{"check":null,"uid":"107778c22f230724","title":"27 Co 56/2026-95 — o 15 145,78 Kč s příslušenstvím","title_generated":false,"country":"Чехия","organ":"Министерство юстиции Чехии — база судебных решений","kind":"case","kind_name":"Судебная практика","lang":"cs","date":"2026-08-11","summary":"Апелляция оставила в силе отказ во взыскании 15 145,78 Kč по револьверному кредиту, оформленному через веб-интерфейс кредитора с подтверждением SMS-кодом. Письменная форма по § 562 ГК ЧР соблюдена лишь тогда, когда сами электронные средства позволяют определить действующее лицо; SMS-код этого не даёт, а надёжность системы записей — их последовательность и защиту от изменений — кредитор не доказал. Внутренняя выписка начислений и погашений выдачу денег не подтверждает: нужен независимый банковский документ. Требование не проходит и по правилам о неосновательном обогащении, а доводы, заявленные впервые в апелляции, признаны запоздалыми.","snippet":"","topics":["Цифровая идентификация и госуслуги"],"status":"ok","error":"","text_len":41953,"versions":2,"url":"https://rozhodnuti.justice.cz/api/finaldoc/fb3acf72-9a5f-412c-b4c2-d1759571c175","first_seen":"2026-08-19","last_checked":"2026-09-17 01:52","relevance":"hit","score":56,"query":"","source_key":"justice_cz","verdict":{"relevance":"hit","score":56,"topics":["Цифровая идентификация и госуслуги"],"need_body":3,"authorities":[],"evidence":[{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","weak":false,"pos":1626,"ctx":"uhradit i s úroky v měsíčních splátkách, nepodepsal vlastnoručním podpisem ani uznávaným elektronickým podpisem. soud prvního stupně proto nepovažoval za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena před","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","weak":false,"pos":6275,"ctx":"onu proveden prostřednictvím sms kódu. žalobkyně dále rozvedla rozdíl mezi kvalifikovaným elektronickým podpisem, uznávaným elektronickým podpisem a jiným elektronickým podpisem podle zákona č. 297/2016","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","weak":false,"pos":6309,"ctx":"ódu. žalobkyně dále rozvedla rozdíl mezi kvalifikovaným elektronickým podpisem, uznávaným elektronickým podpisem a jiným elektronickým podpisem podle zákona č. 297/2016 sb. a nařízení eidas. namítala, ž","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronick podpis","weak":false,"pos":6423,"ctx":"jiným elektronickým podpisem podle zákona č. 297/2016 sb. a nařízení eidas. namítala, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky ani nesmí být odmítán jako důkaz jen proto, že nemá kva","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","weak":false,"pos":12403,"ctx":"ostatně nelze zobrazit příslušná metadata elektronických dokumentů ani detaily případných elektronických podpisů.13. editorem vypsaná doložka „podpis klienta“ ani u toho vypsané číslo „, anonymizováno,","zone":"текст","weight":1},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","weak":false,"pos":12539,"ctx":"ložka „podpis klienta“ ani u toho vypsané číslo „, anonymizováno, ,“ samo o sobě potřebný elektronický podpis žalovaného osvědčující uzavření právě této smlouvy nepředstavuje. takový kód může kdokoli","zone":"текст","weight":1}],"dropped":[{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","ctx":"zdíl mezi kvalifikovaným elektronickým podpisem, uznávaným elektronickým podpisem a jiným elektronickým podpisem podle zákona č. 297/2016 sb. a nařízení eidas. namítala, že elektronickému podpisu nesměj","why":"шаблонный оборот"},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronický podpis","ctx":"elektronické podobě tedy nepostačuje ani takový elektronický podpis, který je „zaručeným“ elektronickým podpisem podle čl. 26 nařízení eidas (jen „obyčejným zaručeným“ podpisem bez uvedených atributů),","why":"шаблонный оборот"},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronick podpis","ctx":"zdíl mezi kvalifikovaným elektronickým podpisem, uznávaným elektronickým podpisem a jiným elektronickým podpisem podle zákona č. 297/2016 sb. a nařízení eidas. namítala, že elektronickému podpisu nesměj","why":"шаблонный оборот"},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronick podpis","ctx":"nutím ke smyslu a účelu uvedených norem. samotná „možnost použití“ různých druhů (úrovní) elektronického podpisu podle evropského a národního práva ještě neznamená, s jakými účinky lze ten který elektro","why":"шаблонный оборот"},{"topic":"Цифровая идентификация и госуслуги","term":"elektronick podpis","ctx":"elektronické podobě tedy nepostačuje ani takový elektronický podpis, který je „zaručeným“ elektronickým podpisem podle čl. 26 nařízení eidas (jen „obyčejným zaručeným“ podpisem bez uvedených atributů),","why":"шаблонный оборот"},{"topic":"Персональные данные","term":"osobní údaje","weak":false,"pos":4464,"ctx":"h požádal o revolvingový úvěr, zvolil výši úvěru, vyplnil registrační formulář obsahující osobní údaje i údaje o rodinných a majetkových poměrech, zvolil přihlašovací jméno, heslo a bezpečnost","why":"одиночное упоминание (нужно 3)"},{"topic":"Персональные данные","term":"osobn údaj","weak":false,"pos":9640,"ctx":"že existuje dokument označený jako smlouva o revolvingovém úvěru, popř. znalost některých osobních údajů žalovaného, nýbrž především to, že právní jednání zachycené v tomto dokumentu učinil práv","why":"одиночное упоминание (нужно 3)"},{"topic":"Телеком и инфраструктура","term":"elektronick komunikac","weak":false,"pos":5565,"ctx":"o činnosti klienta a pro případ pochybností též dotaz na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací, konkrétně na společnosti o2, t-mobile a vodafone, ke zjištění uživatele uvedeného telefo","why":"одиночное упоминание (нужно 3)"},{"topic":"Криптоактивы и блокчейн","term":"token","weak":true,"pos":30563,"ctx":"ití tzv. kvalifikovaného prostředku pro vytváření podpisu (typicky podpisové karty či usb tokenu) nevyžaduje, vyžaduje však také kvalifikovaný certifikát. k podpisu právního jednání v el","why":"одиночное упоминание (нужно 3)"}]},"last_changed":"2026-08-20","meta":{"uuid":"fb3acf72-9a5f-412c-b4c2-d1759571c175","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:27.Co.56.2026.1","typ":"JUDGEMENT","spisova znacka":"27 Co 56/2026-95","predmet":"o 15 145,78 Kč s příslušenstvím","soud":"KSPH","soudce":"Mgr. Roman Fremr","rozhodnuto":"2026-04-23","zverejneno":"2026-08-11"},"source_url":"https://rozhodnuti.justice.cz/api/finaldoc/fb3acf72-9a5f-412c-b4c2-d1759571c175","text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.