrání a případné předvedení. Tím se předchází pochybnostem, kterému z více policejních orgánů má být souhlas udělen, nebo jak má být postupováno v případě souběžné činnosti více policejních orgánů.\n\nOrgán činný v trestním řízení, o jehož písemnost jde, požádá Policii České republiky o doručení písemnosti. Pokud jde o písemnost státního zastupitelství nebo soudu, může být souhlas s předvedením součástí této žádosti, v ostatních případech se souhlas s předvedením připojí k žádosti. Spolu se stejnopisem písemnosti (pokud nejde o písemnost Policie České republiky)\n\npak tyto písemnosti zašle Policii České republiky buď datovou schránkou nebo prostřednictvím systému Evidence trestního řízení (ETŘ), má-li do něj přístup.\n\nPokud bude Policie České republiky zároveň policejním orgánem příslušným v trestním řízení, budou se příslušné písemnosti zasílat tomuto policejnímu orgánu.\n\nPokud bude v trestním řízení příslušný jiný policejní orgán, pak se příslušný útvar Policie České republiky určí v souladu s interními předpisy, přičemž se předpokládá určení příslušného útvaru následovně:\n\n- v přípravném řízení se písemnost zašle odboru pátrání úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia České republiky,\n\n- v řízení před soudem se písemnost zašle\n\n• u osoby s hlášeným trvalým pobytem na území České republiky územnímu odboru krajského ředitelství, městskému ředitelství nebo obvodnímu ředitelství Policie České republiky místně příslušnému podle trvalého pobytu osoby, jíž se písemnost bude doručovat,\n\n• u osoby bez hlášeného trvalého pobytu na území České republiky územnímu odboru krajského ředitelství, městskému ředitelství nebo obvodnímu ředitelství Policie České republiky místně příslušnému podle sídla soudu, který vede řízení.\n\nPolicie České republiky písemnost vloží do pátracího svazku systému ETŘ, prostřednictvím něhož ji i následně doručí.\n\nPísemnost bude z digitální podoby převedena do analogové podoby prostřednictvím příslušného modulu systému ETŘ postupem podle § 69a odst. 1 až 4 zákona č. 499/2004 Sb. Výstup bude opatřen předepsanou doložkou a bude mít právní účinky ověřené kopie dokumentu, z něhož vznikl. S ohledem na nově navržený § 62 odst. 4 tr. ř. není proto nutné provádět autorizovanou konverzi podle zákona č. 300/2008 Sb.\n\nPokud by v mezidobí došlo k doručení písemnosti jiným způsobem, např. by ji orgán činný v trestním řízení doručil při úkonu, nebo by jiný policejní orgán činný v dané trestní věci adresáta při své činnosti zastihl, zjistil místo jeho pobytu nebo by se adresát k tomuto policejnímu orgánu dobrovolně dostavil, pak je orgán, o jehož písemnost jde, povinen o tom bez zbytečného odkladu vyrozumět Policii České republiky, aby ukončila pátrání po adresátovi (doručí-li písemnost jiný policejní orgán, bez zbytečného odkladu o výsledku doručení vyrozumí orgán činný v trestním řízení, o jehož písemnost jde, a ten pak následně vyrozumí Policii České republiky). Stejně je třeba postupovat, pokud by důvod pro doručení písemnosti odpadl, např. by bylo zjištěno, že adresát zemřel, nebo by byl nastal důvod bránící dalšímu vedení trestního řízení. Pokud adresátovi písemnost doručil postupem podle § 62 tr. ř. jiný policejní orgán, nemá oprávnění osobu převádět na policejní služebnu, jde o výlučné oprávnění Policie České republiky, která je za tímto účelem nejlépe vybavena, včetně místně dostupných služeben, na kterých bude možné písemnost doručit. Oproti tomu jiné policejní orgány vykonávají svou působnost ve specializovaných oblastech a obdobným organizačním zázemím zpravidla nedisponují. Koncentrace oprávnění předvést osobu u Policie České republiky proto přispívá jak ke zjednodušení procesního postupu, tak k naplnění cíle navrhované právní úpravy spočívajícího v co nejmenším zásahu do osobní svobody adresáta.\n\nPo vypátrání adresáta písemnosti jej Policie České republiky seznámí se skutečností, že po něm bylo vyhlášeno pátrání, a vyzve jej, aby poskytl součinnost potřebnou pro doručení písemnosti, tj. aby se spolu s policejním příslušníkem neprodleně dostavil na nejbližší policejní služebnu, kde mu bude písemnost doručena, pokud ji neodmítne převzít. Aby účel pátrání nebyl zmařen, předpokládá se, že adresát se dostaví na služebnu hned spolu s policejním příslušníkem, nepostačí jen příslib, že se na ni dostaví později. Pokud adresát odmítne takovou součinnost poskytnout, může být na služebnu předveden. Policie České republiky je pro tento účel oprávněna jej zajistit podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.\n\nPolicie České republiky kromě provedení úkonů za účelem doručení písemnosti zjistí aktuální kontaktní údaje adresáta písemnosti (adresa pobytu, adresa pro doručování, telefonní číslo apod.). O úkonech spojených s doručením písemnosti (nebo odepřením jejího přijetí) a o zjištěných kontaktních údajích příslušný policista sepíše úřední záznam, který bez zbytečného odkladu zašle orgánu, o jehož písemnost jde, a státnímu zástupci nebo předsedovi senátu (samosoudci), který udělil příkaz s předvedením.\n\nUvedený postup slouží jen pro účely doručení písemnosti, tj. nemusí být obligatorně vyčerpán před tím, než je adresát předveden k orgánu činnému v trestním řízení, pokud je důvodem předvedení potřeba provést s ním další úkon. Příkaz k zadržení nebo zatčení je k tomuto příkazu ve vztahu speciality, pokud budou dány vazební důvody, stejně tak předvedení k úkonu je speciální úpravou, která slouží k zajištění účasti osoby na určitém úkonu.