\n\n1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č. j. 12 C 404/2025-26 ze dne 18. 12. 2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 145,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 970,08 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 13 389,78 Kč od 26.8.2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 399,06 Kč od 6.6. 2025 do 25.8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 145,78 Kč od 26.8.2025 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měla se žalovaným uzavřít dne 5. 10. 2021. Tvrdila, že žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 13 390 Kč, že žalovaný v průběhu tvrzeného úvěrového vztahu čerpal peněžní prostředky v celkové výši 28 655,50 Kč a že na úvěr uhradil toliko částku 17 631,17 Kč. Protože podle tvrzení žalobkyně žalovaný dále neplnil, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 22. 5. 2025. Žalobkyně zároveň tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě údajů poskytnutých v žádosti o úvěr, nahlédnutím do interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu.3. Soud prvního stupně nicméně uzavřel, že žalovaný prohlášení, podle něhož by se zavázal poskytnuté peněžní prostředky uhradit i s úroky v měsíčních splátkách, nepodepsal vlastnoručním podpisem ani uznávaným elektronickým podpisem. Soud prvního stupně proto nepovažoval za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena předložená smlouva o úvěru. Soud prvního stupně nepovažoval za prokázané ani to, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla peněžní prostředky ve výši 28 655,50 Kč. Z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ podle něj nevyplývalo, zda a v jaké výši se peněžní prostředky dostaly do dispozice žalovaného. Šlo o evidenci žalobkyně, nikoli o výpis z účtu vedeného bankou žalovaného nebo jiný nezávislý doklad o reálném pohybu peněžních prostředků. Výpis z účtu žalovaného, který žalobkyně předložila, se týkal transakcí za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021, tedy období předcházejícího tvrzenému datu uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně se k jednání konanému dne 18. 12. 2025 nedostavila, a podle soudu prvního stupně se tak sama vzdala možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto další dokazování neprovedl a žalobu zamítl.4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2395 občanského zákoníku a podle § 2991 občanského zákoníku. Uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o uzavření smlouvy o úvěru ani o poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, takže nároku nemohlo být vyhověno ani jako nároku ze smlouvy o úvěru, ani jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl sice ve věci plně úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, a to v celém rozsahu. Odkázala primárně na žalobu, popsala dosavadní průběh řízení, včetně vydání a následného zrušení elektronického platebního rozkazu, výzvy soudu prvního stupně k doplnění tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti, a uvedla, že se z jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie. Dále žalobkyně především nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy. Namítala, že smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím SMS podpisu, který je podle ní v běžné praxi užíván k uzavírání různých smluv. Zdůraznila, že pokud měl soud prvního stupně pochybnosti o uzavření smlouvy, měl ji již v usnesení ze dne 31.10.2025 vyzvat k předložení dalších tvrzení a důkazů nejen k otázce zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně dovozuje, že neměla důvod pochybovat o tom, že soud má uzavření smlouvy za prokázané, jestliže se před jednáním zabýval pouze otázkou platnosti smlouvy z hlediska zkoumání úvěruschopnosti. Ke způsobu uzavření smlouvy pak žalobkyně uvedla, že smlouva byla sjednána prostřednictvím jejího webového rozhraní „Správce financí“, které přirovnala k internetovému bankovnictví. Podle žalobkyně žalovaný nejprve na webových stránkách požádal o revolvingový úvěr, zvolil výši úvěru, vyplnil registrační formulář obsahující osobní údaje i údaje o rodinných a majetkových poměrech, zvolil přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky a následně mu byla po opětovné verifikaci předložena smlouva s vyplněnými údaji. Žalobkyně uvedla, že pro potvrzení osoby klienta vyžaduje předložení platného dokladu a že klient je před finálním potvrzením upozorněn, že následujícím krokem potvrzuje vůli být smlouvou vázán. Pro finální potvrzení je podle žalobkyně nutný potvrzující kód zaslaný na telefonní číslo klienta. Konkrétně ke smlouvě č. , hodnota, žalobkyně tvrdila, že žalovanému se zobrazil návrh smlouvy vyplněný podle jím zadaných požadavků, žalovaný s ním souhlasil, načež mu byla dne 5. 10. 2021 ve 21:04 hod. zaslána potvrzovací SMS s kódem , Anonymizováno, na telefonní číslo , tel. číslo, uvedené ve smlouvě. Tímto kódem měla být smlouva podepsána, kód měl být uveden v kolonce podpis klienta a podpis měl být proveden z IP adresy , Anonymizováno, . Žalobkyně dále navrhla k důkazu kopii občanského průkazu, dohledání informací o činnosti klienta a pro případ pochybností též dotaz na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací, konkrétně na společnosti O2, T-Mobile a Vodafone, ke zjištění uživatele uvedeného telefonního čísla ke dni 5. 10. 2021.6. Žalobkyně dále argumentovala právní úpravou § 561 odst. 1 a § 562 občanského zákoníku a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Odkazovala na usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 875/2015-129 ze dne 29. 3. 2016, podle něhož může být písemný projev vůle zachycen i elektronickými prostředky, jsou-li způsobilé zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu, a podle něhož může být podpis elektronického úkonu proveden prostřednictvím SMS kódu. Žalobkyně dále rozvedla rozdíl mezi kvalifikovaným elektronickým podpisem, uznávaným elektronickým podpisem a jiným elektronickým podpisem podle zákona č. 297/2016 Sb. a nařízení eIDAS. Namítala, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky ani nesmí být odmítán jako důkaz jen proto, že nemá kvalifikovanou úroveň, a že u soukromoprávního jednání na dálku nelze vyžadovat absolutní jistotu identity jednající osoby.7. Žalobkyně dále tvrdila, že její elektronický systém je spolehlivý ve smyslu § 562 odst. 2 občanského zákoníku, neboť záznamy o právních jednáních jsou opatřovány elektronickými časovými razítky. Tuto službu má zajišťovat , právnická osoba, ., jako kvalifikovaná poskytovatelka služeb vytvářejících důvěru, a žalobkyně z toho dovozovala, že nemůže účelově zasahovat do vzniku časových razítek ani manipulovat s ukládanými daty. K důvěryhodnosti vedení elektronické evidence poukázala na znalecký posudek , právnická osoba, , ze dne 22. 8. 2024, podle něhož má být její evidence vedena zcela důvěryhodně a má zachycovat činnosti klienta v informačních systémech žalobkyně, technické prostředky klienta, včetně veřejné IP adresy, změny prováděné nad klientskými daty a interakce se systémy třetích osob při zřizování a čerpání služeb nebo při ztotožnění klienta.8. K otázce poskytnutí peněžních prostředků žalobkyně namítala, že dostatečné důkazy předložila již v řízení před soudem prvního stupně, a to dokument „Výpis čerpání, splátek a úhrad“, resp. splátkový kalendář. Z tohoto dokumentu podle ní vyplývá nejen čerpání úvěru, ale také skutečnost, že žalovaný si byl vědom povinnosti splácet úvěr, neboť na předmětnou smlouvu měla být uhrazena částka 17 631,17 Kč. Žalobkyně uvedla rekapitulaci jednotlivých položek předpisu, úhrad a dluhu, z níž dovozovala celkový předpis 35 146,09 Kč, úhrady 17 631,17 Kč a zbývající dluh 17 514,92 Kč. Žalobkyně pak z částečného plnění dovozovala, že žalovaný musel o existenci smlouvy vědět a že mu prostředky musely být poskytnuty, neboť podle ní nelze rozumně předpokládat, že by plnil na úvěr, jehož není účastníkem, nebo vracel peněžní prostředky, které mu nebyly poskytnuty. Odkázala přitom na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 905/2015-57 ze dne 25. 2. 2016 a na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 183/2022, č. j. 22 Co 253/2019-92 a č. j. 21 Co 280/2019-68, z nichž dovozovala, že splátkový kalendář či výpis z úvěrového účtu může ve spojení s dalšími okolnostmi a částečným plněním postačovat k prokázání poskytnutí peněžních prostředků. Žalobkyně proto navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, popř. zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.9. Žalovaný se k odvolání ani k jeho doplnění podle obsahu spisu nevyjádřil.10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.11. Odvolací soud především uvádí, že závěr soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene žalobkyní je věcně správný. Žalobkyně byla povinna prokázat nejen to, že existuje dokument označený jako smlouva o revolvingovém úvěru, popř. znalost některých osobních údajů žalovaného, nýbrž především to, že právní jednání zachycené v tomto dokumentu učinil právě žalovaný. Byla rovněž povinna prokázat, že peněžní prostředky, jejichž vrácení požaduje, byly skutečně poskytnuty žalovanému nebo v jeho prospěch. V úvěrovém sporu tohoto typu nelze vystačit s obecným odkazem na interní evidenci věřitele, není-li z ní objektivně patrné, jaké konkrétní peněžní toky proběhly a proč z nich lze dovodit právě vznik dluhu žalovaného. Předložená smluvní dokumentace sice obsahuje identifikační údaje žalovaného a vymezuje parametry tvrzeného úvěrového vztahu, sama o sobě však neprokazuje, že žalovaný uvedené právní jednání skutečně učinil. Jestliže žalobkyně uzavírala smlouvu na dálku a dovozovala závazek žalovaného z elektronicky zachyceného jednání, bylo na ní, aby soudu předložila takové důkazy, které umožní spolehlivý závěr o tom, že žalovaný přijal právě obsah předkládané smlouvy, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok. Takový důkaz však předložen nebyl. Problém ale nespočívá v tom, zda lze v elektronickém prostředí obecně uzavírat smlouvy, o tom není pochyb. Problém spočívá v tom, zda konkrétní důkazy předložené v této věci dovolují učinit bezpečný závěr, že právě předloženou smlouvu uzavřel právě žalovaný.12. Z hlediska sporných skutkových zjištění odvolací soud na základě odvolacích námitek považuje za nutné zdůraznit, že předložená úvěrová smlouva byla ze strany žalobkyně opatřena naskenovaným vlastnoručním podpisem (obrázkem podpisu) osoby „, tituly před jménem, , jméno FO, ,“ což bylo k obrázku připojeno. Za žalovaného je v dokumentu skutečně strojem vypsaný kód „, Anonymizováno, “, dokonce na dvou místech, nicméně žádný vlastnoruční ani uznávaný podpis žalovaného připojen nebyl, jak správně uvedl i soud prvního stupně. Nebylo připojeno ani žádné elektronické časové razítko dokládající čas podepsání (kdy již tento dokument existoval), o kterém žalobkyně v odvolání nově hovoří, ani jakákoli elektronická pečeť dokládající, že předložený exemplář smlouvy je vůbec výstupem nějakého systému žalobkyně a jakého (jako je „internetbanking“). Před soudem prvního stupně to ostatně nebylo ani konkrétně tvrzeno, ani dokládáno. Z uvedeného dokumentu objektivně vůbec nevyplývá, za jakých okolností uvedený kód vznikl, že pochází z nějakého (a jakého) systému, že je nějak unikátní a jak je konkrétně a jak spolehlivě