\n\nK bodům 21 a 22 (§ 65 odst. 1 a 6)\n\nNavrhuje se usnadnit přístup k obrazovým a zvukovým záznamům uloženým v jednotném elektronickém úložišti záznamů spravovaném Ministerstvem spravedlnosti, tj. k jejich přehrání či pořízení si jejich kopií. Toto právo bude nově možné realizovat i distančně (po prokázání totožnosti osoby, např. s využitím elektronické identifikace podle zákona upravujícího elektronickou identifikaci), poskytnutím časově omezeného dálkového přístupu k těmto záznamům (v rozsahu, v jakém je k nim dotčená osoba oprávněna přistupovat, nepůjde o automatický přístup), tj. sdělením internetového odkazu s přihlašovacími údaji prostřednictvím datové schránky nebo emailové komunikace, podle toho, jakou elektronickou adresu osoba pro takové účely poskytne. Tím dojde ke zjednodušení procesu v případech, kdy oprávněná osoba žádá o zpřístupnění pouze tohoto záznamu – osoba, která si chce záznam přehrát nebo si pořídit jeho kopii, se již nebude muset dostavovat do budovy soudu nebo státního zastupitelství, odpadne také obtížný proces pořizování technických nosičů správou soudu (typicky kompaktních disků), na kterých byly doposud kopie poskytovány (ukládat takové kopie např. na „flash disky“ oprávněných osob není z hlediska bezpečnosti možné). Využití jednotného úložiště a dálkového přístupu k němu tak bude ekonomickým, rychlých a bezpečným řešením (vzhledem k ICT architektuře takového úložiště a spravujícího programového vybavení).\n\nJednotlivé přístupy budou zaznamenány v systémovém logu aplikace, přičemž v tomto záznamu bude uchovávána informace o datu a času provedeného přístupu a identifikaci přihlášeného uživatele provádějícího určitou operaci se záznamem. Logy o přístupech k jednotlivým datům budou uchovávány minimálně po dobu existence primárního digitálního obsahu; tedy do doby smazání původních dat.\n\nZároveň se výslovně uvádí, že pokud si oprávněná osoba chce pořídit kopii určitého záznamu, nelze jí umožnit pořízení kopie záznamu, na kterém je zachyceno páchání trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a domácího násilí, aby byla zajištěna ochrana těchto zvlášť zranitelných obětí před nepřiměřeným zásahem do jejich práva na ochranu osobnosti a soukromí a nedošlo k jejich další viktimizaci v důsledku šíření těchto záznamů. Typicky půjde např. o dětskou pornografii nebo záznam znásilnění. V takovém případě převažuje zájem na ochraně zvlášť zranitelné oběti nad tímto právem, přičemž práva obhajoby nejsou nepřiměřeně krácena, když si vždy lze záznam přehrát (v případě fotografie se na ni podívat). Tím není samozřejmě dotčeno právo znalce takové záznamy zkoumat a za tímto účelem si pořídit kopii, znalec se řídí jinými ustanoveními, než je úprava nahlížení do spisů.\n\n## K bodu 23 (§ 73g odst. 6)\n\nJedná se o legislativně technickou opravu odkazu, neboť i pro vazební zasedání je relevantní ustanovení o protokolu o hlasování.\n\nK bodům 24 a 25 (§ 79f odst. 3 až 5)\n\nV rámci aplikační praxe přináší slovní spojení „o zrušení nebo omezení zajištění“ obsažené ve stávajícím znění § 79f tr. ř. určité výkladové a aplikační problémy, neboť některými orgány činnými v trestním řízení je pak toto ustanovení nesprávně vykládáno tak, že řeší pouze situaci, kdy se zajištění věci ruší nebo omezuje, přestože správně má být aplikováno i na situace, kdy se žádost o zrušení nebo omezení zajištění zamítá. I v těchto případech totiž příslušný orgán rozhoduje o zrušení nebo omezení zajištění, protože se zabývá otázkou, zda zajištění zrušit či nikoliv. Navrhuje se proto dikci ustanovení zpřesnit tak, aby byl jeho výklad jednoznačný.\n\nK bodu 26 (§ 81a)\n\nSoučasné znění § 81a tr. ř. je v praxi někdy interpretováno tak, že při jím vyžadovaném přiměřeném užití § 80 tr. ř. mají být ukládány do soudní úschovy také zajištěné nemovité věci. Takový postup však prakticky proveditelný není, proto se tato varianta výslovně vylučuje.\n\nK bodům 27 a 28 (§ 81b odst. 1 a 2)\n\nVýčet nebezpečných věcí, které lze zničit již v průběhu trestního řízení, se navrhuje doplnit i o předměty, které typicky slouží k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících nebo jedů, rtuti, jejích sloučenin a směsí.\n\nDále se na základě praktických zkušeností navrhuje umožnit zničení věci již v průběhu trestního řízení také u další kategorie věcí, které sice ze své povahy neohrožují přímo bezpečnost lidí nebo majetku, jako věci v novelizovaném ustanovení dosud příkladmo vyjmenované, ale které jsou věcmi, jejichž držení je v rozporu s právními předpisy České republiky, takže stejně nemohou být vráceny tomu, komu byly zajištěny (tomu, kým byly vydány nebo komu byly odňaty), a jejichž úschova je přitom obtížná nebo nepřiměřeně nákladná. V praxi se jedná např. o skladování velkého množství (mnohdy kumulativně o několik desítek až stovek tun) neoprávněně nezdaněných tabákových výrobků, které jsou zajišťovány pověřeným celním orgánem během trestního řízení. Vzhledem k tomu, že trestní řízení o hospodářských trestných činech, v nichž k zajištění dochází, trvají zpravidla delší dobu, jeví se skladování nelegálních tabákových výrobků v celém jejich objemu po celou dobu trvání trestního řízení neefektivní a finančně nákladné, navíc spojené s řadou požadavků na řádné zabezpečení takových věcí zejména z hlediska hygienického, resp. na splnění podmínek k uchovávání těchto věcí tak, aby mohla být dlouhodobě zachována jejich původní kvalita. Při uchování tabákových výrobků se k udržení jejich původní kvality doporučuje je alespoň krátkodobě zmrazit při teplotě –16 °C nebo nižší. V tabáku a tabákových výrobcích se totiž mohou vyskytovat larvy červotoče tabákového (Lasioderma serricorne), které tabák znehodnocují a jsou citlivé na nízké teploty. Rovněž tak může dojít k zplesnivění tabákových výrobků při jejich skladování ve standardních podmínkách. Z důvodů ekonomických, ale i kapacitních, jsou požadavky na zmrazování tabáku, případně na specifická opatření proti zplesnivění tabáku realistické jen ve vztahu k odebraným vzorkům, ale není možné je splnit u celého objemu zajišťovaných tabákových výrobků.\n\nVzhledem k tomu, že tabák je biologickým materiálem, který rychle mění svoji kvalitu a časem i konzistenci, čímž se svou povahou přibližuje k rychle zkazitelnému zboží, tak i jeho důkazní hodnota v čase rychle klesá. Znalecký posudek či odborné vyjádření provedené po uplynutí delší doby, zejména znalecký posudek revizní prováděný zpravidla s výraznějším časovým odstupem od zajištění věci, již nemůže hodnověrně stanovit, jaká byla kvalita a obecně totožnost takové věci v okamžiku jejího zajištění. Proto lze dokazování v průběhu celého zpravidla několik let trvajícího trestního řízení provádět smysluplně jen na příslušných vzorcích tabákových výrobků, které lze uchovávat ve specifických podmínkách. Na postup, kdy jsou neoprávněně nezdaněné tabákové výrobky uchovávány až do pravomocného skončení trestní věci, byť k důkazním účelům není zapotřebí uchovávat celý objem těchto zajištěných věcí (resp. tyto věci v celém svém objemu již ani reálně k důkazním účelům sloužit nemohou, neboť rychle podléhají zkáze), je proto třeba hledět jako na neefektivní a jdoucí proti zásadě procesní ekonomie trestního řízení.\n\nV případě tabákových výrobků se ve volném daňovém oběhu smějí v zásadě vyskytovat pouze značené tabákové výrobky ve spotřebitelských baleních, jejichž značení může probíhat pouze v povoleném daňovém skladu nebo mimo daňové území České republiky a porušení tohoto zákonného režimu automaticky znamená daňový únik (s dílčími výjimkami), kdy tento nelegální stav již nelze nikdy zcela napravit a zajištěné neoprávněně nezdaněné tabákové výrobky tedy z těchto důvodů nelze nikdy vrátit a dokonce ani stát takové tabákové výrobky nemůže pro své potřeby zlegalizovat (již nikdy je nelze dodatečně označit tabákovými nálepkami a stát ani nemůže ručit za nezávadnost těchto tabákových produktů často neznámého původu). Vzhledem k uvedenému je tak jediný možný způsob konečného naložení s nelegálními (nezdaněnými a neznačenými) tabákovými výrobky jejich zničení. I pokud neoprávněně nezdaněné tabákové výrobky po jejich zajištění skladuje stát prostřednictvím příslušného policejního orgánu, je tím škodlivý následek (zdravotní a zejména pak i fiskální) eliminován jen dočasně a dlouhodobé skladování takových věcí zároveň vytváří buď nemalá fiskální rizika pro stát, nebo zvýšené náklady na ostrahu takových skladovaných hodnot.\n\nTento princip přiměřeně platí i pro další kategorie vysoce zdanitelného zboží (tzv. vybrané výrobky podle zákona o spotřebních daních č. 353/2003 Sb.), a dále v uvedeném kontextu i pro komponenty zajištěné v souvislosti s nelegální výrobou cigaret, které mohou být opět legálně a zároveň smysluplně používány ke svému účelu jen v daňovém skladu.\n\nPrávní úprava přitom skýtá řadu záruk, aby zásah do práv osoby, které byly takové věci zajištěny, byl odůvodněný a přiměřený. V prvé řadě musí být splněna podmínka, že jde o věc, kterou nelze vrátit tomu, komu byla zajištěna, protože její držení by bylo v rozporu s právními předpisy České republiky. Zároveň musí být splněna podmínka, že úschova (skladování) takové věci je pro stát vzhledem k její povaze nebo objemu nákladná nebo spojená s obtížemi při zajištění požadovaných skladovacích podmínek, resp. její úschova je spojena s nepřiměřenými náklady s ohledem na účel jejího uchování (jedná se o obdobné důvody, pro které lze bez souhlasu toho, komu byla věc zajištěna, věc zajištěnou v trestním řízení pro jiné než důkazní účely prodat podle zákona č. 279/2003 Sb.). Dále zničením věci nesmí být ohroženo dokazování.\n\nO zničení věci pak rozhoduje v přípravném řízení státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu, přičemž proti jejich rozhodnutí je přípustná stížnost, o které rozhoduje soud (v přípravném řízení podle § 146a tr. ř.) a která má odkladný účinek.\n\nV neposlední řadě se navrhuje výslovně doplnit orgán příslušný k realizaci zničení nebezpečné věci. Zničení věci zajistí orgán činný v trestním řízení, který má věc v úschově, nebo na pokyn orgánu činného v trestním řízení, který je příslušný ke správě podle zákona č. 279/2003 Sb., ten, kdo k věci vykonává správu, typicky zvláštní správce (např. ve vztahu k radioaktivním odpadům a zdrojům ionizujícího záření Správa úložišť radioaktivních odpadů).\n\n## K bodu 29 (§ 85b odst. 1)\n\nJedná se o legislativně technickou úpravu s ohledem na zavedení legislativní zkratky již v § 35b odst. 6 tr. ř.\n\nK bodům 30, 37, 41, 43 a 45 (§ 102 odst. 2 věta druhá, § 158 odst. 9 věta poslední, § 202 odst. 3, § 183a odst. 3 věta druhá, § 211 odst. 7 a § 235 odst. 2 věta druhá)\n\nNavržená změna reaguje na skutečnost, že s rozvojem moderní techniky jsou výslechy stále častěji nahrávány, a kromě čtení protokolů o výslechu lze důkaz provádět i přehráním záznamu.\n\nK bodu 32 (§ 111a odst. 2)\n\nNavrhuje se upravit způsob ověřování totožnosti při výslechu prováděném videokonferenčně, což je možné při splnění podmínek uvedených v § 52a tr. ř. Jak bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, vázat možnost provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení na to, že v místě, kde se vyslýchaná osoba nachází, je přítomen zaměstnanec soudu nebo jiná v zákoně uvedená osoba, se ukazuje jako poměrně omezující a bránící dalšímu využití těchto technologií.