spojen s osobou žalovaného. To vše je patrné i z elektronického originálu smlouvy po jejím zobrazení v elektronické podobě (dostupné v elektronickém spisu CEPR), včetně dat o případných (zde chybějících) podpisech, razítkách či pečetích (prostřednictvím odpovídajícího softwaru). Jiným způsobem ostatně nelze zobrazit příslušná metadata elektronických dokumentů ani detaily případných elektronických podpisů.13. Editorem vypsaná doložka „PODPIS KLIENTA“ ani u toho vypsané číslo „, Anonymizováno, ,“ samo o sobě potřebný elektronický podpis žalovaného osvědčující uzavření právě této smlouvy nepředstavuje. Takový kód může kdokoli (nejen žalobkyně) připojit (vypsat) kamkoli a také kdykoli. Míra věrohodnosti identity klienta a zachycení jeho vůle sice nemusí být „absolutní“, jak žalobkyně v odvolání namítá, musí být ale podle názoru odvolacího soudu značná, zatímco zde je v podstatě nulová, pouze deklarovaná. Všechna doplňující tvrzení a důkazy ke způsobu zachycení předmětného právního jednání a k určení jednající osoby obsažená v odvolání jsou v tomto směru nepřípustnými novotami, jak bude dále rozvedeno.14. Další dokumenty byly předloženy ve formátu PDF bez jakéhokoli autentizačního prvku, který by dokládal jejich pravost. Tabulka o průběžném čerpání a plnění označená jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ je jen soupisem (tabulkou) tvrzených plateb a jejich zaúčtování na tvrzené nároky žalobkyně. Nijak nedokládá, kdo prostředky čerpal ani kdo splátky platil, že to byl skutečně žalovaný, a nikoli jen někdo, kdo se za žalovaného vydával a vydává, nebo že nejde jen o prostý omyl. Nejde totiž o žádné výpisy z účtu, kde by bylo patrné kdy a z jakého účtu a na jaký účet platby došly. Jde jen o prosté tabulky a soupisy, o nichž je jen tvrzeno, že z takových výpisů vycházejí a že z nich vycházejí správně. U případné odlišné interní evidence žalovaného o tomtéž by to ostatně bylo stejné.15. Jakkoli odvolací soud nesdílí striktní závěr, že dokumenty vydané bankou představují jen její vlastní tvrzení a nikoli způsobilé důkazy, v daném případě z předložených dokumentů objektivně nelze učinit ty závěry, které žalobkyně i v odvolání prosazuje. Převod peněz (čerpání či splácení) nelze považovat za prokázaný či nesporný ani z toho, že žalovaný tuto skutečnost nesporoval, neboť za nesporná lze považovat pouze shodná (aktivní) tvrzení stran, nikoli tvrzení jen jedné z nich, ke kterému se druhá strana pouze nevyjádřila (viz § 120 odst. 3 o.s.ř.).16. Žalobkyni nic nebránilo již před soudem prvního stupně doložit, že zapůjčené prostředky vskutku vyplatila žalovanému nebo obchodníkovi, od kterého měl žalovaný tímto způsobem nakoupit nějaké zboží nebo služby hrazené úvěrem, ani nic nebránilo doložit výpisem z účtu, že to byl právě žalovaný, kdo splátky hradil (kdy, z jakého účtu a kolik), třeba alespoň namátkou. Nic z toho se nestalo. Poskytnutí uvedeného úvěru nevyplývá ani z předložené korespondence, neboť žalovaný nikdy nikde nepotvrdil, že smlouvu uzavřel a že uvedený úvěr ve vymezeném rozsahu čerpal.17. Představa žalobkyně, že soudu předloží jen některé obecné kopie sestav úvěru, z nichž ve skutečnosti nic konkrétního nevyplývá, je chybná. V takovém případě je totiž dokazování v zásadě vedeno jen úporným tvrzením žalobkyně o tom, kde a jak si sama prezentované údaje bere, a nikoli obsahem listin. Uvedenou logikou by (ad absurdum) žalobkyně mohla soudu předložit i jen svou žalobu, jejíž údaje (tvrzení) takto (údajně) vycházejí z bankovních aplikací, a dalším dokazováním se nezatěžovat s tím, že to tak soudu „musí stačit.“ Takovou tabulku plnění ostatně obsahuje i samo odvolání. S tímto přístupem se odvolací soud neztotožňuje a důsledný a objektivní postup soudu prvního stupně považuje za správný. Žalobkyní citovaná rozhodnutí odvolacího soudu z let 2020 až 2022 ve skutečnosti vycházejí z odlišných skutkových okolností tam řešených a v otázkách elektronického podepisování a jeho průkaznosti ve skutečnosti obsahují opačné závěry, než žalobkyně prosazuje (viz též níže).18. Soudu prvního stupně tedy v daném případě nelze upřít opodstatněnou pochybnost o tom, co všechno lze z předložených dokumentů považovat za prokázané a co nikoli. Zejména je třeba v tomto směru zdůraznit pasivitu žalobkyně, která se o jí předpokládaném hodnocení předložených důkazů soudem (zda vskutku „stačí“) nepřišla přesvědčit k jednání soudu prvního stupně, kde by jí muselo být v daném případě poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit další důkazy, jak správně uvedl soud prvního stupně. Pokud by bylo třeba doplnit i tvrzení, např. o mechanismu elektronického podepisování smlouvy, platí stejný závěr i pro poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. Pokud se žalobkyně k jednání soudu prvního stupně nedostavila, pak se skutečně uvedeného práva vzdala, takže nemůže být nijak překvapena negativním výsledkem při plnění důkazního břemene a břemene tvrzení k otázce, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu uzavřel v té podobě, jak byla soudu předložena, resp. že popsaným způsobem úvěr alespoň vyčerpal.19. V odvolacím řízení pak nelze uvedenou procesní pasivitu žalobkyně „dohnat,“ neboť tomu brání princip koncentrace a neúplné apelace (viz § 205a a § 212a o.s.ř.). Proto nebylo možné přihlížet k novým tvrzením a o mechanismu uzavření smlouvy a o vlastnostech elektronického systému žalobkyně atd., jak žalobkyně v odvolání tvrdí, nehledě na to, že ani tato doplněná tvrzení a důkazy by potřebný obrázek neposkytly. Proto odvolací soud dokazování podle § 213 o.s.ř. nejen neopakoval, ale ani nedoplňoval.20. Přisvědčit nelze ani související námitce žalobkyně, že řízení je stiženo procesní vadou, pokud soud prvního stupně si potřebné důkazy neopatřil sám, nebo že měl jednání odročit a žalobkyni k doplnění tvrzení či důkazů vyzvat, popř. že výzvou jen k otázce úvěruschopnosti žalobkyni „překvapil“ tím, že ostatní okolnosti považovala z tohoto důvodu za prokázané již předloženými důkazy, takže se k jednání nedostavila. Ani tyto tvrzené „vady“ nemohou princip neúplné apelace prolomit, neboť se o žádné vady nejedná.21. Podle § 120 o.s.