\n\nTato osoba má za úkol ověřovat totožnost vyslýchané osoby, popř. může dosvědčit průběh úkonu. Ověřit totožnost však lze i distančně, např. předložením (ukázáním na kameru) občanského průkazu, který bude možné za využití nového programového vybavení i naskenovat, uchovat v rámci záznamu o úkonu a zároveň zkontrolovat proti Centrální evidenci obyvatel, osoba provádějící úkon zároveň provede vizuální kontrolu průkazu a porovnání vzhledu vyslýchané osoby s fotkou v průkazu (tento postup lze předpokládat vzhledem k rozvoji moderních technologií a dnes již v zásadě jednotnému technickému vybavení soudů). S ohledem na rozvoj deepfake však ani takový způsob ověření totožnosti nemusí být dostačující, proto lze v případě pochybností dosáhnout ověření i jinak, např. pokládáním náhodných osobních otázek, na které zná odpověď pouze osoba, která má být vyslýchána. Předpokládá se, že ověření totožnosti bude po zajištění technické proveditelnosti realizováno primárně s využitím elektronických nástrojů, např. přihlášení přes Identitu občana, což se jeví jako zvláště vhodné v případech již v obecné části uváděných tzv. POL POINT apod. Ostatně takové elektronické ověření je třeba upřednostnit všude tam, kde je to vhodné. Pokud totožnost nelze ověřit za pomoci elektronických nástrojů (NIA aj.), je třeba dbát zvýšené ostražitosti. Způsob prokázání totožnosti vyslýchané osoby bude na osobě provádějící výslech. Rizika předložení falešného průkazu nebo předložení pravého průkazu jinou osobou není ani při osobním, ani při vzdáleném ověření totožnosti možné zcela eliminovat, zde popsané nástroje však umožní jejich efektivní minimalizaci.\n\nNadto nebude vyloučen ani postup, že si osoba provádějící výslech přítomnost ověřující osoby, v místě, ve kterém se nachází vyslýchaná osoba, i za účinnosti nové právní úpravy vyžádá, pokud to z jakéhokoli důvodu považuje za žádoucí.\n\nJe obecnou zásadou, že je třeba dbát na to, aby vyslýchaná osoba nebyla vystavena nepřístupnému ovlivňování. Ve vztahu k výslechu prováděnému prostřednictvím videokonferenčního zařízení se toto zvlášť zdůrazňuje – k zajištění toho je např. zapotřebí umožnit snímání celé místnosti, aby bylo zřejmé, že se v místnosti nenachází žádná další osoba, jejíž přítomnost není přípustná, vyslýchaná osoba nemá připravené psané poznámky, po dobu celého úkonu se v záběru nachází jediné dveře v místnosti tak, aby bylo možné kontinuálně kontrolovat, že do místnosti nevešel nikdo další apod. Uvedeným nejsou dotčena práva vyslýchaných osob, včetně jejich práva na právní pomoc, přítomnost obhájce v případě výslechu obviněného a přítomnost zmocněnce nebo důvěrníka v případě výslechu poškozeného.\n\nPokud má osoba provádějící úkon pochybnosti o totožnosti vyslýchaného a neexistenci nepřípustných vlivů, je povinna takové pochybnosti odstranit a nebude-li to možné, bude nutné provádění úkonu přerušit a provést ho bez použití videokonferenčního spojení. Aby bylo výše uvedené požadavky možné dodržet, bude nutné, aby byla zajištěna dostatečná kvalita obrazu (zejména jeho rozlišení). Role osoby provádějící úkon je proto zásadní, a to jak před úkonem, při provádění úkonu, tak i po něm, neboť zaručuje splnění zákonných podmínek provádění videokonference, kdy by měla zajistit, že je totožnost vyslýchané osoby řádně ověřena, vyslýchaná osoba není ovlivňována apod. Stejnou důležitost má i průběžné a následné hodnocení výslechu s ohledem na jeho kvalitu a vliv technických omezení zásady bezprostřednosti na vnímání projevu vyslýchané osoby, a z toho plynoucích případných ovlivnění vypovídací hodnoty takto získaných informací.\n\nJe vhodné uvést, že nyní zaváděná pravidla již byla v praxi v době epidemie Covid-19 užita a takový postup byl ze strany vyšších soudů vzhledem k tehdejší situaci aprobován, byť za nestandardních podmínek (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021 sp. zn. 5 To 47/2017).\n\nZpůsob ověřování totožnosti utajených svědků zůstává nezměněn (totožnost ověří v řízení před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informací určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu).\n\nK bodu 33 (§ 143 odst. 1)\n\nPodle § 143 odst. 1 tr. ř. se stížnost proti usnesení podává ve lhůtě tří dnů od jeho oznámení, které se provádí podle § 137 odst. 1 tr. ř. buď vyhlášením v přítomnosti oprávněné osoby, nebo doručením opisu usnesení. Bez ohledu na to Ústavní soud s odůvodněním, že je třeba, aby se osoby oprávněné podat stížnost podrobně seznámily s důvody, pro které bylo usnesením rozhodnuto, posunul počátek běhu lhůty k podání stížnosti až na doručení opisu usnesení; skutečnost, zda osoba oprávněná podat stížnost byla vyhlášení takového usnesení přítomna, nepovažoval za významnou. Nejprve tak učinil ve vztahu k usnesením týkajícím se návrhů na obnovu řízení, později i ve vztahu k usnesením, jimiž se rozhoduje o vazbě. Výsledkem je, že řada soudů počítá lhůtu k podání stížnosti ve všech případech až od doručení opisu unesení a k okamžiku jejich vyhlášení nepřihlíží, což fakticky odporuje znění zákona.\n\nS ohledem na uvedenou judikaturu Ústavního soudu se navrhuje jednoznačně tuto otázku upravit přímo v zákoně a uvést tak právní stav do souladu s praxí. Vzhledem k dosavadní judikatuře Ústavního soudu založené na možnosti kvalifikovaného podání stížnosti až po obeznámení se s písemným odůvodněním usnesení se navrhuje stanovit počátek běhu lhůty pro podání stížnosti až od doručení písemného vyhotovení usnesení, byť předtím byla oprávněná osoba seznámena s obsahem usnesení při jeho ústním vyhlášení, u všech usnesení, která se doručují. Základním argumentem, který Ústavní soud ve svých rozhodnutích uvádí, je, že lhůta pro podání stížnosti má běžet od vyhlášení usnesení jen v těch případech, kdy se usnesení nedoručuje. Pokud se usnesení doručuje, má lhůta běžet od doručení. Důvodem je, že tím je zaručeno, že stěžovatel má možnost se plně seznámit s důvody usnesení, v klidu si vše rozmyslet atd., jinak by požadavek na doručení usnesení v písemné formě s odůvodněním neměl smysl a měl by čistě informativní význam. Byť tedy Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře tento požadavek vztahuje pouze k vybraným rozhodnutím, která se svou závažností blíží rozsudku anebo jsou spojená s omezením osobní svobody, protože jen u těchto rozhodnutí je dán ústavněprávní rozměr, argumenty uváděné Ústavním soudem platí pro všechna rozhodnutí, která se doručují, a proto se tato otázka upravuje jednotně.\n\n## K bodům 34 až 36 [§ 146a odst. 1 písm. j) a k) a § 146a odst. 2]\n\nV případě, že orgán činný v trestním řízení nevyhoví návrhu na vynětí listiny nebo jiného záznamu anebo jejich sporné části zachycujících důvěrnou komunikaci chráněnou podle § 35a tr. ř. ze spisu, je třeba umožnit soudní přezkum takového rozhodnutí, neboť jde o spor týkající se občanských práv a závazků ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Právo na důvěrnost komunikace v trestních věcech vyplývá nejen z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, ale též z čl. 5 odst. 4 Úmluvy (právo na přezkum zákonnosti zbavení svobody) a čl. 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého a rodinného života).\n\nZměna § 146a odst. 1 písm. k) navazuje na rozšíření § 81b tr. ř. a jde tak o legislativně technickou změnu.\n\nK bodu 38 (§ 161 odst. 7)\n\nPřestože je příslušníkům Vojenské policie vlastní znalost vojenského prostředí, zvyklostí, struktury a vnitřních předpisů, poznatky z aplikační praxe ukazují, že v určitých případech je nutno upřednostnit znalosti a specializaci útvarů Policie České republiky. Zakotvení příslušnosti pověřeného orgánu Vojenské policie se nejeví jako odpovídající zejména v případě vyšetřování závažných trestných činů hospodářského charakteru. Proto se navrhuje, aby pro vyšetřování vybraných hospodářských trestných činů spojených se zadáváním veřejných zakázek, k jejichž vyšetřování je nyní příslušná Vojenská police, byla výlučně příslušná Policie České republiky. Vyšetřování této specifické trestné činnosti, zpravidla organizovaného charakteru, mnohdy i mimořádně složitých hospodářských kauz, předpokládá nezbytné odborné znalosti a zkušenosti.\n\nTato vysoce závažná trestná činnost je zpravidla spojena s vyšší škodou, neboť jde typicky o nakládání s vojenským materiálem či vojenskou technikou. V těchto případech je žádoucí, a to zejména s ohledem na finanční dopady spojené s tímto typem trestné činnosti, aby vyšetřování této trestné činnosti náleželo výlučně příslušným útvarům Policie České republiky. Kromě toho tyto případy obvykle vyžadují využívání zvláštních vyšetřovacích metod a stabilní analytické zázemí, k čemuž jsou nejvhodněji vybaveny právě útvary Policie České republiky, jež mají s vyšetřováním tohoto druhu trestné činnosti největší zkušenosti. Při jejím vyšetřování je nutno upřednostnit znalosti a specializaci útvarů Policie České republiky. Navržená změna navíc přispěje k nezávislejšímu vyšetřování trestných činů, jež jsou typicky spojeny se zadáváním veřejných zakázek v oblasti obrany.\n\nPředmětné trestné činy se nenavrhuje omezit určitou výši škody nebo prospěchu, neboť v oblasti zakázek je vyčíslení škody poměrně složité a předpokládá větší znalecké dokazování. Pokud má orgán příslušný k vyšetřování být činný i v prověřování, není vhodné příslušnost vázat na toto kritérium, které je zejména v počátečních fázích trestního řízení proměnlivé.\n\nDále se do působnosti Policie České republiky svěřuje i vyšetřování korupčních trestných činů a trestných činů spočívajících ve zneužití pravomoci úřední osoby (s omezením výší škody nebo prospěchu), neboť jsou s uvedenými trestnými činy páchány velmi často v souběhu. Pokud jde o jiné související trestné činy, pak v případě, že budou splněny podmínky pro vedení společného řízení, může Policie České republiky začít prověřovat (a následně vyšetřovat) i tuto jinou související trestnou činnost − v případě kompetenčního sporu lze pak věc postoupit k rozhodnutí státnímu zástupci.\n\nPokud jde o prověřování této trestné činnosti, jako nejvhodnější se naopak jeví být ponechání sdílené pravomoci Policie České republiky a Vojenské policie, neboť Vojenská policie má v některých případech lepší možnost proniknout do zájmového prostředí a má lepší znalost vojenského prostředí, kromě toho se na základě praktických zkušeností (např. v oblasti daňové kriminality) jeví jako velmi efektivní umožnit vytvoření společného týmu složeného z příslušníků Policie České republiky a Vojenské policie, kteří budou moci při prověřování trestné činnosti úzce spolupracovat a využívat tak plně kvality a možnosti obou útvarů. Policie České republiky pak může na rozdíl od Vojenské policie využívat např. informátory a krycí prostředky, jež jsou při odhalování sofistikovanějších trestných činů potřebné.