ř. jsou to naopak účastníci, kdo je povinen označit a předložit důkazy k prokázání svých tvrzení, soud může provést jiné důkazy opatřit a provést jen v případě, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu., což není tento případ. Jinak soud vychází jen z důkazů, které byly provedeny. Soud není povinen pátrat po možných dalších okolnostech a důkazech, které umožní žalobkyni v řízení zvítězit. Takovým postupem by soud prvního stupně naopak aplikoval vyšetřovací zásadu a nepřípustně by procesně žalobkyně vypomáhal.22. Procesní postup soudu prvního stupně, včetně vydání platebního rozkazu, u kterého se vychází toliko z tvrzení a nikoli z dokazování, rozhodně nezakládá žalobkyni legitimní očekávání, že důkazy, které před soudem prvního stupně předložila, jsou dostatečné pro úspěch ve věci. Soud prvního stupně nikdy nic takového neuvedl, naopak standardně nařídil jednání, ke kterému žalobkyni předvolal (prostřednictvím zástupce) a u kterého měl věc řešit. Žalobkyně se však nedostavila. Jakkoliv má soud prvního stupně připravit jednání podle § 114a o.s.ř. tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání, nelze z případné absence takové přípravy nebo její části dovozovat, že u jednání už k ničemu podstatnému nedojde. To by zcela popřelo zásadu přímosti a ústnosti, kterou je řízení ovládáno. Takové změny a upřesnění samozřejmě mohou nastat a mohou být způsobeny nejen aktivitou protistrany, ale i případným upřesněním, doplněním nebo i změnou názoru soudu prvního stupně. To, zda účastník vylíčil všechny rozhodné skutečnosti a zda je uvedl úplně a že tato svá tvrzení též prokázal, posuzuje vždy soud až u jednání, tomu je také povinen případně uzpůsobit svou poučovací povinnost (srov. § 118a o.s.ř.). Subjektivní představa účastníka o tom, zda tyto své procesní povinnosti sám od sebe (srov. § 101 odst. 1 o.s.ř.) splnil, jak žalobkyně argumentuje, ať již před jednáním či při něm, není vůbec významná. Každý účastník musí být zásadně připraven tvrdit vše potřebné a označit všechny dostupné důkazy nejpozději u jednání. Pokud se nedostaví, musí být připraven akceptovat negativní procesní výsledek, pokud se jeho subjektivní představa ukáže jako mylná. Poskytnutí dodatečné lhůty (odročení jednání a případná separace nákladů) je výjimkou z pravidla. Pro takový postup musí být dány skutečně závažné důvody, což není tento případ. V této věci tedy procesně pochybila žalobkyně a nikoli soud prvního stupně, na který se jen žalobkyně pokouší svou vlastní chybu svalit. Opačným výkladem by soud i při nejlepším způsobu přípravy jednání, nemohl dosáhnout rozhodnutí věci rychle a hospodárně, jak zákon ukládá (viz též § 6 o.s.ř.), a docházelo by k neodůvodněným průtahům a k vytváření korespondenčního procesu.23. Soud prvního stupně věc správně posuzoval také po právní stránce s ohledem na dobu uzavření předmětné úvěrové smlouvy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „o.z.“) a souvisejících předpisů. S ohledem na stručnou argumentaci soudu prvního stupně i na argumentaci žalobkyně v odvolání považuje odvolací soud za vhodné podat podrobnější výklad i k otázce právního jednání v elektronické podobě.24. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.25. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy ale nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Speciální následky stanoví § 110 téhož zákona.26. Spotřebitelská úvěrová smlouva tedy ke své platnosti nevyžaduje přítomnost písemnosti a podpisu, nicméně musí být prokázáno, že a jaká smlouva byla s dlužníkem (žalovaným) elektronicky uzavřena. V daném případě žalobkyně sice tvrdila uzavření písemné úvěrové smlouvy, nicméně neprokázala, že smlouvu uzavřela se žalovaným a že žalovaný přijal právě předložený exemplář smlouvy a ani že čerpal takto dohodnutý úvěr.27. Písemná forma právního jednání podle ustáleného výkladu vyžaduje písemnost, tedy zachycení obsahu jednání, včetně označení (identifikace) jednající osoby, v písmenech a číslech (nikoli např. formou audio záznamu, včetně záznamu telefonického hovoru s operátorem, nebo video záznamu), a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu ke konkrétnímu obsahu písemnosti, s níž je podpis spojen. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby. Podoba písemnosti ale může být různá. Písemné právní jednání (písemnost) může být zachyceno v listinné podobě (na hmotném substrátu, typicky na papíru, s nímž je neoddělitelně spjato) nebo v elektronické podobě. Podle § 3026 odst. 1 o.z. platí ustanovení občanského zákoníku o listině obdobně i pro jinou písemnost bez zřetele na její podobu, nevylučuje-li to povaha písemnosti.28. Pro srovnání s elektronickým podpisem lze uvést, že v případě vlastnoručních podpisů vládne určitý právní výklad a s tím spojený obyčej podepisování, tedy závěr o tom, co lze z formálního hlediska považovat za podpis a co za podpis považovat nelze (např. jméno a příjmení psané strojem nebo s využitím textového editoru, stejně jako vypsanou sekvenci čísel – PIN, např. „, Anonymizováno, “, tři křížky, sluníčko nebo jiné znamení vytvořené rukou, popř. jinak, ve smyslu § 563 o.z.). Většinově se nepovažuje za možné ani to, že by si strany mohly ujednat, co jen samy mezi sebou budou považovat za vlastnoruční podpis. Úprava je kogentní. Některé skutkové případy ale mohou být hraniční z hlediska provedení podpisu, např. zjednodušená parafa (tzv. klikyhák), podpis tiskacím písmem apod. Konkrétní právní úprava chybí, je však zřejmé, že z formálního hlediska se za (vlastnoruční) podpis nepovažují takové způsoby technického provedení, které objektivně (samy o sobě, resp. ze svých vlastností) neumožnují z podpisu ověřit identitu (provést autentizaci) jednající osoby. Logicky je tomu tak proto, že písemná forma právního jednání