\n\nPokud prověřování zahájí pověřený orgán Vojenské policie a státní zástupce mu věc neodejme a nepřidělí útvaru Policie České republiky, je po jeho skončení povinen postoupit věc s veškerými zjištěnými poznatky k provedení vyšetřování útvaru Policie České republiky (§ 161 odst. 2 tr. ř).\n\nPředpokládá se, že v rámci Policie České republiky bude příslušnost policejních útvarů upravena pokynem policejního prezidenta č. 103/2013, o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení. Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV by byla příslušná jen v těch nejzávažnějších případech, kdy, zjednodušeně řečeno, způsobená škoda nebo získaný prospěch dosáhly nebo měly dosáhnout nejméně částky 150 mil. Kč. Krajská příslušnost by byla dána v případě, že způsobená škoda nebo získaný prospěch činily nebo měly činit nejméně 10 mil. Kč, a ve zbytku by byla dána okresní příslušnost. Ve specifických případech, kdy je dána její působnost, by pak byla příslušná Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě.\n\nK bodům 39 a 40 (§ 180 odst. 2 a § 183 odst. 3)\n\nDosavadní úprava výslovně neupravuje postup státního zástupce, pokud až v řízení před soudem zjistí, že existuje důkaz, který dříve nebyl znám. Navrhuje se tedy stávající úpravu v tomto směru doplnit tak, že pokud státní zástupce po podání obžaloby zjistí, že existuje takový dosud neznámý důkaz, informuje o něm soud. Předseda senátu jej následně založí do trestního spisu. Považuje-li soud jeho provedení za potřebné pro zjištění skutkového stavu, může jej provést z vlastní iniciativy; jinak jej může provést na návrh některé ze stran.\n\nK bodu 42 (§ 202 odst. 1)\n\nVzhledem k tomu, že se o průběhu hlavního líčení obvykle pořizuje zvukový záznam, není nezbytné, aby byl zapisovatel stále přítomen v jednací síni, pokud obsluhu technického zařízení pro nahrávání zajistí jiný pracovník nebo sám předseda senátu (samosoudce).\n\nK bodu 44 (§ 214)\n\nNově se za účelem posílení kontradiktornosti řízení upravuje právo všech stran vyjádřit se k provedenému důkazu neprodleně po jeho provedení, tj. nepůjde již jen o právo obžalovaného. Za účelem plného uplatnění práva na obhajobu je nicméně třeba obviněného na možnost učinit takové vyjádření výslovně upozornit po provedení každého důkazu (jde-li o čtení souboru listin, postačí po přečtení jejich souboru). Vyjádřit se může buď obviněný, nebo namísto něj jeho obhájce – nově je toto právo koncipováno jako právo strany řízení, nikoli jen jako osobní právo obžalovaného.\n\nPoškozeného a zúčastněnou osobu je třeba o tomto právu poučit a umožnit jim jeho realizaci (na rozdíl od obviněného nemusí být na toto právo upozorněni po provedení každého důkazu, postačí je upozornit před zahájením dokazování a umožnit jim vyjádřit se, pokud o to požádají).\n\nJedná se o právo a nikoli povinnost stran a toto vyjádření je třeba odlišit od výpovědi, neboť neslouží k důkazním účelům.\n\nK bodu 46 (§ 252)\n\nRuší se obsoletní odkaz na vojenské soudy.\n\nK bodu 47 (§ 259 odst. 6)\n\nV trestním řízení platí, že soud důkazy, které jsou nutné pro posouzení skutečností významných pro jeho rozhodnutí, provádí sám a sám je také hodnotí, jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. Pokud je proti jeho rozsudku jako soudu prvního stupně podáno odvolání, odvolací soud je podle § 263 odst. 7 tr. ř. vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně, s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl pro účely svého rozhodnutí. K takto nově provedeným důkazům může odvolací soud v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení přihlížet při úvahách o změně nebo doplnění skutkových zjištění.\n\nZ toho vyplývá, že odvolací soud při vázanosti skutkem, pro který je vedeno trestní stíhání, může dospět k modifikovaným nebo odlišným závěrům, než k jakým dospěl soud prvního stupně, pokud sám dokazování ve veřejném zasedání doplní. Meze, za nichž tak může sám učinit, jsou stanoveny v § 259 odst. 5 tr. ř. Je vyloučeno, aby sám uznal obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn, nebo uznal obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně. Pokud jde o tyto případy, pak odvolací soud sám nemůže rozhodnout, ale může napadený rozsudek pouze zrušit a věc vrátit k novému rozhodnutí prvoinstančnímu soudu s pokynem, v jakých směrech je třeba některé úkony doplnit nebo provést znovu a opětovně rozhodnout.\n\nOdvolacímu soudu nelze zcela upřít možnost zpochybňovat skutková zjištění prvoinstančního soudu, neboť jinak by to mohlo vést k vydání nespravedlivého rozhodnutí. Je však třeba důsledně dbát na to, aby odvolací soud splnil požadavek vyplývající ze zásady bezprostřednosti a volného hodnocení důkazů. Po nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2980/22 přitom některé odvolací soudy po provedení dokazování ve veřejném zasedání zavazují soud prvního stupně odvolacím soudem zjištěným skutkovým stavem a svým hodnocením důkazů, a dokonce přikazují soudu prvního stupně, aby obžalovaného uznal vinným. Soud prvního stupně tak staví do role pouhého vyhlašovatele rozsudku, který fakticky učinil soud odvolací, kterému § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř. brání, aby obžalovaného sám odsoudil. Tuto praxi část odborné veřejnosti výrazně kritizuje s tím, že citovaný nález Ústavního soudu nemá být vykládán tak, že si odvolací soud formálně zopakuje některé důkazy a fakticky rozhodne o vině obžalovaného, takže soudu prvního stupně nezbývá než toto rozhodnutí v podstatě jen „přepsat do svého rozsudku“.\n\nVýslovně se proto stanoví, že odvolací soud nemůže zavázat soud prvního stupně, aby dospěl k určitým skutkovým závěrům a nemůže jej ani zavázat ke skutkovým zjištěním, ke kterým odvolací soud sám dospěl na základě jím provedených důkazů ve veřejném zasedání, nebo aby určitým způsobem hodnotil důkazy. Pokud tedy odvolací soud nesouhlasí se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s jím provedeným hodnocením důkazů (které si po jejich provedení vyhodnotil odlišně), může sice zrušit jeho rozsudek a vrátit mu věc k novému projednání a rozhodnutí, nicméně nemůže jej zavázat, k jakým skutkovým závěrům má dojít a jak má hodnotit důkazy, ani jej zavázat svými skutkovými zjištěními. Může mu pouze vytknout vady ve skutkových zjištěních (např. poukázat na rozpory ve svědeckých výpovědích), kterých se podle jeho názoru prvoinstanční soud dopustil, a uložit mu, jaké úkony je třeba k jejich odstranění provést. Prvoinstanční soud musí vytýkané vady odstranit a nařízené úkony a doplnění provést.\n\nO vině obžalovaného pak může rozhodnout jen soud prvního stupně na podkladě důkazů před ním provedených a po jejich pečlivém vyhodnocení. Nelze ale připustit, aby mu odvolací soud předem přikázal, jak má důkazy posuzovat. K vyloučení takových případů se navrhuje v tomto směru § 256 tr. ř. doplnit o nový odstavec 6.\n\nK bodům 48 a 49 (§ 262)\n\nZdůrazňuje se, že postup, kdy je věc odvolacím soudem přikázána jinému soudci nebo senátu, než který ji původně rozhodoval, by měl být s ohledem na pravidla ústavněprávní úrovně o zákonném soudci výjimečný. Stanoví se proto, že tento postup lze využít, jsou-li pro něj dány důležité důvody. Co se jimi rozumí, vyplývá ze soudní judikatury, zejména půjde o tytéž důvody, pro které může dojít k odnětí a přikázání věci, může jimi ovšem být i nerespektování dříve vysloveného závazného právního názoru nadřízeného soudu nebo neprovedení úkonů, jejichž provedení bylo nadřízeným soudem uloženo, případně půjde o jiné podobně významné důvody. Pokud pak jde o přikázání věci jinému soudu, lze tak postupovat, pokud to odůvodňuje povaha takového důležitého důvodu.\n\n## K bodu 50 [§ 263 odst. 1 písm. b)]\n\nÚprava vymezující případy, kdy odvolací soud může rozhodnout v neveřejném zasedání, se omezuje tak, že tak nemůže učinit, pokud chce zrušit rozsudek prvoinstančního soudu a vrátit mu věc k novému rozhodnutí (protože nemůže rozhodnout ve věci sám) a chce se vymezovat vůči hodnocení důkazů provedeným prvoinstančním soudem. V takovém případě si důkazy, o které jde, musí nejprve provést sám ve veřejném zasedání.\n\nK bodu 51 (§ 263 odst. 6)\n\nVe zmíněném ustanovení se uvádí, že obviněný musí být k veřejnému zasedání řádně předvolán, což pomíjí skutečnost, že v některých případech se obviněný k veřejnému zasedání o odvolání nepředvolává, ale pokud jeho přítomnost není nutná, pouze se o něm vyrozumívá (srov. § 233 odst. 1 tr. ř.). Ustanovení § 263 odst. 6 tr. ř. se proto doplňuje tak, aby postihovalo oba zmíněné případy.\n\nK bodu 52 (§ 264 odst. 1)\n\nPodle stávajícího § 264 odst. 1 tr. ř. je soud, jemuž věc byla v řízení o odvolání přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Přitom odvolací soud je vázán hodnocením důkazů, jak je provedl soud prvního stupně, s výjimkou důkazů, které sám v rámci odvolacího řízení provedl. Pokud odvolací soud dospěje k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně trpí takovými vadami, pro které je třeba jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně, nemůže jej předem zavazovat k tomu, jak má hodnotit důkazy a k jakým skutkovým zjištěním má dospět. Může však poukázat na pochybnosti o správnosti a úplnosti dokazování a v tomto směru soud prvního stupně zavázat k doplnění nebo opakování dokazování a upozornit na pochybnosti, které dosud soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav vyvolává. Musí ale respektovat zásadu, že otázku viny a trestu posuzuje soud na základě důkazů, které provedl a sám vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a při respektování soudní nezávislosti mu nemůže imputovat závěr, jak má důkazy zhodnotit a k jakým skutkovým závěrům má dospět.\n\nZ těchto důvodů se rozsah a obsah závazných pokynů, kterými může odvolací soud zavázat soud prvního stupně, navrhuje vymezit tak, že kromě pokynů týkajících se právních otázek se jedná o úkony a doplnění, které odvolací soud pro zákonné rozhodnutí považuje za potřebné provést, a o povinnost vypořádat se s pochybnostmi odvolacího soudu ohledně správnosti skutkových zjištění. Zmíněné úkony a doplnění se mohou vztahovat jak k rozsahu a obsahu dokazování, tak i k respektování procesních předpisů. Nelze ale připustit, aby odvolací soud, byť po doplnění dokazování, které sám provedl, napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně se závazným pokynem, prezentovaným jako právní názor, jak má otázku viny soud prvního stupně na základě jím zjištěného skutkového stavu rozhodnout (tj. že má obviněného uznat vinným), ačkoli ten předtím ve stejném složení senátu dospěl k odlišnému závěru.\n\nK bodům 53 a 55 (§ 265l odst. 3 a § 270 odst. 3)\n\nPokud Nejvyšší soud v řízení o dovolání nebo o stížnosti pro porušení zákona napadené rozhodnutí zruší a rozhodne, že se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí, je třeba v dalším řízení respektovat principy zakotvené v § 259 odst. 6 a § 262 tr. ř., jinak se vztahující k odvolacímu řízení (byť v řízení před dovolacím soudem lze § 262 tr. ř. aplikovat jen omezeně s ohledem na jiné vymezení dovolacích důvodů a uplatnění kasačního principu). Není důvod, aby v případě, kdy Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí a věc vrátí k novému projednání a rozhodnutí, byla oprávnění Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání nebo o stížnosti pro porušení zákona vymezena odlišně od oprávnění odvolacího soudu.