je podle občanského zákoníku a dalších předpisů vyhrazena těm nejdůležitějším druhům právního jednání. Je proto nutná značná míra jistoty o totožnosti jednající osoby, byť 100% jistoty se dosáhnout nedá. Užití mechanických prostředků jako náhrady vlastnoručního podpisu (např. vytištěním podpisu) je v praxi zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis klienta – zákazníka (příjemce zboží či služeb). Uvažovat o této úrovni „podepsání“ lze podle ustálené soudní praxe maximálně na straně poskytovatele, který činí univerzální nabídku blíže neurčeným zájemcům (zde na straně žalobkyně).29. V elektronickém světě by to mělo být obdobné. Navzdory podrobnější právní úpravě ale v odborné literatuře a v soudní praxi dosud není uspokojivě vyřešeno, co lze a co nelze považovat za elektronický podpis pro právní jednání v písemné formě (v elektronické podobě). Jde stále o poměrně novou problematiku.30. Zvláštním předpisem, na který odkazuje § 561 odst. 1 o.z., bylo v době tvrzeného sjednání smlouvy nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále též jen „nařízení eIDAS“) a dále navazující národní zákon č. 297/2016 Sb., jimiž byl nahrazen od 19.6.2016 zákon č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu. Tyto předpisy však upravují různé úrovně elektronického podpisu.31. Podle čl. 3 bod 10, 11 a 12 nařízení eIDAS se pro účely tohoto nařízení rozumí: „elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání; „zaručeným elektronickým podpisem“ elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26 a „kvalifikovaným elektronickým podpisem“ zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy (viz též Příloha I. a II. nařízení eIDAS).32. V tomto směru je třeba upozornit, že „elektronický podpis“ bez dalšího, v praxi často označovaný jako „prostý“ elektronický podpis, není nikde dále definován, právo s jeho náležitostmi, ověřováním či uchováváním v čase vůbec nepracuje (na to je až příliš prostý). Ve skutečnosti jde jen o určitý zastřešující termín, jakýsi odrazový můstek pro definici vyšších elektronický podpisů, s nimiž už se v právu dále pracuje.33. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.34. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.35. Podle čl. 26 nařízení eIDAS zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou; umožňuje identifikaci podepisující osoby; je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.36. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.37. Klíčový je zde výklad § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru právě v návaznosti na § 561 odst. 1 o.z. a na čl. 25 odst. 1 a 2 eIDAS s přihlédnutím ke smyslu a účelu uvedených norem. Samotná „možnost použití“ různých druhů (úrovní) elektronického podpisu podle evropského a národního práva ještě neznamená, s jakými účinky lze ten který elektronický podpis použít, zda skutečně mají mít všechny podpisy úroveň odpovídající vlastnoručnímu podpisu či nikoli (viz čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS oproti čl. 25 odst. 1). Nelze totiž přehlédnout, že úroveň bezpečnosti a průkaznosti jednotlivých podpisů uvedených v § 7 národního zákona (i v rámci eIDAS – viz čl. 28 a násl. ve spojení s Přílohou I., II. a prováděcími předpisy tohoto nařízení a dále čl. 32 a násl.) je dramaticky rozdílná a nedává žádný smysl, aby všechny tyto úrovně byly kladeny naroveň vlastnoručnímu podpisu a tím i na stejnou úroveň mezi sebou (viz též rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Ekofrukt C-362/21). Důvodem „odmítnutí“ dokumentu nesmí být jen samotná elektronická podoba (viz též čl. 46 nařízení eIDAS). Nedává také žádný smysl stavět jakýkoli elektronický podpis naroveň i jiným elektronickým prostředkům upraveným v § 562 o.z., jež mají (musí) umožnit „zachycení obsahu“ právního jednání a „určení jednající osoby,“ což nižší úrovně elektronického podpisu objektivně neumožňují.38. Podle názoru odvolacího soudu je třeba vykládat uvedenou právní úpravu jednání v elektronické podobě v logické a systematické návaznosti i na právní úpravu téhož jednání v listinné podobě, kde se od vlastnoručního podpisu rovněž odlišují uvedené „mechanické prostředky“ či „znamení ruky,“ jejichž účinky (možnosti použití) jsou nižší, ale také je nelze zcela (paušálně) odmítnout. Tím bude zachována i ekvivalence (konverze) dvou různých podob (elektronické a listinné) téhož právního jednání v písemné formě, jak bude dále rozvedeno.39. Ze shora uvedeného podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že písemné právní jednání (písemnost) v elektronické podobě nelze platně podepsat jakýmkoli (prostým) elektronickým podpisem, ale pouze takovým, který je zaručený a (navíc) je ještě založen na kvalifikovaném certifikátu (zejména byl-li vytvořen i pomocí kvalifikovaného prostředku pro vytváření elektronického podpisu). Požadavku na důvěryhodný elektronický podpis právního jednání vyhoví i uznávaný elektronický podpis, který užití tzv. kvalifikovaného prostředku pro vytváření podpisu (typicky podpisové karty či USB tokenu) nevyžaduje, vyžaduje však také kvalifikovaný certifikát. K podpisu právního jednání v elektronické podobě tedy nepostačuje ani takový elektronický podpis, který je „zaručeným“ elektronickým podpisem podle čl. 26 nařízení eIDAS (jen „obyčejným zaručeným“ podpisem bez uvedených atributů), neboť objektivně „neumožňuje ověřit“ totožnost podepsané osoby – osoby uvedené na certifikátu (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007 a další). Takový „zaručený“ elektronický podpis (bez dalšího) ve skutečnosti zaručuje pouze integritu podepsaných dat (lze zjistit jakoukoli změnu dat po podpisu), ale identitu podepsané osoby vůbec „nezaručuje“, neboť ze své zákonné definice neobsahuje žádný požadavek na důvěryhodný certifikát, o který se podpis opírá. Tímto důvěryhodným certifikátem by byl pouze kvalifikovaný certifikát. Legislativní termín „zaručený“ elektronický podpis ostatně představuje pouze zavádějící (chybný) překlad směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES, o zásadách Společenství pro elektronické podpisy, jejíž transpozicí do národního práva zákon o elektronickém podpisu vznikl. Správný překlad by byl „pokročilý“ elektronický podpis (z anglického „advanced“ či německého „fortgeschritten“). Tato významová nesprávnost překladu pak byla bohužel zachována i v rámci nařízení eIDAS.40. Podle názoru odvolacího soudu nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným „odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně, jak se v praxi objevuje a jak i žalobkyně v odvolání akcentuje. To všechno jsou jen „prosté“ elektronické podpisy obdobné mechanickým prostředkům na papíře.41. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání „podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje určení podepsané osoby, neboť vytvoření takových „podpisů“ není pod výhradní kontrolou (užitím) konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových „prostých“ podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob „podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí (viz výše). U vypsaného číselného kódu to platí obdobně.42. Při posouzení, zda jde o písemné právní jednání (podpis určité osoby) tedy nejde o to, zda tu je důvodná pochybnost o tom, kdo smlouvu uzavřel, zda to např. vyplývá z okolností věci, dalších důkazů (chování stran), zda to druhá strana uznává či aspoň nezpochybňuje, že spolu strany komunikovaly. To jsou skutečnosti rozhodné u smluv uzavřených ústně či konkludentně. Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již „zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také určení jednající osoby se značnou úrovní důvěry (jinak nejde o „určení“), což je dáno jen „zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu.43. V případě, kdy není písemná forma vyžadována, právní jednání může být platné i v jiné než písemné formě, což je tento případ, ale stále platí, že to je žalobce, kdo musí prokázat z předložené písemnosti nebo z jiných okolností věci, kdo a jakou smlouvu vlastně uzavřel, což se žalobkyni nepodařilo (viz výše). K tomu lze dále odkázat na § 565 a § 566 o.z.44. Pokud žalobkyně argumentovala mimo jiné použitím § 562 o.z., je třeba uvést, podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.45. Podle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.46. Z uvedeného ustanovení se podává, že zákon v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky (v elektronické podobě) výslovně počítá (na rozdíl od právního jednání v listinné podobě) se zachováním požadavku na písemnou formu i bez využití elektronického podpisu, jak bylo řešeno výše. Proto se odvolací soud zaměřil ještě na otázku, zda smlouva nebyla platně uzavřena v písemné formě bez vyšší úrovně elektronického podpisu právě za podmínek uvedených v § 562 odst. 1 o.z., jak žalobkyně také tvrdí, byť to směšuje s otázkou elektronického podepisování.47. Uvedené ustanovení představuje technologickou náhražku shora uvedených požadavků na elektronický podpis a v praxi může být využito např. v rámci portálů bank (internetbankingu) či jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, ale i jiných služeb. Jde o jinou skutkovou podstatu, kterou je třeba od elektronického podepisování odlišit. Muselo by se však jednat o takové elektronické prostředky, které umožňují (opět samy o sobě, na základě svých vlastností) zachycení obsahu jednání (písemnosti) a také „určení“ jednající osoby jinak, než elektronickým podpisem, nicméně alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. O takový případ se ale v dané věci také nejedná, nejde tedy o reálné zachycení jednání a „určení“ jednající osoby zvolenými elektronickými prostředky. Žalobkyně ve skutečnosti o povaze použitých prostředků, včetně systému, ve kterém smlouva vznikla, nic konkrétního netvrdila (a ze shora popsaných důvodů k tomu ani nemohla být řádně poučena soudem).48. Občasný názor, že míra spolehlivosti při určení jednající osoby (elektronickým podpisem či jinak) může být u elektronického právního jednání též nízká nebo snad žádná, a že není potřebná praktická určitelnost jednající osoby, je nesprávný. Tento názor obchází požadavek § 562 odst. 1 o.z. a v konečném důsledku maří účel, ke kterému má písemná forma právního jednání sloužit. Odvolací soud zdůrazňuje, že toto určení musí být možné již z použitých prostředků, a nikoliv až z dalších důkazů, tedy např. z faktického chování stran, popř. z nesporných tvrzení, jak shora uvedeno.49. Jinými slovy, pokud použité elektronické prostředky takové určení fakticky neumožňují, nejde o zachování písemné formy, a to bez ohledu na to, zda o totožnosti jednající osoby a o obsahu právního jednání existuje z jiných důvodů jistota. Ta zde navíc chybí, pokud jde o obsah smlouvy i jednající osobu. Objektivně totiž z ničeho nevyplývá, že předložená smlouva splňuje předpoklady uvedené v § 562 odst. 2 občanského zákoníku, tedy že vznikla v systému, ve kterém jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně (s evidencí všech přístupů a jejich obsahu) a že (jak) jsou samotným systémem reálně chráněny proti změnám. Teprve z toho (např. formou znaleckého posudku či jiné certifikace) by bylo možné dovodit, že záznamy jsou spolehlivé, včetně případného výstupu ze systému o tom, co a kdy a kdo a jak odsouhlasil. V dané věci se tyto závěry promítají i do důkazní (ne)spolehlivosti předložených elektronických dokumentů.50. Lze tedy shrnout, že úvěrová smlouva nemusí být v písemné formě uzavřena jen v listinné podobě, písemnou smlouvu (smlouvu v písemné „formě“) lze uzavřít i v elektronické „podobě“, neboť to povaha této písemnosti nevylučuje (viz § 3026 odst. 1 o.z.). V daném případě ale smlouva takto uzavřena nebyla. Je nepochybné, že elektronickým podpisem potřebné úrovně podle § 561 odst. 1 o.z. ve spojení s čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS a § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru smlouva opatřena ze strany žalovaného nebyla (na rozdíl od podpisu poskytovatele úvěru) a současně nebylo prokázáno, že by písemná forma byla zachována jinak než zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu, tedy užitím takových elektronických prostředků, které podle § 562 o.z. umožňují trvalé zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby jinak. Nebyla doložena věrohodná identita jednající osoby a nebyla prokázána ani spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému právní předchůdkyně žalobkyně, neboť nebylo tvrzeno ani ničím doloženo, že záznamy jsou skutečně prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Procesní aktivita žalobkyně uvedená v odvolání je opožděná.51. To se projeví i v důkazní spolehlivosti předložených listin. Úvěrová smlouva sice ke své platnosti písemnou formu nevyžaduje, nicméně nebylo ani jinak prokázáno, že a v jaké podobě ji uzavřel žalovaný. K tomu lze ještě poznamenat, že zatímco smlouvu uzavřenou s využitím vyšší úrovně elektronického podpisu spotřebitele lze v zásadě prokázat tímto dokumentem (viz § 561 odst. 1 o.z. ve spojení s § 565 o.z.), smlouvu uzavřenou jinými prostředky je třeba prokazovat nejen konkrétním dokumentem, ale i praktickou implementací předpokladů uvedených v § 562 odst. 1 a 2 o.z. do použitého systému, v němž dokument vznikl.52. V daném případě dokonce nebylo prokázáno ani to, že právě žalovaný úvěr čerpal a vyčerpal ve tvrzené výši a že to byl on, kdo prostředky částečně vracel.53. Za těchto okolností není třeba řešit správný postup podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména podle § 86 a § 87 zákona. Následky žádného či nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele jsou totiž spojeny právě s uzavřením úvěrové smlouvy a s čerpáním úvěru a jsou ještě přísnější, než následky uvedené v § 110 téhož zákona.54. Nárok žalobkyně nelze podřadit ani pod ustanovení o bezdůvodném obohacení (viz § 2991 o.z. a násl.), jak správně uvedl i soud prvního stupně. Pokud taková pohledávka není nebo nebyla prokázána, je třeba žalobu zamítnout.55. Odvolací soud tedy napadený výrok I. podle § 219 o.s.ř. potvrdil, neboť je správný. Totéž platí pro nákladový výrok II. za situace, kdy podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly. Stejná situace pak nastala i v odvolacím řízení.","changes":[{"id":40,"doc_id":522,"v_from":67,"v_to":1169,"detected_at":"2026-08-20 02:57:30","added":2,"removed":14,"summary":"--- \n+++ \n-Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Jana Podaného ve věci\n+I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.\n-žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta\n-\n-proti\n-\n-žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného\n-\n-o 15 145,78 Kč s příslušenstvím\n-\n-o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č.j. 12 C 404/2025-26 ze dne 18.12.2025\n-\n-I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.\n-\n-II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.\n+1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č. j. 12 C 404/2025-26 ze dne 18. 12. 2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 145,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 970,08 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 13 389,78 Kč od 26.8.2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 399,06 Kč od 6.6. 2025 do 25.8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 145,78 Kč od 26.8.2025 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měla se žalovaným uzavřít dne 5. 10. 2021. Tvrdila, že žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 13 390 Kč, že žalovaný v průběhu tvrzeného úvěrového vztahu čerpal peněžní prostředky v celkové výši 28 655,50 Kč a že na úvěr uhradil toliko částku 17 631,17 Kč. Protože podle tvrzení žalobkyně žalovaný dále neplnil, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 22. 5. 2025. Žalobkyně zároveň tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě údajů poskytnutých v žádosti o úvěr, nahlédnutím do interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu.3. Soud prvního stupně nicméně uzavřel, že žalovaný prohlášení, podle něhož by se zavázal poskytnuté peněžní prostředky uhradit i s úroky v měsíčních splátkách, nepodepsal vlastnoručním podpisem ani uznávaným elektronickým podpisem. Soud prvního stupně proto nepovažoval za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena předložená smlouva o úvěru. Soud prvního stupně nepovažoval za prokázané ani to, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla peněžní prostředky ve výši 28 655,50 Kč. Z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ podle něj nevyplývalo, zda a v jaké výši se peněžní prostředky dostaly do dispozice žalovaného. Šlo o evidenci žalobkyně, nikoli o výpis z účtu vedeného bankou žalovaného nebo jiný nezávislý doklad o reálném pohybu peněžních prostředků. Výpis z účtu žalovaného, který žalobkyně předložila, se týkal transakcí za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021, tedy období předcházejícího tvrzenému datu uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně se k jednání konanému dne 18. 12. 2025 nedostavila, a podle soudu prvního stupně se tak sama vzdala možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto další dokazování neprovedl a žalobu zamítl.4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2395 občanského zákoníku a podle § 2991 občanského zákoníku. Uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o uzavření smlouvy o úvěru ani o poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, takže nároku nemohlo být vyhověno ani jako nároku ze smlouvy o úvěru, ani jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl sice ve věci plně úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, a to v celém rozsahu. Odkázala primárně na žalobu, popsala dosavadní průběh řízení, včetně vydání a následného zrušení elektronického platebního rozkazu, výzvy s"}]}