\n\nDále se nově s ohledem na praktické zkušenosti výslovně upravuje, že pokud Nejvyšší soud shledá důvody pro přikázání věci jinému samosoudci nebo senátu anebo dokonce jinému soudu nejen u prvoinstančního soudu, ale i u soudu druhoinstančního, může tento postup využít vůči oběma těmto soudům. To platí samozřejmě pouze v případech, kdy Nejvyšší soud zjistí, že důvody uvedené v § 262 odst. 1 tr. ř. pro přikázání jinému senátu nebo soudu jsou splněny i u odvolacího soudu.\n\nK bodu 54 (§ 265s odst. 1)\n\nVzhledem k tomu, že není vyloučeno, že dovolací soud bude považovat za potřebné vyjádřit se ke skutkovým zjištěním zejména s ohledem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., upravuje se povinnost soudu, jemuž byla věc přikázána, vypořádat se s výhradami dovolacího soudu, byť nemají povahu závazného pokynu. Důvody, pro které se tato změna navrhuje, jsou obdobné, jako je tomu u návrhu změn v § 264 odst. 1 tr. ř.\n\n## K bodu 56 (§ 306a odst. 1 věta druhá)\n\nNavržená změna reaguje na skutečnost, že s rozvojem moderní techniky jsou úkony stále častěji nahrávány, a kromě čtení protokolů o výslechu lze důkaz provádět i přehráním záznamu.\n\nK bodu 57 (§ 314q odst. 1)\n\nJedná se o vypuštění duplicitní úpravy, k níž došlo v souvislosti s přijetím novely trestních předpisů vyhlášené pod č. 270/2025 Sb. (ve znění účinném k 1. 1. 2027).\n\nK bodu 58 (§ 463 odst. 2)\n\nRuší se obsoletní odkaz na vyšší vojenský soud.\n\nK bodu 59 (§ 464 odst. 2)\n\nOdkaz na vyšší vojenský soud v § 464 odst. 2 tr. ř. za situace, kdy vojenské soudy nejsou součástí soustavy soudů, postrádá odůvodnění. Ministr nemá z čeho vybírat příslušný vojenský soud. Proto se navrhuje tento odkaz pro zrušit, neboť je obsoletní.\n\nK bodu 60 (§ 468)\n\nZmocnění pro ministra spravedlnosti v § 468 tr. ř. odporuje ústavnímu vymezení subjektů, které mohou vydávat prováděcí předpisy, navrhuje se proto uvést zmocňovací ustanovení do souladu s tímto vymezením. Předmětné zmocňovací ustanovení je i nadále potřebné pro účely vymezení rozsahu úkonů, které může vykonávat soudní tajemník.\n\nZastaralý pojem „pracovník“ se nahrazuje pojmem „zaměstnanec“.\n\n## K čl. II – přechodné ustanovení\n\nPokud již Vojenská policie započala vyšetřování v určité trestní věci, k jejímuž vyšetřování je nově příslušná Policie České republiky, navrhuje se z důvodu zabránění zbytečným průtahům spojeným s předáním věci nově příslušnému policejnímu orgánu, aby zůstala zachována již založená příslušnost k vyšetřování. Pokud by to dozorový státní zástupce s ohledem na okolnosti případu považoval za potřebné, může využít svého oprávnění a věc Vojenské policii odejmout a přidělit ji Policii České republiky i v tomto případě.\n\n## K čl. III – účinnost\n\nDatum nabytí účinnosti je stanoveno s ohledem na § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, a na předpokládanou délku legislativního procesu. Ve vztahu ke změně příslušnosti k vyšetřování trestných činů nyní spadajících do působnosti Vojenské policie se pak navrhuje stanovit datum nabytí účinnosti k 1. 1. 2028, a to s ohledem na potřebu dostatečně personálně, materiálně a organizačně zajistit novou působnost Policie České republiky.\n\nV Praze dne 26. října 2026\n\nPředseda vlády:\n\nIng. Andrej Babiš podepsáno elektronicky\n\nMinistr spravedlnosti:\n\nJUDr. Jeroným Tejc podepsáno elektronicky\n\n## Jeroným\n\nTejc, JUDr.\n\nDigitálně podepsal Jeroným Tejc, JUDr. Datum: 2026.10.27 15:47:26 +01'00'\n\nDigitálně podepsal Andrej Babiš Datum: 29.10.2026","changes":[],"passport":{"data":{"act":{"jurisdiction":"Чехия","title_official":"Novela z. - trestní řád","title_short":"","level":"закон","date_adopted":"2026 год (внесение)","date_in_force":"1 июля 2027 года (с исключениями); 1 января 2028 года (перечень изменений)","date_version":"","phased":"","status":"действует","sunset":"","regulator":"органы, участвующие в уголовном процессе","related":""},"goal":{"problem":"защита конфиденциальности участников уголовного производства и обеспечение справедливости судебного разбирательства","goal":"уточнение порядка публикации информации о ходе уголовного дела и обеспечения конфиденциальности общения обвиняемого с адвокатом","targets":"","scope":"органы, участвующие в уголовном производстве","exclusions":""},"subjects_note":{"protected":"обвиняемые, свидетели, адвокатская тайна"},"subjects":[{"role":"орган, участвующий в уголовном производстве","who":"ст. 8a, 8b, 35a, 35b, 55, 55a, 55b, 62, 64b, 73g, 79f, 81a, 81b, 102, 143, 146a, 158, 161, 180, 183, 183a, 202, 211, 214, 235, 252, 259, 262, 263, 264, 265l, 265s, 270, 306a, 314q, 349, 463, 464, 468","criteria":"участие в уголовном деле","count":""}],"norms":[{"address":"статья, раздел, пункт","addressee":"орган, участвующий в уголовном производстве","essence":"предписание, обязанность, запрет, ограничение, полномочие, ответственность","type":"обязанность, запрет, ограничение, полномочие","mechanism":"ограничение модели, распределение риска","cost_channel":"административный, содержательный","cost_kind":"регулярный, по событию","trigger":"начало деятельности, сбор данных, запрос органа, инцидент","sanction":"","refs":"","form":"цифровая, бумажная, смешанная","in_force":"общая дата или норма конкретизирована","ru_analog":"требует проверки"}]},"made_by":"GigaChat-2","made_at":"2026-11-01 08:14:48","edited_at":null,"edited_by":null}}